1 Afs 70/2010 — Nejvyšší správní soud

3 Af 48/2018- 92 - text 17 3Af 48/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Jana Ryby ve věci žalobkyně: Grandi Stazioni Česká republika, s. r. o., DIČ: CZ27088715 sídlem Žitná 1578/52, 120 00 Praha 2 zastoupená advokátem JUDr. Zbyškem Kordačem, LL.M. sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 10. 2018 č. j. 46554/18/5300-22441-701848, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalované Odvolací finanční ředitelství potvrdilo rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále též „správce daně“) ze dne 15. 8. 2017 č. j. 6499404/17/2002-52521-109829 (dále též „platební výměr“). Tímto platebním výměrem správce daně vyměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty (dále též „DPH“) za zdaňovací období říjen 2016 ve výši 134 701 492 Kč. 2. Podle obsahu správního spisu podání žaloby předchází tyto rozhodné skutečnosti: 3. Na základě nájemní smlouvy ze dne 17. 12. 2003 (dále též „nájemní smlouva“) mezi pronajímatelem původně společností České dráhy a.s., později Správou železniční dopravní cesty (dále též „pronajímatel“) a nájemcem, původně společností GRANDI STAZIONI S.p.A., později žalobkyní (dále též „daňový subjekt“ či „nájemce“), poté, co daňový subjekt provedl rekonstrukci prostor Fantovy budovy a nové odbavovací haly na Hlavním nádraží v Praze, zčásti je jako nájemce užíval sám a zčásti je v rámci svého podnikání podnajímal třetím osobám. Tyto revitalizované prostory daňový subjekt evidoval jako technické zhodnocení pronajatých prostor a podle čl. 8. 6. 1. této nájemní smlouvy (str. 25 a 26 nájemní smlouvy) technické zhodnocení odepisoval se souhlasem pronajímatele. Po uplynutí doby nájmu ke dni 16. 10. 2016 začal být předmět nájmu včetně změn provedených nájemcem při revitalizaci, a včetně technického zhodnocení odepisovaného daňovým subjektem, užíván pronajímatelem. Podle čl. 8. 6. 2. této nájemní smlouvy (str. 26 nájemní smlouvy) byl pronajímatel povinen uhradit daňovému subjektu vynaložené náklady na technické zhodnocení ve výši daňové zůstatkové ceny technického zhodnocení, která byla vyčíslena ve výši 663 361 602,53 Kč. 4. Při ukončení nájemní smlouvy daňový subjekt vystavil dva daňové doklady, faktury č. 0012017 a č. 0022017. V popisu první faktury č. 0012017 uvedl, že s odkazem na nájemní smlouvu fakturuje pronajímateli uhrazenou část nákladů za technické zhodnocení ve výši daňové zůstatkové ceny technického zhodnocení ke dni 16. 10. 2016 v požadované částce k úhradě 486 968 679 Kč. V popisu druhé faktury č. 0022017 uvedl, že s odkazem na nájemní smlouvu fakturuje pronajímateli neuhrazenou část nákladů za technické zhodnocení ve výši daňové zůstatkové ceny technického zhodnocení ke dni 16. 10. 2016 v požadované částce k úhradě 207 310 348,53 Kč. Na obou fakturách uvedl datum jejich vystavení dne „6. 1. 2016“ s datem uskutečnění zdanitelného plnění v obou případech dnem 17. 10. 2016. Vůči plněním na fakturách uvedeným za kalendářní období říjen 2016 uplatnil režim přenesení daňové povinnosti podle § 92e zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZDPH“), neboť na nich uvedl, že „daň odvede pronajímatel – v souladu s § 92e zákona o DPH“. 5. V přiznání k DPH za zdaňovací období říjen 2016 (dále též „přiznání k DPH“) daňový subjekt na řádku 1 /dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku/ uvedl zápornou hodnotu -20 707 230 Kč, z toho daň na výstupu zápornou hodnotu -4 348 471 Kč; na řádku 25 /režim přenesení daňové povinnosti (§ 92a) - dodavatel zboží nebo poskytovatel služeb/ uvedl částku 697 787 426 Kč a vykázal nadměrný odpočet ve výši 5 535 455 Kč. 6. S ohledem na přiznání k DPH poté, co dne 20. 12. 2016 správce daně zahájil u daňového subjektu postup k odstranění pochybností, zjistil, že daňový subjekt vystavoval daňové doklady za podnájem předem za kalendářní čtvrtletí. Jelikož z důvodu zániku nájmu ke dni 16. 10. 2016 zanikly i podnájmy daňového subjektu s třetími osobami, vystavil daňový subjekt za poslední čtvrtletí 2016 na podnájem opravné daňové doklady, jimiž opravil původně přiznanou daň za poskytnutí služeb (podnájmů). Část opravných daňových dokladů v celkové výši základu daně (minus) -4 433 377 Kč, z toho DPH (minus) -939 010 Kč obdrželi podnájemci v listopadu roku 2016. Jelikož tyto daňové doklady daňový subjekt zahrnul do daňového přiznání za měsíc říjen 2016, podle správce daně postupoval daňový subjekt v rozporu s § 42 odst. 3 DPH; současně došlo k neoprávněnému snížení osvobozených plnění za zdaňovací období měsíce října 2016 o částku 102 460 Kč u dvou daňových dokladů. 