8 Afs 267/2017 — Nejvyšší správní soud

3 A 80/2020- 222 - text 19 3A 80/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Marka Zimy ve věci žalobkyně: Obec Dolní Novosedly, IČO 005 12 036 sídlem Dolní Novosedly 55, 397 01 Písek zastoupené advokátem Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D. sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha 7 za účasti osoby zúčastněné na řízení: Obec Záhoří, IČO 002 50 244 sídlem Horní Záhoří 8, 398 18 Záhoří zastoupené advokátem JUDr. Lubošem Průšou sídlem třída Národní svobody 32/11, 397 01 Písek řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 5. 6. 2020, č. j. MV-58581-3/SO-2020, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Předmět sporu a skutkové okolnosti 1. Žalobkyně se u Městského soudu v Praze domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí vydaného ministrem vnitra, kterým byl zamítnut rozklad žalobkyně proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru veřejné správy, dozoru a kontroly (dále též jen „prvostupňový orgán“ či „žalovaný“), ze dne 3. 2. 2020, č. j. MV-126970-66/ODK-2017 (dále též jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž se podle ust. § 26a odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (dále jen „zákon o obcích“), mění hranice obce Dolní Novosedly (žalobkyně) a obce Záhoří (dále též „osoba zúčastněná na řízení“ či „obec Záhoří“). 2. Na základě usnesení XVIII. plenárního zasedání Okresního národního výboru v Písku ze dne 20. 9. 1990 (dále jen „usnesení 1990“) došlo k rozdělení původní obce Záhoří na 4 samostatné obce: Záhoří, Novosedly (původní název žalobkyně), Vojníkov a Temešvár. Dle přílohy č. 1 usnesení 1990 se původní obec Záhoří rozdělila takto: - Záhoří s místními částmi Dolní Záhoří, Horní Záhoří, Jamný, Kašina Hora, Svatonice a Třešně, - Novosedly s místními částmi Horní Novosedly, Dolní Novosedly a Chrastiny, - Vojníkov s místními částmi Vojníkov, Držov a Louka, - Temešvár Místní část Třešně (dále též „sporné území“) nebyla ke dni rozdělení obcí katastrálně vymezena (nejednalo se o samostatné katastrální území), nýbrž byla ke dni rozdělení částí katastrálního území Chrastiny, které připadlo nově vzniklé obci Novosedly. Tato část tak od okamžiku rozdělení byla součástí katastrálního území Chrastiny, tedy i katastrálního území žalobkyně, avšak dle usnesení 1990 měla být součástí území nově vzniklé obce Záhoří. Od roku 1990 tak mezi žalobkyní a osobou zúčastněnou na řízení panuje spor o toto území. Usnesením zastupitelstva žalobkyně č. 5/2010 bylo dne 10. 11. 2010 schváleno založení nové části obce s názvem Nová Třešně na katastrálním území Chrastiny. Od roku 2010 se tak na katastrálním území náležejícím obci Chrastiny nachází nová místní část obce Dolní Novosedly s názvem Nová Třešně. V důsledku neúspěchu při uzavírání dohody podle ust. § 26 zákona o obcích mezi žalobkyní a obcí Záhoří přistoupil žalovaný k postupu podle ust. § 26a zákona o obcích, který vyústil ve vydání prvostupňového rozhodnutí. II. Obsah žaloby a související vyjádření 3. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a nepřezkoumatelné. Uvádí, že rozhodnutím jí bylo zasaženo do jejího práva na samosprávu a na ochranu majetkových práv, když místní část Třešně a Nová Třešně připadla obci Záhoří a nikoliv obci Dolní Novosedly. 4. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítá, že v řízení o rozhodnutí o změně hranic nebyla zjištěna vůle obyvatel žijících na předmětném území, resp. nebylo zjištěno, ke které z uvedených obcí si občané místních částí Třešně a Nová Třešně přejí být přiřazeni. Tímto postupem žalovaného byl porušen článek 5 Evropské charty místní samosprávy, dle kterého území hranic místních správních jednotek nelze změnit bez předchozí konzultace s obyvatelstvem dotčených jednotek, provedené, pokud možno referendem, kde zákon referendum umožňuje. Žalovaný si přitom v řízení byl vědom skutečnosti, že v dané věci obce neprovedly místní referendum, a měl tedy povinnost, před vydáním rozhodnutí zjistit vůli obyvatel Třešně a Nové Třešně, což neučinil. Uvedený postup žalovaného je v rozporu s § 26a odst. 3 zákona o obcích, neboť nelze autoritativně rozhodnout o změně hranic, aniž by tato změna byla předem konzultována s obyvateli dotčených jednotek. 5. