2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

17 A 8/2022- 36 - text 9 17 A 8/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: X, narozený X státní příslušnost: X toho času neznámého pobytu zastoupený opatrovnicí JUDr. Anitou Pešulovou, advokátkou se sídlem Nuselská 499/132, Praha 4 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě ze dne 11. 1. 2022 na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu takto: I. Určuje se, že zásah spočívající v tom, že žalovaný nezahájil správní řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobci, což bylo žalobci sděleno vyrozuměním žalovaného ze dne 13. 12. 2021, č. j. MV-204181-2/OAM-2021, byl nezákonný, a žalovanému se zakazuje v něm pokračovat. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovené opatrovnici JUDr. Anitě Pešulové se stanoví odměna za zastupování ve výši 4 114 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: Obsah žaloby 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v tom, že žalovaný nezahájil správní řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobci, což bylo žalobci sděleno vyrozuměním žalovaného ze dne 13. 12. 2021, č. j. MV-204181-2/OAM-2021. Soud podotýká, že žalobce v žalobě uvedl nesprávně číslo jednací (MV-204190-2/OAM-2021) vyrozumění žalovaného, což soud považuje za chybu v psaní nemající vliv na posouzení věci. 2. Žalobce v žalobě uvedl, že z politických důvodů opustil X, přičemž byl zadržen v České republice a rozhodl se zde požádat o mezinárodní ochranu. Dne 24. 11. 2022 byl umístěn do Zařízení pro zajištění cizinců Balková (dále jen „ZZC“), téhož dne absolvoval vstupní pohovor. Od 24. 11. 2021 do 2. 12. 2021 mu byla v ZZC nařízena karanténa z důvodu prevence šíření nemoci covid-19. Právní pomoc byla žalobci poprvé poskytnuta dne 8. 12. 2021, načež se žalobce dne 9. 12. 2021 v ZZC pokusil požádat o udělení mezinárodní ochrany. Následně žalobce obdržel předmětné vyrozumění dle § 3b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, z něhož vyplývá, že správní řízení ve věci žádosti o mezinárodní ochranu nemohlo být zahájeno, neboť lhůta k podání této žádosti uplynula dne 1. 12. 2021 (pozn. soudu, formálně byl žalobce informován v tom smyslu, že jeho žádost není žádostí o udělení mezinárodní ochrany). 3. Žalobce poukázal na to, že ihned po svém zajištění musel absolvovat karanténu, která skončila až po uplynutí sedmidenní lhůty pro podání žádosti. V průběhu karantény nebylo žalobci poskytováno právní poradenství a neměl možnost žádost podat – ztížené podmínky ostatně uznává i žalovaný. Dále žalobce vysvětlil, že žádost o mezinárodní ochranu podal sedmý den po skončení karantény z toho důvodu, že teprve šestý den (8. 12. 2021) mu byla poskytnuta právní konzultace. Hned následující den přitom žalobce svou žádost podal. Skutečnost, že žalobce neměl přístup k právnímu poradenství až do 8. 12. 2021, žalovaný nijak nezohlednil. 4. Žalobce namítl porušení evropského práva. Stanovení lhůty 7 dnů podle žalobce porušuje čl. 10 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“), podle kterého nelze žádosti o mezinárodní ochranu vyloučit z posuzování jen proto, že nebyly podány co nejdříve. Žalobce se dovolával vzestupného vertikálního účinku čl. 10 odst. 1 procedurální směrnice a dále principu non-refoulement vyjádřeného v čl. 33 odst. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků. Žalobce podotkl, že v souvislosti s výkladem čl. 10 odst. 1 procedurální směrnice může soud položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie (dále jen „SDEU“). Vyjádření žalovaného 5. Soud podotýká, že žalovaný ve svém vyjádření upozornil na chybu v psaní v žalobě, tj. uvedení nesprávného čísla jednacího, kdy řízení vedené pod touto spisovou značkou se k žalobci nevztahuje. Žaloba je proto dle žalovaného nesrozumitelná a měla by být odmítnuta, přičemž jinak se k obsahu žaloby žalovaný nevyjádřil. Jak již ovšem soud uvedl výše, na posouzení věci nemá tato chyba v psaní vliv, přičemž žalovaný se fakticky k žalobě vyjádřil v řízení pod sp. zn. 17 A 7/2022, kde byla obdobná žaloba totožného žalobce odmítnuta z procesních důvodů, pročež soud toto vyjádření žalovaného přejal do tohoto řízení. Jiný postup se soudu jeví přepjatě formalistickým. 6. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Zdůraznil, že žalobce byl o sedmidenní lhůtě k podání žádosti o mezinárodní ochranu a také o dalších aspektech mezinárodní ochrany řádně a plně poučen (za přítomnosti tlumočníka), což vlastnoručním podpisem potvrdil. Žalovaný ve vyrozumění žalobce informoval, že karanténní režim žalobce byl ukončen dne 2. 12. 2021 a mohl tak žádost podat dříve, k čemuž žalovaný dodal, že žalobce neuvedl v žádosti žádnou podstatnou změnu okolností, k níž by mělo dojít od uplynutí zákonné lhůty. Ke kolizi s čl. 8 či čl. 10 procedurální směrnice dle žalovaného nedošlo. Vzhledem k tomu, že podání žádosti o mezinárodní ochranu je relativně nenáročným úkonem nevyžadujícím právní asistenci, neměl žalobce skutečný důvod s podáním žádosti otálet. Posouzení žaloby soudem 7. Soud rozhodl na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí [§ 87 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Po posouzení věci dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 8. Soud úvodem konstatuje, že zdejší soud v rozsudku ze dne 23. 3. 2022, č. j. 18 A 6/202222, vyhověl žalobě jiného žalobce, přičemž jak skutkové okolnosti (žalobce pochází ze stejné země, byl zadržen a umístěn do ZZC, byl v karanténě ve stejném období a podal žádost o mezinárodní ochranu ve stejný den), tak právní okolnosti (argumentace účastníků) tohoto případu jsou totožné jako v projednávaném případě. Soud se s tímto rozsudkem ztotožňuje a níže z něj vychází. 9. Nejprve se soud zabýval tím, zda napadený postup žalovaného pojmově může být nezákonným zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s. (viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 11. 2017, č. j. 7 As 155/2015-160, č. 3687/2018 Sb. NSS, jenž byl sice zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18, v této části však jeho závěry zpochybněny nebyly). Soud vyšel z toho, že žalobce se domáhá ochrany proti postupu žalovaného, který neakceptoval jeho žádost o mezinárodní ochranu a informoval jej, že ji za takovou žádost nepovažuje a příslušné správní řízení tak nemohlo být zahájeno. Fakticky se tedy žalobce domáhal toho, aby bylo s jeho žádostí nakládáno jako s řádně podanou. 10. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2008, č. j. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS). 11. Soud má za to, že napadeným postupem žalovaného může být žalobce přímo zkrácen na svých právech, neboť nebude rozhodováno o jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Soud se proto zaměřil na 4. podmínku, tj. jestli takový úkon může být pojmově „zásahem“. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak je – jde o jednání správního orgánu v rámci výkonu veřejné správy, jež není správním rozhodnutím podle § 65 s. ř. s., ani kvalifikovanou nečinností ve smyslu § 79 s. ř. s. Na tom, že zde nejde o správní rozhodnutí, nemění nic ani skutečnost, že postup žalovaného byl vydáním vyrozumění dle § 3b odst. 3 zákona o azylu zachycen písemně. Podstata toho, čeho se chce žalobce domoci, totiž leží v rovině faktické. Žalobci nejde o to zrušit vyrozumění žalovaného, ale o to, aby s jeho žádostí bylo řádně nakládáno. Vyrozumění je ostatně do značné míry bezformálním přípisem, který nemá podobu rozhodnutí (výrok, odůvodnění, případně poučení), nepředcházelo mu ani žádné formalizované řízení (zákon o azylu zde ani žádný formalizovaný proces nepředpokládá) a podle soudu tak i z tohoto důvodu nejsou zcela splněny předpoklady pro naplnění znaků správního rozhodnutí v jeho materiálně-formálním pojetí (srov. Kühn, Z., Kocourek, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 514-516). Pro tento závěr pak svědčí, přinejmenším implicitně, i případy, kdy byly zásahové žaloby směřující proti postupu žalovaného, spojeného s (ne)přijetím či (ne)vyřízením žádosti o mezinárodní ochranu meritorně projednány (viz rozsudek zdejšího soudu ze dne 16. 4. 2018, č. j. 6 A 1