1 As 79/2008 — Nejvyšší správní soud

18 A 52/2022- 46 - text 2218 A 52/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Aleše Sabola a Mgr. Jana Ferfeckého v právní věci žalobkyně: POK-Česká realitní skupina s.r.o., IČO: 292 22 125 sídlem Jaroslavice 116, 671 28 Jaroslavice proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2022, čj. MZP/2022/520/469 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 11. 7. 2022 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2022, čj. MZP/2022/520/469 (dále jen „Napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Plzeň (dále též „správní orgán prvního stupně“ nebo „ČIŽP“) ze dne 16. 3. 2022, čj. ČIŽP/43/2022/719 (dále jen „Prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 125a odst. 1 písm. w) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“), kterého se měla dopustit tím, že v období od 10. 12. 2019 do 18. 8. 2021 neplnila nápravná opatření (body č. 6 – 8 a 10) uložená rozhodnutím ČIŽP ze dne 15. 5. 2000, čj. 3/OV/864/00/Hs (dále též „Rozhodnutí o uložení opatření“), za což jí byla v souladu s § 125a odst. 2 písm. d) vodního zákona uložena pokuta ve výši 200 000 Kč. Žalobkyni byla rovněž uložena povinnost k náhradě nákladů řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč. 3. Napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 10. 5. 2022. II. Rozhodnutí žalovaného (Napadené rozhodnutí) 4. Žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí nejprve zrekapituloval předchozí průběh správního řízení včetně řízení odvolacího a shrnul odvolací argumentaci žalobkyně. 5. Úvodem předeslal, že Prvostupňové rozhodnutí tvoří jedno z řetězících se správních aktů, kdy k zamýšlenému zásahu – odstranění staré ekologické zátěže v areálu bývalého SVA Holýšov – je ve vztahu k právnímu jednání žalobkyně třeba více navazujících rozhodnutí. Z časového hlediska se v daném případě dle žalovaného jedná o trvající přestupek, jímž žalobkyně vyvolala protiprávní stav, který svou nečinností doposud udržuje. Poukázal, že Prvostupňové rozhodnutí navazuje na předchozí rozhodnutí ČIŽP ze dne 28. 8. 2018, které bylo předmětem žaloby evidované Městským soudem v Praze pod sp. zn. 15 A 14/2019, jíž soud zamítl, přičemž v současné době v uvedené věci probíhá pod sp. zn. 4 As 3/2022 řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem. 6. Předmět trvajícího přestupku žalobkyně dle žalovaného spočívá v tom, že žalobkyně se dne 29. 7. 2010 stala vlastníkem areálu bývalého SVA Holýšov, resp. pozemků dotčených projektem odstranění staré ekologické zátěže, a to na základě příklepu v elektronické aukci. Sanační povinnost tak dle žalovaného přešla na žalobkyni „v rámci univerzální sukcese“. Ze strany žalobkyně v roce 2011 došlo k přerušení provádění sanačních prací z důvodu vyčerpání finančních prostředků poskytnutých Českou republikou na základě smluvních ujednání s právním předchůdcem žalobkyně. Žalovaný konstatoval, že na přerušení sanačních prací reagovala posléze ČIŽP prováděním opakovaných kontrol, kdy z těchto vyplynulo, že žalobkyně neplní nápravná opatření uložená Rozhodnutím o uložení opatření, což v posuzované věci vyplývá z protokolu o kontrole ze dne 14. 1. 2022. 7. Co se týče námitky žalobkyně, že nebylo stanoveno cílové datum, do kdy má být sanace provedena, tento termín nebylo dle žalovaného možné předem určit. Žalovaný uvedl, že stěžejním atributem ve smyslu dokončení sanačních prací je čistota kontaminací zasažených pozemků a vod, kdy technické parametry jejich čistoty plynou z příslušných právních předpisů. Nebylo-li tedy v okamžiku vydání Rozhodnutí o uložení opatření známo, kdy budou provedeny zabezpečovací sanační práce, nebylo možné stanovit ani cílové datum. V tomto kontextu žalovaný zdůraznil, že odvolání směřuje proti Napadenému rozhodnutí, nikoliv Rozhodnutí o uložení opatření, jež nabylo právní moci a je tím pádem nezměnitelné. 8. Žalovaný dále k odvolací námitce žalobkyně, že nedošlo k vypořádání námitek proti kontrolním zjištěním ze dne 25. 1. 2022, uvedl, že v souladu s § 14 odst. 3 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů, lze vypořádání námitek provést v řízení navazujícím na kontrolu. Povinnosti vypořádat námitky tak ČIŽP dle žalovaného dostála, když námitky žalobkyně vypořádala v odůvodnění Prvostupňového rozhodnutí. 