5 As 44/2007 — Nejvyšší správní soud

4 Ad 12/2021- 59 - text 8 4 Ad 12/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou ve věci žalobkyně: X. X., narozená dne X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště pro Prahu a Střední Čechy sídlem Sokolovská 855/225, 190 00 Praha 9 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 6. 2021 č.j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 28. 6. 2021 č.j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle ustanovení § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto jako opožděné odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Pražské správy sociálního zabezpečení (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 4. 5. 2021 č.j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým bylo rozhodnuto o nepřiznání výplaty nemocenského žalobkyni po uplynutí podpůrčí doby dnem 17. 12. 2020. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně poukázala na názor uvedený v napadeném rozhodnutí, dle kterého byla zásilka obsahující prvostupňové rozhodnutí připravena k vyzvednutí dne 7. 5. 2021, žalovaná za den doručení považovala 17. 5. 2021, žalobkyně si zásilku vyzvedla dne 20. 5. 2021, 15-denní lhůta k podání odvolání uběhla dne 1. 6. 2021 a odvolání bylo žalobkyní podáno dne 4. 6. 2021. Měla za to, že k tvrzenému opožděnému podání odvolání došlo v důsledku protiprávního jednání žalované, která porušila § 19, § 20, § 23 a § 24 správního řádu a zásady správního řízení. 3. Vytýkala správnímu orgánu, že pro doručování zásilky zvolil Českou poštu, s.p., i když je všeobecně známo, že je extrémně problematická a doručování neprobíhá v souladu s právními předpisy, to je známo i z judikatury (např. rozhodnutí NSS ze dne 14. 11. 2019 č.j. 6 As 126/2019-21), jde o porušení § 19 odst. 2 správního řádu. Správní orgán si mohl zvolit i jiného provozovatele poštovních služeb, sám správní orgán odpovídá za řádné doručení písemnosti. 4. Žalobkyně popírala, že by při doručování zásilky X (obsahující prvostupňové rozhodnutí) nebyla dne 7. 5. 2021 ve 12:04 hodin přítomna na doručovací adrese, naopak tam přítomna byla, neboť se nacházela v pracovní neschopnosti, byla povinna se tam zdržovat, vycházky měla povolené od 13:00 do 18:00, její zvonek byl funkční. Na dané adrese se tento den nacházel také manžel žalobkyně pan J. K., nar. X, který pracoval z domova, k důkazu navrhla jeho svědeckou výpověď či čestné prohlášení (tj. k tvrzení, že k pokusu o doručení ten den ve 12:04 hodin nedošlo). Tvrdila, že je všeobecně známo, že doručovatelé České pošty si ulehčují práci a nepokoušejí se adresátům doručit zásilky v místě doručení, tomu by odpovídaly i časové údaje na zásilce, kdy je mezi pokusem o doručení a jejím uložením na poště uvedeno pouhých 30 minut, ačkoliv se na trase nacházejí desítky jiných doručovacích míst. Tím došlo k porušení § 19 a § 20 správního řádu. 5. Byl porušen též § 23 správního řádu, neboť žalobkyně dne 7. 5. 2021 ani později neobdržela do domovní schránky oznámení o neúspěšném doručení s poučením dle § 23 odst. 5, ačkoliv se v místě doručení řádně označená schránka nacházela. Z toho je patrné, že příslušný zaměstnanec se o doručení žalobkyni nepokusil, ani jí neinformoval o uložení zásilky. Tvrdila, že se v domě žalobkyně v rozhodném období nejedná o ojedinělý případ, kdy nebylo řádně doručováno, k tomu navrhla provedení důkazu sdělením paní S. K. ze dne 5. 11. 2021. 6. Z výše uvedeného dovozovala, že nebyly splněny podmínky pro fikci doručení zásilky dle správního řádu; nedošlo k pokusu o doručení, nebylo vloženo oznámení s výzvou k vyzvednutí zásilky a s poučením o právních důsledcích nevyzvednutí zásilky. Den 7. 5. 2021 tedy nelze považovat za určující z hlediska běhu desetidenní lhůty ke vzniku fikce doručení. 7. Uvedla, že o vydání původního rozhodnutí se dozvěděla až dne 20. 5. 2020 od MUDr. P. P., jejího ošetřujícího lékaře, u kterého byla na pravidelné kontrole, jemu bylo prvostupňové rozhodnutí rovněž doručeno, tento lékař může dané skutečnosti potvrdit formou svědecké výpovědi nebo čestného prohlášení. Žalobkyně se ihned poté téhož dne dostavila na pobočku poskytovatele poštovních služeb, kde si zásilku bez problémů vyzvedla, při vydávání zásilky poskytovatel poštovních služeb neupozornil žalobkyni, že lhůta pro vyzvednutí již uplynula, žalobkyně tak neměla racionální důvod pochybovat, že k vydání zásilky došlo v souladu s právními předpisy a v průběhu 10-denní lhůty určené k uložení. Při řešení reklamace nedoručení zásilky zaměstnanec České pošty ústně potvrdil žalobkyni, že Česká pošta pochybila, když dne 20. 