8 As 61/2019 — Nejvyšší správní soud

5 Ad 14/2019- 61 - text 16 5 Ad 14/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudkyň JUDr. Evy Pechové a Mgr. Martiny Weissové a ve věci žalobce proti žalovanému pprap. L. L. zastoupený advokátem Mgr. Václavem Strouhalem, se sídlem Písek, Přátelství 1960 první náměstek policejního prezidenta se sídlem Strojnická 27, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2019, č. j. PPR-23982-50/ČJ-2014-990131, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2019, č. j. PPR-23982-50/ČJ-2014-990131, se ve výroku II. zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14 030,10 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Václava Strouhala, advokáta. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí, a to pouze jeho výroku pod bodem II., jímž bylo žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení podle § 177 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o služebním poměru“) ve výši 9 254 Kč (dále též „nákladový výrok“ či „žalobou napadený výrok“). 2. Přičemž žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný ve výroku pod bodem I. zrušil rozhodnutí ředitele Útvaru pro ochranu ústavních činitelů ochranné služby ve věcech služebního poměru (dále též „prvostupňový správní orgán“) pod č. 733/2014 ze dne 20. června 2014, jímž byla podle § 125 odst. 1 ve spojení s § 54 odst. 1 zákona o služebním poměru zamítnuta žádost žalobce o doplatek služebního příjmu za nařízenou službu přesčas v důležitém zájmu služby v rozsahu 150 hodin v období od 31. prosince 2010 do 31. prosince 2012, taktéž byla zamítnuta jeho žádost o doplatek za nařízený výkon služby přesčas, ke kterému byl povolán v době trvání služební pohotovosti nařízený v důležitém zájmu služby podle § 62 zákona o služebním poměru ve dne 30. ledna 2013 v rozsahu 13 hodin; dne 15. února 2013 v rozsahu 7 hodin; dne 22. března 2013 v rozsahu 6 hodin; dne 6. prosince 2013 v rozsahu 8 hodin, neboť za tuto vykonanou službu byl již žalobci přiznán služební příjem podle § 126 odst. 3 zákona o služebním poměru, s uplatněnou námitkou promlčení za nařízenou službu přesčas konanou v období od 1. ledna 2009 do 30. prosince 2010; a současně žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím ve výroku pod bodem II. přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení podle § 177 odst. 2 zákona o služebním poměru, jak uvedeno shora v bodě 1 rozsudku. 3. Jelikož žalobce v dané věci požadoval po soudu zrušení výroku pod bodem II. žalobou napadeného rozhodnutí, bude se soud v tomto rozsudku dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., o soudním řízení správním, ve znění rozhodném (dále jen „s. ř. s.“), soustředit toliko na přezkum nákladového výroku v mezích žalobou uplatněných bodů. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí tento výrok odůvodnil nejprve poukazem na spisový materiál s tím, že žalobce dne 18. 7. 2014 v odvolání řádně a v souladu s § 177 odst. 2 zákona o služebním poměru uplatnil nárok na náhradu nákladů řízení. Konstatoval, že žalobce byl v dotčeném správním řízení úspěšný, neboť žalovaný rozhodl ve věci shodně s požadavkem žalobce ve vyjádření ze dne 21. 5. 2019. Nicméně připomněl, že žalobce má nárok jen na náhradu nákladů řízení nezbytných k řádnému a účelnému uplatňování či bránění svých práv. Přiznané náklady řízení žalobci vyčíslil částkou 9 254 Kč s tím, že tato sestává z mimosmluvní odměny (za 5 úkonů po 1 000 Kč); mimosmluvní odměny ve výši ½ (za 1 úkon po 500 Kč); náhrady hotových výdajů (za 6 úkonů po 300 Kč) ve výši 1 800 Kč; náhrady jízdného ve výši 1 354 Kč a náhrady za promeškaný čas ve výši 600 Kč. Poté jednotlivé shora přiznané položky vysvětil. Konkrétně uvedl, že jedním úkonem právní služby, za který žalobci náleží mimosmluvní odměna podle § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu, bylo jak žalobcovo podání blanketního odvolání ze dne 18. 7. 2014, tak jeho odůvodnění ze dne 19. 9. 2014, jelikož materiálně tvoří jedno podání, tj. odvolání. V této souvislosti poukázal na relevantní judikaturu správních soudů např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2017, č. j. 5 Ads 150/2017 – 23, a ze dne 5. 6. 2013, č. j. 1 As 14/2013 – 23. Za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu žalovaný považoval i účast zmocněnce žalobce na jednání senátu poradní komise včetně seznámení se se spisovým materiálem dne 14. 11. 