9. Žalovaný rovněž dospěl k závěru, že žalobkyně je osobou odpovědnou za neplnění nápravných opatření uložených Rozhodnutím o uložení opatření. Doplnil, že z předložených dokumentů nevyplývá, že by se stát zavázal na své náklady odstranit starou ekologickou zátěž v plném rozsahu, jak tvrdí žalobkyně. Žalovaný konstatoval, že žalobkyně nabyla vlastnictví k nemovitostem zasaženým starou ekologickou zátěží přechodem vlastnictví příklepem v elektronické dražbě a to se všemi právy i povinnostmi. S poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2005, čj. 2 As 38/2005 - 132 žalovaný doplnil, že žalobkyně se nemůže zprostit své veřejnoprávní objektivní odpovědnosti poukazem na soukromoprávní smluvní ujednání. Dle žalovaného je osobou odpovědnou za dokončení uložených opatření k odstranění staré ekologické zátěže žalobkyně, která zasažené nemovitosti nabyla s vědomím o existenci staré ekologické zátěže ve smyslu § 42 odst. 2 vodního zákona a na níž povinnosti plynoucí z Rozhodnutí o uložení opatření ve smyslu odst. 3 téhož ustanovení v rámci právního nástupnictví přešly. Ani skutečnost, že žalobkyně nemá k dispozici finanční prostředky potřebné k odstranění staré ekologické zátěže, ji dle žalovaného nemůže zprostit odpovědnosti za vytýkaný přestupek. K tomu by došlo pouze za situace, že by žalobkyně prokázala, že vynaložila veškeré úsilí, které by bylo možno požadovat, aby přestupku zabránila. O to se však dle žalovaného žalobkyně nepokusila, stejně jako se nepokusila prokázat, že by vykonávala povinnou nebo potřebnou kontrolu. 10. Zachována byla dle přesvědčení žalovaného i příčinná souvislost mezi (ne)jednáním žalobkyně a trestně relevantním následkem. Žalovaný uvedl, že ze spisového materiálu, jakož i z Prvostupňového rozhodnutí se podává, že „v okamžiku inspekcí zajištěných důkazů o nepokračování v nařízených sanačních pracích odvolatel nedbal povinností uložených rozhodnutím o uložení opatření k odstranění SEZ“. Příčinu tohoto stavu žalovaný spatřuje v nedbalosti žalobkyně, plynoucí z její provozní činnosti. 11. Z odůvodnění Prvostupňového rozhodnutí je pak dle přesvědčení žalovaného zřejmé, na základě jakých skutečností ČIŽP dospěla k závěru, že kontaminace podzemních vod v areálu bývalého SVA Holýšov trvá. Dne 18. 8. 2021 ČIŽP požádala žalobkyni o sdělení a zdokladování informací, jakým způsobem sanační práce směřují k odstranění staré ekologické zátěže. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neposkytla ČIŽP předmětnou součinnost, tj. neprokázala plnění stanovených povinností, přistoupila ČIŽP k vydání Prvostupňového rozhodnutí. 12. Žalovaný pak přisvědčil závěru ČIŽP co do hodnocení závažnosti přestupku, přičemž uvedl, že žalobkyně svojí nečinností při plnění povinností plynoucích z Rozhodnutí o uložení opatření způsobila v areálu bývalého SVA Holýšov a jeho okolí dlouhodobé přerušení sanačních prací. Kontaminace podzemních vod v prostoru výrobních celků závodu a bývalého jímacího území „U Radbuzy“ dle přesvědčení žalovaného nadále přetrvává. V kontrolovaném období rovněž nebyl prováděn monitoring jakosti podzemních a povrchových vod ve stanoveném režimu, přičemž přerušením sanačních prací hrozí i zmaření dosud investovaných, nemalých státních finančních prostředků. S ohledem na skutečnost, že udržování žalobkyní nastoleného protiprávního stavu trvá velmi dlouhou dobu, žalovaný uzavřel, že se jedná o velmi závažný přestupek. 13. Žalovaný dále aproboval i závěr ČIŽP o odpovědnosti žalobkyně za neplnění povinností plynoucích z Rozhodnutí o uložení opatření. K tomuto správní orgán prvního stupně dospěl na základě nepředložení požadovaných dokladů o plnění těchto povinností, přičemž žalovaný zdůraznil, že prokazování neexistujících skutečností je z povahy věci vyloučeno. Dle žalovaného nelze po ČIŽP požadovat, aby prokázala reálnou neexistenci právních skutečností, které měly spočívat v aktivním plnění povinností žalobkyně. ČIŽP v tomto smyslu předložila soubor na sebe navazujících faktů, které za pomoci argumentace a contrario vedly k logickému závěru o tom, že žalobkyně povinnosti uložené Rozhodnutím o uložení opatření neplní. III. Žaloba 14. Úvodem podané žaloby žalobkyně nejprve shrnula průběh správního řízení a ve stručnosti vymezila jednotlivé žalobní b