4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

15 Ad 12/2020- 49 - text 8 15 Ad 12/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: pplk. Mgr. Bc. L. Š. bytem XXX zastoupený advokátem JUDr. Janem Salmonem se sídlem Revoluční 763/15, Praha 1 proti žalovanému: Náčelník Generálního štábu Armády České republiky se sídlem Vítězné náměstí 1500/5, Praha 6 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.8.2020 č.j. MO 227966/2020-2230 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Personálním rozkazem ze dne 20.8.2020 č.j. MO 227966/2020-2230 (dále jen „napadené rozhodnutí“) vydaným podle § 145a odst. 8 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vojácích z povolání“) žalovaný jako příslušný odvolací služební orgán zamítl odvolání žalobce a potvrdil personální rozkaz ředitele Agentury personalistiky AČR ze dne 29.6.2020 sp. zn. 10496/2020 (dále jen „rozhodnutí služebního orgánu I. stupně“), kterým byl žalobce podle § 16 odst. 1 zákona o vojácích z povolání přeložen do podřízenosti jiného služebního orgánu ve stejném místě výkonu služby a dále byl podle § 10 odst. 2 písm. a) zákona o vojácích z povolání dnem 1.7.2020 nejdéle do 31.12.2020 určen do dispozice ředitele Agentury personalistiky AČR s místem výkonu služby posádka Praha, protože nebylo možné rozhodnout o jeho služebním zařazení. 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že žalobce v odvolání proti rozhodnutí služebního orgánu I. stupně napadl legislativní proces týkající se novelizace nařízení vlády č. 60/2015 Sb., o stanovení seznamu činností pro jednotlivé vojenské hodnosti (dále jen „nařízení vlády č. 60/2015 Sb.“), dále zákonnost samotné novely (poznámka soudu: novelou je míněno nařízení vlády č. 258/2000 Sb., které nabylo účinnosti 1.7.2020) a její obsah, a konečně související systemizaci. Žalobce je přesvědčen, že nařízení vlády č. 60/2015 Sb., bylo novelizováno toliko za jediným účelem, a to poškodit jej. Dle názoru žalobce byl systemizací porušen rovný přístup, neboť v jejím důsledku došlo ke zrušení výhradně jeho původního služebního místa, ačkoliv systemizace měla dopadnout i na další služební místa se stanovenou hodností podplukovníka. K těmto odvolacím námitkám žalovaný uvedl, že podle § 10 odst. 1 zákona o vojácích z povolání se do dispozice určí ten voják, který nemůže být služebně zařazen. Určení do dispozice je svou povahou opatření reagující na situace, které mohou v průběhu kariéry vojáka nastat a spočívají v tom, že voják nemůže konat službu ve svém služebním zařazení. Jednou z těchto situací je, že není možné rozhodnout o jeho služebním zařazení. Žalobcem zastávané služební místo bylo v důsledku novelizace nařízení vlády č. 60/2015 Sb., zrušeno, tudíž pro něho nebylo u Sekce rozvoje sil Ministerstva obrany od 1.7.2020 volné služební zařazení v hodnosti podplukovník. Žalobce při personálním pohovoru dne 22.6.2020 nesouhlasil se jmenováním do nižší hodnosti, a nebylo jej tedy možné služebně zařadit na nově vzniklé služební místo (343428) starší právník – specialista oddělení podpory Sekce rozvoje sil Ministerstva obrany se stanovenou hodností major. Tím došlo k naplnění zákonných podmínek pro určení žalobce do dispozice dle § 10 odst. 1, 2 písm. a) zákona o vojácích z povolání. Na okraj k uvedenému žalovaný dodal, že dne 7.7.2020 byl se žalobcem realizován personální pohovor týkající se jeho přeložení, změny ČVO z 82 na 42 a služebního zařazení na služební místo vedoucí starší důstojník - specialista oddělení interoperability odboru řízení informatizace a architektur informačních technologií Sekce komunikačních a informačních systémů Ministerstva obrany (dále jen nové služební místo“), a to ke dni 1.8.2020, s čímž žalobce vyslovil souhlas. Následně byl dne 13.7.2020 vydán ředitelem Agentury personalistiky AČR personální rozkaz sp. zn. 11344/2020, kterým byl žalobce podle § 16 odst. 1 zákona o vojácích z povolání dnem 1.8.2020 přeložen do podřízenosti jiného služebního orgánu ve stejném místě výkonu služby a současně byl podle § 6 odst. 3 zákona o vojácích z povolání služebně zařazen na nové služební místo. 