2 Azs 92/2005 — Nejvyšší správní soud

15 A 131/2019- 63 - text 17 15 A 131/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudců Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: Purum s.r.o, IČO: 62414402 se sídlem Praha 1, Národní 961/25 zastoupený JUDr. Tomášem Pelikánem, advokátem se sídlem Praha 2, Máchova 838/18 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí se sídlem Praha 10, Vršovická 65 o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 22. 7. 2019 č. j. MZP/2019/500/1518 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 22. 7. 2019, č. j. MZP/2019/500/1518 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Ústí nad Labem, ze dne 22. 1. 2019 č.j. ČIŽP/44/2019/575 (dále též „rozhodnutí ČIŽP“ nebo „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“). Rozhodnutím ČIŽP byl žalobce uznán vinným porušením i) povinnosti stanovené v § 14 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o odpadech“), čímž spáchal přestupek podle § 66 odst. 3 písm. e) zákona o odpadech, ii) povinnosti stanovené v § 40 odst. 3 zákona o odpadech ve spojení s § 40 odst. 2 zákona o odpadech, čímž spáchal přestupek podle § 66 odst. 2 písm. a) zákona o odpadech, iii) povinnosti stanovené v § 39 odst. 2 zákona o odpadech, čímž spáchal přestupek podle § 66 odst. 2 písm. a) zákona o odpadech. Za uvedené přestupky byla žalobci uložena pokuta podle § 66 odst. 8 písm. d) zákona o odpadech za spáchaný přestupek nejpřísněji trestný, tj. přestupek podle § 66 odst. 3 písm. e) zákona o odpadech, ve výši 450 000,- Kč. 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shrnul průběh řízení před správním orgánem I. stupně a zrekapituloval nosné důvody rozhodnutí ČIŽP a odvolací námitky. V rámci vypořádání odvolacích námitek konstatoval, že postup prvoinstančního orgánu byl v souladu se zákonem, neboť v odůvodnění rozhodnutí ČIŽP je uvedena skutková podstata daného ustanovení, kterou žalobce svým jednáním naplnil, přičemž vytýkané jednání bylo jednoznačně specifikováno, tudíž se nejedná o chybné posouzení protiprávního jednání žalobce. Zdůraznil, že pro hodnocení vytýkaného skutkového stavu je podstatné, jakým způsobem a v jakých zařízeních bylo s odpadem nakládáno. Správní orgán I. stupně v řízení prokázal, že odpad pocházející od společnosti Krajská zdravotní, a.s., nikdy nebyl přijat do stacionárního zařízení UVR HARD Mníšek, proto bylo zjištěné jednání vzhledem ke skutečnému stavu posouzeno jako nakládání s odpadem v rámci provozu schváleného mobilního zařízení v rozporu s jeho provozním řádem, respektive rozhodnutím, kterým byl schválen provoz mobilního zařízení, jelikož v rámci zařízení UVR HARD Mníšek nebylo s odpadem vůbec nakládáno a evidence tohoto odpadu v rámci zařízení UVR HARD Mníšek neměla být vůbec vedena. Žalobce přesto nepravdivě uváděl ve svých evidencích za zařízení UVR HARD Mníšek nakládání s uvedeným odpadem. V hlášení mohou figurovat pouze odpady, které byly skutečně předávány z provozovny do provozovny, zatímco odpady, se kterými žalobce nakládal pouze účetně (nedošlo k fyzickému předání do provozovny), do hlášení za provozovnu žalobce uvedeny být nesmějí. Odpad mohl být tudíž předán na území Ústeckého kraje, dle zjištěného skutečného stavu, pouze v rámci schváleného mobilního zařízení, jelikož v Ústeckém kraji žalobce neprovozuje žádné jiné zařízení a odpad do zařízení UVR HARD Mníšek předán nebyl. 3. Skladování odpadů bylo vyhodnoceno jako nakládání s odpady v rámci mobilního svozu odpadů a v rámci schváleného provozního řádu mobilního zařízení. Toto dočasné skladování zdravotnických odpadů nemohlo být prostou součástí přepravy, jelikož byl odpad vyskladněn dopravcem do návěsu a dále byl přetříděn (modré a černé pytle s odpadem katalogového čísla 18 01 03* byly ponechány v návěsu, červené pytle s odpadem katalogového čísla 18 01 08* a uzavřené krabice s odpadem katalogového čísla 18 01 01* byly odvezeny do spalovny Trmice k jejich odstranění). Odpad katalogového čísla 18 01 03* z návěsu byl odvážen do zařízení společnosti EKOPUR s.r.o. Odpad tak nebyl přepravován na místo vykládky zařízení UVR HARD Mníšek. Nejednalo se tedy o pouhou přepravu odpadů, jelikož na území Ústeckého kraje bylo s předmětnými odpady nakládáno (aby nebyl svoz předmětných odpadů prováděn na základě mobilního zařízení, musely by být předmětné odpady skutečně předány do stacionárního zařízení žalobce). Z tohoto důvodu nebyla tato věc hodnocena jako porušení § 12 odst. 2 zákona o odpadech, ale porušení provozního řádu mobilního zařízení, resp. rozhodnutí, kterým byl schválen provoz mobilního zařízení. Výklad žalobce by ve svém důsledku mohl znamenat, že v rámci převzetí odpadů je možné v evidencích uvádět jakékoli odpady, které žalobce fakticky v provozovně nepřijal. 