3 Afs 1/2003 — Nejvyšší správní soud

14 Af 24/2021- 48 - text 13 pokračování 14Af 24/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Štěpána Výborného a soudců Karly Cháberové a Jana Kratochvíla ve věci žalobkyně proti žalovanému Grandi Stazioni Česká republika, s.r.o., IČ: 27088715 sídlem Žitná 52, Praha 2 zastoupená advokátem JUDr. Zbyškem Kordačem, LL.M. et LL.M. sídlem Na Florenci 15, Praha 1 Odvolacímu finančnímu ředitelství sídlem Masarykova 31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 3. 2021, č. j. 7667/21/5200-11433-710862, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Rekapitulace předchozího řízení a obsah správního spisu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzena rozhodnutí Finančního úřadu pro hl. m. Prahu (dále jen „správní orgán“ nebo „správce daně“) ze dne 27. 1. 2020 č. j. 560102/20/2002-52521-109829; č. j. 561254/20/2002-52521-109829; č. j. 569072/20/2002-52521-109829 (dále jen „prvostupňová rozhodnutí“ nebo „dodatečné platební výměry“), jimiž byla z moci úřední dle § 147 a § 143 odst. 1 a 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), dodatečně doměřena daň z příjmů právnických osob (dále jen „DPPO“) za zdaňovací období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 vyšší o částku 249 850 Kč a penále ve výši 49 970 Kč; od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 daň vyšší o částku 279 870 a penále ve výši 55 974 Kč, a od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015 daň nižší o částku 12 160 Kč. 2. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti. 3. Žalobkyně se ve zdaňovacích obdobích 2013, 2014 a 2015 zabývala revitalizací železniční stanice Praha hlavní nádraží. Majetek byl žalobkyni svěřen Českými dráhami, a.s. na základě tří nájemních smluv uzavřených dne 17. 12. 2003, jejichž předmětem byl dlouhodobý nájem obchodních prostor v železničních stanicích Praha hlavní nádraží (dále jen „nájemní smlouva Praha“), Karlovy Vary - horní nádraží (dále jen „nájemní smlouva KV“) a Mariánské Lázně (dále jen „nájemní smlouva „ML“). Podnikatelský záměr žalobkyně spočíval v dosažení nejvýnosnějšího komerčního využití budov a zlepšení podmínek pro cestující a pro pronajímatele. K dosažení tohoto podnikatelského záměru měla žalobkyně zajistit na vlastní náklady provedení revitalizace. 4. Revitalizace železniční stanice v Mariánských Lázních byla ukončena v roce 2009. Revitalizace železniční stanice Praha hlavní nádraží se týkala nové odbavovací haly (inventární č. 10ST00001, 10ST00002, revitalizace ukončena v roce 2011) a Fantovy budovy (nemovité kulturní památky, inventární č. 10ST00003), jejíž revitalizace nebyla dokončena kvůli ukončení nájemní smlouvy ke dni 16. 10. 2016. Nájemní smlouva týkající se revitalizace železniční stanice Karlovy Vary horní nádraží byla zrušena v roce 2011 zaplacením odstupného ve výši 46 500 000 Kč (dále jen „odstupné“). Před zrušením této nájemní smlouvy žalobkyně odděleně účtovala ve svém účetnictví náklady související s přípravnými pracemi na revitalizaci železniční stanice Karlovy Vary horní nádraží ve výši 5 723 793 Kč (dále jen „ostatní náklady“). 5. Správce daně obdržel dne 27. 6. 2014 daňové přiznání žalobkyně k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2013, dne 26. 2. 2016 dodatečné daňové přiznání za zdaňovací období roku 2014, a dne 9. 3. 2017 dodatečné daňové přiznání za zdaňovací období roku 2015. 6. Podkladem pro vydání dodatečných platebních výměrů byly závěry daňové kontroly provedené u žalobkyně dne 13. 3. 2017 Finančním úřadem pro Karlovarský kraj. O daňové kontrole byl sepsán protokol ze dne 13. 3. 2017, č. j. 208585/17/2401-60562-402319 (dále jen „protokol o kontrole“). 7. Předmětem sporu mezi žalobkyní a správcem daně byla částka odstupného a dalších nákladů v celkové výši 52 223 793 Kč. Správce daně měl za to, že žalobkyně tuto částku v rozporu s § 29 odst. 1 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“), § 25 odst. 5 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, a § 47 vyhlášky č. 500/2002 Sb. (dále jen „vyhláška“) zahrnula do pořizovací ceny technického zhodnocení vztahujícího se na revitalizaci železniční stanice Praha hlavní nádraží, ačkoli sporná částka přímo nesouvisela s touto revitalizací. Ostatní náklady se vztahovaly k nezahájené revitalizaci železniční stanice Karlovy Vary - horní nádraží a měly být z hlediska věcného a časového zahrnuty do daňově účinných výdajů (nákladů) zdaňovacího období, v němž byla zrušena nájemní smlouva a bylo rozhodnuto o ukončení revitalizace železniční stanice Karlovy Vary - horní nádraží. 