3 As 57/2004 — Nejvyšší správní soud

8 Af 33/2019- 193 - text 48 8 Af 33/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalované Fair Credit International, SE, IČO: 044 24 115 se sídlem Kubánské náměstí 1391/11, 100 00 Praha 10 zastoupen Mgr. Romanem Vojtou, LL.M., advokátem se sídlem Křižovnické náměstí 193/2, 110 00 Praha 1 Česká národní banka, se sídlem Na Příkopě 864/28, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí bankovní rady České národní banky ze dne 20. 6. 2019, č. j. 2019/070085/CNB/110, takto: I. Rozhodnutí bankovní rady České národní banky ze dne 20. 6. 2019, č. j. 2019/070085/CNB/110, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 15 342,- Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce v souvislosti se svou žádostí o udělení oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru ze dne 1. 12. 2016 (kterou vzal později zpět), předložil žalované rovněž seznam emisí dluhopisů, které byly v předcházejícím období zdrojem jeho financování. Z uvedeného seznamu a následného šetření žalovaná zjistila okolnosti, které svědčily o tom, že se žalobce dopustil protiprávního jednání (specifikováno níže). Na žalobce přitom na základě § 46e odst. 1 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance (dále jen „zákon o ČNB“), který byl do uvedeného zákona včleněn novelou č. 227/2013 Sb. s účinností od 17. 8. 2013, přešla i odpovědnost za správní delikty, kterých se od tohoto data dopustil jeho právní předchůdce (uvedené ustanovení se vztahuje na správní delikty, k jejichž projednání je příslušná žalovaná). Uvedené ustanovení bylo přitom později nahrazeno obecným ustanovením o přechodu odpovědnosti za přestupek podle § 33 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“). 2. Správní řízení bylo s žalobcem zahájeno dne 9. 1. 2018, kdy mu bylo doručeno příslušné oznámení. Rozhodnutím ze dne 28. 2. 2019, č. j. 2019/23821/570 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), byl žalobce uznán vinným ze dvou přestupků. Zaprvé z přestupku podle § 162 odst. 3 písm. a) zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu (dále jen „ZPKT“), neboť porušil zákaz veřejně nabízet investiční cenné papíry bez uveřejnění prospektu podle § 35 odst. 1 téhož zákona. Konkrétně žalobce skutkovou podstatu tohoto přestupku naplnil tím, že v období od 11. 10. 2013 do 7. 8. 2017 veřejně nabízel k úpisu dluhopisy v rámci vícero emisí (konkrétně dluhopisy nazvané FCI EXCLUSIVE, FCI PRIVAT, FCI PLATINUM a FCI SILVER). Žalovaná vzala za relevantní pouze ty úpisy dluhopisů, ke kterým došlo až po 17. 8. 2013 (viz výše); ty upsalo celkem 403 osob (některé dluhopisy upsaly opakovaně) v celkové nominální hodnotě 454 339 000 Kč (v případě emise FCI EXCLUSIVE to bylo 119 osob, jímž byly vydány dluhopisy v objemu 104 139 000 Kč; v případě emise FCI PRIVAT to bylo 115 osob a objem 143 200 000 Kč; v případě emise FCI PLATINUM to mělo být 87 osob a objem 113 000 000 Kč; v případě emise FCI SILVER 130 osob a objem 94 000 000 Kč). Podle žalované vydával žalobce dluhopisy v rámci čtyřech uvedených emisí kontinuálně téměř 5 let; v bodě 116 prvostupňového rozhodnutí je potom graficky znázorněno, v jakých časových obdobích žalobce nabízel dluhopisy v rámci jednotlivých emisí, přičemž docházelo k vzájemným překryvům (v rámci emise FCI EXCLUSIVE byly dluhopisy nabízený od začátku sledovaného období až do 31. 3. 2017; v rámci emise FCI PRIVAT do 22. 10. 2015; v rámci emise FCI PLATINUM od 31. 3. 2014 do 9. 10. 2015 a v rámci emise FCI SILVER od 18. 1. 2017 do 7. 8. 2017). Žalovaná uvedené jednání (uvedené nabízení dluhopisů v rámci všech čtyřech emisí za výše uvedené období) posoudila jako jeden trvající přestupek (viz § 8 přestupkového zákona). 3. Zadruhé se žalobce dopustil přestupku podle § 36c odst. 1 písm. a) zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, neboť porušil zákaz přijímat vklady od veřejnosti bez licence podle § 2 téhož zákona. Konkrétně žalobce skutkovou podstatu tohoto přestupku naplnil tím, že v období od 7. 8. 2014 do 9. 8. 2017 přijal od veřejnosti peněžité prostředky v celkovém objemu 1 325 368 219 Kč ve formě zápůjček na základě typizované smlouvy o zápůjčce s úrokem mezi 4 p.a. do 10 p.a. (takto mu peněžní prostředky poskytlo celkem 601 osob v celkové výši 969 003 219 Kč) a za vydané dluhopisy v rámci výše uvedených emisí (v celkové nominální hodnotě 356 365 000 Kč). Právní předchůdce žalobce byl přitom do dne 30. 