5 As 34/2003 — Nejvyšší správní soud

14 Ad 12/2022- 29 - text 9 14 Ad 12/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Štěpána Výborného a soudců Karly Cháberové a Ivety Postulkové ve věci žalobkyně: Mgr. L.V. sídlem proti žalované: Česká advokátní komora sídlem Národní 16, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí odvolacího kárného senátu kárné komise České advokátní komory ze dne 26. 4. 2022, č. j. K 77/2020–52, takto: I. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá výroku, že se kárné řízení zastavuje, odmítá. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Rozhodnutím kárného senátu kárné komise žalované (dále jen „kárný senát“) ze dne 25. 6. 2021, č. j. K 77/2020 – 36 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), bylo rozhodnuto, že se žalobkyně dopustila kárného provinění tím, že dne 4. 12. 2019 jako samostatná advokátka uzavřela se soudní znalkyní Ing. Jitkou Čočkovou, IČ 71071911, smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení znaleckého posudku oceňujícího obchodní závod kárně obviněné a ve které se kárně obviněná zavázala zaplatit cenu díla ve výši 12 100 Kč, a poté, co byla po zhotovení znaleckého posudku cena díla Ing. Jitkou Čočkovou vyúčtována fakturou číslo 190100009 ze dne 19. 12. 2019, splatnou dne 27. 12. 2019, takto ujednanou cenu díla neuhradila nejméně do 23. 7. 2020, ačkoli zaplacení opakovaně přislíbila. 2. Uvedeným jednání podle prvostupňového rozhodnutí porušila žalobkyně povinnosti stanovené zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“), a usnesením představenstva České advokátní komory č. 1/1997 Věstníku, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „etický kodex ČAK“). Jednání žalobkyně orgány žalované kvalifikovaly jako porušení § 16 odst. 2 zákona o advokacii, § 17 zákona o advokacii ve spojení čl. 4 odst. 1 etického kodexu ČAK a čl. 4 odst. 2 věty prvé etického kodexu ČAK. 3. Žalobkyně dle kárného senátu svým shora popsaným jednáním porušila povinnost jednat při výkonu advokacie čestně a svědomitě; nepostupovala při výkonu advokacie tak, aby nesnižovala důstojnost advokátního stavu a za tím účelem nedodržovala pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže ukládající jí poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu a neplnila převzaté závazky. 4. Za kárné provinění bylo žalobkyni uloženo kárné opatření, pokuta ve výši 5 000 Kč, a byla jí uložena povinnost zaplatit částku 8 000 Kč jako náhradu nákladů kárného řízení. 5. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, v němž namítla, že její jednání nelze podřadit pod výkon advokacie, jak je zákonem o advokacii definován; nejedná se o závažný skutek, za který by měla být uložena pokuta. Uskutečněním jednání v její nepřítomnosti navíc byla kárným senátem porušena její procesní práva. 6. O odvolání žalobkyně rozhodl dne 26. 4. 2022, č. j. K 77/2020–52, odvolací kárný senát kárné komise žalované tak, že odvolání zamítnul a napadené rozhodnutí potvrdil. Odvolací kárný senát uzavřel, že žalobkyně se popsaného skutku dopustila při výkonu advokacie, protože předmětný dluh za vypracování znaleckého posudku se týkal ocenění obchodního závodu žalobkyně jako advokátky pro účely zvažovaného vložení tohoto závodu do advokátní společnosti. Žalobkyně sama argumentovala pokusy zaplatit předmětný dluh z bankovního účtu své advokátní společnosti, v jednání se soudní znalkyní od začátku vystupovala jako advokátka. Skutek žalobkyně proto podle odvolacího kárného senátu spadá pod kárnou pravomoc žalované. Žádosti o odročení jednání kárného senátu podala žalobkyně opožděně, v době trvání nouzového stavu nebyla zakázána jednání správních orgánů. Uložené kárné opatření není podle odvolacího kárného senátu nepřiměřeně přísné. II. Obsah žaloby 7. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí o odvolání, prvostupňového rozhodnutí a žádá, aby soud kárné řízení proti žalobkyni zastavil. 