8. Správce daně dále konstatoval nesprávný postup při odpisování technického zhodnocení provedeného na nemovité kulturní památce (Fantova budova), protože žalobkyně v rozporu s § 29 odst. 3 ZDP několikrát zvýšila zůstatkovou cenu o další provedená technická zhodnocení a tato zhodnocení samostatně neevidovala a neodepisovala podle § 30 odst. 6 ZDP. 9. Na základě těchto skutečností dospěl správce daně ve zprávě o daňové kontrole č. j. 10155/20/2401-60562-402319 k závěru, že žalobkyně neprokázala daňovou relevantnost nákladů podle § 24 odst. 2 písm. a) ZDP (správnost daňových odpisů) u hmotného majetku evidovaného pod inventárním č. 10ST00001 – TZ – Praha Hlavní nádraží – Etapa 2-3, I. část; č. 10ST00002 – TZ – Praha Hlavní nádraží – Etapa 2-3, hl. část; č. 10 ST00003 – TZ- Praha Fantova budova – Etapa 2-3. 10. Správce daně proto vydal prvostupňová rozhodnutí, kterými zvýšil základ daně o částku odpovídající rozdílu mezi žalobkyní uplatněnými daňovými odpisy předmětného hmotného majetku a odpisy stanovenými ze vstupní ceny snížené o odstupné a ostatní náklady. 11. Žalobkyně podala proti prvostupňovým rozhodnutím odvolání. 12. Žalovaný potvrdil závěr správce daně ohledně nesouvislosti odstupného a ostatních nákladů s pořízením technického zhodnocení nové odbavovací haly Hlavního nádraží v Praze a Fantovy budovy. Dle žalovaného byly předmětem nájemních smluv tři různé stavby, u kterých měla být provedena revitalizace. Přestože jednotlivé nájemní smlouvy byly uzavřeny jako nedělitelný soubor smluv, konkrétní náklady vzniklé při revitalizaci měly být z hlediska zákona o účetnictví a vyhlášky posuzovány a účtovány podle své povahy a vazby ke konkrétní stavbě. Odstupné představovalo smluvní poplatek za ukončení nájemní smlouvy Karlovy Vary, který nebyl vynaložen na pořízení konkrétního majetku, ale za účelem zajištění možnosti pokračovat v technickém zhodnocení Hlavního nádraží Praha a možnosti pronajímání revitalizovaných prostor třetím stranám, tj. za účelem dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Zaplacení odstupného nepodmiňovalo funkci a užívání stavby hlavního nádraží v Praze, jednalo se pouze o finanční vyrovnání mezi smluvními stranami při zrušení jedné z nájemních smluv. Podle § 47 odst. 2 písm. d) vyhlášky nejsou sankce ze smluvních vztahů, mezi které náleží i odstupné, součástí ocenění dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku a technického zhodnocení, pročež se neodráží ve vstupní (pořizovací) ceně technického zhodnocení. 13. Ostatní náklady souvisely s revitalizací železniční stanice Karlovy Vary - horní nádraží. Kvůli zrušení nájemní smlouvy zaplacením odstupného a trvalému zastavení této revitalizace měly být ostatní náklady účetně odepsány do nákladů v souladu s § 47 odst. 1 písm. k) vyhlášky a žalobkyně je mohla uplatnit jako daňově účinný výdaj dle § 24 odst. 1 ZDP ve zdaňovacím období, v němž došlo k zastavení revitalizace železniční stanice Karlovy Vary - horní nádraží. 14. Žalovaný upozornil, že správné přiřazení každého nákladu ke konkrétní stavbě podmiňuje stanovení vstupní ceny majetku dle ZDP, a taktéž výpočet odpisů, které slouží k určení základu daně a výše daně. Z tohoto důvodu provedl správce daně opravu daňových odpisů a o zjištěné rozdíly zvýšil základ DPPO. 15. Žalovaný se dále zabýval postupem při odepisování technického zhodnocení Fantovy budovy. Ustanovení § 29 odst. 3 a § 30 odst. 6 ZDP stanovují postup při odepisování každého provedeného technického zhodnocení na nemovité kulturní památce. Technické zhodnocení vymezuje § 33 odst. 1 ZDP. U předmětné stavby nabyl kolaudační souhlas právní moci dne 24. 11. 2010. Pojem „dokončené“ lze vykládat jako ukončení stavebních úprav, které nevyžadují stavební povolení či oznámení stavebnímu úřadu. 16. Dle žalovaného není sporu o tom, že žalobkyně provedla v roce 2010 technické zhodnocení nemovité kulturní památky Fantova budova, které se na základě pravomocného kolaudačního souhlasu stalo hmotným majetkem ve smyslu § 26 odst. 10 ZDP. Spornými naopak zůstávají následně provedené stavební úpravy a práce, konečné dělení stavebních nákladů a dorovnání fakturace, a to v pořizovací ceně 2 971 445 Kč (rok 2011), 50 752 900 Kč (rok 2013) a 3 051 103 Kč a 109 085 Kč (rok 2014). Souvislost a povaha nava