4 As 61/2014 — Nejvyšší správní soud

6 A 77/2019- 44 - text 12 pokračování 6 A 77/2019 6 A 77/2019-44 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D. a Mgr. Martiny Weissové ve věci žalobce: Ing. M. C. bytem X zastoupen Mgr. Erikem Kolanem, LL.M. Eur., advokátem sídlem Husova 5, Praha 1 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 3. 2019, č.j. MHMP 415263/2019 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění 1 Žalobce se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního řádu (dále jen „žalovaný“, kterým je obecně nazýván i správní orgán 1. stupně, nemá-li rozlišení význam pro kontext odůvodnění) ze dne 8. 3. 2019, č.j. MHMP 415263/2019 (dále také jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městské části Praha 4, odboru stavebního (dále též „stavební úřad“ nebo „správní orgán 1. stupně“) ze dne 19. 7. 2018 č.j. P4/001427/18/OST/VOLR (dále také jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla zamítnuta žádost o stavební povolení na stavbu neveřejné bezobsluhové čerpací stanice pohonných hmot „Podniková ČS PHM“ v obchodním areálu Vídeňská, při ulici Vídeňská 619/142, Praha – Kunratice, na pozemku parc. č. XA v katastrálním území X s příjezdovou trasou přes pozemek parc. č. XB v k. ú. X (dále jen „stavba“). Žalobce se žalobou domáhal taktéž zrušení výše označeného prvostupňového rozhodnutí a vrácení věci správnímu orgánu prvního stupně k dalšímu řízení. 2 Žalobce uvedl, že dne 21. 12. 2012 podal spolu s dalšími dvěma stavebníky žádost o vydání stavebního povolení na předmětnou stavbu, správní orgán 1. stupně rozhodl o zamítnutí žádosti z důvodu údajného neprokázání souladu stavebního záměru s ust. § 111 odst. 1 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), neboť není zajištěn příjezd ke stavbě a stavebníci zároveň neprokázali, že je umožněno trvalé užívání přístupu ke stavbě; a dále z údajné nemožnosti ověřit napojení areálu na komunikaci Vídeňská. 3 Žalovaný pak napadené rozhodnutí odůvodnil předpokladem, že přístup ke stavbě údajně nebude nejpozději po 31. 12. 2020 zajištěn, není splněna podmínka pro vydání stavebního povolení, uvedená v ust. § 111 odst. 1 písm. c) stavebního zákona. Nezajištění přístupu ke stavbě žalovaný dovozuje ze skutečností, že přístup k navržené stavbě přes pozemek parc. č. XB je zajištěn na základě podnájmu tohoto pozemku od společnosti Obchodní areál Vídeňská, spol. s r. o. (dále jen „nájemce dotčeného pozemku“), že nájemce dotčeného pozemku má pozemek parc. č. XB pronajatý od vlastníků na základě nájemní smlouvy, která byla uzavřena na dobu určitou, a to do 31. 12. 2020; a že vlastníci pozemku parc. č. XB se vyjádřili, že se stavbou nesouhlasí. 4 V první žalobní námitce žalobce namítl, že žalovaný nesprávně vyložil a aplikoval ust. § 111 odst. 1 písm. c) stavebního zákona, když dospěl k závěru, že je oprávněn posoudit i to, zda bude zajištěn přístup ke stavbě po 31. 12. 2020 a opřít svůj závěr o uvážení pravděpodobnosti, zda žalobce prodlouží platnost soukromoprávního titulu k užívání pozemku parc. č. XB. Dle žalobce žalovaný nemá ověřovat, zda byl příjezd k plánované stavbě zajištěn v minulosti a stejně tak ani nemůže ověřovat, zda bude příjezd ke stavbě zajištěn v budoucnu. Budoucí vývoj koneckonců nemůže být předmětem dokazování ve správním řízení, neboť je již ze své povahy nejistý a proměnný. Žalovaný tedy překročil svoji pravomoc, pokud bez spolehlivě prokázaného skutkového stavu spekuloval o budoucím vývoji, resp. o budoucí možnosti žalobce získat soukromoprávní titul k užívání pozemku parc. č. XB, který je nezbytný pro přístup ke stavbě. 5 Žalobce zdůraznil, že ve stavebním řízení řádně prokázal svůj soukromoprávní titul k užívání pozemku parc. č. XB, jež je nezbytný pro přístup ke stavbě, to ke dni vydání prvostupňového rozhodnutí a napadeného rozhodnutí. Žalovaný tak nedodržel povinnost rozhodovat výhradně podle stavu ke dni vydání rozhodnutí, jak vyplývá z judikatury správních soudů, například z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2018, č.j. 1 As 165/2018-40. Svým postupem se dle žalobce žalovaný dostal i do rozporu s ust. § 2 odst. 2 a § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). 