8. Žalobkyně namítá, že orgány žalované aplikovaly právní úpravu zákona o advokacii ve znění, které v době spáchání skutku nebylo účinné. Zákonem č. 527/2020 Sb., byl novelizován § 17 zákona o advokacii tak, že advokát „postupuje zejména při výkonu advokacie tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu; za tím účelem je povinen dodržovat pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže. (…)“. Žalobkyně namítá, že použitá ustanovení zákona o advokacii na řešenou situaci nedopadají; jednání žalobkyně bylo jejím soukromým jednáním a nepředstavovalo výkon advokacie, jak je zákonem vymezen. Použité ustanovení etického kodexu ČAK, tj. povinnost advokáta plnit převzaté závazky podle čl. 4 odst. 2 věty prvé je podle žalobkyně vydáno mimo rámec zákonného zmocnění, a vztahuje se pouze k závazkům při výkonu advokacie. 9. Žalobkyně dále namítá, že jí vytýkané jednání nedosáhlo takové intenzity, aby představovalo kárné provinění, a aby za něj byla uložena pokuta. 10. Žalobkyně tvrdí, že se vytýkaného jednání nedopustila ona samotná, ale její advokátní kancelář; jednání je proto přičitatelné společnosti, a ne samotné advokátce. 11. Závěrem žalobkyně namítá, že postupem orgánů žalované bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, protože první jednání (12. 3. 2021) proběhlo v době vysokého výskytu onemocnění covid-19 a omezení cest mezi okresy, a z druhého jednání (25. 6. 2021) se žalobkyně omluvila a doložila důvod své nepřítomnosti, účast na soudním jednání. Přestože se z pohledu žalované mohlo jednat o pozdní omluvu, jednalo se dle žalobkyně o omluvu validní. 12. Žalobkyně rovněž namítla, že žalovaná jedná ve střetu zájmů, když sankce a náklady kárného řízení jsou hrazeny na její účet. III. Vyjádření žalované 13. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že je otázkou, zda je žaloba přípustná, „když žalobkyně argumentuje výlučně proti odůvodnění rozhodnutí žalované K 77/2020 z 25. června 2021“ s tím, že žalobkyně v bodě 1.4 žaloby uvedla, že podává žalobu proti výroku rozhodnutí prvního stupně, a to v celém jeho rozsahu. 14. Žalovaná tvrdí, že není pravdivé vyjádření žalobkyně, že znalecký posudek nechala vypracovat advokátní kancelář, jejíž je žalobkyně společníkem; ve skutečnosti tento posudek objednala žalobkyně v době, kdy advokacii vykonávala jako samostatná advokátka. Za kárné provinění je nadto odpovědný vždy sám advokát, a to i tehdy pokud advokacii vykonává ve sdružení. 15. Žalovaná zdůrazňuje, že novela § 17 zákona o advokacii na právní posouzení jednání žalobkyně nemá žádný vliv, protože v řízení bylo zjištěno, že provinění „má vazbu na výkon advokacie“. Citace novelizovaného znění § 17 zákona o advokacii je toliko formální chybou, která nemá vliv na zákonnost rozhodnutí. 16. Žalovaná dále opakuje, že ani jednu z omluv žalobkyně z ústních jednání není možné považovat za omluvu náležitou a odkázal na body 14 až 17 odůvodnění napadeného rozhodnutí. 17. Žalovaná navrhuje, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 18. Soud o věci rozhodl bez nařízení ústního jednání postupem podle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), neboť účastníci takový postup soudu akceptovali. 19. Soud dle § 75 s. ř. s. přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. K přípustnosti žaloby 20. Soud nejprve posoudil, zda byla žaloba podána a včas a je přípustná. Rozhodnutí o odvolání bylo žalobkyni doručeno dne 12. 6. 2022, jak vyplývá z doručenky založené na č. l. 58 správního spisu žalované. Žalobkyně žalobu podala u zdejšího soudu dne 12. 8. 2022, tj. v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 72 odst. 1 soudního řádu správního). Žaloba tedy byla podána včas. 21. Podle § 78 odst. 3 soudního řádu správního platí, že „zrušuje-li soud rozhodnutí, podle okolností může zrušit i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které mu předcházelo“. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 1 Afs 57/2006-70, tento postup je výlučně věcí úvahy soudu a leží mimo dispoziční sféru účastníků řízení. Pokud žalobce takový postup i přesto navrhne, soud jím není vázán a nepovažuje-li takový postup za potřebný, nerozhoduje o něm. I za této situace je však jeho povinností se s tímto návrhem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádat. 22. Žalovaná zpochybnila přípustnost podané žaloby, neboť žalobkyně uvedla, že podává žalobu proti výroku rozhodnutí prvního stupně, a to v celém jeho rozsahu. Soud však dospěl k závěru, že tato námitka žalované není důvodná. Z označení podané žaloby, žalobního petitu i celkové argumentace žalobkyně je zjevné, čeho se žalobkyně domáhá, tj. že se domáhá zrušení jak rozhodn