7 As 93/2014 — Nejvyšší správní soud

5 A 105/2020- 71 - text 14 5 A 105/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobce proti žalovanému R. V. bytem X Ministerstvo zemědělství se sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 28. 7. 2020, č. j. 29115/MZE-11121, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 28. 7. 2020, č. j. 29115/MZE-11121 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta námitka žalobce podaná proti oznámení Státního zemědělského intervenčního fondu, Regionálního odboru Olomouc, pracoviště Uherské Hradiště (dále též „prvostupňový správní orgán“) ze dne 22. 4. 2020, č. j. SZIF/2020/0290615, o provedení aktualizace evidence půdy (dále též „oznámení“ či „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Ze správního spisu soud zjistil následující skutkový stav věci: 3. Dne 2. 3. 2020 podala A. P. k prvostupňovému správnímu orgánu ohlášení změny v evidenci půdy pod č. j. SZIF/2020/0185783, dle § 3g odst. 1 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zemědělství“) ohledně dílů půdních bloků (dále jen „DPB“) – jednalo se o čtverec 510 – 1180, s kódem DPB 3503/15, o výměře 8,60 ha a o čtverec 510/1180, s kódem DPB 3503/24, o výměře 0,16 ha, k nimž byl žalobce označen jako dotčený uživatel. Přílohou oznámení byla pachtovní smlouva ze dne 9. 2. 2020, kterou A. P. (v postavení pachtýře) uzavřela s paní M. P. a paní V. Ch. (v postavení propachtovatelek, z titulu spoluvlastnictví zemědělských pozemků umístěných mj. ve shora uvedeném DPB). Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s účinností od 1. 3. 2020, přičemž předmětem smlouvy byl zemědělský pacht i k pozemkům uvedeným shora v DPB (viz příloha k pachtovní smlouvě, kde byl uveden i pozemek parc. č. XA o výměře 2 555 m2, orná půda na LV č. X, kat. úz. X, Katastrální úřad pro Zlínský kraj). 4. Správní orgán prvního stupně zahájil dne 2. 3. 2020 na základě ohlášení uživatele A. P. řízení ve věci aktualizace evidence půdy. Součástí oznámení o zahájení řízení ze dne 3. 3. 2020, č. j. SZIF/2020/0187348, byla i tabulka změn uživatele, v níž byl zachycen jak aktuální stav užívání DPB čtverce 510-1180, tak nově navrhovaný stav jeho užívání; s výslovně zapsanou pochybností ohledně užívání čtverce 510/1180 s kódem DPB 3503/24, o výměře 0,16 ha. 5. Žalobce na oznámení o zahájení řízení reagoval podáním ze dne 20. 3. 2020, v němž uvedl, že po zjištění o jaký pozemek se ve věci jedná, kdy od správního orgánu obdržel i katastrální mapu s nákresem dotčeného pozemku, daný pozemek nepoužívá a nečerpá na něj dotace. Připustil, že s ohledem na to, že se jedná o sousedící pozemek s jeho pozemkem, okraj sousedícího pozemku poseče, ale větší část zůstává neposečená a roste na něm nálet dřevin a kopřivy. 6. Dne 22. 4. 2020 prvostupňový správní orgán vydal oznámení o provedení aktualizace půdy, jenž odůvodnil tak, že ohlašující uživatelka paní A. P. ohlásila změny v evidenci půdy ke shora uvedenému DPB, což doložila pachtovní smlouvou. Přičemž správní orgán prvního stupně náhledem do veřejně dostupného katastru nemovitostí zjistil, že propachtovatelkám z pachtovní smlouvy svědčí vlastnické právo k předmětnému DPB, proto pohlížel na pachtovní smlouvu jako na platnou a účinnou a uzavřel, že ohlašující uživatelce svědčí právní důvod užívání předmětného DPB. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu dodal, že zkoumal pouze splnění všech znaků požadovaných pro provedení změny v evidenci půdy jako předběžnou otázku v rámci své kompetence, neřešil však soukromoprávní spor mezi uživateli předmětného DPB náležející do pravomoci nalézacího soudu v občanskoprávním řízení. 7. Následně podáním ze dne 7. 5. 2020 žalobce připustil, že pobírá dotace na pozemky vepsané v tabulce změn uživatele v oznámení o zahájení řízení. Zároveň nesouhlasil s tím, že mu má být odebráno 0,16 ha půdy. Oznámení o zahájení řízení vytýkal, že neobsahovalo řádnou specifikaci dotčených parcel, a rovněž tak v něm absentovalo odůvodnění. Zdůraznil, že spornou část pozemku v dobré víře obhospodařuje od roku 1991 a dosud nebyl konfrontován s tím, že by obhospodařoval cizí pozemek. 8. Žalobce podal námitku ze dne 11. 5. 2020 proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí, v níž konstatoval vydržení sporné části pozemku, neboť jej od roku 1991 v dobré víře užívá, tudíž nemělo dojít k aktualizaci evidence půdy a navrhoval k důkazu provést účastnický výslech a místní šetření. 9. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí upozornil na povahu řízení o aktualizaci evidence půdy dle § 3g zákona o zemědělství, na nějž je aplikováno ustanovení § 141 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění rozhodném (dále jen „správní řád“), podle kterého je předmětné řízení sporným řízením správním, tj. řízení je založeno na procesní aktivitě účastníků řízení, nikoliv na zjišťování správního orgánu, a přenáší tak na účastníky odpovědnost za skutková zjištění v řízení o evidenci půdy. K žalobcem uplatněné námitce vydržení sporného pozemku z důvodu jeho obhospodařování v dobré víře od roku 1991 konstatoval, že žalobce v průběhu řízení toto tvrzení nikterak neprokázal. Přestože z veřejného rejstříku LPIS vyplývá, že sporný pozemek je součástí DPB, který je v evidenci půdy veden na žalobce až od roku 2003. Žalovaný odkázal na ustanovení § 134 odst. 1 a § 130 odst. 1 zákona č. 40/1960 Sb., občanský zákoník ve znění platném a účinném v době rozhodné, s tím, že pro existenci oprávněné držby by držitel musel být v dobré víře, že na jeho straně existuje oprávněný titul, od něhož by byl vznik držby odvozován. Absentuje-li existence dobré víry a držitel se držby uchopí svévolně, pak nejde o držbu oprávněnou. Žalovaný citoval rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 3. 4. 2004 sp. zn. III. ÚS 50/04, výklad ASPI k problematice vydržení a upozornil, že z přípisu žalobce ze dne 20. 3. 2020 je zřejmé, že žalobce předmětný DPB nepovažoval za pozemek ve svém vlastnictví, neboť doslovně uvedl: „[d]otace čerpám pouze na své pozemky, které jsou v mém vlastnictví. Pozemek p. č. XA má ve vlastnictví pí Ch. V. a pí P. M.“ Žalovaný shrnul, že konstantní judikatura spojuje dobrou víru s nutností zachování obvyklé opatrnosti a nelze odvozovat oprávněnost držby za situace, kdy se jí žalobce svévolně uchopil bez jakéhokoliv právního důvodu. Tudíž žalobcově námitce nevyhověl a s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu dodal, že jeho posouzení nemá autoritativní povahu rozhodnutí ve věci sporu účastníků řízení o jejich právech a povinnostech, má toliko povahu úsudku o předběžné otázce, když v rámci své kompetence zápisu do evidence musel posoudit, který z podnikatelů pozemky užívá a z jakého právního důvodu. II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného, replika žalobce 10. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, a to pro nesprávný výklad právních norem; pro nedostatečné vykázání důvodů rozhodnutí; a pro opomenutí některých důkazů. Namítal, že aktualizací uživatele předmětného DPB v evidenci půdy došlo k zásahu do jeho vlastnického práva, neboť sporný pozemek vydržel a správní orgány neprovedly důkazy, které navrhoval, čímž nebyl zohledněn důkaz svědčící v jeho prospěch. 11. Žalobce namítal, že nevěděl, jakých parcel se řízení týká, o co jde a z jakého důvodu mu má být odebráno 0,16 ha půdy, kontaktoval proto úřednici podepsanou pod oznámením, která mu spolu s parcelním číslem předmětného DPB sdělila, že dle tvrzení paní P. žalobce na sporný pozemek v DPB neoprávněně získává dotace. Úřednice slíbila, že mu prostřednictvím e-mailu pošle mapu, aby věděl, o jaký pozemek se jedná, a že sama přijede a provede šetření na místě. Žalobce prostřednictvím e-mailu úřednici žádal rovněž o zaslání materiálu týkajícího se řízení, načež mu bylo úřednicí sděleno, že materiály posílat nemůže. Žalobce očekával, že prvostupňový správní orgán ve věci zareaguje, což se však nestalo. Tento postup úřednice označil za nestandardní s ohledem na probíhající výjimečný stav a karanténní opatření. Žalobce sám zvolil příkladný postup distanční komunikace, což se ukázalo jako neefektivní a ve výsledku byly vady takto založené použity proti němu. 12. Žalobce konstatoval, že žalovaný správně připomněl spornou povahu daného správního řízení, jenž znamená, že (1.) účastník je oprávněn revidovat svá tvrzení; (2.) správní orgán je povinen provést navržené důkazy, anebo vysvětlit, proč důkazy nehodlá provést; (3.) správní orgán je povinen při zjištění rozporů a nejasností poučit účastníka, jak svá tvrzení a důkazní návrhy doplnit. Následně žalobce uvedl, že ve všech uvedených bodech správní orgán prvního stupně selhal a žalovaný toto selhání navzdory žalobcem uplatněným odvolacím námitkám nenapravil a ani nekomentoval. Žalobce na podp