1 As 27/2011 — Nejvyšší správní soud

11 A 188/2021- 35 - text 10 11 A 188/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Zimy a ve věci žalobkyně: AGROMAP s.r.o., IČ 26476495, se sídlem Hřebíkova 1873/6, 143 00 Praha 4, zastoupena JUDr. Michalem Božkem, advokátem, se sídlem Na Příkopě 587/15, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, IČ 00020478, se sídlem Těšnov 17/65, 11705 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 7. 2021, č. j. MZE-24941/2021-18142/1, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně podala k Městskému soudu v Praze žalobu proti rozhodnutí uvedenému v záhlaví tohoto rozsudku, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí České plemenářské inspekce (dále jen „ČPI“) ze dne 6. 5. 2020, č. j. 2732/2020-ČPI (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla žalobkyni udělena pokuta ve výši 1 000 Kč podle § 27 odst. 26 písm. c) zákona č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „plemenářský zákon“), za porušení povinností stanovených v § 23 odst. 1 písm. b) a c) plemenářského zákona, čímž došlo ke spáchání přestupků dle § 27 odst. 8 písm. b) a c) plemenářského zákona. Dále byla žalobkyni prvostupňovým rozhodnutím uložena povinnost uhradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Žaloba 2. V prvé řadě žalobkyně v podané žalobě namítla, že byla v odvolacím správním řízení zastoupena právním zástupcem (advokátem), žalovaný tak měl povinnost se obracet s veškerou komunikací a všemi písemnými podáními právě na právního zástupce žalobkyně, což však neučinil, plnou moc zcela ignoroval. Ani napadené rozhodnutí nebylo doručeno právnímu zástupci žalobkyně, nýbrž pouze žalobkyni. Právnímu zástupci nebylo doručeno ani předvolání k ústnímu jednání ze dne 15. 2. 2021 ani další předvolání k ústnímu jednání ze dne 25. 3. 2021 či ze dne 22. 4. 2021. Ústní jednání se nakonec konalo dne 3. 5. 2021, které však žalovaný nazval jen jako „záznam o nahlédnutí do spisu“. To však nic nemění na tom, že se jednalo o ústní jednání ve věci, což ostatně přiznává i žalovaný. Záznam z tohoto jednání měl být doručen právnímu zástupci žalobkyně. Tak se ovšem rovněž nestalo. 3. Žalobkyně dále namítla, že v rámci odvolacího řízení učinila návrhy na doplnění dokazování. V doplnění odvolání žalobkyně navrhla provést výslech Ing. P. P. a předložila šest rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu (dále jen „SZIF“). Žalovaný se však s návrhem na výslech Ing. P. ve svém rozhodnutí nikterak nezabýval a ani se nijak nevyjádřil k rozhodnutím SZIF. Napadené rozhodnutí tak trpí nepřezkoumatelností. 4. Žalobkyně konstatovala, že v daném případě došlo k porušení hned několika zásad, ovládajících správní řízení, především zásady legality, zásady zneužití pravomoci, zásady ochrany dobré víry související se zásadou právní jistoty a zásady ochrany veřejného zájmu související se zásadou legitimního očekávání. Dále shora uvedeným postupem obou správních orgánů došlo k porušení zásad, uvedených v § 4 odst. 1, 2, 3 a zejména odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), jímž je vyjádřena zásada umožnit dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy. Porušením uvedených zásad tak bylo též zasaženo do ústavně zaručených práv účastníka řízení, zejména těch uvedených v čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, 2, 3 a 4, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, v neposlední řadě též čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 5. Z procesní opatrnosti žalobkyně dále uvedla, že za skutek, který je uveden v prvostupňovém rozhodnutí, jí byla uložena sankce hned několikrát, byť jiným správním orgánem (SZIF), nicméně to nic nemění na tom, že v jejím případě došlo k porušení zásady zákazu dvojího trestání za jeden a tentýž skutek. V takovém případě tedy ČPI nebyla oprávněna uložit žalobkyni pokutu, a tedy sankcionovat ji opakovaně za jeden skutek. Vyjádření žalovaného 6. Ve svém vyjádření k podané žalobě žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout, přičemž předně zdůraznil, že v dané věci není sporná otázka toho, zda k jednání, které naplňuje skutkovou podstatu přestupku, došlo. Žalobkyně v průběhu řízení nerozporovala skutková zjištění správních orgánů. Skutkově toto nerozporuje ostatně ani v podané žalobě. 