2 Azs 29/2019 — Nejvyšší správní soud

3 A 18/2021- 78 - text 18 3A 18/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobce: H. D. C., narozený dne X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupený advokátem Mgr. et Mgr. Markem Čechovským sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 1. 2021, č. j. MV-187373-6/SO-2020, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Ministerstvo vnitra (dále též „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 22. 9. 2020, č. j. OAM-19199-51/PP-2019, zamítlo podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 176/2019 Sb. (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), žalobcovu žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie, neboť existuje důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Současně žalobci stanovilo lhůtu 40 dnů od právní moci rozhodnutí k vycestování z území České republiky. 2. Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítla žalobcovo odvolání a potvrdila rozhodnutí ministerstva. 3. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Obsah žaloby Nebezpečí závažného narušení veřejného pořádku na straně žalobce, nepřezkoumatelnost 1. Žalobce předně namítl, že správní orgány aplikují a interpretují pojem závažné porušení veřejného pořádku ve smyslu § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců způsobem, který neodpovídá standardům stanoveným judikaturou Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) a eurokonformnímu výkladu v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2004/38/ES a související judikaturou Soudního dvora EU. Správní orgány rezignovaly na prokázání veškerých okolností relevantních pro posouzení otázky existence závažného porušení veřejného pořádku ze strany žalobce a spokojily se s čistě formálním vyjmenováním počtu jeho odsouzení za spáchané trestné činy. Samotná skutečnost, že byl v minulosti odsouzen, však automaticky nenaplňuje pojem závažné porušení veřejného pořádku a je nutné posoudit veškeré relevantní okolnosti, které mohou prokázat existenci skutečného, aktuálního a dostatečně závažného ohrožení, kterým je dotčen základní zájem společnosti. Správní orgány v předcházejícím řízení nezjišťovaly okolnosti, které vedly ke spáchání trestných činů, míru zapojení žalobce do trestné činnosti, rozsah škody, chování žalobce ve výkonu trestu odnětí svobody, chování od jeho posledního propuštění z výkonu trestu a úspěšnost jeho opětovného začlenění do společnosti. Bez zjištění těchto okolností nelze konstatovat, zda ohrožení veřejných zájmů ze strany žalobce stále trvá. Žalobce spáchal poslední trestnou činnost v říjnu 2018; za tuto trestnou činnost byl také odsouzen. Od svého propuštění vede příkladný život se svou partnerkou, dcerou a svými rodiči. V jeho případě byly navíc spáchány převážně přečiny, jedná se tedy o společensky méně závažné a méně škodlivé protiprávní jednání. Žalovaná se s jeho námitkou ohledně závažného porušení veřejného pořádku nedostatečně vypořádala. Přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce 2. Žalobce dále namítl nedostatečnost a nesprávnost posouzení přiměřenosti dopadů zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu do jeho soukromého a rodinného života. Správní orgány formálně vyjmenovaly rodinné vazby žalobce, aniž by jejich existenci, a především hloubku a intenzitu, braly reálně v potaz. Žalobce má na území České republiky celou svou rodinu, zejména pak svou partnerku, která zde pobývá na základě povolení k trvalému pobytu, a nezletilou dceru, občanku Českou republiky. Celá rodina zde žije ve společné domácnosti ještě s rodiči žalobce. Je tedy zřejmé, že žalobce si za dlouhou dobu svého pobytu v ČR již vytvořil na území ČR rozsáhlou rodinnou síť, pevné sociální vazby, plně se integroval a navykl si místním zvyklostem a způsobu života. Žalobce v zemi původu již nikoho nemá, nemá tam ani sociální a ekonomické zázemí. 3. V případě zamítnutí žaloby by došlo ke zpřetrhání rodinných vazeb žalobce, čímž by byla způsobena újma v oblasti rodinného života jak žalobci, tak jeho nejbližším rodinným příslušníkům. Odcestováním žalobce by přitom byly v rozporu s čl. 3 odst. 1 a 9 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte ohroženy péče a výživa jeho nezletilé dcery a porušeno její právo nebýt nucena k oddělení od svých rodičů. Takovýto zásah by nebyl v jejím nejlepším zájmu. 