10 As 309/2018 — Nejvyšší správní soud

6 A 236/2015- 88 - text 12 6 A 236/2015 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobce: P. L., zastoupen JUDr. Vlastimilem Rampulou, advokátem, se sídlem Karlovo náměstí 671/24, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 64/17, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 19. 10. 2015, č.j. 51729/2015-MZE-12151, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 19. 10. 2015, č.j. 51729/2015-MZE-12151 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 18. 5. 2015, č.j. 24529/2015-MZE-15112 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla zamítnuta žádost žalobce o určení správcem drobného vodního toku IDVT 10209912 nazývaného „Červený příkop“, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. [2] Žalobce v podané žalobě namítal, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů se opírají o nesprávné argumenty a jsou zatížena nesprávným právním hodnocením. Namítl, že nesouhlasí se závěrem žalovaného, že drobný vodní tok „Červený příkop“ má určeného správce, kterým je státní podnik MILNEA státní podnik v likvidaci. Uvedl, že zjistil, že dne 9. 10. 2012, tj. v průběhu insolvenčního řízení tohoto podniku, vydalo Ministerstvo zemědělství pod č.j. 1882240/2012-MZE-155112, podle kterého zánikem státního podniku Severomoravské vodovody a kanalizace zrušením bez likvidace (ke dni 30. 6. 2006) přešla na státní podnik MILNEA správa drobných toků, kterou zaniklý státní podnik vykonával na základě určení ze dne 28. 5. 1984, č.j. 29084/OSS/84 a ze dne 29. 12. 1985, č.j. 33351/OSS/85. Namítl, že státní podnik MILNEA tak nebyl určen správcem drobného vodního toku podle ustanovení § 48 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, tak, jak to konstatoval žalovaný, ale tato správa na něj měla přejít v roce 2006. Namítal, že tento státní podnik neměl k roku 2006 a stále nemá v předmětu podnikání určenu správu vodních toků ani drobných toků. Je tak dle žalobce zřejmé, že státní podnik MILNEA není určeným správcem drobného vodního toku „Červený příkop“ v souladu s vodním zákonem. Předmětné stanovisko žalovaného ze dne 9. 10. 2012 je dle žalobce rovněž v rozporu s výkladem sekce vodního hospodářství Ministerstva zemědělství ze dne 7. 10. 2011, č.j. 179407/2011-MZE, dle kterého určení správcem drobného vodního toku vydaným rozhodnutím Ministerstva zemědělství anebo před 1. 8. 2010 jeho aktem podle ustanovení § 48 odst. 2 vodního zákona nepřechází na jinou osobu v případě, že fyzická nebo právnická osoba, správcem drobného vodního toku určená, zemře nebo zanikne. Namítal, že tato skutečnost nebyla ve správním řízení spolehlivě objasněna a vysvětlena, nebylo tak postaveno najisto, zda drobný vodní tok „Červený příkop“ má vůbec určeného správce. Žalobce tak zpochybnil závěr žalovaného, že žádosti nebylo možno vyhovět, protože tento drobný vodní tok již má určeného správce. [3] Žalobce dále namítal, že závěr žalovaného, že současný určený správce plní řádně své povinnosti podle vodního zákona, je nepravdivý. Uvedl, že samotného údajného výkonu správcovství se státní podnik MILNEA sám zřekl tím, že jeho výkon úkonem insolvenční správkyně převedl smluvně na jiný subjekt, a to Ostravské vodárny a kanalizace a.s. Tím dle názoru žalobce obešel ustanovení § 48 odst. 2 vodního zákona, když zákon neumožňuje výkon správy drobného vodního toku převádět smluvně na jiné subjekty. S tímto faktem se žalovaný v napadeném rozhodnutí vůbec nevypořádal. [4] Dále namítl, že žalovaný ve svém rozhodnutí vychází z vyjádření insolvenční správkyně státního podniku MILNEA Mgr. G. Š., která na základě výzvy věcně a místně příslušného vodoprávního úřadu uvedla, že nesouhlasí s určením jiného správce předmětného vodního toku, přičemž však není zřejmé, z jakého důvodu vyjádřila svůj nesouhlas a jaký závěr z tohoto stanoviska žalovaný dovodil, když státní podnik MILNEA správu drobného vodního toku nevykonává. Uvedl, že toto stanoviska insolvenční správkyně je ze dne 24. 3. 2015, kdy činila pouze úkony k uspokojení pohledávek věřitelů a tuto svou činnost ukončila dne 19. 11. 