1 Afs 1/2012 — Nejvyšší správní soud

8 A 28/2019- 70 - text 17 8A 28/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně proti žalovanému Česká pošta, s.p. se sídlem Politických vězňů 909/4, Praha 1, Český telekomunikační úřad, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 1. 2019, č. j. ČTÚ-17 266/2019-603, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Českému telekomunikačnímu úřadu jako správnímu orgánu prvého stupně byl dne 4. 4. 2012 doručen podnět, ke kterému byla přiložena poštovní zásilka od společnosti Tesco s obsahem dodávaná žalobkyní - Českou poštou. Obsahem této poštovní zásilky bylo vyúčtování věrnostního programu Tesco Clubcard, které obsahuje údaje o stavu bodů dané osoby, Tesco Clubcard poukázku a slevové kupony určené adresátovi tohoto vyúčtování. K vyúčtování byly přiloženy reklamní letáčky, které jsou ve vyúčtování uváděny. 2. Správní orgán prvého stupně vyšel ze zjištění, které mu bylo známo z jeho úřední činnosti, a sice že České poště udělil poštovní licenci a žalobkyně byla držitelkou poštovní licence v době, kdy se správního deliktu dopustila, jakož i v době podání žaloby (pozn. soudu). Správní orgán prvého stupně provedl u žalobkyně státní kontrolu, z níž vyplynulo, že žalobkyně poskytla společnosti Tesco poštovní službu, jejímž účelem bylo dodání poštovních zásilek obsahujících vyúčtování Tesco Clubcard. Hmotnost těchto poštovních zásilek byla nižší než 50 g. Poštovní zásilky byly dodávány v rámci poštovní služby s obchodním názvem „Obchodní psaní“ na základě dohody o podmínkách podávání poštovních zásilek - obchodní psaní číslo 982807-1899/2011 uzavřené dne 21. 9. 2011. Z této dohody vyplývá, že podávané zásilky mají být označeny textem, který byl uveden na poštovní zásilce přiložené k podnětu. 3. Z vyjádření společnosti Tesco správní orgán prvého stupně zjistil, že v daném období pro podání poštovních zásilek „Obchodní psaní“ byla dohodnuta pro objem nad 5 000 000 kusů cena 3, 03 Kč za kus bez DPH, za zpracování zakázky - svazkování zásilek byla účtována cena 0, 13 Kč za kus bez DPH. 4. Správní orgán prvého stupně dále zjistil, že zásilky s vyúčtováním Tesco Clubcard byly předány žalobkyni dne 20. 2. 2012; podle přepravních dokladů bylo předáno celkem 52 palet těchto zásilek o hmotnosti brutto 29 000 kg. 5. Správní orgán prvého stupně na základě takto zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobkyně jako držitelka poštovní licence zvýhodnila společnost Tesco jako zájemce o poštovní službu, jejímž účelem bylo dodání poštovních zásilek obsahujících písemnost ve smyslu § 2 písm. l) zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o poštovních službách“), kterou bylo vyúčtování Tesco Clubcard tím, že tuto službu v období únor až březen 2012 poskytla v rámci jiné poštovní služby za cenu nižší, než veřejně nabízela ve svých poštovních podmínkách ostatním zájemcům o službu, jejímž účelem je dodání písemností. Vzhledem k tomu, že toto zvýhodnění oproti jiným zájemcům o základní služby neodůvodňuje žádná skutečnost, žalobkyně porušila povinnost podle § 33 odst. 4 věty první zákona o poštovních službách ve znění účinném do 31. 12. 2012 a dopustila se tak správního deliktu podle § 37a odst. 2 písm. a) zákona o poštovních službách ve znění účinném do 31. 12. 2012, spočívajícího v tom, že poštovní povinnost byla plněna způsobem, který není v souladu s § 33 zákona o poštovních službách. 6. Správní orgán prvého stupně vydal dne 19. 12. 2012 rozhodnutí, které bylo na základě rozkladu podaného žalobkyní rozhodnutím správního orgánu druhého stupně ze dne 1. 7. 2013, č. j. ČTÚ-16 796/2013-603 zrušeno a správnímu orgánu prvého stupně vráceno k novému projednání. V dalším řízení správní orgán prvého stupně rozhodnutím ze dne 21. 10. 2013, č. j. ČTÚ 65352/2012-610/XIIvyř. uznal žalobkyni odpovědnou za spáchání správního deliktu podle § 37a odst. 2 písm. a) zákona o poštovních službách pro porušení povinnosti stanovené v § 33 odst. 4 zákona o poštovních službách a uložil jí pokutu ve výši 2 000 000 Kč. Rozhodnutím žalovaného ze dne 27. 5. 2014, č. j. ČTÚ-127 054/2013-603 bylo toto rozhodnutí potvrzeno. 7. Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného správní žalobu, o níž rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 9. 2017, č. j. 10A 98/2014-40, kterým rozhodnutí žalovaného i správního orgánu prvého stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 8. Z rozsudku ze dne 19. 