2 As 123/2019 — Nejvyšší správní soud

6 A 14/2019- 51 - text 22 6 A 14/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobkyně: Wyższa Szkoła Menedżerska w Warszawie sídlem 03-772 Warszawa, ul. Kawęczyńska 36 zastoupená advokátem Mgr. Michalem Hanzlíkem sídlem Na Hřebenech II 1718/8, Praha 4 proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 21. 11. 2018, č.j. MSMT-35091/2018-3 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění 1 Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení výše uvedeného rozhodnutí ze dne 21. 11. 2018, č.j. MSMT-35091/2018-3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým ministr školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „žalovaný“, kterým je obecně označován i správní orgán 1. stupně, nemá-li rozlišení význam pro kontext odůvodnění) rozhodl o rozkladu žalobkyně proti rozhodnutí ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále též „správní orgán 1. stupně“ nebo „ministerstvo“) ze dne 3. 10. 2018 č.j. MSMT-6644/2018-24. 2 Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou tím, že nejméně v době od 2. 10. 2017 do sdělení obvinění (tedy do 20. 3. 2018) poskytovala jakožto zahraniční vysoká škola ve smyslu ust. § 93a odst. 2 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysokých školách“), na území České republiky zahraniční vysokoškolské vzdělání v navazujícím magisterském studijním oboru druhého stupně „Pedagogika“ v rozporu s ust. § 93a odst. 2 zákona o vysokých školách, tedy aniž by splnila informační povinnost dle ust. § 93b odst. 1 zákona o vysokých školách k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělání na území České republiky. Dle prvostupňového rozhodnutí žalobkyně tímto jednáním naplnila skutkovou podstatu přestupku dle ust. § 93n odst. 4 písm. a) zákona o vysokých školách. Žalobkyni byla v souladu s ust. § 93n odst. 8 zákona o vysokých školách uložena pokuta ve výši 200.000 Kč. Dále jí v souladu s ust. § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) ve spojení s ust. § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého zisku, které správní orgán hradí jiným osobám, ve znění pozdějších předpisů, byla uložena povinnost uhradit náhradu nákladů řízení v paušální částce 1.000 Kč. Napadeným rozhodnutím bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. 3 Z obsahu správního spisu předloženého žalovaným vyplývá, že žalobkyně v průběhu správního řízení nesouhlasila s naplněním skutkové podstaty přestupku dle ust. § 93n odst. 4 písm. a) zákona o vysokých školách, především proto, že ze strany žalobkyně nejde o realizaci vlastního vzdělávání na území České republiky, jedná se o konzultace poskytované v rámci konzultačního střediska pro studenty s individuálním studijním plánem. 4 Ministerstvo s ohledem na žalobkyninu argumentaci v prvostupňovém rozhodnutí kromě jiného uvedlo, co rozumí vlastním poskytováním zahraničního vysokoškolského vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu na území České republiky ve smyslu ust. § 93n odst. 4 písm. a) zákona o vysokých školách. Dle názoru ministerstva se tímto pojmem rozumí proces vedoucí k osvojení teoretických i praktických znalostí a dovedností předvídaných vlastním obsahem vysokoškolského studijního programu, který vede k získání vysokoškolského vzdělání, resp. odborné vysokoškolské kvalifikace. Tento proces je pak zaštítěn jejím provozovatelem, který stanovuje, při dodržení zákonných podmínek, vlastní obsah a podmínky vzdělávání. Pojmem poskytování vzdělávání se pak rozumí zabezpečení vzdělávání po formální i materiální stránce, tedy zajištění celého procesu vzdělávání. Vlastní proces realizace vzdělávání je pak tvořen vlastním studiem, jehož součástí je množství jednotlivých a vzájemně propojených úkonů vedoucím k dosažení požadovaného stupně znalostí, odbornosti a kvalifikace studenta. Vlastní vzdělávání pak lze rozlišit na samostudium studenta, a na úkony zabezpečované a organizované poskytovatelem vzdělání, jako jsou přednášky, semináře, konzultace s pedagogickými pracovníky, testy, zápočty, kolokvia, praktická příprava, psaní seminárních i jiných odborných prací apod. Většina těchto činností je pak zabezpečována a realizována poskytovatelem vzdělávací činnosti, kdy tvoří vlastní náplň studijního programu, ať už se jedná o činnosti dobrovolné, či povinné. Ve většině případů jsou pak všechny tyto aktivity realizovány a umožňovány poskytovatelem na území jednoho státu, kdy však není současně ani vyloučeno, aby tyto činnosti probíhaly i na území více států. Realizace výukové činnosti na území určitého státu je pak dána v případě, kdy aktivity, jež jsou součástí vzdělávání na území tohoto státu, jsou realizovány soustavně a pravidelně, kdy současně musí tyto aktivity tvořit nikoliv zanedbatelnou součást studia. 