2 Azs 92/2005 — Nejvyšší správní soud

15 A 57/2021- 31 - text 9 15 A 57/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudců Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Bc. Jana Ferfeckého v právní věci žalobce: I. R. proti žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se sídlem Praha 4, Náměstí Hrdinů 1634/3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2021 č.j. MV-46179-5/SO-2021 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 18. 11. 2020 č.j. OAM-12522-27/DP-2019 (dále jen „rozhodnutí ministerstva“). Rozhodnutím ministerstva byla zamítnuta žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – osoba samostatně výdělečně činná (dále jen „žádost“) podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „ZPC“), neboť žalobce byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu. 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shrnul průběh řízení před správním orgánem I. stupně a základní argumentaci, o níž se opírá rozhodnutí ministerstva. Konstatoval, že z výpisu z evidence Rejstříku trestů fyzických osob (dále jen „Rejstřík trestů“), který si dne 26. 4. 2021 vyžádal, vyplynulo, že žalobce je stále za spáchaný úmyslný trestný čin v Rejstříku trestů uveden. Uzavřel proto, že jednání žalobce naplnilo důvod pro zamítnutí žádosti, neboť žalobce byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu. K odvolací námitce, že v průběhu řízení nebylo postupováno v souladu se zásadou dobré víry a materiální pravdy, žalovaný uvedl, že k porušení těchto základních zásad správního řízení nedošlo. V průběhu řízení byl v souladu s § 3 správního řádu dostatečně zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a rozhodnutí ministerstva bylo podle § 68 odst. 3 správního řádu řádně odůvodněno. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2012 č.j. 8 As 34/2011-85 žalovaný zdůraznil povinnost správního orgánu I. stupně postupovat v souladu s § 2 odst. 4 správního řádu, tedy aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem. Konstatoval, že v posuzovaném případě převažuje v souladu s principem proporcionality veřejný zájem nad zájmem žalobce, neboť jeho jednání na území České republiky bylo v rozporu s právními předpisy, přičemž je ve veřejném zájmu, aby se na území České republiky nezdržovali cizinci porušující zákony. V dané věci nebylo na správním orgánu I. stupně, aby přihlížel k okolnostem daného případu, a to ani ke konci zkušební doby, která nastala až dne 17. 2. 2021, tj. tři měsíce po vydání rozhodnutí ministerstva. Podotkl, že správní orgán I. stupně v průběhu řízení nijak neaplikoval § 174 ZPC, který upravuje pouze samotnou trestní zachovalost vyplývající z výpisu z evidence Rejstříku trestů, tudíž námitka o mechanické aplikaci tohoto ustanovení nemohla být důvodná. K namítané nepřiměřenosti rozhodnutí ministerstva pak žalovaný předně uvedl, že k aplikaci § 174a ZPC může dojít teprve tehdy, pokud některé ustanovení zákona ukládá správnímu orgánu v konkrétním případě povinnost zkoumat přiměřenost dopadů rozhodnutí. Správní orgán I. stupně v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu zohlednil čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a jeho rozhodnutí nepředstavuje nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života žalobce. V této souvislosti žalovaný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2018 č.j. 4 Azs 164/2018-30, v němž soud uzavřel, že teprve v důsledku rozhodnutí o správním vyhoštění je cizinec donucen opustit území České republiky. V řízení o zamítnutí žádosti o vydání pobytového oprávnění či jeho prodloužení tomu tak není, přičemž je na cizinci, jakými právními prostředky upraví svůj pobyt na území České republiky. Žalobce má sice na území České republiky rodinné vazby, nicméně do situace, která vedla k zamítnutí jeho žádosti, se dostal sám svým protiprávním úmyslným jednáním. Tvrzení o možném zásahu do rodinného života by musela být podstatně obsáhlejší a naléhavější, neboť jen na základě skutečnosti, že žalobce na území České republiky pobývá od roku 2005, nikdy neměl problém s neplněním účelu dlouhodobého pobytu a s dodržováním právních předpisů a na území má zázemí a manželku s uděleným trvalým