2 As 37/2006 — Nejvyšší správní soud

18 A 43/2022- 40 - text 2118 A 43/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Aleše Sabola a Mgr. Jana Ferfeckého v právní věci žalobce: Ing. J. B., IČO: X bytem X zastoupeného JUDr. Jiřím Sehnalem, advokátem sídlem Politických vězňů 27, 280 02 Kolín proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2022, čj. MZP/2021/560/1732 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se žalobou podanou dne 1. 6. 2022 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2022, čj. MZP/2021/560/1732 (dále jen „Napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu Havlíčkův Brod (dále jen „ČIŽP“) ze dne 31. 8. 2021, čj. ČIŽP/46/2021/4912 (dále jen „Prvostupňové rozhodnutí“), kterým byl žalobce jako podnikající fyzická osoba shledán vinným ze spáchání přestupku spočívajícího v provádění škodlivého zásahu do významného krajinného prvku bez souhlasu orgánu ochrany přírody dle § 88 odst. 1 písm. i) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 114/1992 Sb.“) tak, že výrokovou část Prvostupňového rozhodnutí změnil, když upřesnil skutkový popis jednání žalobce a zároveň snížil uloženou pokutu na částku 3 000 Kč; ve zbývajících částech Prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 2. Protiprávní jednání žalobce mělo spočívat v tom, že na konci května 2019 bez souhlasu orgánu ochrany přírody provedl škodlivý zásah do významných krajinných prvků - rybníků nalézajících se na pozemcích parc. č. 2062 (dále též „Morkusárna“) a parc. č. 2099 (dále též „Horní rybník“) v katastrálním území Nové Dvory u Velké Losenice, tím, že na nich vypustil a dále choval kachny divoké březňačky v počtu minimálně 60 kusů, čímž došlo k oslabení jejich ekologicko-stabilizačních funkcí – došlo k ovlivnění jejich trofie, eliminaci výskytu vodní vegetace a omezení biodiverzity. Tímto jednáním žalobce podle správních orgánů porušil povinnost stanovenou v ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. 3. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 7. 4. 2022. II. Rozhodnutí žalovaného (Napadené rozhodnutí) 4. Žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí nejprve zrekapituloval předchozí průběh správního řízení, včetně skutkového stavu podávajícího se ze spisového materiálu. Následně shrnul odvolací argumentaci žalobce a konstatoval relevantní právní úpravu. 5. Žalovaný úvodem předeslal, že celé odvolání se nese v duchu pochybností o dostatečně zjištěném a prokázaném skutkovém stavu. 6. Co se týče ochrany významného krajinného prvku (dále též „VKP“), žalovaný uvedl, že ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. vychází z principu předběžné opatrnosti a předcházení možných negativních důsledků na samotnou existenci VKP či na jeho ekostabilizační funkci, přičemž posouzení, zda jsou splněny podmínky pro vydání souhlasu k zásahu do VKP, je v kompetenci příslušného orgánu ochrany přírody. Výčet zásahů v citovaném ustanovení je demonstrativní, nikoli konečný. Vypouštění a chov polodivokých kachen lze dle názoru žalovaného považovat za uvědomělou lidskou činnost, která může negativně ovlivnit estetický či ekostabilizační význam VKP. Rybník je přitom ze zákona VKP a požívá ochrany ve smyslu tohoto ustanovení, tudíž před realizací zásahu je zapotřebí naplnit zákonné požadavky, které ve spojitosti s jeho uskutečněním stanoví nějaké povinnosti. Žalovaný připomněl, že právě orgán ochrany přírody je nadán patřičnou odbornou kompetencí posoudit, zda zamýšlený záměr může VKP zasáhnout negativním způsobem, a v návaznosti na to zvážit možnosti udělení souhlasu s ním. V tomto kontextu žalovaný poukázal, že žalobce byl Krajským úřadem Kraje Vysočina, jakožto orgánem ochrany přírody, ještě před inspekčním šetřením (písemnostmi ze dne 30. 8. 2018 a ze dne 17. 10. 2018) upozorněn, že k vypouštění kachen na místě, kde by mohlo dojít k ovlivnění rybníků jako VKP, je nutné si předem opatřit povolení k zásahu do tohoto VKP. 7. Žalovaný se dále zabýval naplněním podmínky škodlivosti zásahu, neboť tuto v kontextu rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu označil za nezbytnou pro shledání odpovědnosti za přestupek podle § 88 odst. 1 písm. i) zákona č. 114/1992 Sb. Poukázal, že zásah do ekologicko-stabilizační funkce rybníku coby VKP se dá zdůvodnit vlivem na jednotlivé druhy rostlin a živočichů zahrnující i zvláště chráněné druhy. Žalovaný dále předeslal, že sám žalobce potvrdil, že na rybníky vypouští kachny pravidelně od roku 2013, přičemž na konci května vypustil na spodní rybník 15 kusů kachen a na horní rybník 45 kusů kachen; ČIŽP na základě tohoto skutkového zjištění vyhodnotila, že uváděné množství vypouštěných kachen na předmětné rybníky je vzhledem k rozloze rybníků pro ně ohrožující a oslabuje jejich ekologickou stabilitu a zásah tedy vyžadoval souhlas orgánů ochrany přírody. 