9 As 423/2018 — Nejvyšší správní soud

8 A 92/2021- 37 - text 7 8 A 92/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému Ing. J. H., Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2021, č. j. MSP-54/2021-ODSK-OTC/8, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2021, č. j. MSP-54/2021-ODSK-OTC/8, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se stal dne 11. 5. 2018 obětí násilného trestného činu, v jehož důsledku mu vznikla újma na zdraví. Pachatele tohoto činu uznal vinným Okresní soud v Ostravě z přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, a to rozsudkem ze dne 3. 12. 2019, č. j. 73 T 3/2019-417. Tímto rozsudkem současně okresní soud přiznal žalobci náhradu bolestného ve výši 70 809,60 Kč, přičemž se zbytkem jeho nároku žalobce odkázal na řízení ve věcech civilních dle § 229 odst. 2 trestního řádu. Žalobce výroky o náhradě škody napadl odvoláním, kterému dal Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 5. 2020, č. j. 5 To 70/2020-47, zapravdu. Krajský soud výroky o náhradě škody zrušil a sám nově rozhodl tak, že pachatel je povinen žalobci na nemajetkové újmě zaplatit částku 78 431,60 Kč a na náhradě škody 39 683 Kč; s případnou zbylou částí nároku na nemajetkovou újmu odkázal žalobce do civilního řízení. 2. Žalobce následně opakovaně žádal (či se jiným způsobem domáhal) o peněžitou pomoc obětem trestných činů podle zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů (dále jen „zákon o obětech“ či „zákon“). Nejprve mu žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 1. 2019 podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona přiznal peněžitou pomoc v paušální výši 10 000 Kč, neboť mu byla trestným činem způsobena újma na zdraví. Žalovaný nicméně odmítl žalobci přiznat peněžitou pomoc ve výši předpokládaných nákladů na léčení (rekonstrukci chrupu), neboť podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona o obětech tak může učinit v případě prokázaných nákladů (typicky tedy těch již vynaložených, nikoliv pouze těch předpokládaných). Současně zamítl žádost v části 40 000 Kč, neboť žalobci nebyla způsobena těžká újma na zdraví ve smyslu § 24 odst. 1 písm. b), odst. 3 zákona (za což by mu náležela peněžitá pomoc v paušální výši 50 000 Kč – viz § 28 odst. 1 písm. b) zákona). Dále žalobce podal na podzim r. 2020 vícero podání, která směřovala k získání další peněžité pomoci. 3. Žalobce tak jednak u žalovaného vznesl nárok na náhradu škody, která mu měla být způsobena výše uvedeným rozhodnutím ze dne 24. 1. 2019 (tím, že žalobci byla přiznána peněžitá pomoc v nedostatečné výši). Jednalo se o tzv. předběžné uplatnění nároku ve smyslu § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Žalovaný žalobci požadovanou náhradu škody nepřiznal (viz sdělení ze dne 14. 12. 2020). Žalobce proto obratem podal žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 2, ve které se uvedené náhrady škody domáhal. Toto řízení, které bylo vedeno pod sp. zn. 15 C 232/2020, bylo zastaveno usnesením soudu ze dne 27. 7. 2021 pro nezaplacení soudního poplatku. 4. Dále žalobce podal novou žádost o peněžitou pomoc k žalovanému, a to dne 18. 10. 2020. Tuto žádost žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 1. 2021 zamítl pro její opožděnost, neboť ji žalobce podal až po uplynutí subjektivní dvouleté prekluzivní lhůty (viz § 30 odst. 2 zákona). Toto rozhodnutí žalobce dále nijak nenapadl. Vedle toho ale žalobce podal dne 16. 11. 2020 k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 žalobu o zaplacení dlužné částky (39 683 Kč) s příslušenstvím, kterou se chtěl domoci téhož jako v zásadě obdobnou žádostí ze dne 18. 10. 2020 směřovanou žalovanému. Tato žaloba byla projednávána pod sp. zn. 17 C 206/2020; po zásahu odvolacího soudu bylo řízení o ní usnesením ze dne 15. 3. 2021 zastaveno a věc byla postoupena k vyřízení žalovanému jakožto žádost o peněžitou pomoc podle zákona o obětech. 5. Žalovaný tuto žádost, která mu byla postoupena dne 20. 4. 2021, projednal (ačkoliv se svým obsahem plně shodovala s žádostí ze dne 18. 10. 2020, kterou zamítl rozhodnutím ze dne 18. 1. 2021, viz předchozí bod). Dospěl přitom ke shodnému závěru jako již v případě žádosti ze dne 18. 10. 2020, a sice že se jedná o žádost podanou opožděně, tedy po uplynutí subjektivní dvouleté prekluzivní lhůty podle § 30 odst. 2 zákona. Rozhodnutím ze dne 29. 6. 