7 Afs 212/2006 — Nejvyšší správní soud

9 Ad 2/2019- 65 - text 13 9Ad 2/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Naděždy Řehákové ve věci žalobkyně: T&T - trade Holding s.r.o., IČO: 02493233 sídlem Politických vězňů 1511/5, 110 00 Praha 1 zastoupena advokátkou JUDr. Lenkou Vincencovou sídlem Javornického 138, 566 01 Vysoké Mýto proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kotlářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 5. 2018, č. j. 1703/1.30/18-3, sp. zn. S8-2017-268, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Stručné vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 29. 6. 2018 u Krajského soudu v Hradci Králové a následně postoupenou Městskému soudu v Praze domáhala přezkumu rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce (dále jen „žalovaný“) ze dne 10. 5. 2018, č. j. 1703/1.30/18-3, sp. zn. S8-2017-268 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl výrok I. rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Královéhradecký kraj a Pardubický kraj se sídlem v Hradci Králové (dále jen „prvostupňový orgán“ nebo „oblastní inspektorát práce“) ze dne 2. 2. 2018, č. j. 7266/8.30/17-33 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) doplněn tak, že za větu „Paní M. S. a pan S. B. byli v uvedených obdobích svým zaměstnavatelem - účastníkem řízeni přiděleni k výkonu práce k uživateli – společnosti Goldfein CZ s.r.o. se sídlem Ovocný trh 1096/8, 110 00 Praha, IČ: 252 74 953“, se doplňuje věta: „Tímto jednáním účastník řízení porušil ust. § 14 odst. 3 písm. b) zákona o zaměstnanosti.“ Ve zbývajícím rozsahu žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 2. Podle prvostupňového rozhodnutí se žalobkyně měla dopustit správního deliktu na úseku zprostředkování zaměstnání ve smyslu ustanovení § 140 odst. 1 písm. b) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), tím, že zprostředkovala zaměstnání bez příslušného povolení, neboť v období od 4. 1. 2016 do 30. 9. 2016 zaměstnávala fyzickou osobu M. S., státní příslušnost Česká republika, a v období od 18. 1. 2016 do 30. 9. 2016 zaměstnávala fyzickou osobu S. B., státní příslušnost Bulharsko, za účelem výkonu jejich práce pro uživatele, kterým se rozumí jiná právnická nebo fyzická osoba, která práci přiděluje a dohlíží na její provedení. Paní M. S. a pan S. B. byli v uvedených obdobích svým zaměstnavatelem – žalobkyní přiděleni k výkonu práce k uživateli - společnosti Goldfein CZ s.r.o. Za správní delikt byla žalobkyni podle § 140 odst. 4 písm. b) uložena pokuta ve výši 30 000 Kč a povinnost náhrady nákladů řízení v paušální výši 1 000 Kč. II. Obsah žaloby 3. V prvním žalobním bodě žalobkyně namítla, že žalovaný se k vlastní podstatě údajně spáchaného správního deliktu v napadeném rozhodnutí vyjádřil velmi stručně, s odkazem na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, s nímž se ztotožnil. Absenci vyjádření k odvolacím námitkám žalovaný opřel o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2014, č. j. 6 Ads 237/2014-9. Zásadní námitky žalobkyně žalovaný shrnuje pouze tak že jsou irelevantní, což je však v rozporu s citovaným rozsudkem NSS. Podstatné podle žalobkyně je, aby se správní orgán vypořádal se všemi základními odvolacími námitkami, avšak v daném případě se žalovaný k námitkám žalobkyně nevyjadřuje prakticky vůbec a pouze opakuje stanovisko oblastního inspektorátu práce. Napadené rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí nelze vyvodit, jaké skutečnosti vzal žalovaný za prokázané a jakými úvahami se řídil. 4. Ve druhém žalobním bodě žalobkyně uvedla, že jediná odvolací námitka, kterou se žalovaný, byť velmi stroze, zabýval, se týkala nevyslechnutí svědka S. B. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem žalovaného, že tento svědek nemohl být vyslechnut, protože se v době řízení již nenacházel na území ČR a vina žalobkyně vůči tomuto svědkovi byla dostatečně prokázána z výpovědí ostatních svědků. Z provedených výslechů ostatních svědků podle žalobkyně pouze vyplývá, že pana S. B. řídila žalobkyně prostřednictvím paní M. S. a dále, že pan S. B. vůbec neovládá český jazyk. Dle protokolu o kontrole nebyl pan S. B. při kontrole dotázán, zda ovládá jazyk, kterým se vede jednání, kdy mu měl být ustanoven tlumočník. Jeho vyjádření v době kontroly je tak nutně smyšlené a nelze jej použít ani jako podpůrný důkaz. 