8 Afs 51/2007 — Nejvyšší správní soud

6 A 100/2017- 78 - text 9 pokračování 6A 100/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: proti žalovanému: X. Y. Český telekomunikační úřad sídlem Sokolovská 219, Praha 9 o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného ve věci žádosti o informace podané žalobcem u žalovaného dne 4. 1. 2017 takto: I. Žalovanému se ukládá povinnost rozhodnout ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku o žádosti žalobce ze dne 4. 1. 2017, a to v části, ve které žalobce požadoval informace o tom, zda notifikaci o výši čistých nákladů za rok 2013 předcházelo upozornění ze strany Komise Evropské unie, a pokud takové upozornění existovalo, žádal zaslání fotokopie všech dokumentů zaslaných české straně Komisí, v nichž se takové upozornění objevilo. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 2 000 Kč. III. Žalobci se vrací přeplatek na soudním poplatku ve výši 1 000 Kč. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se u zdejšího soudu domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného, která má spočívat v tom, že žalovaný nevyřídil jeho žádost ze dne 4. 1. 2017 v režimu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“). 2. Součástí této žádosti byl inter alia i požadavek na „[s]dělení, zda této žádosti o notifikaci [poskytnuté státní podpory, která vyplývá z rozhodnutí žalovaného o výši čistých nákladů za rok 2013] předcházelo či nikoliv upozornění ze strany Komise EU, že takovou povinnost česká strana má. Pokud takové upozornění existovalo […][žádal žalobce] o zaslání fotokopie všech dokumentů zaslaných české straně Komisí, v nichž se takové upozornění objevilo.“. 3. Žalovaný shora uvedenou žádost vyřídil tak, že žalobci sdělil, že Česká republika dosud žádost o notifikaci svého rozhodnutí o čistých nákladech za rok 2013, vydaného podle § 34b odst. 6 zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o poštovních službách“) nepodala, přičemž Komise Evropské Unie (dále jen „Komise“) na povinnost notifikace neupozorňuje, neboť se má za to, že členské státy si jsou obecně vědomy této povinnosti. 4. Proti způsobu vyřízení žádosti podal žalobce stížnost podle § 16a zákona č. 106/1999 Sb. Nadřízení správný orgán, předseda Českého telekomunikačního úřadu, se nicméně se stížností žalobce neztotožnil a dne 27. 2. 2017, pod č. j. ČTÚ-6896/2017-603, potvrdil postupu povinného subjektu dle § 16a odst. 6 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb. II. Obsah žaloby a související vyjádření 5. Žalobce ve své žalobě uvádí, že jeho spor s žalovaným se týká rozhodnutí o výši čistých nákladů za rok 2013 vydaného podle § 34b odst. 6 zákona o poštovních službách. Toto rozhodnutí přitom podle žalobce podléhalo – v souladu s unijními pravidly stran nedovolené státní podpory – notifikaci Komisi. Žalobce přitom tvrdí, že věděl, že pracovníci žalovaného příslušnou notifikaci Komisi nepodali, ačkoliv na povinnost jí podat byli Komisí upozorněni 6. Žalobce zdůrazňuje, že žalovaný se mýlí, pokud je toho názoru, že nebyla-li žádost o notifikaci dosud podána, pak nemohlo žádné upozornění předcházet. Podle žalobce se přitom běžně v českém jazyce užívá výraz „jedna událost předcházela druhé události“ i v situacích, kdy druhá událost dosud nenastala. Tím spíše pak v případě, kdy se oprávněně očekává, že tato druhá událost nastane už v blízké budoucnosti. 7. Žalobce odmítá argumentaci žalovaného, podle kterého se žalobce ve své stížnosti snažil přeformulovat svoji otázku. Odkazuje přitom na § 556 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“). Zdůrazňuje přitom, že jeho úmyslem bylo požadované informace získat; naopak jeho úmyslem v žádném případě nebylo podmiňovat poskytnutí informací tím, že nenastalo něco, o čem dobře ví, že nenastalo. 8. Žalobce proto navrhuje, aby soud přikázal žalovanému rozhodnout o jeho žádosti ze dne 4. 1. 2017, pokud jde o otázku č. 2, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku s tím, že žalovaný je mu povinen nahradit náklady řízení. 