2021, č. j. MSP-54/2021-ODSK-OTC/8, tedy i tuto de facto opakovanou žádost zamítl (dále jen „napadené rozhodnutí“). Současně ale žalobce poučil, že v souladu s § 28 odst. 3 zákona o obětech v případě, že v budoucnu skutečně vynaloží určité finanční prostředky na léčbu chrupu (prostředky, které jsou zatím pouze předpokládané), tak bude moci dodatečně v objektivní prekluzivní lhůtě 5 let požádat o peněžitou pomoc opakovaně. V takovém případě již bude podmínku podle § 28 odst. 1 písm. a) splňovat. 6. Žalobce se s tímto závěrem neztotožnil, a právě proti posledně uvedenému rozhodnutí podal dne 30. 8. 2021 k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu podle § 65 s. ř. s. Řádný opravný prostředek (rozklad) proti uvedenému rozhodnutí v souladu s § 30 odst. 5 zákona o obětech nelze podat. II. Obsah žaloby a následná vyjádření 7. Žalobce proti napadenému rozhodnutí namítá, že je v rozporu s dřívějším rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 5 To 70/2020, kterým mu byla přiznána náhrada škody v „plné výši“; z tohoto důvodu byl zrušen příslušný výrok rozsudku Okresního soudu v Ostravě (sp. zn. 73 T 3/2019). Žalovaný byl tímto rozhodnutím soudu vázán. Žalovaný žádost o peněžitou pomoc posoudil nesprávně; žalobci tato pomoc náleží. 8. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 8. 10. 2021 k podané žalobě – nad rámce napadeného rozhodnutí – uvedl, že Krajský soud v Ostravě rozhodoval o náhradě škody, kterou je povinen zaplatit odsouzený za trestný čin žalobci; nepřezkoumával nicméně rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2019, kterým byla žalobci přiznána peněžitá pomoc ve výši 10 000 Kč. Žalovaný zopakoval, že tímto rozhodnutím nemohla být žalobci přiznána peněžitá pomoc ve výši 39 683 Kč na rekonstrukci chrupu, neboť podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona o obětech lze peněžitou pomoc nad rámec paušální částky 10 000 Kč poskytnout pouze ve výši prokázaných nákladů spojených s léčením. Žalobce nicméně vynaložení dané částky na rekonstrukci chrupu neprokázal. Ani v souvislosti s novou žádostí žalobce vynaložení takových nákladů neprokázal; konečně z rozsudku Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 5 To 70/2020 rovněž vyplývá, že přiznaná náhrada škody se týká teprve budoucích nákladů na léčení (rekonstrukci chrupu). III. Posouzení žaloby 9. Městský soud v Praze (dále také jen „městský soud“) v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobcem vymezených námitek, vycházel přitom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného. V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl městský soud bez nařízení jednání, neboť žalovaný s tímto postupem vyslovil souhlas; žalobce se k možnosti takového postupu ve lhůtě stanovené soudem nevyjádřil, v souladu s § 51 s. ř. s. je tedy dána fikce jeho souhlasu. 10. Městský soud shledal, že okolnosti případu odůvodňují vyřízení věci přednostně, mimo pořadí, v jakém napadla, v souladu s § 56 odst. 1 s. ř. s. Městský soud vzal do úvahy, že oblast poskytování peněžité pomoci obětem trestných činů je citlivou oblastí a výsledek tohoto řízení může být důležitý z hlediska kvality života žalobce. 11. Žaloba je důvodná. 12. Podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona o obětech, [p]eněžitá pomoc se poskytne na žádost oběti uvedené v § 24 odst. 1 písm. a) v paušální částce 10000 Kč nebo ve výši, která představuje obětí prokázanou ztrátu na výdělku a prokázané náklady spojené s léčením, snížené o součet všech částek, které oběť z titulu náhrady škody již obdržela; peněžitá pomoc nesmí přesáhnout ve svém součtu částku 200000 Kč. 13. Podle § 28 odst. 2 zákona, [j]estliže o náhradě škody nebo nemajetkové újmy bylo již rozhodnuto pravomocným rozsudkem, je výše způsobené škody nebo nemajetkové újmy zjištěná v rozsudku závazná pro stanovení peněžité pomoci v rozsahu, v jakém již bylo o náhradě škody nebo nemajetkové újmy rozhodnuto. 14. Podle § 28 odst. 3 zákona, [p]okud se výše peněžité pomoci poskytované podle odstavce 1 písm. a) a b) určuje podle prokazované ztráty na výdělku, přihlédne se i k výdělku, který oběti ujde v budoucnosti. Prokáže-li oběť poté, co jí byla poskytnuta peněžitá pomoc podle odstavce 1 písm. a) a b), že jí vzniklá škoda je vyšší, než jaká byla podkladem pro poskytnutí peněžité pomoci, lze jí poskytnout na její žádost podanou ve lhůtě stanovené v § 30 peněžitou pomoc opětovně; přitom se při