10 As 451/2019 — Nejvyšší správní soud

18 A 86/2020- 46 - text  28 18 A 86/2020 - [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Aleše Sabola a Mgr. Jana Ferfeckého v právní věci žalobce: ELIO Slezsko a.s., IČO: 609 13 860, se sídlem skládka Holasovice II č. p. 202, Holasovice zastoupeného JUDr. Františkem Divíškem, advokátem, se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 10. 2020, čj. MZP/2020/580/1031, sp. zn.: ZN/MZP/2020/580/180, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 5. 10. 2020, čj. MZP/2020/580/1031, sp. zn.: ZN/MZP/2020/580/180, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Františka Divíška, advokáta. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se žalobou podanou dne 4. 12. 2020 domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 5. 10. 2020, čj. MZP/2020/580/1031, sp. zn.: ZN/MZP/2020/580/180 (dále též „Napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný k odvolání žalobce změnil rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Ostrava (dále jen „správní orgán prvního stupně“ nebo „Inspekce“) ze dne 28. 5. 2020, čj. ČIŽP/49/2020/4132 (dále též jen „Prvostupňové rozhodnutí“), a to tak, že z výroku rozhodnutí vypustil jeden ze dvou skutků kladených žalobci za vinu a snížil pokutu uloženou žalobci na 25 000 Kč, přičemž ve zbytku Prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 2. Prvostupňovým rozhodnutím Inspekce uložila žalobci podle § 37 odst. 6 písm. b) zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZIP“) pokutu ve výši 50 000 Kč za přestupek podle § 37 odst. 4 téhož zákona, kterého se žalobce dopustil porušením povinnosti uložené v § 16 odst. 1 písm. a) ZIP dvěma skutky specifikovanými ve výroku Prvostupňového rozhodnutí. 3. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 6. 10. 2020. II. Rozhodnutí žalovaného (Napadené rozhodnutí) 4. Žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí připomněl, že podkladem pro řízení o přestupku byla kontrola provedená u žalobce, kterou Inspekce zahájila dne 20. 3. 2019 a která byla završena protokolem o kontrole ze dne 4. 6. 2019, čj. ČIŽP/49/2019/5903 (dále jen „Protokol o kontrole“). Žalobce uplatnil proti Protokolu o kontrole námitky, které ve smyslu § 14 odst. 3 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů vypořádala Inspekce v Prvostupňovém rozhodnutí. 5. Kontrolovaným zařízením byla „Řízená skládka odpadů Holasovice II“ (dále jen „Zařízení“ nebo „Skládka“), jejíž provoz byl v době kontroly upraven integrovaným povolením vydaným Krajským úřadem Moravskoslezského kraje ze dne 19. 11. 2003, čj. ŽPZ/4581/03/Kl, ve znění pozdějších změn, tj. včetně změny č. 19 vydané dne 17. 12. 2018, čj. MSK 165863/2018 (dále jen „Integrované povolení“). Žalovaný konstatoval, že provoz Zařízení se řídí dokumentem „Provozní řád – Centrum pro komplexní nakládání s odpady Holasovice II – řízená skládka odpadů Holasovice“, přidělené č. 131975/2017/I, který byl v době kontroly modifikován dvěma dodatky č. 1 a 2 (dále jen „Provozní řád“). 6. Žalovaný připomněl, že původní rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo k odvolání žalobce, doplněnému znaleckým posudkem soudního znalce Mgr. T.O. č. 11/2019/TO ze dne 31. 10. 2019 (dále jen „Znalecký posudek“), zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 1. 2020, čj. MZP/2019/580/1783, a vráceno Inspekci k novému projednání. Důvodem byl především nedostatečně konkrétní popis obou vytýkaných skutků daného přestupku ve výroku původního rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. 7. Pokud jde o první skutek uvedený v Prvostupňovém rozhodnutí, ve vztahu k němuž Napadené rozhodnutí závěry vyslovené Inspekcí potvrdilo (na rozdíl od druhého skutku tam uvedeného), žalovaný uvedl k odvolacím námitkám následující argumentaci. 8. Pokud jde o Inspekcí vytýkané úlety lehkých frakcí ze Skládky, žalovaný připomněl, že podmínky minimalizace těchto úletů jsou stanoveny v kapitolách C.2. Inspekce podle žalovaného „konkrétně odkazovala na příslušné pasáže PŘ a uvedla, která opatření nebyla dostatečná, jejichž souhrn měl za následek dne 20. 3. 