7 As 364/2019 — Nejvyšší správní soud

10 A 121/2021- 30 - text Číslo jednací: 10A 121/2021 - 30 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: E.R. bytem X, zastoupené Mgr. Markem Ježkem, advokátem se sídlem Tovární 1707/33, 737 01 Český Těšín proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti sídlem Vyšehradská 16 128 10 Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2021, č. j. MSP-57/2021-ODSK-OTC/14 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2021, č. j. MSP-57/2021-ODSK-OTC/14 se zrušuje a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit náklady řízení ve výši 12.342 Kč k rukám jejího advokáta Mgr. Marka Ježka ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. I. Předmět sporu 1. Rozhodnutím žalovaného ze dne 3. 9. 2021, č. j. MSP-57/2021-ODSK-OTC/14, bylo: - výrokem I. rozhodnuto o tom, že se pro nesplnění podmínek stanovených v § 24 odst. 1 písm. b), odst. 3 zákona č. 45/2013 Sb. o obětech trestných činů (dále jen „zákon o obětech trestných činů“) žádost žalobkyně o poskytnutí peněžité pomoci v částce 40.000 Kč zamítá. - výrokem II. napadeného rozhodnutí rozhodnuto o tom, že se podle § 24 odst. 1 písm. a), § 28 odst. 1 zákona o obětech trestných činů přiznává žalobkyni peněžitá pomoc v částce 10.000 Kč. II. Žaloba a další vyjádření 2. Žalobkyně má za to, že žalovaný nesprávně vyložil § 24 odst. 3 písm. i) zákona o obětech trestných činů. Žalobkyně poukázala na to, že v řízení bylo prokázáno, že u ní došlo vlivem napadení ze dne 18. 8. 2020 k rozvinutí posttraumatické stresové poruchy, proto jí byla přiznána peněžitá pomoc ve výši 10.000 Kč pro splnění podmínek uvedených v § 24 odst. 1 písm. a) zákona o obětech trestných činů. Dle názoru žalovaného je však bez významu, že pracovní neschopnost žadatelky trvala od 24. 8. 2020 do 15. 10. 2020, tedy po dobu sedm týdnů. 3. Žalobkyně poukázala na to, že zákon o obětech trestných činů chápe pojem těžké újmy na zdraví obdobně jako trestní zákoník (srov. § 122 odst. 2 trest. zákoníku ve spojeni s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, např. usneseni ze dne 30. 9. 2015, č. j. 7 Tdo 1123/2015-19). Posttraumatická stresová porucha by měla být dle trestního zákoníku vždy považována za těžkou újmu na zdraví (žalobkyně přiložila rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 14.6.2018, č. j. 103 T 106/2018-355, a usnesení sp. zn. 4 To 219/2018 Krajského soudu v Ostravě). Žalovaný dokonce v napadeném rozhodnutí uvedl, že bylo prokázáno, že byla žalobkyně vedena v pracovní neschopnosti ode dne 24. 8. 2020 do 15. 10. 2020 pro posttraumatickou stresovou poruchu (tedy po dobu delší 6 týdnů). Žalobkyně má tedy za to, že byly splněny podmínky pro poskytnutí peněžité pomoci ve výši 50.000 Kč dle § 28 odst. 1 písm. b) zákona o obětech trestných činů. 4. K argumentaci žalovaného, že Mgr. R. M. nesplňuje zákonnou definici lékaře podle § 4 odst. 1 zákona č. 95/2004 Sb., a tedy zprávy vyhotovené Mgr. R. M. nejsou lékařskými zprávami, žalobkyně uvedla, že v řízení poskytla zároveň lékařské zprávy vyhotovené způsobilými osobami, a to MUDr. J. V., MUDr. K. M. a MUDr. P. N.. Lze přisvědčit, že Mgr. R. M. nesplňuje definici dle § 4 odst. 1 zákona č. 95/2004 Sb., avšak je nutno dodat, že jde o praktikující klinickou psycholožku s korespondujícím vysokoškolským odborným vzdělaním a tedy zcela jistě o osobu odborně způsobilou posoudit jak závažnost a následky posttraumatické stresové poruchy, tak její vliv na každodenní život žalobkyně. 5. Nelze přisvědčit ani argumentu žalovaného, že se v doložených dokladech vyskytují rozpory ohledně závažnosti posttraumatické stresové poruchy (byť „závažnost“ posttraumatické stresové poruchy byla jako podmínka pro splnění definice těžké újmy na zdraví ve smyslu zákona o obětech trestných činů svévolně dovozena žalovaným). Jak MUDr. K. M., tak Mgr. R. M. konstatuji rozvoj posttraumatické stresové poruchy. Mgr. R. M. popisuje zhoršení adaptivního chování v běžných životních situacích. Na tomto nic nemění, že žalobkyně dokázala s pomoci klinického psychologa a díky vlastnímu charakteru překlenout složitou psychologickou situaci a navzdory přetrvavající posttraumatické stresové poruše pečovat o své děti. Nelze tak dovodit, že by se v těchto dokumentech vyskytovaly jakékoliv rozporuplné skutečnosti. 