1 Azs 59/2008 — Nejvyšší správní soud

9 Ad 9/2018- 54 - text 10 9Ad 9/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Ivanky Havlíkové ve věci žalobce: V. K. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Josefem Kopřivou sídlem Vodičkova 709/33, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Náčelník Generálního štábu Armády České republiky sídlem Vítězné náměstí 1500/5, 160 01 Praha 6 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2018, č. j. MO 73699/2018-1304 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Stručné vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou dne 24. 4. 2018 u Městského soudu v Praze domáhal přezkumu rozhodnutí Náčelníka Generálního štábu Armády České republiky ze dne 19. 3. 2018, č. j. MO 73699/2018-1304 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí ředitele Agentury personalistiky Armády České republiky (dále jen „služební orgán I. stupně“) ze dne 21. 11. 2017, č. j. 21737/2017 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byl žalobce podle § 21a zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vojácích z povolání“) zrušen dnem 30. 11. 2017 služební poměr vojáka z povolání ve zkušební době, čímž zanikl jeho služební poměr vojáka z povolání podle § 18 písm. j) zákona o vojácích z povolání. II. Žaloba 2. V úvodní části žaloby žalobce rekapituloval skutečnosti, které předcházely vydání napadeného rozhodnutí. 3. Konkrétně uvedl, že rozhodnutím ředitele Agentury personalistiky Armády České republiky ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 9453/2017 byl žalobce ke dni 1. října 2017, podle § 5 odst. 4 zákona o vojácích z povolání, povolán do služebního poměru vojáka z povolání (dále též jen „rozhodnutí o povolání do služebního poměru vojáka z povolání“). Rozhodnutím náčelníka Generálního štábu Armády České republiky ze dne 1. 9. 2017, č. j. MO 176012/2017-2230, sp. zn. 11/2017, bylo pravomocné rozhodnutí o povolání do služebního poměru vojáka z povolání v přezkumném řízení podle § 95 odst. 1 a násl. zákona č. 500/2004. Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zrušeno pro rozpor s právními předpisy s odůvodněním, že žalobce nesplňuje podmínku bezúhonnosti stanovenou podle § 3 odst. 1 zákona o vojácích z povolání (dále též jen „rozhodnutí v přezkumném řízení“). Odvolání žalobce proti rozhodnutí v přezkumném řízení bylo rozhodnutím ministryně obrany ze dne 15. 1. 2018, č. j. MO 270823/2017-7542/KM, sp. zn. MO 39276/2017-7542KM, zamítnuto a řízení bylo zastaveno. Ministryně obrany však uznala za správný názor žalobce, že rozhodnutí o povolání žalobce do služebního poměru vojáka z povolání zůstalo i po jeho zrušení rozhodnutím v přezkumném řízení vykonatelné, neboť rozhodnutí v přezkumném řízení dosud nenabylo právní moci, a proto služební poměr žalobce vznikl ke dni 1. 10. 2017. 4. Služební poměr žalobce byl zrušen ve zkušební době bez uvedení důvodu rozhodnutím služebního orgánu I. stupně ze dne 21. 11. 2017, č. j. 21737/2017. Odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl. V odvolání žalobce uvedl, že prvostupňové rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy, neboť služební orgán měl vyčkat rozhodnutí ministryně obrany ve věci odvolání proti rozhodnutí v přezkumném řízení, neboť rozhodnutí ministryně obrany v této věci je prejudiciální otázkou pro rozhodování o zrušení služebního poměru ve zkušební době. Dále uvedl, že zastřeným důvodem prvostupňového rozhodnutí byla obava, že ministryně obrany odvolání proti rozhodnutí v přezkumném řízení vyhoví. 5. V druhé části žaloby žalobce formuloval žalobní námitky. 6. Předně namítl, že ve správním spise týkajícím se řízení o zrušení služebního poměru ve zkušební době, které bylo zahájeno písemností ze dne 6. 11. 2017, č. j. 3128338-4/2017-2230, nebyly obsaženy žádné podklady, k nimž by bylo možno se jakkoli relevantně vyjádřit. 7. Dále namítl, že postup služebního orgánu I. stupně, který využil institutu zrušení služebního poměru ve zkušební době, byl svévolný a mající za cíl zamezit žalobci ve výkonu služby v Armádě České republiky i pro případ, že rozhodnutí v přezkumném řízení bude k odvolání žalobce zrušeno. 8. Rovněž namítl, že žalovaný se naprosto nedostatečně vyrovnal s odvolací námitkou žalobce, že ve vztahu k rozhodování o zrušení služebního poměru ve zkušební době bylo rozhodnutí ministryně obrany o odvolání proti rozhodnutí v přezkumném řízení předběžnou otázkou. 