8 Afs 250/2018 — Nejvyšší správní soud

15 A 143/2019- 52 - text 8 15 A 143/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: XXX, nar. XXX t. č. XXX proti žalovanému: Městský soud v Praze se sídlem Spálená 2, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3.10.2019 č.j. 4T 4/2009 vydanému ve věci návrhu žalobce na zastavení daňových exekucí VS 5600023012, VS 5600027910 a VS 5600001210 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Dne 14.10.2019 byla Nejvyššímu správnímu soudu doručena žaloba, kterou žalobce brojil proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 3.10.2019 označenému v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým soud v pozici správce daně zamítl návrh žalobce na zastavení daňových exekucí vedených pro žalobcem nezaplacené daňové pohledávky představující náklady spojené s vedením trestního řízení vůči jeho osobě u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 4/2009, vedené pod VS 5600023012, VS 5600027910 a VS 5600001210. Žalobce v žalobě navrhl, aby Nejvyšší správní soud zastavil daňové exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů. 2. Nejvyšší správní soud postoupil výše uvedenou žalobu Městskému soudu v Praze jako soudu věcně a místně příslušnému. Městský soud v Praze následně Nejvyššímu správnímu soudu navrhl, aby věc přikázal jinému než místně příslušnému soudu podle § 9 s. ř. s. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 6.2.2020 č.j. Nad 221/2019-26 návrh na delegaci zamítl s tím, že skutečnost, že žaloba směřuje proti Městskému soudu v Praze jako žalovanému, sama o sobě nezavdává důvodné pochybnosti o nepodjatosti všech soudců tohoto soudu. 3. Ze spisů Městského soudu v Praze, odboru ekonomického, vyplývá, že soud coby správce daně rozhodl podle § 178 odst. 1, 5 písm. a) ve spojení s § 187 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) o nařízení těchto daňových exekucí: - daňové exekuce nařízené exekučním příkazem ze dne 10.10.2012, VS 5600023012, sp. zn. 4 T 4/2009, na srážku z pracovní odměny žalobce coby osoby ve výkonu trestu odnětí svobody, k uspokojení daňové pohledávky ve výši 5 999 Kč spolu s náklady exekučního řízení ve výši 500 Kč, která vznikla na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12.9.2012, sp. zn. 4 T 4/2009, jímž soud uložil žalobci nahradit náklady řízení o povolení obnovy řízení paušální částkou 6 000 Kč, - daňové exekuce nařízené exekučním příkazem ze dne 1.2.2013, VS 5600001210, sp. zn. 4 T 4/2009, na srážku z pracovní odměny žalobce coby osoby ve výkonu trestu odnětí svobody, k uspokojení daňové pohledávky ve výši 13 000 Kč spolu s náklady exekučního řízení ve výši 500 Kč, která vznikla na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.12.2009, sp. zn. 4 T 4/2009, jímž soud uložil žalobci nahradit náklady trestního řízení paušální částkou 13 000 Kč, - daňové exekuce nařízené exekučním příkazem ze dne 1.2.2013, VS 5600027910, sp. zn. 4 T 4/2009, na srážku z pracovní odměny žalobce coby osoby ve výkonu trestu odnětí svobody, k uspokojení daňové pohledávky ve výši 10 000 Kč spolu s náklady exekučního řízení ve výši 500 Kč, která vznikla na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3.9.2010, sp. zn. 4 T 4/2009, jímž soud uložil žalobci nahradit náklady trestního řízení paušální částkou 10 000 Kč. 4. Žalobce dne 18.8.2019 požádal žalovaného o zastavení všech shora uvedených daňových exekucí, a to s odkazem na § 290 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). Žalovaný napadeným rozhodnutím této žádosti nevyhověl. V odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že si je vědom toho, že žalobce není ve věznici pracovně zařazen, a není proto možné provádět srážky z pracovní odměny osoby ve výkonu trestu odnětí svobody, nicméně do ukončení výkonu trestu (který je stanoven na 23.12.2029) ještě žalobce pracovně zařazen být může, a pohledávky tak budou moci být hrazeny z této pracovní odměny. Žalobce je v produktivním věku a je zde předpoklad jeho pracovního zařazení ve výkonu trestu. Skutečnost, že momentálně není zaměstnán, nemůže být zákonným důvodem pro zastavení daňové exekuce. Žalovaný rovněž uvedl, že podle daňového řádu nemá jinou možnost evidence daňové pohledávky u věznice, v níž žalobce vykonává trest odnětí svobody, než vyhotovit exekuční příkaz na srážku z pracovní odměny žalobce. 5. V žalobě žalobce namítl, že žalovaný tím, že nevyhověl jeho návrhu na zastavení daňových exekucí, postupoval v rozporu s § 290 odst. 1 o.s.