9. Žalovaný ve svém vyjádření zdůrazňuje, že otázkou č. 2 se žalobce domáhal poskytnutí informace, zda notifikaci výše čistých nákladů České pošty, s. p. za rok 2013 Komisi, přecházelo upozornění ze strany Komise. Na základě jazykového i teleologického výkladu formulace žádosti žalovaný jednoznačně dospěl k tomu, že žalobce požadoval zpřístupnění dokumentů Komise, které předcházely datu podání žádosti o notifikaci čistých nákladů za rok 2013. Žalobce tedy vycházel z předpokladu, že taková žádost již byla podána a svůj dotaz i takto koncipoval, když výslovně ohraničil rozsah požadovaných dokumentů do data podání žádosti o notifikaci ve věci čistých nákladů za rok 2013. Žalovaný mu proto k otázce č. 2 sdělil, že Česká republika dosud formální žádost o notifikaci veřejné podpory v podobě úhrady čistých nákladů za rok 2013 nepodala. 10. Podle žalovaného žalobce požadoval na otázku č. 2 informaci ano/ne, a tuto odpověď („ne“) obdržel. Je přitom třeba si uvědomit, že to byl právě žalobce, který rozsah požadovaných informací časově omezil do data podání žádosti o notifikaci čistých nákladů za rok 2013. K tomu žalovaný dodává, že skutečnost, že žalobce svoji žádost o poskytnutí informací upřesnil, resp. pozměnil v rámci řízení o stížnosti, je bez právního významu, neboť předmětem řízení o stížnosti je pouze přezkum postupu povinného subjektu při vyřizování (původní) žádosti o informace, nikoliv vyřizování nových žádostí o informace. 11. Žalovaný připomíná, že žalobce v průběhu správního řízení a rovněž i v žalobě zmínil, že má informace o tom, že existuje několik upozornění na povinnost notifikace čistých nákladů za rok 2013 ze strany Komise a že mu je žalovaný odmítá poskytnout. Za jeden z takových důkazů pak žalobce považuje dopis Generálního ředitelství Komise pro vnitřní trh, průmysl, podnikání a malé a střední podniky (dále jen „DG GROW“) z 25. 9. 2015. Podle žalovaného mu ovšem tento dopis byl zaslán v reakci na změnu zákona o poštovních službách (financování čistých nákladů od roku 2015 ze státního rozpočtu) a obsahoval pouze obecnou informaci, že veřejná podpora z kompenzačního fondu podléhá určitým pravidlům z oblasti veřejné podpory. 12. Závěrem žalovaný navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 13. V replice žalobce nad rámec již dříve uvedené argumentace zdůrazňuje, že žalovaný záměrně poskytl zdejšímu soudu neúplnou citaci dopisu DG GROW ze dne 25. 9. 2015. Dále osvětlil okolnosti vzniku tohoto dopisu a dále odkázal dopis Generálního ředitelství Komise pro hospodářskou soutěž ze dne 16. 12. 2015 ve věci SA.42756. 14. Ve svém dalším vyjádření z 24. 8. 2018 pak žalobce poukázal na rozhodnutí Komise ze dne 19. 2. 2018 C(2018) 753 final, SA.45281 (2017/N) a SA. 44859 (2016/FC)(dále jen rozhodnutí „Komise ze dne 19. 2. 2018“). Podle žalobce z tohoto rozhodnutí vyplývá, že Česká republika požádala o předběžnou notifikaci státní podpory ve formě tzv. čistých nákladů za rok 2013 dne 29. 4. 2016. Konečnou žádost o notifikaci měla Česká republika podat dne 18. 12. 2017. 15. Žalovaný ve své duplice odmítl tvrzení žalobce jako nepravdivá. Žádost ze dne 29. 4. 2016 nebyla notifikací, ale pouze tzv. prenotifikací. Navíc dopisem ze dne 29. 4. 2016 ve skutečnosti nedošlo k notifikaci čistých nákladů za rok 2013, nýbrž tímto dopisem byla změněna dříve učiněná notifikace úhrady čistých nákladů za období 2015-2017 na prenotifikaci 16. Vzhledem k podané stížnosti na kompenzační fond za období 2013 – 2014 (vedené pod SA.44859) a následnému šetření Evropské komise začala Evropská komise projednávat i úhradu čistých nákladů za období 2013 a 2014 bez toho, aby česká strana musela podávat ať už (formální) žádost o notifikaci nebo (neformální) prenotifikaci. Tuto informaci si lze ověřit u Evropské komise nebo u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. 17. Pokud tedy na žalobcovu otázku č. 1: „kdy byla Evropská komise požádána o notifikaci čistých nákladů za rok 2013“, žalovaný odpověděl, že „Česká republika dosud formální žádost o notifikaci veřejné podpory v podobě úhrady čistých nákladů za rok 2013 nepodala.“, je tato informace pravdivá a zcela vyčerpávající. V případě čistých nákladů České pošty za rok 2013 nebyla vzhledem k podané stížnosti a následnému pokynu Evropské komise podána ani žádost o notifikaci, ani žádost o prenotifikaci čistých nákladů za rok 2013. Žádost ze dne 29. 4. 2016 byla pouze procesní žádostí týkající se změny režimu projednávání žádosti ze dne 30. 7. 2015 (notifikace čistých nákladů za rok 2015 – 2017) z notifikace na prenotifikaci. 18. Nelze klást k tíži žalovaného, že respektoval znění otázky žalobce, který formuloval svoji žádost o informace tak, že požadoval zpřístupnění dokumentů Evropské komise, které předcházely datu podání neexist