5. Ve třetím žalobním bodě žalobkyně namítla, že žalovaný dostatečně nezjistil skutkový stav. Správní orgán se měl za účelem vyvrácení či potvrzení obrany žalobkyně snažit provést výslech svědka S. B.. Odůvodnění správního orgánu, že výslech tohoto svědka nemohl být proveden, neboť tento se již nenacházel na území ČR, je nedostatečné. Dle názoru žalobkyně měl správní orgán postupovat v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2016, č. j. 48 A 15/2004-81, doručit předvolání svědkovi do Bulharska a hradit náklady na jeho cestu – s ohledem na dojezdovou vzdálenost Bulharska. Bez provedení tohoto důkazu, nebo alespoň bez snahy o jeho provedení není možné uzavřít, že správní orgány postupovaly v souladu s § 3 a § 50 odst. 3 správního řádu. 6. Ve čtvrtém žalobním bodě žalobkyně uvedla, že protokol o kontrole není v souladu s judikaturou správních soudů neotřesitelným důkazem. Jeho závěry mohou být naopak zpochybněny důkazy následně provedenými ve správním řízení. Správní orgány však při zjišťování a posuzování činnosti prováděné osobami S. B. a M. S. vycházely právě z tohoto protokolu a z výslechu svědků. Z výpovědi svědkyně D. H. podle názoru žalobkyně vyplývá, že mezi žalobkyní a objednatelem se jednalo o pouhou provozní komunikaci nebytnou pro vykonání služby, v žádném případě se nejednalo o řízení zaměstnanců žalobkyně společností Goldfein CZ s. r. o. (uživatelem). Svědkyně M. K. pak potvrdila, že zaměstnance měl na starosti jednatel žalobkyně pan T.. Žalobkyně poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2015, č. j. 2 Ads 173/2014-28, a uvedla, že podle výpovědi svědků žalobkyně ukládala svým zaměstnancům pracovní úkoly, řídila a kontrolovala jejich práci. Žalobkyně nemohla komplexně zajišťovat provoz společnosti Goldfein CZ s.r.o., toto zajišťovali přímo zaměstnanci této společnosti. 7. V pátém žalobním bodě žalobkyně označila za logické a vysoce relevantní své tvrzení, že v případě úmyslu zprostředkovat zaměstnání by uzavřela smluvní vztah společnost T&T- trade Europa s.r.o. (IČO: 036112712), jejímž jednatelem je pan M. T., stejně jako v případě žalobkyně. Z toho, že tak neučinila, lze dle názoru žalobkyně dovodit její úmysl neuzavírat rámcovou smlouvu jako agentura práce. 8. V šestém žalobním bodě žalobkyně namítla, že žalovaný zasáhl do jejího práva na spravedlivý proces, když postupoval v rozporu s pravidly pro hodnocení důkazů, důkazy nehodnotil v jejich vzájemné souvislosti a nepřihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Správní orgán sice provedl dokazování, avšak zásadní skutečnosti vyvozoval i z protokolu o kontrole, který nedostačuje jako důkaz co do konkrétnosti, jednoznačnosti a průkaznosti a kdy „tento protokol vyhotovený jiným správním orgánem nelze považovat za hlavní podklad pro vydání rozhodnutí. “ Skutečnosti uvedené v protokolu o kontrole navíc žalobkyně od počátku zpochybňovala. Dokazování provedené ve správním řízení doložily pravdivost jejích tvrzení - byla to žalobkyně, kdo paní S. a panu B. zadával práci, určoval pracovní dobu, jí se paní S. omlouvala v případě nepřítomnosti, společnost Goldfein CZ s.r.o. vedla evidenci pouze z důvodu zajištění bezpečnosti, odměnu vyplácela žalobkyně. Navíc, jak paní S. uvedla při svědecké výpovědi, při kontrole inspektoři zapisovali do zápisu jiné vyjádření, než které ona podala. 9. V sedmém žalobním bodě žalobkyně nesouhlasila s tím, aby pokuta za správní delikt byla uložena převážně na základě jednoho jediného podkladu, který byl vyhotoven ještě před zahájením řízení o deliktu. 10. Žalobkyně navrhla, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na obsah napadeného i prvostupňového rozhodnutí, která spolu tvoří jeden celek a která považuje za věcně správná, vydaná v souladu se zákonem a náležitě odůvodněná. Upozornil, že žalobkyně v žalobě uvádí vesměs obdobné námitky, které uváděla již v průběhu správního řízení a s nimiž se správní orgány již také vypořádávaly. 12. K prvnímu žalobnímu bodu žalovaný zopakoval, že podle judikatury správních soudu tvoří spolu prvostupňové a druhostupňové rozhodnutí jeden celek. S poukazem na rozsudek NSS ze dne 22. 10. 2014, č. j. 6 Ads 237/2014-9, uvedl, že absence odpovědi na ten či onen argument žalobkyně v odůvodnění rozhodnutí soudu nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí či dokonce jeho nepřezkoumatelnost, jsou-li vypořádány základní námitky účastníka řízení. 13. K druhému žalo