1 Azs 16/2021 — Nejvyšší správní soud

18 A 72/2022- 46 - text 1418 A 72/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Aleše Sabola a Mgr. Jana Ferfeckého v právní věci žalobce: T. N. bytem X zastoupeného Mgr. Štěpánem Svátkem, advokátem sídlem Na Pankráci 1618/30, 140 00 Praha 4 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 00 Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 9. 2022, čj. MV-108328-13/SO-2020 takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 27. 9. 2022, čj. MV-108328-13/SO-2020, se ruší a věc se žalované vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14 200 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce, Mgr. Štěpána Svátka, advokáta. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se žalobou podanou dne 29. 9. 2022 domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 27. 9. 2022, čj. MV-108328-13/SO-2020 (dále jen „Napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 3. 6. 2020, čj. OAM-27271-50/DP-2014 (dále jen „Prvostupňové rozhodnutí“). Tímto správní orgán prvního stupně zamítl žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území České republiky podle § 44a odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 16. 8. 2015 (dále jen „zákon č. 326/1999 Sb.“), neboť pominuly důvody, pro které bylo předchozí povolení k pobytu uděleno. 2. Žalovaná rozhodovala ve věci opětovně poté, co Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 8. 2022, čj. 14 A 99/2020 - 65 (dále též „Zrušující rozsudek“) zrušil její původní rozhodnutí ze dne 4. 9. 2020, čj. MV-108328-4/SO-2020, kterým odvolání žalobce zamítla a Prvostupňové rozhodnutí potvrdila (dále též „Původní rozhodnutí o odvolání“), a věc jí vrátil k dalšímu řízení. 3. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 27. 9. 2022. 4. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2022, čj. 18 A 72/2022 - 25 byl podané žalobě přiznán odkladný účinek. II. Rozhodnutí žalované (Napadené rozhodnutí) 5. V odůvodnění Napadeného rozhodnutí žalovaná nejprve zrekapitulovala předchozí průběh správního řízení, reprodukovala odvolací argumentaci žalobce a sumarizovala průběh odvolacího řízení. Poukázala přitom kromě jiného na to, že její Původní rozhodnutí o odvolání bylo zrušeno Zrušujícím rozsudkem. 6. Žalovaná předně opakovaně uvedla, že dlouhodobý pobyt za účelem strpění pobytu na území, stejně jako dlouhodobé vízum za týmž účelem, je zcela specifický institut, který se uděluje ze zákonem stanovených důvodů daných ustanovením § 33 zákona č. 326/1999 Sb. a nemá primárně nahrazovat jiné typy pobytových oprávnění uvedených v tomto zákoně. Na více místech pak zdůraznila, že dle Prvostupňového rozhodnutí byla „překážkou na vůli žalobce nezávislou ve smyslu § 33 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb.“ skutečnost, že žalobce nedisponoval platným cestovním dokladem, který by mu umožňoval opustit území České republiky. Dodala, že aby bylo lze jeho žádosti vyhovět, musel by žalobce prokázat, že trvá překážka, která mu brání ve vycestování, tedy že ani nadále nedisponuje cestovním dokladem. Žalovaná přitom uzavřela, že žalobce přinejmenším od 10. 10. 2013 disponuje platným cestovním dokladem, přičemž mu byl dne 7. 10. 2018 vydán i další navazující cestovní doklad, u nějž bylo ověřeno, že jej opravňuje k cestování do všech zemí. Podle žalované tedy žalobce neprokázal, že by trvala překážka, která mu bránila ve vycestování ve smyslu § 33 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., z důvodu které mu bylo uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů a následně dlouhodobý pobyt za účelem strpění, naopak bylo prokazatelně zjištěno, že tato překážka již netrvá. 