7 As 182/2020 — Nejvyšší správní soud

8 A 7/2020- 70 - text 16 8 A 7/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobce: A. A. K. M., zastoupen advokátkou JUDr. Lucií Kolářovou, se sídlem Přemyslovská 1939/28, 130 00 Praha 3, proti žalovanému Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 13. 11. 2019, č. j. MV-118609-3/SO-2019, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Rozhodnutím ministra vnitra (dále jen „ministr“) ze dne 13. 11. 2019, č. j. MV-118609-3/SO-2019 (dále jen „napadené rozhodnutí“), byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru všeobecné správy (dále jen „správní orgán prvního stupně“ či „prvostupňový orgán“) ze dne 9. 7. 2019, č. j. VS-2135/835.3/2-2018 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým správní orgán prvního stupně nevyhověl žádosti žalobce o udělení státního občanství České republiky. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Žalobce v žalobě uvedl, že podal dne 5. 4. 2018 prostřednictvím Úřadu městské části Praha 4 žádost o udělení státního občanství České republiky (dále jen „státní občanství“), která se týkala i jeho nezletilé dcery, a která byla postoupena správnímu orgánu I. stupně dne 7. 5. 2018. Dne 28. 3. 2019 žalobce doplnil svou žádost o lékařské zprávy, když žádal o prominutí splnění podmínek podle § 14 odst. 4 a 5 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o státním občanství“ či jen „zákon“). Současně žalobce navrhl, aby o žádosti jeho nezletilé dcery bylo rozhodováno v samostatném řízení, čemuž bylo vyhověno. Prvostupňovým rozhodnutím nebylo žádosti žalobce vyhověno z důvodů, že žalobce neprokázal splnění podmínek podle § 14 odst. 1, 4 a 5 zákona o státním občanství a rovněž neprokázal svou integraci do společnosti ve smyslu § 13 odst. 1 tohoto zákona. Rozklad žalobce byl napadeným rozhodnutím zamítnut, když ministr vnitra se zcela ztotožnil s prvostupňovým rozhodnutím. 3. Napadené rozhodnutí žalobce považuje za nezákonné, neboť podle jeho názoru nebylo jeho žádosti vyhověno, přestože splnil veškeré podmínky pro udělení státního občanství, popř. u něj byly dány důvody pro prominutí některých podmínek. Správní orgán překročil meze správního uvážení. Řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí vykazuje vady. 4. Žalobce dále konkretizuje, že byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech, když správní orgán chybně rozhodl, že nebyly splněny podmínky pro prominutí podmínek podle § 14 odst. 4 a 5 zákona o státním občanství. Žádost o prominutí splnění těchto podmínek (znalost českého jazyka a reálií ČR) odůvodnil žalobce svou závažnou zdravotní indispozicí. V r. 2014 mu bylo diagnostikováno „benigní paroxyzmální polohové vertigo“, které mu způsobuje těžké závratě, které pociťuje při naklonění/vyosení hlavy z běžné polohy. Není tedy schopen bez obtíží držet hlavu předkloněnou či nakloněnou na stranu po delší časový úsek, nastávají u něj závratě. Delší pozorování textů (čtení, studium) je u něj prakticky vyloučeno. Žalobce tyto skutečnosti doložil lékařskou zprávou. Správní orgán pochybil ve způsobu hodnocení důkazů v neprospěch žalobce. Dále uvádí, že je nepřípustné, aby závažnost jeho zdravotní indispozice a tedy to, zda je tato důvodem zvláštního zřetele hodným pro prominutí uvedených podmínek, byla posuzována správním orgánem, resp. ministrem vnitra, tedy „laiky“, kteří nemají medicínské vzdělání. Skutkový stav, který vzaly správní orgány za základ svého rozhodnutí, nemá oporu ve spise a tímto postupem byl žalobce zkrácen na svých právech. Napadené rozhodnutí není ničím podložené, je nedostatečně odůvodněné, spočívá na nesprávném hodnocení důkazů a je nepřezkoumatelné. Došlo k porušení práva žalobce na řádný proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 5. Žalobce se dále neztotožňuje s názorem správních orgánů, že nesplňuje podmínky podle § 13 odst. 1 zákona o státním občanství, tedy, že není plně integrován do společnosti v ČR. Rozhodnutí správního orgánu je formalistické, neboť požaduje po žalobci kromě integrace rodinné, kterou žalobce zcela prokázal, i integraci pracovní a sociální. Podle důvodové zprávy k uvedenému ustanovení však postačuje k prokázání integrace „naplnění i pouze jednoho předpokladu“. Správní orgán uvedl, že žalobce je plně rodinně integrován, avšak nikoli pracovně a sociálně. Požadavkem na „úplnou integraci“ se správní