2 As 199/2018 — Nejvyšší správní soud

10 A 180/2019- 43 - text 13 pokračování 10A 180/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: A. V. bytem X zastoupen Mgr. Petrem Kallou, advokátem sídlem Slavíčkova 372/2, Praha 6 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 9. 2019, č. j. MHMP 1804046/2019, sp. zn. S-MHMP 783543/2019, a č. j. MHMP 1805214/2019, sp. zn. S-MHMP 345831/2019, takto: I. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2019, č. j. MHMP 1804046/2019, sp. zn. S-MHMP 783543/2019 se zamítá. II. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2019, č. j. MHMP 1805214/2019, sp. zn. S-MHMP 345831/2019 se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedených rozhodnutí žalovaného. V pořadí prvním v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „první napadené rozhodnutí“) bylo zamítnuto odvolání žalobce proti usnesení Úřadu městské části Praha 4, odboru správních agend (dále jen „správní orgán I. stupně č. 1“) ze dne 3. 3. 2019, č. j. OSA - 4076/19/Bog (dále jen „prvostupňové rozhodnutí č. 1“), kterým bylo zastaveno řízení o žádosti žalobce o změnu jména a příjmení z dosud užívaného jména A. V. na jméno a příjmení G. V. podle § 72 odst. 5 písm. b) zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých zákonů v příslušném znění (dále jen „zákon o matrikách“) a prvostupňové rozhodnutí č. 1 potvrzeno. V pořadí druhým v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „druhé napadené rozhodnutí“) bylo zamítnuto odvolání žalobce proti usnesení Úřadu městské části Praha 2, odboru správních agend (dále jen „správní orgán I. stupně č. 2“) ze dne 5. 2. 2019, č. j. MCP2/050510/2019/OMT-OMAT/Jur, kterým bylo zastaveno řízení o žádosti žalobce o zápis změny rodného čísla do formátu odpovídajícímu mužskému pohlaví a o zápis změny pohlaví z ženského na mužské podle § 17a zákona o matrikách a prvostupňové rozhodnutí č. 2 potvrzeno. Oba správní orgány prvního stupně zastavily řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu shodně z tohoto důvodu, že žalobce ani přes výzvu nedoložil potvrzení o ukončení léčby pro změnu pohlaví. II. Napadená rozhodnutí 2. Žalovaný v úvodu obou napadených rozhodnutí zrekapituloval průběh řízení před správními orgány I. stupně a výrok prvostupňového rozhodnutí. Dále žalovaný v napadených rozhodnutích shrnul odvolací námitky žalobce. 3. V obou napadených rozhodnutích žalovaný shodně uvedl, že žalobce v odvoláních uvedl, že dle platných právních předpisů, jimiž jsou zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, v platném znění (dále jen „zákon o specifických zdravotních službách“) a zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“), je předpokladem pro vydání správními orgány I. stupně požadovaného potvrzení o ukončení léčby pro změnu pohlaví chirurgický zákrok při současném znemožnění reprodukční funkce a přeměny pohlavních orgánů. To je však podle názoru žalobce v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, jakož i v rozporu s čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv (dále jen „EÚLP“), který upravuje právo na rodinný a soukromý život, což vyplývá z rozsudku Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ve věci A. P., Garçon a Nicot proti Francii, ze dne 6. 4. 2017, č. 79885/12, 52471/13 a 52596/13. Proto je podle žalobce rovněž v rozporu s ústavním pořádkem i požadavek na předložení potvrzení o ukončení léčby pro změnu pohlaví. Není tedy dán důvod pro to, aby žalobce požadované potvrzení předkládal a jen z důvodu jeho nepředložení neměla být řízení o žádostech žalobce prvostupňovými rozhodnutími zastavena. 4. Žalovaný v obou napadených rozhodnutích shodně konstatoval, že požadavek obou správních orgánů I. stupně na předložení potvrzení o ukončení léčby pro změnu pohlaví byl opodstatněný. Takový požadavek je zcela v souladu se zákonem o matrikách. (V prvním napadeném rozhodnutí poukázal žalovaný zejména na § 72 odst. 5 písm. b) zákona o matrikách, dle něhož lze povolit změnu jména a příjmení pouze za předpokladu, že léčba pro změnu pohlaví byla dokončena, v druhém napadeném rozhodnutí žalovaný poukázal na § 17a zákona o matrikách ve spojení s § 17 odst. 2 písm. d) zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů v příslušném znění (dále jen „zákon o evidenci obyvatel“), z nichž vyplývá, že změnu rodného čísla