2015, kdy Městského soudu v Praze předložila konečnou zprávu s vyúčtováním odměny a hotových výdajů insolvenčního správce. Uvedl, že je evidentní, že státní podnik MILNEA s ohledem na svůj právní stav (v likvidaci a v úpadku) správu drobného vodního toku nevykonává a nebude vykonávat ani v budoucnu. Nadto není dle žalobce zřejmé, zda je insolvenční správkyně oprávněna ve věci správy drobného vodního toku za státní podnik MILNEA v likvidaci vůbec vystupovat, když tento státní podnik má určeného likvidátora. Žalobce namítl, že ani tímto faktem se žalovaný nezabýval. [5] Žalobce dále namítal, že závěr žalovaného, že dospěje-li vodoprávní úřad k tomu, že není vhodné vyhovět žádosti z hlediska bezproblémové správy konkrétního drobného vodního toku, nemusí takové žádosti vyhovět, je nedůvodný a nepřezkoumatelný. Rovněž další tvrzení žalovaného, že vodoprávní úřad vyjadřuje obavu, že soukromá osoba by v komplikovaných podmínkách zastavěného území nebyla schopna správu drobného vodního toku vykonávat stejně dobře jako dosavadní správce, postrádá dle názoru žalobce zdůvodnění. Žalobce tak shrnul, že takové závěry v sobě nesou prvky svévole. [6] Závěrem žaloby pak namítal, že tvrzení žalovaného, že ze žádosti nevyplývá, zda žalobce požádal i určení správy zaústěného drobného vodního toku IDVT 10218438, se nezakládá na pravdě, neboť tento drobný tok je obsažen v žádosti ze dne 27. 4. 2015 společně s drobným vodním tokem „Červený příkop“. Pokud tak měl žalovaný pochybnost o určitosti žádosti žalobce, měl být žalobce vyzván k upřesnění žádosti. [7] Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud zrušil jednak žalobou napadené rozhodnutí, jednak rozhodnutí prvostupňové. [8] V písemném vyjádření k podané žalobě žalovaný navrhl její odmítnutí pro nepřípustnost, příp. zamítnutí pro nedůvodnost. K nepřípustnosti žaloby žalovaný uvedl, že podle ustanovení § 65 odst. 1 s.ř.s. lze napadnout jen úkon správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti. Uvedl, že rozhodnutím o zamítnutí žádosti o určení správcem drobného vodního toku se zjevně nezakládají, nemění, neruší ani závazně neurčují žalobcova práva, a to s ohledem na skutečnost, že žádný subjekt nemá právo na to být jmenován správcem drobného vodního toku. [9] K námitkám uplatněným v podané žalobě žalovaný uvedl, že již v odůvodnění napadeného rozhodnutí je uvedeno, že současný správce drobného vodního toku je právní nástupce zaniklých Severomoravských vodovodů a kanalizací Ostrava, jež byly správcem určeny na základě opatření Ministerstva lesního a vodního hospodářství ze dne 28. 5. 1984, č.j. 29048/OSS/84, a to plně v souladu s výkladem k vodnímu zákonu sekce vodního hospodářství č. 92 ze dne 7. 10. 2011. Dále uvedl, že hodnocení právního stavu stávajícího správce není relevantní s ohledem na výkon správy drobného vodního toku, která probíhá bez připomínek správce povodí, jemuž připadá dohled nad správou drobných vodních toků podle ustanovení § 48 odst. 6 vodního zákona, a bez stížností ze strany jiných subjektů. Skutečnost, že jednotlivé úkony správy drobného vodního toku vykonávají na základě soukromoprávního vztahu Ostravské vodárny a kanalizace a.s., není pro samotné řízení relevantní, jelikož nositelem povinností správce je nadále státní podnik MILNEA, přenesení vlastního výkonu povinností není vodním zákonem jakkoliv vyloučeno. Dále uvedl, že tento správce drobného vodního toku nepožádal žalovaného o zrušení svého určení, ani nejsou dány jiné důvody pro takový postup, a proto také nebylo možné vyhovět žádosti žalobce. K námitce ohledně drobného vodního toku IDVT 10218438, žalovaný uvedl, že vzhledem k tomu, že žádosti zjevně nebylo možno vyhovět v rozsahu ani jednoho z uvedených toků, bylo by nadbytečné a v rozporu s principem hospodárnosti řízení, vyzývat žalobce k formálnímu doplnění žádosti, která stejně musela být zamítnuta. [10] Žalobce podal k vyjádření žalovaného repliku, ve které k námitce nedostatku aktivní legitimace k podání žaloby uvedl, že je nepochybné, že předmětné rozhodnutí zasáhlo do právní sféry žalobce. V této souvislosti žalobce odkázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu sp.zn. 6 A 25/2002 a sp.zn. 8 As 47/2005, a shrnul, že je třeba vymezení úkonů způsobilých soudního přezkumu v prvé řadě podřídit kritériu, zda je předmětný úkon způsobilý zasáhnout do práv chráněných Listinou základních práv a svobod či kategorií chráněných čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. V této věci doš