orgán dopouští nepřípustného extenzivního výkladu zákona a fakticky požaduje po žalobci splnění něčeho, co zákon neukládá. Žalobce uvádí, že je do české společnosti integrován rodinně, ale i pracovně a částečně sociálně. Již od července 2015 žalobce podniká na území ČR prostřednictvím společnosti T. I. T. s. r. o., IČ X, jejímž je jediným společníkem. Plní řádně všechny závazky spojené s tímto podnikáním, je tedy dostatečně pracovně integrován. Prokázání úplné integrace rodinné a pracovní by tedy mělo převážit nad pouze částečnou integrací sociální. Rozhodnutí správního orgánu je vnitřně rozporné, ničím nepodložené, nedostatečně odůvodněné a spočívá na nesprávném hodnocení důkazů. Rovněž došlo k porušení práva žalobce na řádný proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 6. Žalobce dále namítá, že byl dotčen na svých právech neúměrnou délkou celého řízení, když správním orgánem nebyla dodržena lhůta podle § 23 odst. 1 zákona o státním občanství, která činí 180 dní ode dne doručení žádosti. Žalobce žádost podal prostřednictvím ÚMČ Praha 4 dne 5. 4. 2018 (doručena MV 7. 5. 2018), správní orgán I. stupně vydal rozhodnutí až dne 9. 7. 2019, tedy až po 428 dnech a po opakovaných urgencích žalobce, lhůta podle zákona tak byla překročena o více jak dvojnásobek. 7. Dále došlo k porušení zásady legitimního očekávání podle § 2 odst. 4 správního řádu, což žalobce spatřuje zejména v tom, že jeho žádosti nebylo vyhověno v rozporu se spisovým materiálem. Žalobce se domnívá, že pro získání státního občanství učinil vše, co mu ukládá zákon a co mu dovoluje jeho zdravotní stav a obrovské pracovní vytížení. Správní orgán však po žalobci požaduje splnění nesplnitelných podmínek, což však v jiných předchozích rozhodnutích nečinil, a jeho rozhodnutí je tak překvapivé. Žalobce byl v průběhu celého řízení aktivní, připojil veškeré listiny, požádal o prominutí splnění některých podmínek, což rovněž doložil. Jeho manželka a nejmladší dcera jsou občanky ČR, v současné době probíhá řízení o žádostech jeho dalších dvou dcer, kterým bude pravděpodobně vyhověno. Manželka žalobce má české kořeny, neboť její matka byla Češka. Správní orgán k těmto skutečnostem nepřihlédl. 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že jelikož totožné námitky žalobce uvedl již v rozkladu, odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. K námitkám uvedeným žalobcem nad rámec námitek již uplatněných žalovaný uvedl, že ministr vnitra neposuzoval zdravotní stav žalobce, avšak bylo jeho povinností posoudit, zda je v daném případě dán důvod hodný zvláštního zřetele pro prominutí podmínek podle § 14 odst. 4 a 5 zákona o státním občanství. Ministr vycházel z lékařských zpráv ze dne 20. 7. 2014 a 28. 3. 2015, předložených žalobcem, z nichž nevyplývá, že zdravotní stav žalobce je natolik vážný, že by mu znemožňoval učení, a rovněž z nich ani nelze dovodit, zda obtíže žalobce nadále přetrvávají, jelikož jsou více než 3 roky staré. 9. Žalovaný dále uvedl, že ministr vnitra hodnotí každý případ v jeho celkovém kontextu a individuálně a dbá na to, aby rozhodnutí odpovídalo okolnostem daného případu a aby při rozhodování skutkově shodných či podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce nesplnil podmínky podle § 14 odst. 1, 4 a 5 zákona o státním občanství, pro jejichž prominutí nebyly shledány důvody. Rovněž neprokázal svou integraci do české společnosti podle § 13 odst. 1 uvedeného zákona. Zásada legitimního očekávání tedy byla respektována i v případě žalobce. 10. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. 11. Soud nařídil ve věci jednání, které proběhlo dne 8. 6. 2022, při kterém účastníci řízení setrvali na svých postojích. Zástupce žalobce dále uvedl, že v mezidobí se žalobcova integrace do české společnosti i jeho znalost českého jazyka a českých reálií prohloubila, prohloubily se bohužel i jeho zdravotní problémy a to s ohledem a jeho nadstandardní pracovní vytížení. Manželka žalobce zaslala soudu dopis, ve kterém přiblížila žalobcův vztah k České republice (rodinná minulost) a problémy, které mu skutečnost, že není občanem způsobují (při cestování a ve styku s bankou atd.). III. Obsah správního spisu 12. Ze správního spisu předloženého žalovaným soud zjistil následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti: 13. Dne 5. 4. 2018 podal žalobce prostřednictvím Úřadu měs