6 Žalobce uvedl k argumentaci žalovaného striktně negativním přístupem vlastníků k prodloužení nájmu pozemku parc. č. XB, že taková skutečnost není důvodem pro nevydání stavebního povolení ke stavbě, zejména proto, že žalovaný měl posuzovat skutkový stav výhradně ke dni vydání napadeného rozhodnutí; negativní postoj vlastníků k prodloužení nájemní smlouvy sám o sobě neznamená nemožnost zajištění užívacího titulu k přístupu ke stavbě, např. odkoupením pozemku, zřízením práva nezbytné cesty, nebo jinak (tím se žalovaný vůbec nezabýval); s ohledem na další okolnosti (zejména, že stavba má stát výhradně na pozemcích vlastněných stavebníky, žalobce s ostatními stavebníky využívá podstatnou část okolního areálu a vlastníci pozemku parc. č. XB nemají alternativního nájemce) je tvrzený nesouhlas se stavbou, popř. prodloužením nájmu ze strany těchto vlastníků obchodní taktikou, jak pod hrozbou dalšího odložení stavby získat lepší vyjednávací pozici a donutit žalobce a ostatní stavebníky k uzavření pro vlastníky výhodnější nájemní, popř. jiné smlouvy. 7 Žalobce dále namítl, že pokud již žalovaný činil závěr o nemožnosti prodloužení nájemní smlouvy, neměl jej opřený o jiný důkaz než o vyjádření současných vlastníků o nesouhlasu se stavbou, což je však odlišná skutečnost od nesouhlasu s prodloužením nájemní smlouvy s nájemcem dotčeného pozemku. 8 Žalobce dále namítl, že podle ustálené judikatury nejvyšších soudů žalovaný není oprávněn přezkoumávat kvalitu a trvalost soukromoprávního titulu k zajištění přístupu ke stavbě, tedy není oprávněn zkoumat trvalost (pod)nájemní smlouvy k pozemku parc. č. XB. Námitku žalobce podpořil citací z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2014 č.j. 4 As 61/2014-48, z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2018 sp.zn. 22 Cdo 2825/2018 a z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2003 sp.zn. 22 Cdo 2261/2001. Z citované judikatury dovodil, že stavební povolení nemá vliv (nezakládá) právo stavebníka zřídit stavbu na cizím pozemku. Stejně tak soukromoprávní titul ke zřízení stavby (a jeho kvalita, resp. trvalost) nemůže mít (za předpokladu, že alespoň nějaký existuje) vliv na získání stavebního povolení. Zmiňovaná judikatura zejména potvrzuje závěr o tom, že v souvislosti s realizací stavby je nutno rozlišovat veřejnoprávní a soukromoprávní rovinu. Je tedy nutno rozlišovat podmínky pro vydání veřejnoprávního povolení k realizaci stavby (stavebního povolení) a soukromoprávní nastavení vztahů v území (včetně titulu k užívání přístupového pozemku ke stavbě); je pouze na stavebníkovi a majiteli pozemku, jaký soukromoprávní prostředek použijí k zajištění přístupu ke stavbě a jak trvalý, resp. jednostranně ukončitelný, takový prostředek je, tedy zda si stavebník pozemek koupí, zda zřídí služebnost, zda si pozemek pronajme atd.; a pokud si stavební k realizaci stavby zvolí dočasný užívací titul, nese (po uplynutí platnosti takového titulu) riziko civilního sporu o ukončení užívání pozemku. Tyto spory však řeší civilní soudy a není úkolem stavebních úřadů jejich činnost suplovat. Citovaná judikatura tedy potvrzuje nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť žalovaný není oprávněn zkoumat soukromoprávní vztahy stavebníků a vlastníků přístupového pozemku. Žalobce a ostatní stavebníci splnili zákonné podmínky pro prokázání zajištění přístupu ke stavbě a nic víc nemá žalovaný v rovině soukromého práva pravomoc přezkoumávat. V této souvislosti žalobce namítl, že se žalovaný s označenou judikaturou v odůvodnění napadeného rozhodnutí nevypořádal. Dále žalobce upozornil, že citovaná rozhodnutí se týká situací, kdy je na cizím pozemku zřizována stavba. V posuzovaném případě je však cizí pozemek potřebný pouze k přístupu ke stavbě. Za použití argumentu a maiore ad minus tak nejenže lze citovanou judikaturu vztáhnout na projednávanou věc, nadto je žalobce toho názoru, že o to méně přísné požadavky by měly být kladeny na předmětný soukromoprávní titul – (pod)nájemní smlouvu. 9 Žalobce dále namítl, že sjednaný (pod)nájem pozemku parc. č. XB je dostatečným soukromoprávním titulem ke zřízení přístupu ke stavbě, a to i přes to, že nájem předmětného pozemku je ujednán do 31. 12. 2020. Podle žalobce představuje nájemní smlouva na dobu určitou dokonce lepší soukromoprávní titul, než žalovaným vyžadovaná nájemní smlouva na dobu neurčitou, neboť v případě nájemní smlouvy na dobu neurčitou může být tato, na rozdíl od