5 Afs 114/2017 — Nejvyšší správní soud

8 A 173/2018- 64 - text 16 8 A 173/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně proti žalovanému KMS KRASLICKÁ MĚSTSKÁ SPOLEČNOST s.r.o. IČO: 252 41 800 se sídlem Pohraniční stráže 367, 358 01 Kraslice zastoupená Mgr. Zbyňkem Vašinkou, advokátem se sídlem tř. T. G. Masaryka 1129, 738 01 Frýdek-Místek Státní fond životního prostředí ČR se sídlem Kaplanova 1931/1, 148 00 Praha 11 – Chodov o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2018, č. j. SFZP 080732/2018, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobkyně se na Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) obrátila s žalobou proti usnesení žalovaného ze dne 18. 9. 2018, č. j. SFZP 080732/2018 (dále jen „napadené usnesení“), kterým bylo zastaveno řízení o udělení dotace. Žalovaný tak učinil s odkazem na § 14j odst. 4 písm. c) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech (dále jen „rozpočtová pravidla“), protože žádost žalobkyně trpí vadami a výzva k podání žádosti nepřipouští možnost jejich odstranění podle § 14k odst. 1 rozpočtových pravidel. 2. Žalobkyně podala žádost o přidělení dotace z Operačního programu Životní prostředí 2014–2020 (71. výzva ze dne 18. 1. 2018) pro projekt Dostavba kanalizace a intenzifikace ČOV Kraslice, registrační číslo CZ.05.1.30/0.0/0.0/17_071/0007255 (dále jen „Projekt“). Napadeným usnesením žalovaný rozhodl, že Projekt žalobkyně nesplňuje tzv. podmínky přijatelnosti, jež byly stanoveny v rámci uvedené dotační výzvy. S tímto závěrem žalobkyně nesouhlasí a domnívá se, že napadené usnesení trpí nicotností, či přinejmenším nezákonností. 3. Žalovaný konkrétně v napadeném usnesení uvedl, že žádost nesplnila kritérium „Projekty řešící rekonstrukci ČOV jsou přijatelné pouze v souvislosti s intenzifikací nebo změnou kapacity ČOV při současném zvýšení účinnosti ČOV (při legislativním požadavku plnění přísnějších limitů pro vypouštěné odpadní vody). Dále je možno podpořit projekty řešící zvýšení kapacity ČOV, je-li zvýšení kapacity řádně odůvodněno a doloženo a budou-li realizací opatření plněny legislativní požadavky na kvalitu vypouštěné vody.“ Žalovaný uvedl, že žalobkyně neprokázala relevantními dokumenty ani jiným způsobem zvýšení kapacity stávající ČOV v přímé souvislosti s legislativními požadavky na plnění přísnějších limitů pro vypouštěné odpadní vody. Žalobkyně nesplnila ani druhou podmínku výše uvedenou, tj. předpokládané zvýšení kapacity ČOV řádně neodůvodnila. Žalovaný proto konstatoval, že Projekt tak, jak je navržen, nenaplňuje podmínky pro věcnou přijatelnost projektu. 4. Žalovaný ještě před vydáním napadeného usnesení žalobkyni sdělil dne 25. 5. 2018 záměr zastavit řízení o podané žádosti, a to z uvedeného důvodu nesplnění podmínek přijatelnosti. Dne 8. 6. 2018 podala žalobkyně žádost o přezkum, v níž se vyjádřila k poskytnutému hodnocení Projektu tak, že patrně došlo ze strany žalovaného k nepochopení Projektu. Žalobkyně vysvětlila, že současná ČOV je provozována s dvojicí standardních technologických linek biologického čištění, jež jsou dimenzovány pro 10 000 tzv. ekvivalentních obyvatel (dále jen „EO“). V době podání žádosti Projektu bylo ke stávající ČOV připojeno cca 6900 EO, přičemž výhledově je plánováno připojení další přibližně tisícovky EO v důsledku rozvoje obce a jejího okolí. Z uvedeného tedy vyplývá, že co do látkové kapacity je současná ČOV dostačující, ovšem problém činí objem nátoku odpadních vod, který je zvyšován zejména v důsledku zastaralé kanalizace, která propouští do kanalizačního systému podzemní vodu. V důsledku toho je hydraulická kapacita ČOV překračována o přibližně 100 %, v důsledku čehož není schopná současná ČOV čistit odpadní vody v dostatečné kvalitě. Projektem nedojde k změně objemové ani látkové kapacity, instalací membránové technologie bude ČOV schopna čistit vyšší objemy vody ve vyšší kvalitě. K žádosti o přezkum žalobkyně doložila rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 4. 4. 2018, kterým jí byla udělena pokuta za vypouštění odpadních vod v rozporu s platným povolením k nakládání s vodami. 5. Jak bylo naznačeno shora, žalovaný dospěl k závěru, že Projekt nesplnil podmínky přípustnosti Projektu, neboť předmětná dotační výzva cílila na jiné druhy projektů, což bylo vyjádřeno mj. stanovenými podmínkami přípustnosti. Žalobkyně tak podle žalovaného neprokázala aktuální nedostatečnou látkovou kapacitu ČOV. Zvýšený nátok balastních vod ČOV není relevantním důvodem pro podporu intenzifikace ČOV z prostředků OPŽP 2014–2020. Žádost o přezkum ze dne 8. 