pobytem, nelze odhlédnout od důvodu zamítnutí žádosti. Žalovaný dále zdůraznil, že zamítnutí žádosti bez dalšího neznamená roztržení rodiny, a to zejména v případě žalobce, který jako státní příslušník Ukrajiny může za předpokladu, že je držitelem pasu s biometrickými údaji, realizovat svůj rodinný a soukromý život v rámci bezvízového styku. Zároveň může podat znovu žádost o vydání povolení k pobytu, jakmile bude splňovat všechny podmínky pro udělení dlouhodobého pobytového titulu. Žalovaný též poznamenal, že žalobce stran rodinných vazeb neuvedl nic, co by mohlo mít intenzitu výjimečných okolností, za kterých by bylo třeba přihlížet k dopadu rozhodnutí do jeho osobního a rodinného života. Uzavřel, že veřejný zájem na tom, aby na území České republiky nepobývali cizinci, kteří byli pravomocně odsouzeni za spáchání úmyslného trestného činu, v důsledku čehož by mohli představovat byť potenciální hrozbu pro společnost, má obecně přednost před právem cizince žít spolu se svojí rodinou. 3. Žalobce v žalobě uvedl, že zkušební doba v trvání 18 měsíců dle trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 1 T 100/2019-206 vypršela dne 17. 2. 2021, přičemž dne 15. 2. 2021 podal u příslušného soudu žádost o vyslovení osvědčení. Namítl, že správní orgán nepostupoval v souladu se základními zásadami správního řízení, zejména zásadou dobré víry a materiální pravdy. Rozhodnutí ministerstva i napadené rozhodnutí jsou podle něj v rozporu s právními předpisy, a to konkrétně § 2 odst. 1, odst. 4, § 3 a § 68 odst. 3 správního řádu, a především jsou v příkrém rozporu s čl. 8 Úmluvy. Napadené rozhodnutí je nepřiměřeně tvrdé vzhledem k okolnostem případu a je též diskriminační, neboť správní orgán se vůbec nezabýval skutečností, jaké bude mít jeho rozhodnutí dopad do základní existence žalobce. Napadené rozhodnutí znamená ukončení pobytu na území České republiky, což povede k roztržení rodiny a rozloučení žalobce s manželkou. Ke svým poměrům žalobce uvedl, že pobývá na území České republiky více než deset let, po celou dobu svého pobytu je výdělečně činný, nikdy neměl problém s neplněním účelu dlouhodobého pobytu, který mu byl zdejšími orgány povolen. Za dobu svého pobytu se plně integroval do české společnosti a vytvořil si zde potřebné zázemí. V důsledku napadeného rozhodnutí mu bude znemožněna existence na území České republiky, a pokud by se rozhodl vrátit na Ukrajinu, jeho začlenění do pracovního života je nemožné. Namítl, že tyto okolnosti měly být citlivě posuzovány při poměřování zájmů podstatných pro rozhodnutí, čemuž žalovaný patřičnou pozornost nevěnoval. Poukázal rovněž na to, že vzhledem k vývoji pandemie a obavám ze šíření nových mutací koronaviru na území České republiky platí od 3. 5. 2021 nová pravidla pro vstup na území. Ochranné opatření Ministerstva zdravotnictví zakazuje příjezd cizinců třetích zemí do ČR. Občané Ukrajiny mohou přicestovat pouze na základě přesně vymezených pobytových oprávnění. Ačkoli se opatření Ministerstva zdravotnictví často mění, s každým novým vydaným opatřením platí zákaz zbytných cest na území České republiky. Argumentaci žalovaného, že může v případě, že je držitelem pasu s biometrickými údaji, realizovat svůj rodinný a soukromý život v rámci bezvízového styku, proto žalobce nepovažuje za odůvodněnou. Z uvedených důvodů navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě předně uvedl, že v rámci odvolacího řízení za účelem zjištění aktuálního skutečného stavu věci ve smyslu § 3 správního řádu ověřil, že žalobce je stále uveden v Rejstříku trestů pro spáchaný úmyslný trestný čin. Vzhledem k této skutečnosti se ztotožnil se závěrem správního orgánu I. stupně, neboť jednání žalobce naplňuje důvod pro zamítnutí žádosti. Žalovaný dále plně odkázal na obsah spisového materiálu a napadeného rozhodnutí, konkrétně na strany 4 až 7, kde jsou uvedeny důvody, pro které rozhodl podle § 90 odst. 5 správního řádu a kde jsou rovněž vypořádány námitky žalobce uplatněné v rámci odvolacího řízení, které svým obsahem odpovídají námitkám uvedeným v žalobě. 5. K ústnímu jednání před soudem, které se konalo dne 5. 8. 2021, se žalobce, ač řádně předvolán, nedostavil, a soud proto jednal v jeho nepřítomn