8. Žalovaný uvedl, že na základě vlastního místního šetření, provedené kontroly a ze závěrů odborných zhodnocení Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (dále jen „AOPK“) ČIŽP konstatovala, že vypuštěním a chovem kachen v dané lokalitě v roce 2019 ve zjištěných hustotách došlo ke škodlivému následku v podobě snížení ekologicko-stabilizačních funkcí rybníků jako VKP a tedy k jejich poškození. Tento zásah vedl zejména k ovlivnění trofie rybníků (vlivem kachních exkrementů a rozkládajících se zbytků potravy míra eutrofizace neodpovídala jejímu přirozenému potenciálu), k eliminaci výskytu vodní vegetace (vyžírací tlak kachen na ekosystém rybníka i přilehlé biotopy; destrukce litorálních porostů sešlapem a pastvou v místě výlezů kachen na břehy a v krmných místech), ke změně průhlednosti vody a k omezení biodiverzity (zejména omezení výskytu zdejší populace obojživelníků – čolka velkého, jež kachny obecně konzumují). Žalovaný dále poukázal, že ČIŽP v Prvostupňovém rozhodnutí uvedla, že v roce 2021, tj. po ukončení chovu kachen, bylo na horním rybníku potvrzeno rozmnožování dvou druhů obojživelníků a výrazně se zlepšila průhlednost vody a vyvinul se zde jeden malý trs vyšších vodních rostlin. Žalovaný přitom shledal popsanou úvahu a závěry ČIŽP ve vztahu ke škodlivosti žalobcova zásahu a příčinné souvislosti s jeho jednáním za dostatečnou, logickou a racionální. 9. Žalovaný k problematice vypouštění uměle odchovaných kachen podotknul, že mají zpravidla sníženou migrační tendenci oproti populaci divoké, přičemž z dostupných studií se podává negativní dopad chovu kachen na všechny složky fauny a flory vyskytujících se na rybníku a jeho okolí, kdy dochází k degradaci vodního a litorálního ekosystému ve všech faktorech a k ústupu citlivějších druhů, je vyvinut výrazný potravní tlak na larvy obojživelníků a výrazný konkurenční tlak na ostatní druhy, dochází ke kontaminaci vodní plochy mechanickými komponenty a zvyšuje se bilance dusíkatých látek fosforu ve vodě. 10. Dle názoru žalovaného za ekologicky únosné množství vypouštěných kachen lze považovat množství blížící se maximálním přirozeným populačním hustotám, které nemá zjevné dopady na biodiverzitu rybničního systému. Za takové množství lze považovat u živinami chudých a ochranářsky významných rybníků množství do 10 ks/ha a u eutrofních a hypertrofních rybníků bez větší ochranářské hodnoty množství do 20 ks/ha. Dle žalovaného je tak zřejmé, že u posuzovaných rybníků o celkové velikosti cca 0,60 ha došlo k výraznému překročení množství kachen doporučovaných z hlediska zachování ekologické stability prostředí a únosného zatížení území. 11. K námitce žalobce, že nebyl prokázán jakýkoliv úhyn či oslabení populace obojživelníků v dané lokalitě, ba ani znečištění vody žalovaný předně konstatoval, že aby byl zásah posouzen jako škodlivý, nemusí přímo nastat i takový škodlivý následek, postačuje totiž, že tento zásah ohrozil či oslabil ekologicko-stabilizační funkci VKP, což v posuzované věci shledáno bylo. K dokumentu, kterým žalobce své stanovisko podpořil, tj. k Stanovisku k rozhodnutí ČIŽP, sp. zn. ZN/ČIŽP/46/1768/2020, čj. ČIŽP/46/2021/4912 ze dne 31. 8. 2021 zpracovaného prof. RNDr. V. B. dne 8. 9. 2021 (dále též „Stanovisko ze dne 8. 9. 2021“), žalovaný uvedl, že závěry a odůvodnění odborných zhodnocení AOPK povazuje za jasné, věrohodné a přesvědčivé. Argumentaci obsažené ve Stanovisku ze dne 8. 9. 2021 žalovaný přisvědčil do té míry, že co se týká Závěrečné zprávy doc. Ing. J. V., Ph.D. (dále jen „Závěrečná zpráva“), její zpracovatel se o sousedících rybnících zmiňuje pouze v souvislosti se zánikem (redukcí) rybníku parc. č. 2066, katastrální území Nové Dvory u Velké Losenice (dále též „Koupaliště“), umístěného mezi posuzovanými rybníky. Žalovaný nicméně podotknul, že zpracování Závěrečné zprávy bylo zaměřeno na posouzení ekologického významu lokalit