7 As 55/2015 — Nejvyšší správní soud

18 A 96/2020- 94 - text 22 18 A 96/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Aleše Sabola v právní věci žalobce: ELTON hodinářská, a.s., IČO: 25931474 sídlem Náchodská 2105, Nové Město nad Metují zastoupený advokátem JUDr. Ing. Tomášem Matouškem sídlem Dukelská třída 15/16, Hradec Králové proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6 za účasti: MPM-QUALITY v.o.s., IČO: 47987430 sídlem Příborská 1473, Frýdek-Místek zastoupená advokátem JUDr. Milanem Kyjovským sídlem Jaselská 202/19, Brno o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 21. 10. 2020, č. j. O-506093/D20025109/2020/ÚPV takto: I. Rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 21. 10. 2020, č. j. O-506093/D20025109/2020/ÚPV, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce, JUDr. Ing. Tomáše Matouška, advokáta. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále též „napadené rozhodnutí“) předsedy žalovaného (dále též „předseda Úřadu“), kterým byl zamítnut rozklad žalobce a potvrzeno rozhodnutí žalovaného (dále též „Úřad“) ze dne 31. 1. 2020, č. j. O-506093/D15061034/2015/ÚPV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. [OBRÁZEK]Prvostupňovým rozhodnutím Úřad zamítl námitky žalobce podané podle § 7 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, v rozhodném znění (dále jen „zákon č. 441/2003 Sb.“), proti zápisu obrazového označení osoby zúčastněné na řízení (dále též „přihlašovatel“), v provedení: zn. sp. O-506093 (dále jen „napadené označení“). 3. V námitkách žalobce poukázal na existenci starší ochranné známky EU [OBRÁZEK]č. 3531662 (dále jen „namítaná ochranná známka“) a také na všeobecně známou známku s dobrým jménem v podobě označení [OBRÁZEK](dále též „logo PRIM“). 4. Dále Úřad rozhodl o zastavení řízení o námitkách žalobce podaných podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. k) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění účinném do 31. 12. 2018, a to ve spojení s čl. II bod 4 zákona č. 286/2018 Sb., kterým byl zákon č. 441/2003 Sb. novelizován. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 5. Předseda Úřadu v odůvodnění napadeného rozhodnutí zevrubně shrnul závěry prvostupňového rozhodnutí a obsah podaného rozkladu žalobce. Předestřel, že Úřad při porovnání napadeného označení s namítanou ochrannou známkou neshledal podobnost z hlediska celkového dojmu s tím, že slovo „PRIM“ je v nich uvedeno ve zcela jiném grafickém provedení písma, které navíc ani není přesnou podobou autorského loga PRIM. Názor o nepodobnosti označení podložil rozhodnutím Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 7. 9. 2018, ve věci R 1159/2017-4, jímž byl zamítnut návrh na prohlášení namítané ochranné známky za neplatnou. Předseda popsal, že Úřad zastával názor o nízké sémantické distinktivitě samotného prvku PRIM v běžném typu písma. Ostatní prvky namítané ochranné známky pak postrádají rozlišovací způsobilost. Dle Úřadu však tomu je jinak u grafického prvku napadeného označení, neboť s neobvykle postavenými písmeny slovního prvku PRIM (tzv. do vějíře) přímo na jeho vodorovnou linii, kdy jejich horní části v podstatě kopírují pomyslnou chybějící linii horní obloukové části tohoto grafického prvku, vytváří spojení všech těchto prvků sémantický dojem pecnu chleba nebo „obloučkové/obloukové“ podtržení slova PRIM. Úřad přitom uzavřel, že sémantické hledisko těchto srovnávaných označení, stejně jako hledisko fonetické nebude hrát z pohledu celkového dojmu zásadní roli. Objektivní shoda či podobnost porovnávaných označení v prvku PRIM nebude pro spotřebitele významným rozhodujícím faktorem, neboť toto slovo samo o sobě vykazuje ve vztahu k dotčeným produktům nižší inherentní rozlišovací způsobilost, přičemž celkový dojem tak bude především utvářen hlediskem vizuálním (grafická provedení těchto označení jsou přitom značně rozdílná). 6. Ve vztahu k námitce všeobecné známosti a dobrého jména loga PRIM dále předseda Úřadu podrobně zrekapituloval, že Úřad měl sice za prokázané, že toto logo bylo vytvořeno pro právní předchůdce žalobce, dospěl však k závěru, že jeho námitky nebyly řádně zdůvodněny; nadto dle důkazů žalobce v období před podáním napadené přihlášky ochranné známky užíval ve spojení s namítanými produkty starší namítanou ochrannou známku, nikoli logo PRIM. Předseda rovněž uvedl, že Úřad neshledal mezi napadeným označením a namítaným logem PRIM z celkového pohledu závadnou podobnost. Všeobecnou známost ani dobré jméno loga žalobce dle Úřadu dostatečně neprokázal. 