lze provést pouze v případě, kdy došlo ke změně pohlaví). Dále žalovaný v obou napadených rozhodnutích konstatoval, že v žalobcově případě je zřejmé, že ke změně pohlaví žalobce tak, jak je definována v § 21 odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách a v § 29 odst. 1 občanského zákoníku v souladu s platnou a účinnou právní úpravou dosud nedošlo, resp. žalobce o tom dosud nepředložil požadované potvrzení. Právě s odkazem na tento důvod pak v prvním napadeném rozhodnutí žalovaný uzavřel, že nelze provést změnu nynějšího neutrálního jména a příjmení žalobce na mužský tvar a ve druhém napadeném rozhodnutí uzavřel, že nelze provést změnu rodného čísla žalobce a zapsat změnu pohlaví a změnu rodného čísla do matriční knihy, neboť proto nejsou splněny zákonem stanovené podmínky. 5. Žalovaný v obou napadených rozhodnutích poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2019, č. j. 2 As 199/2018 - 37, v němž se podle jeho názoru Nejvyšší správní soud neztotožnil se závěry vyplývajícími z rozsudku ESLP ve věci A. P., Garçon a Nicot proti Francii, neboť v něm mimo jiné vyslovil závěr, že nepovažuje českou právní úpravu změny pohlaví a na ni navázanou právní úpravu změny evidence pohlaví za rozpornou s ústavním pořádkem. 6. V závěru obou napadených rozhodnutí žalovaný shodně konstatoval, že z obsahu spisů vedených ve věci správními orgány I. stupně není zřejmé, zda správní orgány I. stupně splnily povinnost vyplývající jim z § 4 odst. 4 správního řádu, dle něhož jsou povinny umožnit dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy, s čímž úzce souvisí i povinnost poučit účastníky správního řízení o jejich právech a povinnostech. Ze spisového materiálu není patrné ani to, zda správní orgány I. stupně v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu umožnily žalobci, aby se vyjádřil k podkladům rozhodnutí před vydáním prvostupňových rozhodnutí. Žalovaný však přesto nepřikročil ke zrušení prvostupňového rozhodnutí č. 1 ani ke zrušení prvostupňového rozhodnutí č. 2, a to ze shodného důvodu, že žalobce byl v obou případech jediným účastníkem řízení a porušení uvedených ustanovení správního řádu v řízení před správními orgány prvního stupně ani sám nenamítal. III. Žaloba 7. Žalobce v úvodu podané žaloby zrekapituloval průběh řízení před správními orgány I. stupně a před žalovaným. Žalobce zdůraznil, že se plně identifikuje jako muž, mluví o sobě v mužském rodě, v mužském rodě s ním komunikují i všichni ostatní s výjimkou orgánů veřejné správy, které trvají na oslovování žalobce v ženském rodě, nosí pánské oblečení a má maskulinní vizáž. Dále žalobce uvedl, že v jeho případě nedošlo k chirurgickému zákroku při současném znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů, a tudíž nemohl potvrzení o ukončení léčby pro změnu pohlaví správním orgánům předložit. 8. Žalobce dále uvedl, že je přesvědčen, že i přesto neměla být řízení o jeho žádosti o změnu jména a příjmení a o žádosti o změnu rodného čísla zastavena, a pokud tak správní orgány I. stupně prvostupňovými rozhodnutími učinily a žalovaný jejich postup napadenými rozhodnutími potvrdil, jsou tato rozhodnutí nezákonná. Nezákonnost napadených rozhodnutí spočívá podle žalobce v tom, že právní úprava, z níž správní orgány při svém rozhodování vycházely, a to především § 21 a § 23 zákona o specifických zdravotních službách a § 29 odst. 1 občanského zákoníku, je v rozporu s ústavním pořádkem a mezinárodními smlouvami o ochraně lidských práv, jimiž je Česká republika vázána. 9. Z uvedených ustanovení zákona o specifických zdravotních službách a občanského zákoníku totiž vyplývá, že podmínkou úřední změny pohlaví dle zákona o matrikách je chirurgický zákrok při současném znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů. To znamená, že platná právní úprava neumožňuje úřední změnu pohlaví a jména bez provedení takového chirurgického zákroku. Taková právní úprava je však podle názoru žalobce v rozporu s čl. 1 a čl. 10 Listiny základních práv a svobod, neboť představuje zásah do lidské důstojnosti, s čl. 3 EÚLP, neboť je v rozporu se zákazem mučení a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 EÚLP, neboť je v rozporu s právem na respektování soukromého a rodinného života. Žalobce má tudíž za to, že jeho žádostem mělo být správními orgány vyhověno a n