4. V případě zrušení pobytového oprávnění a vycestování žalobce by jej navíc partnerka a dcera musely následovat, což nepovažuje žalobce za přípustné i vzhledem k tomu, že je jeho dcera státní občankou ČR, a jeho partnerka by byla vystavena riziku ztráty pobytového oprávnění v ČR. 5. Lze předpokládat, že budoucí žádosti žalobce o upravení pobytu na území budou správními orgány zamítány z důvodu jeho minulé trestní činnosti. Pokud žalovaná doporučila v napadeném rozhodnutí žalobci podat jinou žádost o povolení k pobytu na území, nevidí žalobce důvod, proč nelze vyhovět jeho současné žádosti o povolení k pobytu. Nedostatečné zjištění skutkového stavu 6. Žalobce dále namítal porušení § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), nedostatečným zjištěním skutkového stavu. Správní orgán I. stupně ignoroval zásadní skutkové okolnosti daného případu svědčící ve prospěch žalobce, přičemž přes jeho žádost nezajistil závazné stanovisko orgánu sociálně právní ochrany dětí (dále též jen „OSPOD“) ohledně nezletilé dcery žalobce, L. D., která potřebuje jeho péči. Neprovedl tedy důkaz navržený žalobcem. 7. Žalobce dále brojí proti závěru žalované, že nepřiměřenost dopadů do svého soukromého a rodinného života pouze tvrdil, ale neprokázal. Žalobce rozhodné skutečnosti naopak tvrdil a důkazy je prokazující navrhoval. Žalobce doložil velké množství podkladů, ze kterých je zjevné, že na území ČR žije ve společné domácnosti se svou partnerkou a společně se starají o jejich nezletilou dceru, která nutně potřebuje svého otce, aby ji vychovával a vyživoval. Výše uvedené skutečnosti žalobce i jeho partnerka potvrdily i v rámci provedeného výslechu ze dne 29. 6. 2020 a mělo je potvrdit stanovisko příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí, které si však žalovaná nevyžádala. Měla-li o věrohodnosti jeho tvrzení pochybnosti, měla žalovaná žalobce vyzvat, aby k prokázání svých tvrzení navrhl jiné důkazy. Vyjádření žalované K závažnému porušení veřejného pořádku na straně žalobce 8. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. K námitce nesprávné interpretace pojmu veřejný pořádek uvedla, že tento pojem je neurčitým právním pojmem a správní orgány jsou povinny zhodnotit, zdali konkrétní skutkové okolnosti posuzovaného případu lze pod tento neurčitý právní pojem subsumovat. V projednávané věci správní orgán I. stupně nejprve obecně a v souladu s judikaturou vymezil neurčitý právní pojem „veřejný pořádek“, posoudil protiprávní jednání žalobce, přičemž uvedl, jaké trestné činy žalobce spáchal, v čem tyto trestné činy spočívaly a jaký trest mu za ně byl uložen, a poté konstatoval, jaký zájem chráněný zákonem byl žalobcem porušen. Přihlédl též k tomu, že se žalobce protiprávního jednání dopustil s úmyslem přímým, a to opakovaně. Spisovým materiálem přitom bylo prokázáno, že byl žalobce opakovaně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, toto kriminální jednání představuje akutní a závažné ohrožení zájmů české společnosti, a směřuje proti zájmům chráněným zákonem. Správní orgán I. stupně posoudil hrozbu závažného narušení veřejného pořádku žalobcem z hlediska jeho specifického případu. Žalobce se svým jednáním dopustil úmyslných trestných činů, přičemž právě úmysl, nulový výchovný vliv a recidiva jednání v případě žalobce zakládají důvodnou obavu z ohrožení veřejného pořádku. 9. Žalovaná uvedla, že vymezením pojmů „veřejný pořádek“ a „narušení veřejného pořádku závažným způsobem“ se předně zabývala ve světle žalobcových odsouzení, tedy postupovala způsobem zmíněným v rozsudku NSS ze dne 26. 9. 2018, č. j. 2 Azs 156/2018 - 49. V případě žalobce při respektu k relevantní judikatuře, podle níž samotné odsouzení cizince pro trestný čin nepostačuje k tomu, aby představoval nadále závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti, přihlédla k tomu, že je žalobce speciálním recidivistou se sklonem k páchání stejnorodé trestné činnosti. Ačkoliv jsou některá jeho odsouzení (z let 2002 až 2008 ji