7. K jednotlivým žalobním námitkám žalovaný uvedl, že je faktem, že žalovaný v řízení po doplnění odvolání ze dne 28. 1. 2021, k němuž byla přiložena plná moc právního zástupce, i nadále jednal přímo s žalobkyní. Tato vada však podle žalovaného nedosahuje takové intenzity, aby způsobila nezákonnost celého procesu ani napadeného rozhodnutí. Tento závěr je v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2017, č. j. 5 As 60/2016 – 26. Žalovaný má za to, že ke zkrácení práv žalobkyně nedošlo. Žalobkyně se nahlížení do spisu, resp. jednání konaného na půdě žalovaného dne 3. 5. 2021 zúčastnila a uplatnila svá procesní práva tím, že se vyjádřila k okolnostem spáchání skutku, včetně vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí. Po tomto jednání nebyl spisový materiál dále doplňován. Žalobkyně nijak nerozporovala skutkové otázky jednání, které bylo předmětem řízení o přestupku, naopak tuto skutečnost potvrzovala. Lze přitakat i námitce o tom, že záznam z jednání byl předán přímo při jednání samotném, nikoliv doručen právnímu zástupci. Faktem však zůstává, že zástupci žalobkyně se jednání osobně zúčastnili a vyjádřili se k projednávané věci. Dle žalovaného tedy materiálně k porušení právních předpisů nedošlo. Odkazovaný rozsudek lze podle žalovaného aplikovat i ve vztahu k námitce o doručení napadeného rozhodnutí toliko do datové schránky žalobkyně. 8. Další žalobní námitky žalovaný odmítl. Pokud jde o námitku návrhu provedení výslechu Ing. P., ten se zúčastnil jednání konaného dne 3. 5. 2021 a k věci, jakož i důvodům, které k vytýkanému jednání vedly, podal své vyjádření. Byť tedy uvedené nemělo parametry „výslechu“, tato osoba byla slyšena a vyjádřila se k věci. Pokud jde o namítané neprovedení důkazů šesti rozhodnutími SZIF, jež jsou součástí spisového materiálu, kterými byla snížena dotace poskytnutá žalobkyni, žalobní námitka nemá reálný základ. Žalovaný obsah těchto rozhodnutí SZIF při svém rozhodování zhodnotil. Uvedl však, že snížení dotace, k níž došlo vydáním těchto šesti rozhodnutí SZIF nepředstavuje sankci za přestupek, kterou je možné uložit za porušení národních předpisů. 9. Žalovaný nesouhlasil ani s námitkou porušení zásady zákazu dvojího trestání. Obdobnou otázkou, tj. zda potrestání za správní delikt představuje překážku pro snížení dotace související se zemědělskou činností žalobkyně, se již zabývaly správní soudy. Ty v několika případech dospěly k závěru, že opatření v podobě krácení dotace z důvodu nesplnění stanovených podmínek nepředstavuje sankci trestní povahy v užším smyslu, nýbrž jde o sankci v širším smyslu, kterou je třeba rozumět jakýkoliv další negativní následek spojený s porušením primární povinnosti. Od sankce trestní povahy (v užším smyslu) toto opatření odlišuje jeho koncepce, cíl i smysl, což je důvodem neuplatnění zásad pro oblast správního trestání. Na podporu své argumentace žalovaný odkázal na rozsudek zdejšího soudu ze dne 29. 1. 2021, č. j. 9 A 171/2018 – 59, a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2021, č. j. 6 As 253/2019 – 27. Doplnil, že ani případné zrušení napadeného rozhodnutí nepovede ke změně rozhodnutí SZIF. Replika žalobkyně 10. V podané replice žalobkyně uvedla, že žalovaný sám přiznává, že v odvolacím řízení došlo k procesním vadám. Nejednalo se však pouze o (ne)doručení rozhodnutí žalovaného, nýbrž i o opakované nedoručování předvolání k ústnímu jednání a jiných písemností. Žalovaný se snaží svá pochybení bagatelizovat s odůvodněním, že tyto vady nedosahují takové intenzity, aby způsobily nezákonnost celého procesu ani rozhodnutí. Poukazuje přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2017, č. j. 5 As 60/2016 – 26. Žalovaný však vytrhává věty z kontextu a nejedná se o správnou interpretaci tohoto rozsudku, z kterého vyplývá jednoznačný závěr soudu, že magistrát postupoval v rozporu s § 34 odst. 2 správního řádu, jestliže výzvu k doplnění odvolání nezaslal zástupci stěžovatele. Pochybení nebylo v průběhu správního řízení nijak zhojeno, neboť nebylo prokázáno, že by zástupce stěžovatele byl s výzvou seznámen. 11. Žalovaný vnáší do řízení zmatek, když přiznává, že dne 3. 5. 2021 se konalo ve věci ústní jednání, které je nesmyslně označeno jako „záznam o nahlédnutí do spisu“, přestože byla žalobkyně opakovaně žalovaným předvolávána k ústnímu jednání. Následně pak úkon, k němuž došlo dne 3. 5. 2021, interpretuje tak, jak se mu to zrovna hodí