2014, neboť zmocněnec žalobce se se spisovým materiálem seznámil v rámci jednání senátu poradní komise. Jednání spolu se seznámením se se spisovým materiálem trvalo 1 hodinu a oba úkony byly zapsány v jednom protokolu. Shodně pak žalovaný posoudil účast zmocněnce žalobce na jednání senátu poradní komise a seznámení se se spisovým materiálem dne 11. 5. 2015, kdy oba tyto úkony trvaly 45 minut a rovněž byly zapsány v jednom protokolu. Žalovaný považoval za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu seznámení se zástupce žalobce se spisovým materiálem dne 20. 5. 2019. Žalovaný žalobci za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu započítal i jeho vyjádření ze dne 21. 5. 2019, v němž se žalobce k věci věcně i procesně vyjádřil, podrobně vyčíslil náklady a upřesnil žalobní petit. Mimosmluvní odměnu ve výši ½ pak žalovaný přiznal žalobci za vyjádření ze dne 17. 4. 2015, neboť se dle § 11 odst. 3 advokátního tarifu jedná o úkon svou povahou nejbližší jednoduché výzvě k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu. Tímto vyjádřením totiž zmocněnec žalobce jen reagoval na přípis předsedy senátu poradní komise a sdělil, že se chce účastnit jednání senátu poradní komise a uplatnil práva dle § 174 zákona o služebním poměru. Dle žalovaného tak jde pouze o přípis, v němž absentuje základní skutkový a právní rozbor věci, tudíž vyjádření obsahově neodpovídá podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Žalovaný shrnul, že žalobci přiznal finanční náhradu za celkem 6 úkonů právní služby, z toho v jednom případě ve výši jedné poloviny; včetně hotových výdajů tzv. režijního paušálu podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v témže počtu. 4. Dále žalovaný nákladovým výrokem přiznal žalobci náhradu jízdních výdajů dle § 13 odst. 1, 5 advokátního tarifu za jízdy uskutečněné jeho zmocněncem ve dnech 14. 11. 2014, 11. 5. 2015 a 20. 5. 2019 k jednání senátu poradní komise a k seznámení se se spisovým materiálem. Co se týče první jízdy uskutečněné zmocněncem dne 14. 11. 2014, žalovaný za ni žalobci nepřiznal náhradu za jízdné ze sídla advokátní kanceláře zmocněnce v Písku do místa konání jednání v Praze, jelikož mu bylo z úřední činnosti známo, že zmocněnci již tato náhrada jízdních nákladů byla přiznána v jiném správním řízení, a to v rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta ze dne 28. 5. 2019, č. j. PPR-20579-79/ČJ-2014-990131, za jízdu k výslechu svědků. Žalobci nebyla přiznána ani náhrada času za zpožděné jednání senátu poradní komise dne 14. 11. 2014, jelikož ke zpoždění jednání došlo s ohledem na prodloužení doby strávené zmocněncem u výslechu jím navržených svědků právě ve věci vedené pod č. j. PPR-20579-79/ČJ-2014-990131, tudíž odklad počátku jednání senátu poradní komise ve věci bylo zapříčiněno výhradně vinou zmocněnce. Ve vztahu k jízdě zmocněnce uskutečněné dne 28. 5. 2015 (soud upozorňuje na písařskou chybu v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí v datu druhé jízdy zmocněnce, když správným datem mělo být 11. 5. 2015) k jednání senátu poradní komise a k seznámení se se spisovým materiálem žalovaný taktéž žalobci nepřiznal finanční náhradu za jízdné a za promeškaný čas, jelikož mu bylo z úřední činnosti známo, že zmocněnec měl v období od 9. 2. 2015 do 8. 3. 2018 zřízenu pobočku advokátní kanceláře v Myslíkově ulici 23, Prha 1. Upozornil na § 14 písm. a) advokátního tarifu, dle nějž advokátovi náleží náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby při úkonech v místech, které nejsou sídlem či bydlištěm advokáta. Vyložil, že a contrario je zřejmé, že je-li úkon prováděn v místě sídla advokáta, náhrada za promeškaný čas a ani za jízdní výdaje mu nepřísluší. V této souvislosti odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2018, sp. zn. 5 Ad 22/2014, kde se soud již k uvedenému vyjádřil. A co se týče žalobcem uplatněných nákladů za v pořadí třetí jízdu zmocněnce dne 20. 5. 2019 za jízdu z adresy jeho advokátní kanceláře v Písku do sídla Policejního prezidia ČR v délce 120 km; konstatoval, že nebyla shledána plná účelnost jím požadovaných nákladů. Zmocněnec totiž má zapsánu pobočku advokátní kanceláře v obci Čimelice, a jelikož je tato blíže místu konání úkonu, byl výpočet přiznané částky stanoven s ohledem na místo bližšího konání úkonu. Tedy vzdálenost mezi pobočkou zmocněnce v Čimelicích a místa konání úkonu činila jen 86 km (př