2019 dokumentovaný značný rozsah úletů lehkých frakcí odpadů a jejich šíření mimo aktivní plochu v části 16. sekce IV. etapy skládky“. Žalovaný připustil, že zcela zabránit jakýmkoliv úletům lehkých frakcí nelze, přičemž není rovněž reálné stanovení věrohodné kvantifikace účinnosti opatření proti úletům. To však dle názoru žalovaného nezprošťuje žalobce odpovědnosti aktivně konat příslušná opatření úletům bránící, což podle něj nenastalo, jak dokládá pořízená fotodokumentace. Žalovaný doplnil, že ve výše uvedeném kontrolním dni bylo Inspekcí zjištěno, že „nebyl proveden dostatečný překryv uložených odpadů, nebyly vytvořeny obvodové hrázky podél 16. sekce IV. etapy skládky a též nebyly využity vhodným způsobem záchytné sítě (zachycující úlety lehkých frakcí), byť pro jejich využití, resp. jejich postavení v místě výsypky přijímaných odpadů či ve směru proudění větru a zabránění únosu lehkých odpadů nic nebránilo. Tyto sítě, nadto poškozené, byly umístěny mimo aktivní plochu skládky (na hraně 9. sekce IV. etapy skládky), tzn. mimo oblast možného účinného záchytu lehkých frakcí uložených odpadů.“. 9. K odvolací námitce, podle níž je rozhodnutí nezákonné, neboť žalobce neměl povinnost eliminovat úlety lehkých frakcí odpadů či dosáhnout určité minimální míry účinnosti opatření proti těmto úletům, žalovaný uvedl, že žalobce byl podle shora uvedených podmínek Provozního řádu povinen činit opatření proti úletům lehkých frakcí. Avšak dle žalovaného jejich účinnost „nelze konkrétně stanovit s ohledem na širokou variabilitu různých faktorů při provozování skládky (reliéf skládky, složení odpadů, meteorologické poměry)“. Žalovaný doplnil, že každý provozní řád skládky s lehkými frakcemi obsahuje soubor preventivních opatření proti úletům. Na základě zjištění ze dne 20. 3. 2019 přitom bylo dle závěru žalovaného prokázáno, že žalobce úletům lehkých frakcí odpadů dostatečně nebránil, tedy stanovená opatření neprovedl, případně neprovedl způsobem předpokládaným Provozním řádem. 10. Pokud jde o žalobcem namítanou vnitřní rozpornost Prvostupňového rozhodnutí stran opatření proti úletům lehkých frakcí odpadů, žalovaný zdůraznil, že žalobci není kladeno za vinu, že úletům lehkých frakcí nezabránil absolutně, nýbrž skutečnost, že žalobce neprovedl, resp. neprovedl v souladu s Provozním řádem „žádná z nabízených opatření k tomu, aby bylo těmto úletům (alespoň nějakým způsobem) zabráněno, aby byly minimalizovány“. Při kontrole bylo Inspekcí zjištěno, že na Skládce „chyběla nezbytná opatření (vytvoření obvodových hrázek, umístění záchytných sítí) nebo opatření (překryv odpadů) bylo provedeno nevyhovujícím odpadem kat. č. 030307“ s ohledem na jeho mechanické a fyzikální vlastnosti pro vytvoření dostatečně účinné překryvné vrstvy zaručující zabránění úletům. 11. Jestliže žalobce v odvolání odkazoval na kapitoly C.5 a C.13 Provozního řádu, žalovaný vysvětlil, že za přestupek považuje „souběh neprovedení možných a dostupných opatření provozovatelem skládky, přestože ten má určitou míru volnosti při jejím provozování“. Je přitom na uvážení žalobce, která z nabízených opatření (případně jejich kombinaci) v konkrétním případě využije. Inspekce dle žalovaného zjistila, že dne 20. 3. 2019 žalobce aktivně nebránil vzniku a šíření lehkých frakcí odpadů žádným z možných způsobů. Z odkazovaných ustanovení Provozního řádu dle názoru žalovaného pouze plyne variantní řešení opatření, kterými žalobce jako provozovatel skládky disponuje. 12. Žalobce dále namítal, že mu správní orgán prvního stupně kladl za vinu, že ke dni 20. 3. 2019 v části 16. sekce IV. etapy Skládky nevytvořil na vrstvě již uložených odpadů souvislou vrstvu překryvu o tloušťce cca 100 mm. K tomu však by podle žalobce musel správní orgán prokázat další okolnosti, neboť překryv se dle Provozního řádu provádí v intervalu do 30 dnů od zhotovení vrstvy (správní orgán by musel prokázat, že tento interval již byl překročen). Tloušťka překryvu 100 mm má být dále dle žalobce Provozním řádem stanovena jednak orientačně a jednak jako maximální (stačila by tak i tloušťka 1 mm). Překryv je tak dle interpretace Provozního řádu žalobcem dlouhodobá činnost a ze stavu během jednoho jediného dne nelze přijímat závěry o porušení provádění dlouhodobé činnosti. Inspekce přitom podle přesvědčení žalobce netvrdila, ani neprokázala, že by překryv na některých místech aktivní plochy skládky zcela absentoval. 13. Žalovaný v návaznosti na to sice př