7. Ke zdůvodnění vlastních úvah pak předseda Úřadu nejprve předeslal, že odkazuje na zobecňující vysvětlení k hodnocení jednotlivých skutkových podstat provedené Úřadem a nepovažuje za nutné je opakovat. Předseda dále rozvedl, že případ je nutné posuzovat dle zákona č. 441/2003 Sb., ve znění zákona č. 286/2018 Sb. V této souvislosti pak aproboval postup Úřadu, pokud jde o zastavení řízení o námitkách dle § 7 odst. 1 písm. k), neboť takový postup odpovídá jednak obecným principům práva a dále přímo přechodnému ustanovení v čl. II odst. 4 zákona č. 286/2018 Sb., dle kterého Úřad k takovým námitkám nepřihlíží a řízení zastaví. 8. Zároveň však předseda Úřadu korigoval východisko Úřadu v tom směru, že ty argumenty a důkazy, jež se vztahovaly k danému námitkovému důvodu, ale zároveň se prolínají i s ostatními námitkovými důvody, nelze při vypořádání námitek pominout (zejména odkazy na závěry Úřadu učiněné v jiných souvisejících řízeních č. přihlášky O-517322, O-517364, O-517365 a O-535869). Toto pochybení ovšem nemělo vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, jelikož dle předsedy Úřadu žalobce v řízení uváděl jen paušální odkazy, namísto aby argumentoval konkrétními zjištěními a označil konkrétní důkazy – aplikace závěrů z jiných řízení je dle předsedy v takových případech problematická, neboť jsou porovnávaná rozdílná označení. Ve vztahu k námitkám ohledně všeobecné známosti či dobrého jména loga PRIM jsou pak dané odkazy zcela irelevantní. 9. Předseda Úřadu dále k otázce uplatňování všeobecně známé známky s dobrým jménem předeslal, že žalobce se domáhal specifické role prvku PRIM (bez ohledu na konkrétní podobu). Ten by proto měl být posuzován jako slovo (nikoli grafický prvek) a měly být zohledněny i všechny okolnosti a historické souvislosti. I v tomto případě byl však žalobce jako namítající povinen předložit veškeré důkazy v koncentrační lhůtě a definovat typ zásahu do svých starších práv. Předseda Úřadu přitom připustil, že Úřad pochybil, pokud dané otázky hodnotil k datu podání přihlášky (době předcházející), ale přihlédl i k podkladům přihlašovatele z doby nedávné (konkrétně pak při úvahách, že spotřebitelé dokážou rozlišit napadené označení a namítanou ochrannou známku). Stejně tak pochybil odkazem na rozhodnutí EUIPO ze dne 7. 9. 2018, jímž byl zamítnut rozklad manželů Jarešových na prohlášení namítané ochranné známky za neplatnou, neboť se jednalo o jinou otázku, a to autorská práva manželů Jarošových jako dědiců po Jiřím Rathouském. Předseda se vyjádřil i k nízké relevanci rozsudku Okresního soudu Bratislava I ze dne 19. 9. 2019, č. j. 31 CbPv/2/2006-1234 (Úřad se musí řídit pohledem českého spotřebitele). Předseda Úřadu dále rozsáhle citoval jednotlivé důkazy předložené stranami (č. 1 – 78) a jejich stručné hodnocení ze strany Úřadu. 10. Posléze pak předseda Úřadu přistoupil k vypořádání jednotlivých námitek. K námitce brojící proti hodnocení podobnosti napadeného označení a namítané ochranné známky, resp. loga PRIM, zdůraznil, že žalobce v námitkách vůbec nezdůvodnil, v čem přesně spatřuje podobnost těchto označení, pouze odkázal na judikaturu a příkladmo na rozsudek Tribunálu ve věci T-434/07 Volvo. Totéž dle předsedy Úřadu platí i pro odkazy na související řízení před Úřadem. Ke konkrétnějšímu zdůvodnění v rozkladu pak nelze s ohledem na koncentrační lhůtu přihlédnout, což platí i pro emaily pomýlených zákazníků, předložené žalobcem. Ačkoli předseda Úřadu souhlasil s námitkou žalobce, že posouzení podobnosti a pravděpodobnosti záměny je povinností Úřadu (tento požadavek byl dle něj naplněn), nezbavuje to namítajícího povinnosti svá tvrzení odůvodnit. 11. Společně k rozkladovým námitkám stran všeobecné známosti a dobrého jména loga PRIM pak předseda Úřadu připustil, že je zjevné, že Úřad hodnotil některé shodné důkazy a jejich relevanci (staří) jinak než v obdobných řízeních (dříve např. dospěl k závěru, že důkazy vypovídají o vazbě náramkových hodinek PRIM k žalobci, přítomnost přihlašovatele na trhu naopak není dlouhodobá). Předseda rovněž odmítl úvahu Úřadu, že užívání (a vše