2 As 216/2016 — Nejvyšší správní soud

6 A 86/2019- 98 - text 8 pokračování 6 A 86/2019 6 A 86/2019-98 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobce: xxxxxx zastoupený: Mgr. Václav Voříšek, advokát, se sídlem Pod kaštany 245/10, Praha 6 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 žaloba na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu takto: I. Zásah žalovaného vůči žalobci spočívající v užití donucovacích prostředků dne 9. 4. 2019, v čase kole 19:30 v ulici Wilsonova v Praze, po pravé straně ve směru jízdy z Holešovic k Václavskému náměstí, naproti budově Hlavního nádraží, byl nezákonný. II. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit žalobci částku 35 798 Kč do jednoho (1) měsíce od právní moci rozsudku, do rukou Mgr. Václava Voříška, advokáta. Odůvodnění [1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřoval v nezákonném užití donucovacích prostředků dne 9. 4. 2019, v čase kole 19:30 v ulici Wilsonova v Praze, po pravé straně ve směru jízdy z Holešovic k Václavskému náměstí, naproti budově Hlavního nádraží, proti žalobci. [2] Žalobce ke skutkovému stavu věci uvedl, že v uvedenou dobu na uvedeném místě přihlížel odtahu motorového vozidla Fiat za účelem zachování dohledu veřejnosti nad úkony veřejné moci a zákonností jejího postupu, kdy byl následně ze strany blíže neurčeného policisty vyzván, aby si přeparkoval své osobní motorové vozidlo, a to z důvodu bezpečnosti. Žalobce této výzvě vyhověl a následně se vrátil na místo, kde bylo odtahováno vozidlo Fiat. V okamžiku, kdy se žalobce nacházel ve vzdálenosti přibližně tří metrů od odtahovaného vozidla, postavil se vedle žalobce policista, služební č. X, který s ním nijak nekomunikoval, nicméně zároveň jiný policista, služební č. X, který se nacházel vpovzdálí, počal na žalobce křičet, aby „odešel pryč“. Žalobce tedy počal odcházet po chodníku ve směru k parku Vrchlického sady. V průběhu chůze však byl žalobce chycen policistou č. X za rameno s tím, že má jít směrem k Václavskému náměstí, tj. ve směru jízdy přilehlé komunikace. Žalobce výzvy uposlechl a počal odcházet policistou požadovaným směrem, a to do vzdálenosti přesahující 10 metrů od místa odtahu vozidla, kde se zastavil. Policista jej přesto vyzval, „aby se posunul“. Žalobci nebylo zřejmé, proč a kam se má posunout, proto se zeptal „kam“. Až dosud žalobce v jednání policistů neshledává nezákonný zásah ve smyslu § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), byť je přesvědčen, že jednání policie nebylo přiměřené, nezbytné a adekvátní. [3] Žalobce dále uvedl, že na další jeho dotaz, kam se má posunout, reagoval policista č. 275125, bez dalšího, hmaty a chvaty, kterými svalil žalobce na zem, zaklekl jej jednou nohou na zádech a druhou nohou na hlavě, a následně mu přiložil pouta. V tomto jednání shledává žalobce nezákonný zásah, odkazuje na § 53 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o policii“) a dodává, že ani jedna z podmínek použití donucujícího prostředku nebyla splněna. Žalobce nebyl policistou s výstrahou vyzván, že proti němu bude použito donucovacích prostředků, přičemž se nejednalo o výjimku, kdy by byl ohrožen život nebo zdraví osoby a zákrok nesnese odkladu. Rovněž použití donucovacích prostředků nebylo nutné k překonání odporu nebo útoku žalobce, jelikož žalobce na policistu neútočil ani nekladl odpor. Naopak, žalobce stále dbal výzev policie. Žalobce je toho názoru, že nebyl splněn ani postup podle § 53 odst. 5 zákona o policii, když policista žalobci při zákroku roztrhl svetr, prodřel o zem kalhoty, a následně žalobci stáhnul pouta tak, že žalobce má dodnes umrtveny nervy na levé ruce z důvodu jejich nedostatečného prokrvení. Podmínkou použití donucovacího prostředku je navíc protiprávní jednání, přičemž proti žalobci nebyl oznámen ani přestupek. [4] Dle výše uvedeného žalobce zastává názor, že zásah, spočívající v zákroku policisty, který proti žalobci bez varování použil donucovacích prostředků brutálním způsobem, zjevně nepřiměřeným povaze jeho jednání, byl zjevně nezákonný. Žalobce byl přímo zkrácen na svých právech, zejména právu na ochranu zdraví, právu na ochranu lidské cti a důstojnosti, právu na majetek a právu na zákonný postup orgánů veřejné moci. [5] V závěru podané žaloby žalobce uvádí, že on ani jeho právní zástupce nesouhlasí s vyvěšením svých osobních údajů na internetu Nejvyšším správním