9 As 213/2016 — Nejvyšší správní soud

6 A 88/2020- 42 - text pokračování 16 6A 88/2020 [OBRÁZEK][OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobkyně: Lagardere Travel Retail, a.s., se sídlem Voctářova 2497/18, Praha 8 – Libeň, IČ: 250 99 167, zastoupena Mgr. Ing. Martinem Lukášem, advokátem, se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti žalované: Česká obchodní inspekce, Ústřední inspektorát, se sídlem Štěpánská 796/44, Praha 1 – Nové Město, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 6. 2020, č.j. ČOI 87082/20/O100/1000/Krá/Št, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobkyně se žalobou u Městského soudu v Praze domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované ze dne 22. 6. 2020, č.j. ČOI 87082/20/O100/1000/Krá/Št (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí České obchodní inspekce, Inspektorátu Středočeského a Hl. město Praha ze dne 24. 2. 2020, č.j. ČOI 27279/20/1000 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou z celkem 3 přestupků dle zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), a to 1) přestupku dle ustanovení § 24 odst. 7 písm. a) tohoto zákona, kterého se dopustila tím, že dne 26. 9. 2019 v provozovně restaurace Terminál 1, Letiště Václava Havla, Praha 6, rusky hovořícím spotřebitelům nesprávně účtovala konzumaci částkou 800 Kč, namísto správné částky 747 Kč, čímž jako prodávající podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) tohoto zákona nesprávně účtovala ceny při prodeji výrobků, a tím porušila povinnost jejich poctivého prodeje podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) tohoto zákona; 2) přestupku dle ustanovení § 24 odst. 7 písm. c) tohoto zákona, kterého se dopustila tím, že téhož dne v předmětné provozovně rusky hovořícím spotřebitelům přiúčtovala k jejich konzumaci částku 53 Kč jako spropitné, avšak spotřebitelům hovořícím česky účtovala jejich konzumaci bez připočítání takového příplatku, čímž jako prodávající zacházela rozdílně se sobě rovnými subjekty bez jakéhokoliv legitimního důvodu, a tím porušila zákaz diskriminace spotřebitele podle ustanovení § 6 tohoto zákona; 3) přestupku dle ustanovení § 24 odst. 7 písm. k) tohoto zákona, kterého se dopustila tím, že dne 25. 9. 2019 v provozovně „FOOD Lovers T2D1“, umístěné v odletové hale, Terminál 2, Letiště Václava Havla, Praha 6, neseznámila spotřebitele s konečnou cenou 5 druhů výrobků (čokoláda zázvor, Marlenka medová, Marlenka med – bez lepku, 100g čokoláda Milka oříšková a pražský dort – čokoláda), kterou uplatňovala v okamžiku jejich nabídky, neboť tyto výrobky byly označeny pouze cenou a procentuální slevou, avšak z uvedeného označení nebylo zřejmé, zda cena vyjadřuje cenu po slevě, nebo před slevou, čímž jako prodávající neinformovala spotřebitele v souladu s ustanovením § 13 odst. 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o cenách“), jak jí ukládalo ustanovení § 12 zákona o ochraně spotřebitele. Za uvedené přestupky byla žalobkyni uložena úhrnná pokuta ve výši 80.000 Kč. [2] K přestupku podle ustanovení § 24 odst. 7 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele žalobkyně namítala, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby přestupku zabránila, a tím naplnila liberační důvod dle ustanovení § 21 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a o řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“). Zdůraznila, že má nastavena striktní interní pravidla obsažená v pracovním postupu č. 13/2016 „Postup související s dodržováním pravidel EET“, se kterým jsou všichni zaměstnanci žalobkyně seznamováni v rámci úvodních školení po nástupu do zaměstnání. Toto školení dne 1. 5. 