5 Ministerstvo vyšlo ze skutečností uváděných v průběhu správního řízení žalobkyní, že tato na území České republiky zřídila konzultační středisko, které navštěvovali studenti s individuálním studijním plánem v rámci dobrovolných konzultací. Ministerstvo dále vyšlo ze skutečnosti, že byť byli studenti s individuálním studijním plánem osvobozeni od výuky, kdy jim bylo umožněno navštěvovat konzultace, museli tito studenti s individuálním studijním plánem absolvovat všechny obecné, základní a specializační předměty, kdy současně nebyli osvobozeni od skládání zápočtů či zkoušek. Dále ministerstvo vyšlo ze skutečnosti, že zkoušky a zápočty skládali čeští studenti v konzultačním středisku v Karviné, resp. bylo jim umožněno zkoušky skládat i v rámci tohoto konzultačního střediska. Za skutkového stavu, že v rámci konzultačního střediska studenti skládali studenti zápočty a zkoušky, se ministerstvu jeví bezpředmětné, zda skutečně všichni studenti navštěvující konzultační středisko měli schválený individuální studijní plán, či nikoliv. Ministerstvo přitom vycházelo zejména z protokolu o místním šetření konaném dne 10. 3. 2018 na adrese Žižkova 1818 v Karviné – Hranicích s pořízenou fotodokumentací, a ze svědeckých výpovědí studentů Zuzany Brožové (dále jen „svědkyně“) a Jaroslava Supka (dále jen „svědek“). 6 Ministerstvo učinilo závěr, že konzultace realizované žalobkyní nepředstavovaly činnost nahodilou, naopak se jednalo o podstatnou část v procesu vzdělávání, která vyplývala z individuální formy studia. Konzultace tedy měly ve velké míře nahrazovat přednášky, semináře a obdobné aktivity realizované zahraniční vysokou školou, tedy se jednalo o podstatnou součást studia. Na tomto závěru nemůže nic změnit skutečnost, že byla účast na konzultacích dobrovolná. Dle ministerstva bylo prokázáno, že vyslechnutí svědci nedojížděli do Polské republiky, vlastní vzdělávání se skládalo „pouze“ z konzultací a samostudia dle dostupných podkladů, resp. ze skládání zápočtů a zkoušek. 7 Ministerstvo pak při odůvodnění výše sankce vyzdvihlo jako důležité hodnotící kritérium dobu protiprávního jednání, vzhledem k dopadům protiprávnosti jednání na studenty. Dále shledalo jako přitěžující skutečnost, že žalobkyně o nesplnění informační povinností věděla nejpozději zasláním sdělení o nesplnění informační povinnosti ze dne 22. 9. 2017, přesto však vzdělávání realizovala. Dále přihlédlo k době trvání protiprávní činnosti (od 2. 10. 2017 do sdělení obvinění, tedy do 20. 3. 2018), kdy k protiprávnímu jednání docházelo po dobu více než 5 měsíců, tedy nikoliv po zanedbatelnou dobu. 8 Žalovaný v napadeném rozhodnutí mimo jiné konstatoval, že konzultace uskutečňované žalobkyní představovaly součást vysokoškolského vzdělávání, tzn. procesu sestávajícího ze samostudia a z úkonů zabezpečovaných a organizovaných poskytovatelem tohoto vzdělávání, jako jsou přednášky, semináře, konzultace s pedagogickými pracovníky, testy, zápočty, kolokvia nebo praktická příprava. Má-li se jednat o poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání ve smyslu ust. § 93a odst. 2 zákona o vysokých školách, je zřejmé, že alespoň některé ze zmíněných úkonů jsou poskytovány na území jiného státu. Pro naplnění zákonných znaků přestupku podle ust. § 93n odst. 4 písm. a) zákona o vysokých školách je nezbytné, aby se při poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání jednalo o nikoliv zanedbatelné činnosti tvořící součást vysokoškolského vzdělávání, zároveň musí jít o činnost souvislou a dlouhodobou, což bylo v posuzovaném případě shledáno. Bylo zjištěno, že účel konzultací se překrýval se semináři či s přednáškami, na čemž nic nemění skutečnost, že tyto konzultace byly dobrovolné. Konzultace se neposkytovaly vyučujícími individuálně jednotlivým studentům, nýbrž měly skupinový a pravidelný charakter, čímž odpovíd