6 Ads 76/2012 — Nejvyšší správní soud

18 A 24/2022- 36 - text 11 18 A 24/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Sabola a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Martina Lachmanna v právní věci žalobce: T. P. bytem X zastoupen advokátem JUDr. Milanem Štembergem sídlem Cyrila Boudy 1444, Kladno proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 3. 2022, č. j.: MHMP 436783/2022 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí 1. Žalobce se svou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný z části změnil (fakticky však potvrdil) rozhodnutí Úřadu městské části Praha 16, odboru občansko správního (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 19682/2021/OOS/00953/2022/OEOOD/CER. Tím byla z moci úřední skončena platnost občanského průkazu č. X vydaného dne 10. 8. 2021 na jméno T. P. (dále jen „OP“). Změna provedená žalovaným spočívala v tom, že za datum 10. 8. 2031 vložil slova „z důvodu nesprávného údaje (nevyhovující podoba osoby)“, ve zbytku žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 2. Z napadeného rozhodnutí a spisového materiálu vyplývá, že žalobce dne 9. 8. 2021 požádal o vydání občanského průkazu u Úřadu městské části Praha 4, odbor správních agend a současně s tím požádal o výjimku z podmínek § 20 vyhlášky č. 281/2021 Sb., k provedení zákona o občanských průkazech a některých ustanovení zákona o cestovních dokladech a zákona o základních registrech (dále jen „vyhláška“), a to konkrétně výjimku z požadavku, že při pořizování podoby musí mít osoba neutrální výraz a zavřená ústa. Tento požadavek je podle žalobce v rozporu s jeho náboženským vyznáním, jehož hlavním projevem je úsměv a smích („církev smíchu“). Žalobce zároveň v rámci žádosti o výjimku prohlásil, že přijímá „plnou zodpovědnost“, pokud by jeho OP nebyl (například v rámci cestování) uznán jako platný doklad totožnosti. Žalobce se následně dne 6. 9. 2021 dostavil na Úřad městské části Praha 4, odbor správních agend k vyzvednutí OP, s odkazem na nesplnění požadavku na fotografii na OP bylo jeho vydání odmítnuto. Žalobce posléze podal „Žádost o přijetí opatření proti nečinnosti ve smyslu § 80 správního řádu“, které nebylo vyhověno. Nadřízený správní orgán pouze konstatoval, že Úřad městské části Praha 4, odbor správních agend pochybil již při podávání žádosti o OP. Na okraj doplnil, že o výjimku dle § 20 odst. 3 vyhlášky mohou žádat pouze příslušníci registrované církve a náboženské společnosti, a to jen ve smyslu pokrývky hlavy z náboženských důvodů. Posléze byla věc postoupena příslušnému správnímu orgánu, v jehož správním obvodu měl žalobce místo trvalého pobytu. Správní orgán prvního stupně v rámci správního řízení, které dne 10. 11. 2021 zahájil z moci úřední, rozhodl o skončení platnosti OP podle § 35 odst. 2 zákona č. 269/2021 Sb., o občanských průkazech (dále jen „ZOP“). 3. Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podal účastník odvolání, ve kterém poukázal na rozpor rozhodnutí s ústavním pořádkem. Žalovaný se ovšem plně ztotožnil se závěrem správního orgánu prvního stupně, v napadeném rozhodnutí pouze upřesnil znění výrokové části rozhodnutí. K odvolací námitce žalobce, která odkazovala na tvrzené omezení žalobcovy svobody vyznání, respektive náboženského přesvědčení žalobce, že musí šířit smích jakýmkoliv vhodným způsobem, a to včetně úředních příležitostí, ze strany správního orgánu prvního stupně se žalovaný vyjádřil tak, že ustanovení ZOP vychází z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1157, o posílení zabezpečení průkazů totožnosti občanů Unie a povolení k pobytu vydávaných občanům Unie a jejich rodinným příslušníkům, kteří vykonávají své právo volného pohybu (dále jen „nařízení 2019/1157“). Účelem předmětné právní úpravy je mimo jiné posílení zabezpečení průkazů totožnosti občanů Evropské unie, když jedním z biometrických údajů je zobrazení obličeje. Žalovaný uzavřel, že svoboda vyznání je v zákoně a ve vyhlášce zdůrazněna pouze ve smyslu možnosti mít při pořízení podoby pokrývku hlavy, a to z náboženských důvodů. Správním orgánům podle žalovaného nepřísluší posuzovat ústavnost právních předpisů, což je výlučnou pravomocí Ústavního soudu. II. Žaloba 4. Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil žalobou, v níž namítal, že napadené rozhodnutí představuje nezákonný a protiústavní zásah do svobody náboženského vyznání, a to v důsledku výkladu vyhlášky, který je neslučitelný s ústavním pořádkem. 5. Žalobce spatřoval nezákonnost napadeného rozhodnutí v tom, že bylo vydáno bez zákonného podkladu, jelikož zde nejsou žádné zákonné požadavky, které by jeho OP nesplňoval. Jeho požadavek na úsměv na fotografii na OP je založen na jeho „náboženském přesvědčení o transcendentní povaze smíchu zprostředkující žalobci a ostatním osobám sdílejícím jeho víru kontakt s Absurdnem“. Podle žalobce je podstata předmětného náboženského přesvědčení založena na tom, že každý následovník Ecclesia Risorum se musí snažit šířit smích jakýmkoliv vhodným způsobem. Žalobce právě v úředních příležitostech, při kterých podle jeho názoru dochází k nepřirozenému potlačování smíchu, spatřuje vhodnou příležitost projevu svého náboženského přesvědčení a takový projev by měl být podle jeho názoru přípustný. Žalobce je přesvědčen, že toto jeho náboženské přesvědčení požívá ústavní ochrany a správní orgány nejsou příslušné k tomu, aby jej přezkoumávaly či bagatelizovaly. 6. Podle žalobce nelze připustit, aby jeho náboženské přesvědčení bylo vykládáno, ohraničováno a omezovanou pouze vyhláškou, a to bez zákonného podkladu pro předmětné omezení. Žalobce se domnívá, že pro toto omezení není dán důvod ve smyslu ochrany jiného a závažnějšího právního statku, který by požíval ústavní ochrany. Názor správního orgánu prvního stupně, že nic nebrání tomu, aby žalobce obecně svoji víru vyznával, ale že projev této jeho víry není na OP přípustný, spatřuje žalobce jako protiústavní. Podle žalobce je v rozporu s náboženskou svobodou, aby své náboženské přesvědčení mohl projevovat pouze v soukromí, ale nikoliv ve veřejném prostoru, kde je, a to pouze podzákonným právním předpisem, omezován v projevech své víry. Žalobce je přesvědčen o tom, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí vůbec nevyjádřil k otázce náboženské svobody žalobce a jejího projevu, když pouze poukázal na podmínky ve vyhlášce, a to na požadavek neutrálního výrazu a zavřených úst. Takový závěr se podle žalobce nevypořádává s jeho námitkami. 7. Nepřípustné je i tvrzení správních orgánů, že nejsou příslušné posuzovat protiústavnost vyhlášky. Podle žalobce je v případě vyhlášky dán zjevný rozpor se zákonem a žalovaný jako obec postavená na roveň krajům je tak podle něj v souladu se zákonem o Ústavním soudu oprávněna sama podat návrh na zrušení podzákonného právního předpisu. 8. Žalobce s ohledem na uvedené navrhl zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí a vrácení věci správnímu orgánu prvního stupně k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného i prvostupňového rozhodnutí. Pouze připomenul ustanovení § 20 odst. 1 vyhlášky a dále zdůraznil, že při pořizování podoby osoby a při dalších úkonech, které souvisejí s podáním žádosti o OP, je správní orgán povinen se řídit příslušnými právními předpisy. K otázce zákonnosti předmětné vyhlášky žalovaný uvedl, že ta byla vydána na základě zákonného zmocnění v § 71 ZOP. Žalovaný nemá pochyb o souladu vyhlášky s právními předpisy vyšší právní síly, a tedy nevidí důvod iniciovat její přezkum. 10. Uzavřel, že je přesvědčen o správnosti a zákonnosti napadeného rozhodnutí, a navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze 11. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, a jedná se o žalobu přípustnou, splňující všechny formální náležitosti na ni kladené. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal na základě skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí a v mezích uplatněných žalobních bodů [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 12. O podané žalobě soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl bez nařízení jednání, protože účastníci řízení s tím shodně souhlasili. Soud zároveň neshledal potřebu provádět dokazování – ve věci bylo možné vyjít z podkladů obsažených ve správním spise. 13. Podstata projednávané věci spočívá v tom, zda lze připustit výjimku z požadavku, že při pořizování podoby pro účely fotografie na OP musí mít osoba neutrální výraz a zavřená ústa, a zda tento požadavek zakotvený ve vyhlášce nen