6. 2018 byl předmětem jednání přezkumné komise zřízené žalovaným za tímto účelem. Přezkumná komise pak potvrdila prvotní závěry žalovaného: „Žadatel popisuje a vysvětluje kapacitu ČOV a uvádí faktory, které se podílí na výsledcích čištění. Jako hlavní důvod uvádí systém jednotné kanalizace a nátok balastních vod, rozvoj města a zvýšené vyvážení bezodtokých jímek. Dle sdělení žadatele je kapacita z pohledu látkového zatížení vyhovující, z pohledu hydraulického vykazuje přetížení. Žadatel uvádí, že řešením je náhrada/rekonstrukce stávající kanalizace nebo intenzifikace ČOV. Dále uvádí, že byla zvolena varianta intenzifikace ČOV, protože je investičně několikanásobně lacinější a v současné době nelze získat dotační prostředky na rekonstrukci kanalizačních systémů. Z pohledu podmínek OPŽP nemůže být nevyhovující stav kanalizace důvodem pro podporu intenzifikace ČOV.“ V návaznosti na stanovisko přezkumné komise vydal žalovaný napadené usnesení. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 6. Žalobkyně adresovala městskému soudu nejprve žalobu ze dne 19. 11. 2018 (doručenou téhož dne), ve které pouze stručně a obecně formulovala následující žalobní body. Žalobkyně nesouhlasí se závěry žalovaného o tom, že by žádost nesplňovala požadavky pro poskytnutí dotace, když z předložených podkladů lze učinit pouze opačný závěr a tedy, že dotační podmínky byly ze strany žalobce splněny. Dále žalobkyně nesouhlasí se skutkovými závěry, které žalovaný v řízení učinil a namítá také procesní postup žalovaného v řízení o poskytnutí dotace. 7. V návaznosti na podanou žalobu adresovala žalobkyně městskému soudu doplnění této žaloby ze dne 21. 11. 2018, ve kterém uvedla, že Projekt nebyl ze strany žalovaného dostatečně dobře pochopen, což vedlo k jeho zamítnutí a následnému zastavení řízení. Nová kapacita ČOV byla navržena tak, aby plně vyhovovala současnému stavu s výhledem na stav budoucí, tj. reflektuje fakt, že ve městě je jednotná kanalizace, poměrně vysoké zastoupení jiných druhů odpadních vod, reflektuje nutnost vodné kapacity jak pro budoucí rozvoj města, tak pro dovoz odpadních vod od producentů, kteří nemohou být z technických či ekonomických důvodů napojeni. Současně došlo ke zpřísnění limitů vypouštění, které není stávající ČOV schopna plnit. Projekt jejich plnění garantuje, čímž dojde k výraznému navýšení ochrany životního prostředí, včetně zdrojů pitných vod. Dále žalobkyně nad rámec již uvedeného uvedla, že výklady žalovaného jsou mimo přímý text zákona, když jde o výklady spočívající v subjektivním názoru a hodnocení podkladů žádosti. 8. Konečně dne 20. 12. 2018 adresovala žalobkyně zdejšímu soudu druhé doplnění žaloby, v němž mimo jiné navázala na dříve uplatněné námitky a dále uvedla, že napadené usnesení považuje za nicotné, a to z následujících důvodů. 9. Napadené usnesení bylo dle žalobkyně vydáno nepříslušným orgánem, a to z důvodu nedostatku pravomoci vydat napadené rozhodnutí o zastavení řízení, resp. vydat rozhodnutí, jímž fakticky rozhoduje meritorně o nepřiznání dotace. Takové rozhodnutí náleží pouze Ministerstvu životního prostředí (dále také jen „ministerstvo“), respektive ministrovi životního prostředí. Žalobkyně odkázala na ustanovení § 1 odst. 5 zákona č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky (dále jen „zákon o SFŽP“), podle něhož o poskytování prostředků ze SFŽP rozhoduje ministr životního prostředí. 10. Podle ustanovení čl. 123 odst. 7 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 (dále jen „nařízení 1303/2013“), může řídicí orgán (v tomto případě Ministerstvo životního prostředí) pověřit řízením části operačního programu zprostředkující subjekt, a to písemnou dohodou. V tomto případě byl žalovaný pověřen administrací OPŽP 2014–2020 na základě veřejnoprávní smlouvy uzavřené s Ministerstvem životního prostředí (Dohoda o delegování některých činností a pravomocí ministerstva životního prostředí jako Řídícího orgánu Operačního programu Životní prostředí v programovém období let 2014-2020 na Státní fond životního prostředí České republiky ze dne 13. 4. 2016). K postupu podle ustanovení § 14j odst. 4 písm. c) rozpočtových pravidel je oprávněn výhradně poskytovatel. Podle ustanovení § 14 odst. 2