2017 absolvoval rovněž zaměstnanec žalobkyně obsluhující pracovníky ČOI při kontrolní návštěvě, pan ████████████████. Z toho dle žalobkyně vyplývá, že se jednalo o exces tohoto zaměstnance. Tento zaměstnanec byl následně důrazně pokárán a poučen, aby se napříště obdobný incident neopakoval. Dále konstatovala, že minimálně 1x měsíčně provádí v každé své provozovně tzv. mystery návštěvy za účelem ověření dodržování právních předpisů a interních pravidel žalobkyně. Nadto přímo správa Letiště Václava Havla provedla sama několik mystery návštěv, přičemž nikdy nebylo odhaleno žádné pochybení žalobkyně. K argumentu žalovaného, že školení pana ███████ proběhlo více než 2 roky před kontrolou, žalobkyně uvedla, že v době po provedeném školení nedošlo v předmětné provozovně k žádnému incidentu, který by nasvědčoval tomu, že by bylo nutné školení opakovat. Nadto zdůraznila, že pracovní postup č. 13/2016 upravující pravidla pro účtování spotřebitelům se nachází v režimu vnitřního předpisu zaměstnavatele podle ustanovení § 305 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), a proto nemá žalobkyně povinnost své zaměstnance s tímto pokynem opakovaně seznamovat. Požadavek žalovaného, aby žalobkyně prováděla školení zaměstnanců v oblasti správného účtování častěji (aniž by žalovaný uvedl doporučený interval těchto školení), žalobkyně odmítla jako nepřiměřený. Dále namítala, že se žalovaný ve svém rozhodnutí vůbec nevypořádal s tím, že žalobkyně sama z vlastní iniciativy provádí tzv. mystery návštěvy za účelem ochrany spotřebitele. [3] K přestupku podle ustanovení § 24 odst. 7 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele žalobkyně namítala, že je pro ni diskriminace spotřebitelů zcela nemyslitelná, neboť podstatnou část klientely předmětné provozovny tvoří cizinci. Namítala, že v daném případě došlo k přestupku čistě v důsledku individuálního pochybení zaměstnance, a to bez ohledu na důvody diskriminace uvedené v zákoně č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů. Dále namítala, že nelze dovozovat spojitost mezi rozdílným zacházením se spotřebiteli hovořícími českým a ruským jazykem z pouhých dvou kontrolních nákupů. Uvedla, že neexistují důkazy pro závěr, že k rozdílnému zacházení došlo z důvodu používání ruského jazyka. V této souvislosti žalobkyně poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2019, sp.zn. II.ÚS 3212/18, kde tento nedovodil diskriminaci spotřebitele ani v případě, kdy bylo jasně prokázáno, že provozovatel ubytovacího zařízení výslovně odmítl ubytovat hosty na základě jejich státní příslušnosti k Ruské federaci. Dále namítala, že rozdílné zacházení s jinou osobou ve srovnatelné situaci z důvodu používání odlišného jazyka, nelze dle taxativního výčtu důvodů diskriminace uvedeného v antidiskriminačním zákoně považovat za diskriminaci, neboť takovou diskriminaci tento zákon nezná. Dále odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2018, č.j. 7 As 190/2017-18, s tím, že zákon o ochraně spotřebitele obsahuje zákaz diskriminace obecně a že na rozdíl od antidiskriminačního zákona nevymezuje žádné diskriminační důvody. [4] Žalobkyně dále namítala, že nebyly splněny podmínky pro jednání inspektorů pod změněnou identitou podle ustanovení § 5a zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ČOI“). Dle tohoto ustanovení mohou inspektoři ČOI vystupovat pod změněnou identitou pouze ve (i) výjimečných případech, (ii) nezbytné míře a (iii) nelze-li účelu kontroly dosáhnout jinak. Splnění těchto podmínek pak nebylo dle žalobkyně v záznamu o kontrole ani v rozhodnutích nijak odůvodněno. Uvedla, že k dosažení daného účelu kontroly postačí, aby inspektoři provedli prostý kontrolní nákup v českém jazyce. Dále namítala, že účel kontroly popsaný pouze jako „ověření správnosti účtování“ je neurčitý, přičemž měla-li žalovaná zájem také na kontrole dodržování povinnosti zákazu diskriminace spotřebitele, tak měla dle žalobkyně povinnost tento účel kontroly specifikovat. Žalobkyně uzavřela, že žalovaná tímto postupem překročila své pravomoci. [5] K výši uložené pokuty žalobkyně namítala, že správní orgán nepřihlédl ke všem okolnostem, za kterých byl přestupek spáchán, a k povaze a závažnosti přestupku. K významu zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, žalobkyně namítala, že v žádném případě nelze hovořit o porušení zákazu diskriminace, jak bylo uvedeno výše. V důsledku nesprávného posouzení spáchání předmětného přestupku tak žalovaný nesprávně posoudil otázku významu zákonem chráněného zájmu a žalobkyni tak přičetl k tíži porušení zákonem chráněného zájmu, které však žalobkyně svým jednáním ani neporušila, ani neohrozila. K významu a rozsahu následku přestupku uvedla, že tento je velmi malý s ohledem na to, že celková škoda způsobená chybným účtováním zaměstnance žalobkyně činila 53 Kč (cca 7% ce