9. Žalobce je přesvědčen, že služební poměr vojáka z povolání mu skutečně vznikl, postup služebního orgánu má za účelový a považuje jej za zřejmou odplatu za skutečnost, že si „dovolil” využít zákonných opravných prostředků, aby se bránil proti nesprávnému postupu nadřízených. 10. V závěru poukázal na skutečnost, že armáda má nedostatek vojáků a uzavřel, že dle jeho názoru je postup služebního orgánu ukázkou zlovůle pod pláštíkem zákonného práva propustit příslušníka ve zkušební době bez udání důvodu. 11. Žalobce navrhl, aby soud žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí služebního orgánu I. stupně, zrušil, neboť tato vycházejí z nesprávného právního posouzení věci a jsou proto rozporná s právními předpisy. 12. V doplnění žaloby ze dne 7. 6. 2018 žalobce odkázal na odpověď ministryně obrany ze dne 31. 5. 2018, č. j. MO 151311/2018-8694, ve věci interpelace poslankyně Mgr. Jany Černochové (dále též jen „odpověď na interpelaci“). Žalobce uvedl, že ministryně obrany v odpovědi na interpelaci otevřeně přiznala, že skutečným důvodem pro zrušení služebního poměru ve zkušební době byla mylná interpretace § 79 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákoník, účinného v době projednání trestného činu žalobce u soudu (dále jen „trestní zákoník“). Podle názoru žalobce ministryně obrany transparentně vyjádřila zjevnou účelovost rozhodnutí o zrušení služebního poměru žalobce ve zkušební době slovy: „Protože ve věci faktického nesplnění trestní bezúhonnosti již nebylo a ani není pochyb, bylo nezbytné nalézt nejvhodnější řešení pro ukončení stávajícího služebního poměru. Za nejvhodnější bylo vybráno právě zrušení služebního poměru ve zkušební době.“. Vyjádřila také domněnku, že „další působení jmenovaného ve služebním poměru rozhodně není vzhledem k jeho minulosti žádoucí.“. III. Vyjádření žalovaného 13. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 16. 7. 2018 rekapituloval průběh řízení před služebním orgánem, odkázal na obsah napadeného i prvostupňového rozhodnutí, která považuje za věcně správná, vydaná v souladu s právními předpisy a náležitě odůvodněná. 14. K tvrzení žalobce, že ve správním spisu k řízení o zrušení služebního poměru ve zkušební době nebyly obsaženy žádné podklady, k nimž by bylo možno se jakkoli relevantně vyjádřit, žalovaný uvedl, že dne 14. 11. 2017 se právní zástupce žalobce JUDr. Josef Kopřiva seznámil se spisovým materiálem a požádal o pořízení fotokopií včetně protokolu o nahlížení do spisu. Vyjádření ve věci v avizované lhůtě do 20. 11. 2017 právní zástupce žalobce služebnímu orgánu nezaslal. 15. K tvrzením žalobce o svévolném postupu služebního orgánu žalovaný uvedl, že služební orgán I. stupně jednal v mezích zákona, jelikož právní úprava obsažená v § 21a zákona o vojácích z povolání umožňuje zrušit služební poměr ve zkušební době i bez udání důvodu, a to jak ze strany služebního orgánu, tak i ze strany vojáka z povolání. Námitka žalobce, že „skutečným důvodem zrušení služebního poměru ve zkušební době byla obava, že ministr obrany vyhoví jeho odvolání proti zrušení rozhodnutí o povolání do služebního poměru“, je pouhá spekulace o důvodech, které měly dle žalobce vést služební orgán I. stupně k vydání předmětného rozhodnutí. 16. Žalovaný je toho názoru, že se se všemi odvolacími námitkami žalobce dostatečně vypořádal, a to včetně námitky ohledně skutečnosti, že by „ve vztahu k rozhodování o zrušení služebního poměru ve zkušební době bylo rozhodnutí ministra obrany o odvolání proti zrušení povolání do služebního poměru předběžnou otázkou“, která je řešena na třetí až páté straně žalobou napadeného rozhodnutí. 17. K námitce ohledně účelovosti postupu služebního orgánu žalovaný uvedl, že služební orgán I. stupně v prvostupňovém rozhodnutí využil možnosti zrušit služební poměr ve zkušební době podle § 21a zákona o vojácích z povolání a žádné důvody, které jej vedly k vydání rozhodnutí, nesdělil. V případě, kdy důvody nejsou služebním orgánem I. stupně v rozhodnutí uvedeny, nemohou být z logiky věci předmětem námitek v odvolání, respektive přezkumu v rámci odvolacího řízení. 18. Žalovaný poukázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2017, sp.zn. 30 Ad 4/2015, v němž je problematika zrušení služebního poměru vojáka z povolání ve zkušební době řešena. 19. K odpovědi ministryně obrany na interpelaci poslankyně Mgr. Jany Černochové v dané věci ze dne 31. 5. 2018, č. j. MO 151311/2018-8694, žalovaný poz