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně nesouhlasí s postupem žalovaného, který v řízení nezohlednil některé ze zásadních námitek a důkazů předložených žalobkyní, čímž zatížil napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Ministr vnitra v rozkladovém řízení nepřihlédl k dokumentu, v němž je zachycena vůle občanů žijících na předmětném území Třešně a Nová Třešně, z níž je zjevné, že tito občané chtějí, aby část Třesně a Nová Třešně byla přiřazena k obci Dolní Novosedly. Ministr vnitra nesprávně označuje řízení o změně hranic vedené dle § 26a zákona o obcích za řízení svou povahou sporné a aplikuje na něj zásadu koncentrace zakotvenou v § 82 odst. 4 správního řádu. V posuzovaném případě se přitom jedná o řízení zahájené ex offo, jímž je ukládána povinnost a jímž Ministerstvo na základě zákonného zmocnění, jakožto složka moci výkonné, autoritativně rozhoduje o území zúčastněných obcí. Ministr vnitra měl povinnost v řízení postupovat tak, aby byl zjištěn stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a v souladu se zásadou vyšetřovací si ke zjištění tohoto stavu obstarat všechny poklady důležité pro vydání zákonného rozhodnutí. 6. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně namítá, že správní orgány postupovaly v rozporu s § 26a zákona o obcích, když v řízení o změně hranic dostatečně nezohlednily současné vazby žalobkyně k územní části Třešně, která byla více než 30 let součástí katastrálního území žalobkyně. Zejména se jedná o investice do stavby a údržby infrastruktury v nemalé výši. 7. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobkyně namítá, že správní orgány dále dostatečně nezohlednily ani vlastnické právo žalobkyně k pozemkům a stavbám nacházejícím se na tomto území. Správní orgány tak v řízení nezjistily stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a postupovaly jak v rozporu s § 26a odst. 3 zákona o obcích, tak v rozporu s § 3 správního řádu. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně je vlastníkem všech obecních pozemků a staveb na území Třešně, přičemž se na tomto území nenachází žádné nemovitosti ve vlastnictví obce Záhoří. 8. V pátém žalobním bodu žalobkyně namítá, že ministr vnitra nezohlednil při svém rozhodování existenci části obce žalobkyně s názvem Nová Třešně, když se dostatečně nevypořádal s námitkou spočívající v nezákonnosti přiřknutí místní části Nová Třešně obci Záhoří. 9. V šestém žalobním bodu žalobkyně zpochybňuje historickou hranici z roku 1960. Územní změna vycházející z usnesení Okresního národního výboru v Písku schváleného dne 4. 6. 1960 nebyla dle žalobkyně nikdy realizována, když následně vznikla středisková obec Záhoří, která zahrnovala jak území Chrastiny, tak Třešně. 10. V sedmém žalobním bodu žalobkyně nesouhlasí s žalovaným, který nezvážil možnost vydání rozhodnutí ve prospěch žalobkyně. 11. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě předně uvádí, že čl. 5 Evropské charty nemá přímý účinek a nemá tzv. self-executing povahu, aby se ho mohly subjekty práva ve smluvních státech dovolávat. Jinými slovy nemůže mít tento článek aplikační přednost před zákonem, nýbrž jej lze použít pouze při tvorbě vnitrostátních právních předpisů. Dále žalovaný uvádí, že nemá pravomoc vyhlásit a uspořádat místní referendum ani anketu, neboť s takovým postupem zákon nepočítá. Prvostupňový orgán obyvatele sporného území opakovaně vyzýval veřejnými vyhláškami podle ust. § 144 správního řádu, přičemž tyto dotčené účastníky upozornil i na zamýšlenou podobu hranice pozemků mezi obcemi. Přestože měli tito účastníci řízení možnost vyjádřit své stanovisko, neučinili tak. Žalobkyně jako jedna ze stran sporu o dané území však měla možnost stanovisko obyvatel opatřit a předložit jako důkaz, což neučinila ani nenavrhla (v rámci prvostupňového řízení). Nadto žalovaný konstatuje, že konání místního referenda není podle ust. § 26a zákona o obcích nezbytnou podmínkou, neboť zákon obsahuje pouze demonstrativní výčet kritérií, k nimž má být při rozhodování přihlédnuto. Dle žalovaného byla konzultace s obyvatelstvem dle čl. 5 Evropské charty naplněna tím, že v roce 2008 byla zjištěna vůle obyvatel místní části Třešně, která se přiklonila k připojení k obci Záhoří. 12. Dále žalovaný rozporuje tvrzení žalobkyně, že v řízení nebylo zohledněno vlastnické právo žalobkyně k pozemkům a stavbám na předmětném území. Žalovaný naopak tuto skutečnost považoval za svědčící ve prospěch žalobkyně. Žalovaný též zohlednil, že žalobkyně vykonává správu nad územím Třešně a Nová Třešně, byť vyšlo najevo, že o území pečují obě obce. Žalovaný však z důvodu geografické vzdálenosti a silničnímu spojení dotčeného území s obcí Záhoří