5. 2020 byla zásilka na poště stále připravena k vyzvednutí. Žalobkyně se tedy oprávněně domnívala, že odvolání podává včas. Pro úplnost uvedla, že po celou dobu správního řízení byla aktivní, spolupracovala se správním orgánem, nevyhýbala se doručování písemností, pravidelně telefonicky urgovala správní orgán, přičemž nebyla při těchto hovorech informována, že rozhodnutí již bude vydáno během několika dnů, neočekávala tedy, že jí bude v květnu 2021 rozhodnutí doručováno, nelze tedy žalobkyni vinit z toho, že by nebyla bdělá svých práv. 8. Poukazovala na to, že žalovaná měla k dispozici informaci, že k vyzvednutí zásilky došlo až po uplynutí desetidenní úložní lhůty, tj. dne 20. 5. 2021, to mělo žalovanou upozornit na možné nesrovnalosti při doručování, správní řízení je postaveno na zásadě zjištění materiální pravdy, skutečný stav věci však v případě doručení prvostupňového rozhodnutí neodpovídá formálním dokumentům. 9. Shrnula, že při doručování prvostupňového rozhodnutí došlo k zásadním porušením právních předpisů, v důsledku čehož nenastaly podmínky pro tzv. fikci doručení, a odvolání žalobkyně nelze považovat za opožděné. Nebylo možné využít institutu navrácení v předešlý stav dle správního řádu. Zamítnutím odvolání jako opožděného došlo ke zkrácení práv žalobkyně, neboť prvostupňové rozhodnutí bylo nezákonné z důvodu nedostatečného zjištění skutkového stavu a nepřezkoumatelné z důvodu nedostatečného odůvodnění. K důkazu navrhla informaci o zásilce RR743703028CZ (obsahující prvostupňové rozhodnutí), lékařské zprávy ze dne 20. 5. 2021 a ze dne 27. 10. 2021, svědecké výpovědi nebo čestná prohlášení (dle uvážení soudu), výslech účastníků. 10. Na základě výše uvedeného žalobkyně navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno, věc byla žalované vrácena k dalšímu řízení a žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, námitky považovala za nedůvodné, rekapitulovala obsah správního spisu, v rámci odvolacího řízení bylo zjištěno, že prvostupňové rozhodnutí bylo vyhotoveno dne 4. 5. 2021 a vydáno dne 6. 5. 2021, podle § 24 odst. 1 správního řádu bylo žalobkyni doručeno dne 17. 5. 2021, neboť bylo připraveno k vyzvednutí dne 7. 5. 2021, k osobnímu převzetí písemnosti došlo až dne 20. 5. 2021, tj. po dni doručení, prvostupňové rozhodnutí obsahovalo též poučení dle § 68 odst. 5 správního řádu o možnosti a způsobu podání odvolání, dle § 83 odst. 1 správního řádu 15-denní odvolací lhůta počala běžet následující den po doručení rozhodnutí, tedy od 18. 5. 2021 a marně uplynula dnem 1. 6. 2021, rozhodnutí tak nabylo právní moci dne 2. 6. 2021. Poštovní zásilka obsahující odvolání byla podána k poštovní přepravě až dne 4. 6. 2021, tedy po uplynutí lhůty k podání odvolání, odvolání tak bylo podáno opožděně. Podle § 92 odst. 1 správního řádu, správní orgán opožděně podané odvolání zamítne, shledá-li však předpoklady pro zahájení přezkumného řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí, posuzuje se opožděné odvolání jako podnět k takovému řízení, avšak důvody pro jejich zahájení shledány nebyly, prvostupňové rozhodnutí je věcně správné, poukázala na to, že právní úprava nestanoví, z jakých konkrétních podkladů má lékař orgánu nemocenského pojištění při posuzování pracovní neschopnosti po uplynutí podpůrčí doby vycházet, a to s výhradou § 66 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Z toho vyplývá, že stanovisko ošetřujícího nebo jiného lékaře je pouze jedním z podkladů pro samotný výsledek lékařského posouzení. Uvedla, že lékař orgánu nemocenského pojištění posuzuje zdravotní stav pojištěnce především na základě vlastního uvážení, k dalším lékařským zprávám může přihlédnout, ale není povinen se jimi řídit. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. IV. Replika žalobkyně 12. Žalobkyně ve své replice polemizovala s názorem žalované ohledně povinných podkladů pro prvostupňové rozhodnutí, namítala, že lékař v posudku o zdravotním stavu ze dne 26. 4. 2021, kterým byl podkladem prvostupňového rozhodnutí, vycházel výhradně z lékařských zpráv, které byly více než šest měsíců staré, nepopisovaly tedy aktuální zdravotní stav ž