7. Žalovaná měla za to, že žalobce byl v souladu s § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) seznámen se všemi podklady pro vydání rozhodnutí. Uvedla, že správní orgán prvního stupně měl otázky týkající se cestovního dokladu vydaného jiným státem, a proto dle žalované zcela logicky kontaktoval český zastupitelský úřad v této zemi, aby dané otázky zodpověděl. Správní orgán prvního stupně potřeboval zejména potvrzení informace uvedené na straně 47 cestovního dokladu č. X, tedy že je žalobce na základě něj oprávněn vycestovat z území České republiky. Podle žalované se nejednalo o novou informaci, nýbrž pouze o potvrzení informace uvedené přímo v cestovním dokladu žalobce. Podle žalované žalobce „v odvolání sice napadá tuto součinnost Velvyslanectví v Ammánu se správním orgánem I. stupně a potažmo tedy i skutečnosti zjištěné v rámci této komunikace, nicméně neuvádí, proč jsou dle jeho názoru zjištěné informace nerelevantní. Pokud je účastníkovi řízení známa skutečnost prokazující, že tyto informace nejsou správné či relevantní, bylo v jeho vlastním zájmu toto tvrzení konkrétněji rozvést a prokázat. Komise tak nemá žádný důvod pochybovat o správnosti informací sdělených Velvyslanectvím České republiky v Ammánu, tedy o tom, že cestovní doklad účastníka řízení je dokladem, který jordánské autority vydávají Palestincům, kteří nejsou občany Jordánského hášimovského království, a že na základě tohoto dokladu, pakliže neuplynula doba jeho platnosti, lze cestovat do všech zemí světa včetně Jordánského hášimovského království, což je ostatně uvedeno i v samotném cestovním dokladu“. Žalovaná uzavřela, že žalobce prokazatelně disponuje cestovním dokladem, který je akceptován ve všech zemích světa. S poukazem na dispoziční zásadu a principy ovládající tento typ řízení žalovaná doplnila, že pokud měl žalobce za to, že vyjádřením IOM může být popřena skutečnost, že disponuje platným cestovním dokladem, mohl a měl toto vyjádření sám obstarat a doložit. Stejný závěr platí i o vyjádření Velvyslanectví Jordánského hášimovského království ve Vídni. Ověřením existence, platnosti a použitelnosti cestovního dokladu žalobce u Velvyslanectví České republiky v Ammánu byl podle žalované zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a ani sám žalobce skutečnost, že disponuje cestovním dokladem, nerozporuje. 8. Žalovaná dále uvedla, že „závěrem považuje…za nezbytné posoudit otázku možnosti pobytu účastníka řízení v jiné zemi, a to v intencích rozsudku městského soudu, který k tomu Komisi výslovně zavázal“. V této souvislosti uvedla, že každý cizinec, který chce dlouhodobě pobývat na území státu, jehož není občanem, se musí podrobit imigračním zákonům té které země a je lhostejné, zda má občanství České republiky či kteréhokoliv jiného státu, přičemž dodala, že stejný proces jako v České republice může absolvovat v kterékoliv jiné zemi Evropské unie. Upozornila, že již to, že žalobce od roku 1961 do roku 2008 pobýval v jiném státě, napovídá, že jeho dlouhodobý pobyt mimo území České republiky je možný. Žalobcem doložené podklady vůbec nehovoří o tom, že by existovala jakákoliv překážka jeho dlouhodobého pobytu mimo území České republiky. Podle žalované „je všeobecně známou skutečností, že na území Jordánského hášimovského království pobývá několik miliónů palestinských uprchlíků (ať již spolupracujících s právě uvedenou agenturou či nikoliv)“. Žalobce podle žalované nedoložil jediný doklad o tom, proč by nemohl pobývat na území např. právě Jordánského hášimovského království. Neprokázal, proč by nemohl přesídlit na území Jordánského hášimovského království, tak jako mnoho dalších palestinských uprchlíků (či do kterékoliv jiné země, kde pobýval před rokem 2008). Totéž platí podle žalované pro možnou hrozící vážnou újmu vyplývající z nutnosti přesídlit do jiné země. III. Žaloba 9. Žalobce v podané žalobě v návaznosti na popis skutečností svědčících dle jeho přesvědčení o potřebě přiznat jeho žalobě odkladný účinek uplatnil dva žalobní body. 10. Pod prvním žalobním bodem žalobce namítal, že se žalovaná při vydání Napadeného rozhodnutí neřídila závazným právním názorem vyjádřeným Městským soudem v Praze ve Zrušujícím rozsudku, neprovedla v rámci nového řízení žádné dokazování ve smyslu závěrů naznačených soudem, přičemž dospěla k závěru hrubě odporujícímu závaznému právnímu názoru soudu. Akcentoval, že se jako palestinský uprchlík marně domáhá prodloužení pobytového oprávnění za účelem strpění, přičemž je nezpochybnitelné, že nemůže právě z tohoto důvodu vycestovat do žádného jiného státu, aniž by porušil pobytový režim a zákony těchto států. Poukázal na to, že již v roce 2015 požádal o prodloužení pobytového oprávnění za účelem strpění pobytu vydaného dle § 43 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., přičemž vymezil předmět a důvod žádosti tak, že žádá o tento pobytový statut ze dvou základních důvodů. Prvním důvodem byla nedispozice s cestovním dokladem s tím, ž