4. Za období od 3. 5. 2017 do 26. 6. 2017 žalobce zpracoval falzifikáty (ohlašovací listy pro přepravu nebezpečných odpadů vypracované následně po zahájení kontrolních úkonů ČIŽP), které předložil nejprve dodatečně k podpisu v červenci 2017 společnosti Krajská zdravotní, a.s., a poté ČIŽP. Tyto falzifikáty byly pozměněny tak, že byly z původních OLPNO vybrány pouze odpady katalogového čísla 18 01 03*, byl připsán druhý dopravce, a to společnost žalobce a tyto OLPNO – falzifikáty nebyly orazítkovány příjemcem odpadu – žalobcem. Na těchto falzifikátech bylo stejné datum předání dopravci a data předání příjemci odpadů se na falzifikátech lišila v rozpětí 1-3 dny. Na falzifikátech je uvedené stejné množství odpadu katalogového číslo 18 01 03* jako na originálech, tudíž se nejedná o další doklady. 5. Jelikož byla část odpadů katalogového čísla 18 01 03* odvezena z nemocnic společnosti Krajská zdravotní, a.s., do návěsu a další část byla odvezena přímo do spalovny Trmice, což neodpovídá skutečnosti, nejsou uvedené údaje pravdivé. Ve skutečnosti probíhala přeprava odpadů tak, že odpad byl původcem odpadů předán společnosti DERATIZ Ústí nad Labem v.o.s. (dopravce), poté byl převezen do návěsu, kde byl krátkodobě soustřeďován a přetříděn a dále byl převezen buď do zařízení spalovny Trmice nebo do zařízení společnosti EKOPUR s.r.o. Z toho vyplývá, že OLPNO byly vyplněny nepravdivě, a tudíž se nemohlo jednat o administrativní chybu, jelikož předmětný odpad nebyl do zařízení UVR HARD Mníšek odvezen. 6. Rozsah ohlašovací povinnosti ve smyslu § 66 odst. 2 písm. a) zákona o odpadech je dán nejen neúplností hlášení, ale i požadavkem na pravdivost údajů, aby podané hlášení skutečně odpovídalo nakládání s odpady. 7. Jelikož předmětné odpady v zařízení UVR HARD neskončily, neměly být uvedeny v ročním hlášení za toto zařízení, ale měly být vykázány v hlášení za mobilní zařízení. Podle § 12 odst. 3 zákona o odpadech je převod odpadu do vlastnictví oprávněné osoby podmíněn tím, aby tento odpad fyzicky prošel zařízením k nakládání s odpady, které je provozováno oprávněnou osobou, která odpad převzala. To, že zákon o odpadech předpokládá pouze fyzické předávání odpadů (fyzické nakládání), plyne i ze znění ustanovení § 12 odst. 3 zákona o odpadech. Tento závěr potvrzuje i znění ustanovení § 12 odst. 4 zákona o odpadech. Z dikce zákona o odpadech jednoznačně vyplývá a z pohledu ochrany životního prostředí je nezbytné, aby byl sledován fyzický pohyb odpadů (pomocí evidence), a nikoli převod vlastnických práv k odpadu. Vykazujeli oprávněná osoba odpady, které nemá fyzicky ve své provozovně ve svém držení, porušuje zákon o odpadech tím, že svým jednáním zkresluje údaje, které jsou důležité z hlediska plánování a ochrany životního prostředí. 8. Předmětné odpady pocházely z nemocničního prostředí, tudíž se s nimi musí nakládat takovým způsobem, aby bylo zajištěno, že nedojde k ohrožení zdraví osob. Pochybení a porušení zákona ze strany žalobce byla posouzena jako velmi vážná, a proto správní orgán I. stupně přistoupil k uložení pokuty ve výši 450 000,- Kč. Správní orgán I. stupně se vypořádal se všemi okolnostmi rozhodnými pro výši ukládané sankce a přihlédl též ke skutečnosti, že uložený trest má plnit funkci generální prevence i pro ostatní osoby, které provozují obdobná zařízení určená k nakládání s odpady. Jako polehčující okolnost nelze akceptovat neprokázání poškození životního prostředí. Povinnosti, které pro oprávněné osoby ze zákona o odpadech vyplývají, jsou zákonnými standardy a z tohoto důvodu nelze přihlížet k tomu, že žalobci nebylo prokázáno poškození životního prostředí. Ohrožení životního prostředí je v tomto případě nutno pojmout jako významné, neboť žalobce nakládal s nebezpečnými odpady, aniž by pro to měl udělený souhlas příslušným krajským úřadem. Jednalo se o odpady, které pocházely z nemocničního prostředí, tj. o odpady, se k