9. 2017, č. j. 10A 98/2014-40, vyplývá, že Městský soud v Praze (dále také jen jako „městský soud“ nebo jen „soud“) vyšel ze zjištění, že žalobkyně poskytla společnosti Tesco Stores ČR službu zasílání adresných sdělení členům věrnostního programu Tesco Clubcard, a to za cenu výrazně nižší oproti ceníkovým sazbám za službu „Obyčejné psaní“. Soud se zabýval tím, zda žalobce naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 37a odst. 2 písm. a) zákona o poštovních službách ve znění do 31. 12. 2012, dle nějž se správního deliktu dopustí držitel poštovní licence, „který neplní zvláštní poštovní povinnost nebo ji plní způsobem, který není v souladu s § 34“. 9. Jak městský soud v uvedeném rozsudku konstatoval, žalobkyni byla udělena poštovní licence rozhodnutím žalovaného ze dne 5. 12. 2008, č. j. 76 026/2008-608 (č. 69/2008 Poštovního věstníku). Dle bodu 1 přílohy k výroku č. II poštovní licence je základní poštovní službou mimo jiné Obyčejná zásilka vnitrostátní, která splňuje následující podmínky: (i) místo dodání je v České republice, (ii) provozovatel převzetí poštovní zásilky nestvrzuje, (iii) příjemce převzetí poštovní zásilky nepotvrzuje, (iv) provozovatel za ztrátu, poškození nebo úbytek obsahu neodpovídá. 10. Soud zkoumal, zda byly splněny podmínky § 3 zákona, tedy zda žalobkyně poskytovala společnosti Tesco Stores ČR službu, na niž se vztahuje zákonný monopol. Jak uvedl, musí být splněny dvě podmínky: (a) jedná se o písemnost, (b) která je vydána předem určené osobě. Písemností se podle § 2 písm. l) zákona rozumí sdělení v písemné podobě na listině určené konkrétní osobě. Ze správního spisu vyplynulo, že individuálně určeným zákazníkům byla zasílána jedinečná listinná sdělení, ve kterých byl uveden zejména stav bodů ve věrnostním programu adresáta a slevové kupóny, jejichž hodnota se odvíjela od stavu konta adresáta. Zároveň byly zásilky dodávány přímo jednotlivým osobám, jejichž jméno a adresa byly na zásilce uvedeny, obě podmínky vzal za splněné. 11. Žalobkyně nebyla sankcionována za to, že v souladu se svými ekonomickými zájmy nabízela při poskytování základních služeb určité slevy. Protizákonné bylo poskytování slev, které bezdůvodně diskriminovalo jednotlivé zájemce o poštovní služby. 12. Zákaz bezdůvodné diskriminace, jak dále městský soud uvedl v odůvodnění rozsudku, při poskytování poštovních služeb vyplývá z čl. 12 směrnice 97/67/ES, o společných pravidlech pro rozvoj vnitřního trhu poštovních služeb Společenství a zvyšování kvality služby (dále jen „směrnice o poštovních službách“). Podstatný je především poslední pododstavec tohoto článku, který stanoví, že „pokud poskytovatelé všeobecných služeb uplatňují zvláštní sazby, například u služeb pro podniky, odesílatele hromadných zásilek nebo subjekty sjednocující zásilky pocházející od různých uživatelů, uplatní zásady transparentnosti a nediskriminace jak u sazeb, tak i u souvisejících podmínek. Tyto sazby se spolu se souvisejícími podmínkami použijí stejně mezi různými třetími stranami i mezi třetími stranami a poskytovateli všeobecné poštovní služby poskytujícími rovnocenné služby. Všechny tyto sazby jsou rovněž k dispozici uživatelům, zejména jednotlivým uživatelům a malým a středním podnikům, posílajícím zásilky za srovnatelných podmínek.“ 13. Požadavek na nediskriminační ceny vyložil opakovaně ve své judikatuře Soudní dvůr Evropské unie tak, že splňují-li různé subjekty stejná kritéria, musí jim vždy být k dispozici stejná cena za poskytovanou službu. V rozsudcích ze dne 6. 3. 2008, C-287/06, Deutsche Post a další, a ze dne 11. 2. 2015, C-340/13, bpost, se Soudní dvůr zabýval poskytováním množstevních slev. Dospěl přitom k závěru, že množstevní sleva nepředstavuje bezdůvodnou diskriminaci, musí však být dostupná všem potenciálním zájemcům o poštovní službu, kteří splňují příslušný požadavek na objem přepravy, a to i v případě, že se jedná o sdružené subjekty. 14. Soud se ztotožnil s žalovaným v závěru o tom, že žalobkyně nevyhověla požadavku poskytovat služby za nediskriminační ceny. V rámci služby formálně označené jako „Obchodní psaní“ totiž poskytovala službu, která sem materiálně nespadala. Podle bodu 5 poštovních podmínek k obchodnímu psaní mohou být obsahem zásilky „pouze noviny, časopisy, knihy, brožury, katalogy, prospekty nebo tiskoviny výhradně reklamního charakteru“. Ind