9. 2016 podle živnostenského rejstříku oprávněn poskytovat ohlašovanou vázanou živnost poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalovaná vzala v potaz pouze jednání žalobce (resp. jeho právního předchůdce) po dni 22. 7. 2014, kdy byl příslušný přestupek vymezen novelou zákona o bankách. Žalovaná (resp. její bankovní rada v následném rozhodnutí o rozkladu) zhodnotila uvedené jednání jako pokračování v přestupku (viz § 7 přestupkového zákona) a přijetí jednotlivých vkladů jako dílčí útoky. 4. Za uvedené přestupky žalovaná uložila podle § 36c odst. 9 písm. e) žalobci pokutu ve výši 10 mil. Kč. Vycházela přitom z § 41 odst. 1 přestupkového zákona, a uložila tedy správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji trestný, kterým byl druhý výše uvedený přestupek. 5. Žalobce toto rozhodnutí napadl rozkladem, ke kterému bankovní rada žalované rozhodnutím ze dne 20. 6. 2019, č. j. 2019/070085/CNB/110, prvostupňové rozhodnutí v dílčím ohledu změnila, ve zbytku ale zamítla, a věcně tak prvostupňové rozhodnutí plně potvrdila (dále jen „napadené rozhodnutí“). Bankovní rada v zásadě potvrdila argumentaci prvostupňového rozhodnutí, přičemž podrobně vypořádala námitky uplatněné v rozkladu. 6. Žalobce se s tímto výsledkem neztotožnil a proti uvedenému rozhodnutí podal dne 19. 8. 2019 k městskému soudu žalobu podle § 65 s. ř. s. II. Obsah žaloby, následná vyjádření a jednání ve věci II. A. Žaloba 7. Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojí rozsáhlou žalobou, která obsahuje celou řadu žalobních námitek, které jsou vzájemně provázané a není je proto vždy možné dobře diferenciovat. Městský soud je proto rekapituluje do několika žalobních okruhů, v jejichž rámci potom odlišuje vícero dílčích námitek. 8. V prvním okruhu žalobních námitek žalobce poukazoval na nezákonnost napadeného rozhodnutí z důvodu zániku jeho deliktní odpovědnosti. V této souvislosti žalobce ve vztahu k oběma přestupkům namítá A) že se nejednalo trvající přestupek, resp. pokračující přestupek; B) že přechod deliktní odpovědnosti za jednání, kterého se dopustil jeho právní předchůdce, je v daném případě vyloučen; C) že v daném případě významná část jednání žalobce byla již v důsledků uplynutí lhůt zakotvených v ZPKT, resp. v zákoně o bankách prekludována, přičemž v tomto případě není možné uplatnit promlčecí lhůty podle přestupkového zákona. 9. Pokud jde o dílčí námitku A) ve vztahu k prvnímu deliktu (nabízení dluhopisů), tak žalobce upozorňuje, že nabízení dluhopisů z každé jednotlivé emise představuje samostatné jednání; nelze tedy tato samostatná jednání hodnotit jako jeden trvající přestupek. To má potom vliv zejména na běh promlčecí lhůty. Skutečnost, že ZPKT u tohoto přestupku užívá sloveso v nedokonavém vidu (veřejné nabízení), je v tomto ohledu bez relevance. Žalobce dluhopisy nabízel vždy jednorázově, byť během sledovaného období 5 let opakovaně. Dluhopisy z jednotlivých emisí bylo možné upsat pouze v rámci příslušných emisních lhůt, které trvaly v případě každé z emisí vždy méně než 1 měsíc. Minimálně ve vztahu k emisím FCI PRIVAT a FCI PLATINUM, z nichž – i podle tvrzení žalované – byly dluhopisy nabízeny pouze do podzimu 2015, již zajisté uplynula roční subjektivní promlčecí lhůta podle § 192 odst. 4 ZPKT (ta počala běžet nejpozději dne 1. 12. 2016). Ve vztahu k druhému přestupku žalobce upozorňuje, že se nemohlo jednat o pokračování v přestupku (§ 7 přestupkového zákona). V případě pokračujícího přestupku musí být všechny dílčí útoky spojeny jednotným záměrem (což je třeba v řízení prokázat). Tento jednotný záměr ale v daném případě neexistoval; žalobce v době vydání jedné emise dluhopisů neplánoval vydání emisí dalších, rovněž nepředpokládal, že bude uzavírat smlouvy o zápůjčce. Bankovní rada žalované v napadeném rozhodnutí neuvádí, z jaké konkrétní skutečnosti existenci jednotícího záměru dovozuje. Stejně tak nemohou být jednotícím záměrem spojena dvě naprosto odlišná jednání – vydávání dluhopisů a přijímání zápůjček. Dána není také bližší časová souvislost mezi jednotlivými dílčími útoky (tu nelze spatřovat v období dlouhém 3 roky) – k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 2014, č. j. 4 Ads 123/2013-23. Žalobce také upozorňuje na skutečnost, že argumentace pokračováním v přestupku se objevila nově teprve až v napadeném rozhodnutí;