soudem. [6] Původně označený žalovaný (Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy) ve svém písemném vyjádření k žalobě uvedl popis událostí tak, jak vyplývají z vyjádření zasahujícího příslušníka Policie České republiky. [7] Současně označený žalovaný – ministerstvo vnitra – odkázalo ve svém vyjádření k žalobě na důvody, které uvedl původně označený žalovaný, přičemž doplnil, že žalobce byl za své jednání, které je předmětem žaloby, uznán vinným příkazem Úřadu městské části Praha 1, v jehož rámci byly prokázány zákonné důvody pro použití donucovacích prostředků. [8] Z obsahu správního spisu předloženého žalovaným správním orgánem jsou patrné tyto pro posouzení důvodnosti podané žaloby podstatné skutečnosti. [9] Dne 9. 4. 2019 v 18:00 hodin byla do ulice Wilsonova na Praze 1 (naproti budově Hlavního nádraží) vyslána hlídka PČR řešila situaci s odtahem vozidla RZ: xxxx. Na místě se rovněž nacházel žalobce, který byl vyzván s výstrahou k opuštění prostoru, čehož neuposlechl. Následně byly použity donucovací prostředky, přičemž vlivem aktivního odporu žalobce došlo k poškození jeho mobilního telefonu (prasklé krycí sklo). Posléze byl žalobce eskortován na MOP Krakovská, odkud byl v 19:45 propuštěn, poněvadž pominul důvod jeho zajištění. Žalobce byl poučen o tom, že celá věc bude řešena oznámením na příslušný úřad pro podezření z přestupku ve smyslu § 5 odst. 1 zák. č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (dále jen „zákon o některých přestupcích“). Žalobce na místě nevyčkal sepsání ÚZ o zajištění osoby a ÚZ o poučení zajištěného, zadrženého dle EU, které jsou součástí spisové dokumentace. Součástí spisové je rovněž oznámení přestupku, úřední záznam o použití donucovacího prostředku a vyrozumění státního zástupce o použití donucovacího prostředku (vše ze dne 9. 4. 2019). [10] O žalobě již soud rozhodl rozsudkem ze dne 15. 10. 2020, čj: 6 A 86/2019-54, kterým žalobu zamítl. Tento rozsudek byl k podané kasační stížnosti žalobce zrušen rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. dubna 2021, čj. 1 As 419/2020-43, a věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud uvedl v odůvodnění rozsudku tento právní názor, jímž je zdejší soud vázán (odst. 32 – 42): „V posuzované věci není mezi účastníky sporné, že došlo k použití donucovacích prostředků vůči stěžovateli (hmaty, chvaty, jimiž byl stěžovatel povalen na zem, a následné nasazení pout), sporné je však to, zda byly splněny zákonem stanovené podmínky jejich použití. Posouzení zákonnosti použití donucovacích prostředků musí být založeno na tom, zda je policista skutečně použil k ochraně hodnot uvedených v § 53 odst. 1 zákona o policii a zda situace ochranu těchto hodnot vůbec vyžadovala. Teprve následně je třeba posoudit, zda zasahující policista před jejich použitím splnil i zákonem předepsané procesní požadavky, tj. zda jim předcházela výzva k upuštění od protiprávního jednání a výstraha, že může být použito těchto prostředků. Následuje posouzení proporcionality samotného použitého prostředku a přiměřenosti jeho použití. Zákonnost použití donucovacích prostředků je přirozeně třeba posuzovat v tomto algoritmu. I kdyby zasahující policista před jejich použitím učinil řádně výzvu s výstrahou, nebude jeho zákrok v souladu se zákonem, pokud vůbec nebyly dány zákonné podmínky podle § 53 odst. 1 zákona o policii, tj. situace nevyžadovala ochranu bezpečnosti policisty, jiné osoby, majetku nebo veřejného pořádku. Tyto hodnoty přitom musí být v okamžiku výzvy a výstrahy ohroženy, nepostačuje pouze potenciální možnost vzniku jejich ohrožení (srov. Šteinbach, Miroslav, Šlesinger, René a kol. Zákon o Policii české republiky. Komentář. Praha: Wolters Kluwer 2018, komentář k § 53). Pod ochranu bezpečnosti policisty či jiné osoby lze nepochybně podřadit i ohrožení jejich zdraví či přímo života jednáním osoby, vůči níž policista zasahuje. Samotné opatření sledující ochranu zdraví či života jednotlivce i proti jeho vůli lze přitom považovat za ústavně konformní (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 11/08, bod 27, a ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 7/17, body 168 a násl.), pokud přirozeně tato opatření nemají za důsledek vznik větší újmy, než která před uplatněním takového opatření jednotlivci hrozila. Donucovací opatření lze proto použít i za účelem ochrany života a zdraví osoby, vůči níž policista d