7. Dne 23. 2. 2017 správce daně postup k odstranění pochybností překlopil do daňové kontroly, o tom zaslal daňovému subjektu vyrozumění. Důvodem tohoto postupu bylo, že správce daně obdržel Rozhodnutí o závazném posouzení pro použití režimu přenesení daňové povinnosti vydané Generálním finančním ředitelstvím dne 22. 2. 2017 č. j. 7037/17/7100-20116-204884 (dále též „rozhodnutí GFŘ“), tím zjistil nové skutečnosti, které mají vliv na správné stanovení daně. Podle správce daně se na plnění na řádku 25 podle rozhodnutí GFŘ nepoužije režim přenesení daňové povinnosti. 8. Ve výše zmiňovaném rozhodnutí GFŘ, vydaném na žádost daňového subjektu, dovodilo GFŘ, že na přenechání technického zhodnocení (změn provedených daňovým subjektem jako nájemcem při revitalizaci) za náhradu ve prospěch pronajímatele ke dni 16. 10. 2016 skončení nájmu podle § 92e ZDPH se nepoužije režim přenesení daňové povinnosti. V odůvodnění GFŘ konstatovalo, že podle nájemní smlouvy s dodatky byl jejím předmětem závazek pronajímatele povolit nájemci provedení revitalizace (rekonstrukce, modernizace, přestavby a opravy stavebními, popřípadě montážními pracemi) objektů Fantovy budovy a odbavovací haly Hlavního nádraží Praha a umožnit nájemci užívání předmětu nájmu (vymezené části revitalizovaných prostor), a tomu odpovídající závazek nájemce provést revitalizaci a hradit pronajímateli nájemné. Nájemce měl v nájmu prostory, které dále podnajímal a prováděl jejich rekonstrukci. Byla sjednána doba nájmu a výše nájemného a souhlas pronajímatele s odepisováním hodnoty technického zhodnocení předmětu nájmu (změnami provedenými na předmětu nájmu splňujícími podmínky stanovené daňovými předpisy), s tím, že po skončení nájmu uhradí pronajímatel nájemci náklady vynaložené na nájemcem odepisované technické zhodnocení ve výši jeho daňové zůstatkové ceny. Technickým zhodnocením předmětu nájmu se podle smlouvy rozumí výsledek technických zásahů nájemce, kterými dojde ke změně předmětu nájmu nebo jeho části oproti stavu, v jakém byl nájemci předán, splňující podmínky stanovené daňovými předpisy. Ke dni 16. 10. 2016 daňovému subjektu skončil nájem prostor Hlavního nádraží v Praze a v důsledku toho zanikly i jeho podnájmy uvedených prostor. Předmětem žádosti daňového subjektu o závazné posouzení byly změny provedené daňovým subjektem na předmětu nájmu, který daňový subjekt na základě smlouvy dočasně užíval a komerčně využíval pro svůj podnikatelský zájem formou podnájmu třetím subjektům. K vlastnímu posouzení GŘF uvedlo, že mezi nájemcem a pronajímatelem bylo uzavřeno více souvisejících smluvních vztahů. Jedním z nich byla revitalizace prostor při absenci nájemního vztahu. V takovém případě došlo k poskytnutí stavebních nebo montážních prací daňovým subjektem pro pronajímatele, a pokud by tyto práce splňovaly podmínky podle § 92e ZDPH, musel by být aplikován režim přenesení daňové povinnosti, a to toliko ve vztahu k prostorům, které nebyly předmětem nájmu (nebyly ani předmětem žádosti daňového subjektu). Další část prostor byla před zahájením revitalizace pronajata pronajímatelem a nájemce provedl se souhlasem pronajímatele na nich zhodnocení majetku. Tyto změny se staly součástí předmětu nájmu a podle smlouvy byly nájemcem využívány k jeho vlastní ekonomické činnosti. Stavební a montážní práce provedené na předmětu nájmu byly po dobu trvání nájemního vztahu spotřebovávány nájemcem, jejich provedením došlo ke zhodnocení předmětu nájmu. Na takovém zhodnocení měli zájem nájemce i pronajímatel. Nájemce užíval předmět nájmu ve zhodnocené podobě po dobu trvání nájemního vztahu a pronajímatel tak hodlal činit po jeho ukončení. GFŘ proto dovodilo, že pokud při ukončení nájmu předmět nájmu zůstal před i po změnách ve vlastnictví pronajímatele, nemohlo z titulu zhodnocení pronajatého majetku dojít k dodání zboží pronajímateli. Došlo proto k poskytnutí služby. Nájemce zhodnotil majetek pronajímatele za úplatu, a poskytnutá služba je předmětem daně podle § 2 zákona o DPH. Zhodnocený pronajatý majetek