ř., jakož i s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30.1.2012 sp. zn. 20 Cdo 3102/2012. Pohledávky, které vznikly na základě exekučních titulů - usnesení vydaných podle § 152 odst. 1 písm. e) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „trestní řád“), které žalobci ukládají nahradit náklady trestního řízení, se staly od 1.1.2012 daňovými pohledávkami, a to po nabytí účinnosti zákona č. 459/2011 Sb., kterým se mění trestní řád (dále jen „zákon č. 459/2011 Sb.“). Žalobce poukázal na to, že podle § 177 odst. 1 daňového řádu se při daňové exekuci postupuje podle občanského soudního řádu, nestanoví-li daňový řád jinak. Podle § 290 odst. 1 o.s.ř. soud na návrh plátce mzdy nebo povinného zastaví výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, pokud povinný po dobu jednoho roku nepobírá mzdu buď vůbec, nebo alespoň v takové výši, aby z ní mohly být srážky prováděny. 6. Žalobce namítl, že vykonává trest odnětí svobody od roku 2007, po celou dobu není pracovně zařazen a nepobírá žádný postižitelný příjem. Ačkoliv ke svému návrhu na zastavení daňových exekucí přiložil potvrzení XXX o tom, že není pracovně zařazen a nemá žádný jiný příjem, žalovaný odmítl jeho návrhu na zastavení daňových exekucí vyhovět s odůvodněním, že by žalobce v budoucnu mohl být pracovně zařazen. Podobné spekulace o budoucím příjmu však § 290 odst. 1 o.s.ř. nepřipouští, naopak výslovně stanovuje absenci příjmů povinného i jeho nezaměstnanost jako důvod pro zastavení výkonu rozhodnutí. Žalobce podotkl, že mu byl uložen trest odnětí svobody v době trvání 22 let, přičemž po propuštění bude vyhoštěn na Ukrajinu. Nemá české zdravotní pojištění ani pracovní povolení, takže se, pokud jde o případné pracovní zařazení, nachází ve značně znevýhodněné pozici. České věznice jsou dle žalobce přeplněné, pracovní příležitost se zdaleka nevztahuje na všechny odsouzené a pracovní zařazení lze označit za velkou odměnu pro několik málo vyvolených. Žalobce ve svém postavení vyhoštěného cizince nemá oproti ostatním vězňům – českým státním občanům žádné šance. Předpoklad jeho pracovního zařazení, z něhož vychází žalovaný, se proto žalobci jeví jako zjevně nedůvodný a nerealistický, stejně jako vymahatelnost daňových pohledávek po jeho propuštění z výkonu trestu. Žalobce v domovské zemi ztratil veškeré rodinné, sociální i pracovní vazby a nebude mít žádné finanční prostředky. Představa úspěšného vymožení daňových pohledávek žalovaným se tedy žalobci jeví jako absurdní. 7. Žalobce dále poukázal na to, že se již několik let marně snaží o to, aby byl předán k vykonání trestu odnětí svobody na Ukrajinu, kde by zaručeně našel i při výkonu trestu odnětí svobody pracovní uplatnění ve svém oboru, mohl by dostávat mzdu a mj. i uhradit daňové pohledávky vymáhané žalovaným v předmětných daňových exekucích. Uzavřel, že v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 30.1.2012 sp. zn. 20 Cdo 3102/2012) nepobírá mzdu ani jiný příjem, a to nepřetržitě po dobu delší než 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců. Evidentně proto splňuje podmínky pro zastavení exekuce předpokládané v § 290 odst. 1 o.s.ř., který se s ohledem na § 177 odst. 1 daňového řádu použije i při daňové exekuci. Předpoklad žalovaného o vymahatelnosti předmětných daňových pohledávek se zakládá na nerealistických spekulativních domněnkách, které jsou v rozporu s § 290 odst. 1 o.s.ř. 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že daňové exekuce na návrh žalobce nezastavil, neboť k tomu neshledal důvod podle § 181 odst. 2 daňového řádu. Dále konstatoval, že eviduje neuhrazené daňové pohledávky žalobce VS 5600023012, VS 5600001210 a VS 5600027910, přičemž celková výše daňových nedoplatků činí 30 499 Kč. Pohledávka ve výši 31 635 Kč, kterou žalobce označil variabilním symbolem 6092210101, není pohledávkou Městského soudu v Praze. 9. Při rozhodování ve věci samé soud vycházel zejména z této právní úpravy: 10. Podle § 152 odst. 1 písm. e) trestního řádu ve znění účinném do 30.9.2020 byl-li obžalovaný pravomocně uznán vinným, je povinen nahradit státu paušální částkou ostatní náklady, jež nese stát. 11. Podle § 290 odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném do 31.12.2021 soud zastaví na návrh plátce mzdy nebo povinného nařízený výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, když povinný po dobu jednoho roku nepobírá mzdu buď vůbec, nebo alespoň v takové výši, aby z