3. Žalovaný dále uvedl, že posuzování dalších odvolacích námitek zcela zjevně přesahuje kompetence odvolacího orgánu. Ke změně názvu původního služebního místa a současně ke změně vojenské hodnosti došlo na základě změny právních předpisů, tedy nařízení vlády č. 60/2015 Sb., a to i se zachováním vnitřních postupů, jejichž výsledkem je změna tabulek počtů. Námitky žalobce o možné účelovosti novelizace právní úpravy nebo změny názvu služebního místa ve své podstatě nesměřují proti personálnímu rozkazu služebního orgánu I. stupně, nýbrž proti příslušné právní úpravě jako takové včetně legislativního procesu, její faktické aplikaci a výsledné systemizaci. Žalovanému nepřísluší, aby jakkoliv zasahoval do již schválených tabulek počtů a měnil stanovené atributy služebních míst, a stejně tak mu nepřísluší kvalifikované přezkoumávání zákonnosti právních předpisů. 4. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí z důvodu jeho nezákonnosti a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě předně namítl porušení zásady dvojinstančnosti správního řízení s tím, že jeho odvolání nemělo devolutivní účinek, který je vyjádřením jednoho ze základních principů rozhodování orgánů veřejné moci. Návrh napadeného rozhodnutí byl totiž zpracován úřední osobou v podřízenosti služebního orgánu I. stupně a napadené rozhodnutí bylo elektronicky podepsáno Mgr. I. K., která rovněž spadá do podřízenosti ředitele Agentury personalistiky AČR. O tom, že napadené rozhodnutí bylo připraveno zcela v gesci služebního orgánu I. stupně, dle žalobce svědčí i jeho číslo jednací, neboť koncové čtyřčíslí 2230 obecně označuje dokumenty, které vznikají v podřízenosti ředitele Agentury personalistiky AČR. Lze tedy konstatovat, že zatímco prvostupňové rozhodnutí vydal ředitel Agentury personalistiky AČR, odvolací rozhodnutí vydala jeho podřízená zaměstnankyně. Na tom nic nemění ani záhlaví napadeného rozhodnutí, kde je uvedeno Velení Armády České republiky, ani podpisová doložka náčelníka Generálního štábu AČR za vlastním textem napadeného rozhodnutí. 5. Žalobce dále namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť žalovaný se v jeho odůvodnění nevypořádal s odvolacími argumenty žalobce. Zejména se nevěnoval námitce, proč novelizace nařízení vlády č. 60/2015 Sb., na jejímž základě bylo zrušeno služební místo žalobce, neměla za důsledek zrušení i dalších služebních míst s názvem vedoucí starší právník-specialista, když i tato místa přestala splňovat nové podmínky nařízení vlády. Tím, že se žalovaný řádně nevypořádal s uvedeným odvolacím argumentem, neposoudil ani žalobcem namítané porušení zásady rovného zacházení s vojáky vyjádřené v § 2 odst. 3 zákona o vojácích z povolání. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí však zakládá i nevypořádání se s dalšími body odvolání, na jehož text žalobce v tomto ohledu odkázal. 6. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že námitku porušení zásady dvojinstančnosti správního řízení nepovažuje za relevantní, neboť napadené rozhodnutí bylo podepsáno oprávněným služebním orgánem, kterým je náčelník Generálního štábu Armády České republiky. Žalovaný nerozporuje, že napadené rozhodnutí připravila v pozici oprávněné úřední osoby osoba z řad podřízených ředitele Agentury personalistiky AČR. Tito podřízení se v rámci svého pracovního nebo služebního zařazení specializují na správní rozhodnutí v personálních věcech. Nejednalo se však o osobu totožnou s osobou, která připravila rozhodnutí služebního orgánu I. stupně. Žalovaný na okraj dodal, že by nebylo případně ani možné uvažovat o vyloučení takové úřední osoby z titulu účasti na řízení v téže věci na jiném stupni (§ 14 správního řádu), neboť § 144 zákona o vojácích z povolání použití uvedeného ustanovení vylučuje. Náčelník Generálního štábu Armády České republiky přitom není ve své pravomoci určit oprávněnou úřední osobu z osob nejen ve své přímé podřízenosti, ale i z osob ze své podřízenosti nepřímé, jakkoliv omezen ani vnitřními předpisy. 7. Ani námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí nepovažuje žalovaný za relevantní. Má za to, že výrok rozhodnutí o odvolání byl opřen o dostatečné, přesvědčivé a ucelené odůvodnění dané věci, přičemž přesah odvolacích námitek do otázek domnělého porušení rovného zacházení s vojáky při systemizačních opatřeních či otázek zákonnosti nařízení vlády č. 60/2015 Sb., nemůže mít na přezkoumatelnost rozhodnutí o odvolání dopad. Vyvracení námitek tohoto druhu nespadá do správního řízení ve věcech služebního poměru podle zákona o vojácích z povolání. Pokud jde o odkaz žalobce na obsah odvolání, žalovaný poukázal na rozsudek Krajského soudu v H