6. Žalobkyně namítla, že pokud policejní organ kvalifikoval celou trestní věc toliko jako podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku a nikoliv podle § 173 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, k tomuto závěru policejní organ nedospěl a ani dospět nemohl, jelikož lékařská dokumentace prokazující rozvinutí posttraumatické stresové poruchy u žalobkyně (zejm. tedy zprava z psychologického vyšetření ze dne 19. 11. 2020, zpráva z průběhu psychoterapie ze dne 3. 2. 2021, lékařská zpráva MUDr. K. M. ze dne 24. 2. 2021 a výměnný list MUDr. P. N. ze dne 29. 6. 2021) byly vyhotoveny až po skončení prověřování policejním orgánem, tedy po odloženi trestní věci dne 13. 11. 2020. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na svém procesním postoji. Je názoru, že žalobkyně nesplňuje za podmínky označení za oběť ve smyslu § 24 odst. 1 písm. b), odst. 3 zákona o obětech trestných činů. Je bez významu, že pracovní neschopnost žalobkyně trvala od 24. 8. 2020 do 15. 10. 2020, neboť z lékařských zpráv předložených ve správním řízení nevyplývá, že by žalobkyně po tuto dobu trpěla vážnou poruchu zdraví. Podle žalovaného bylo prokázáno jen tolik, že žalobkyně v důsledku posttraumatické stresové poruchy byla vedena v pracovní neschopnosti do 15. 10. 2020. Žalobkynin stav nevyžadoval medikaci, žalobkyně byla schopna starat se o své děti. Setrval na tom, že zprávy od psycholožky Mgr. R. M. nelze považovat za lékařské zprávy, neboť nebyly vytvořeny odborníkem – lékařem. Žalovaný setrval na názoru, že žalobkyně splňuje podmínky stanovené v § 24 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona o obětech trestných činů, tudíž jí přísluší peněžitá pomoc ve formě a ve výši stanovené ustanovením § 28 odst. 1 písm. a) zákona, tj. v paušální výši 10.000 Kč. 8. Žalobkyně podala proti vyjádření žalovaného repliku. V ní znovu poukázala na to, že těžká újma na zdraví je definována v zákoně o obětech trestných činů identicky jako v trestním zákoníku. Judikatura považuje posttraumatickou stresovou poruchu jako těžkou újmu na zdraví. Žalovaný podle žalobkyně nezákonně dotváří podmínky zákona o obětech trestných činů o kvalitativní hlediska. Pro splnění zákonné definice těžké újmy na zdraví postačí utrpět poruchu na zdraví déle než 6 týdnů. Poukázala na to, že v řízení předložila další lékařské zprávy a že Mgr. R. M. je praktikující klinickou psycholožkou s korespondujícím vysokoškolským odborným vzděláním v dané oblasti, přičemž ošetření klinickou psycholožkou, prováděné na doporučení pratkického lékaře, je pacientovi hrazeno ze systému veřejného zdravotního pojišťení. Zpráva psycholožky Mgr. R. M. tak bez rozporu mohou obstát jako samostatný listinný důkaz o poruše zdraví utrpěné žalobkyní. III. Posouzení věci Městským soudem v Praze 9. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, a jedná se o žalobu přípustnou, splňující všechny formální náležitosti na ni kladené. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal na základě skutkového i právního stavu v době vydání rozhodnutí správního orgánu a v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném a účinném znění /dále jen “s. ř. s.”/), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. 10. O podané žalobě městský soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť žalobkyně k výzvě soudu nevyjádřila nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání; její souhlas s rozhodnutím věci bez jednání se tak presumuje (srov. § 51 odst. 1 s. ř. s. věta druhá), žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez jednání výslovně souhlasil. Důvodem pro nařízení jednání nebyla ani potřeba dokazování, neboť veškeré listiny, z nichž soud vycházel a které žalobkyně předložila k žalobě, jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek NSS č. j. 9 Afs 8/2008-117, č.‏ 2383/2011 Sb. NSS z 29. 1. 2009). Žalobkyní navrhované důkazy rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 14. 6. 2018, č. j. 103 T 106/2018 – 355 a usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2018, č. j. 4 To 219/2018 – 526 městský soud neprovedl pro nadbytečnost – o tom, jak judikatura obecných soudů ustáleně pojímá posttraumatickou stresovou poruchu, svědčí i řada jiných rozhodnutí vyšších soudů. 11. Ze správního spisu vyplývají následující rozhodné skutečnosti. 12. Žalobkyně požádala dne 20. 4. 2021 o peněžitou pomoc dle § 28 odst. 1 písm. b) zákona o obětech trestných činů ve výši 50.000 Kč. Uvedla, že dle vyšetření kl