1 Ads 139/2015 — Nejvyšší správní soud

9 Af 2/2021- 56 - text 8 9Af 2/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: Akademie obchodování, z.s., IČO 05450837 sídlem Žerotínova 1133/32, 130 00 Praha 3 zastoupena Mgr. Vojtěchem Bienkem, advokátem sídlem Francouzská 299/98, 101 00 Praha 1 proti žalovanému: Česká národní banka, sídlem Na Příkopě 864/28, 115 03 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí bankovní rady žalovaného ze dne 14. 1. 2021, č. j. 2021/04695/CNB/110, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů v řízení. Odůvodnění: I. Stručné vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí bankovní rady České národní banky (dále jen „žalovaný“), jímž žalovaný zamítl jeho rozklad proti rozhodnutí České národní banky (dále jen „ČNB“) ze dne 2. 11. 2020, č. j. 2020/133432/570, sp. zn. Sp/2020/71/573, kterým byl žalobce uznán vinným, že ve stanovené lhůtě neposkytl ČNB vyžádané informace, čímž porušil povinnost stanovenou v § 8 odst. 3 zákona č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dohledu“), poskytnout informace, podklady, objasnění skutečností, záznamy, zprávy nebo s nimi spojené údaje bez zbytečného odkladu, nebo ve lhůtě stanovené ČNB, čímž se dopustil přestupku podle § 9b odst. 1 písm. c) zákona o dohledu, a byla mu uložena dle § 9b odst. 3 zákona o dohledu pokuta ve výši 50 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení; a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 2. Z odůvodnění žalobou napadeného a prvostupňového rozhodnutí vyplynulo, že ČNB při výkonu své působnosti zjistila, že žalobce nabízí klientům prostřednictvím webových stránek www.akademieobchodování.cz možnost „provádění obchodních operací v podmínkách maržového obchodování“. Na základě tohoto zjištění pojala podezření, že žalobcova činnost může vykazovat znaky neoprávněného poskytování hlavních investičních služeb dle § 4 odst. 3 písm. a) zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o podnikání na kapitálovém trhu“), tedy možného přestupku dle § 162 odst. 1 písm. a) tohoto zákona. ČNB proto vyzvala žalobce výzvou ze dne 10. 2. 2020, č. j. 2020/23131/570 (dále jen „výzva“) a dvěma opakovanými výzvami ze dnů 24. 4. 2020, č. j. 2020/54673/570 (dále jen „první opakovaná výzva“) a 28. 7. 2020, č. j. 2020/95933/570 (dále jen „druhá opakovaná výzva“, společně jen „opakované výzvy“), aby bez zbytečného odkladu ukončil nabízení investičních služeb uveřejněné na webových stránkách a aby jí v souladu s § 8 odst. 1 písm. a) zákona o dohledu ve stanovených lhůtách poskytl ve výzvě specifikované informace (dále jen „požadované informace“). Ve výzvách byl žalobce upozorněn na přestupek dle § 9b odst. 1 písm. c) zákona o dohledu a na výši sankce, která za tento přestupek může být uložena. Výzva i opakované výzvy byly žalobci doručeny do datové schránky fikcí, druhá opakovaná výzva mu byla doručena také poštou do jeho sídla dne 6. 8. 2020. Žalobce zareagoval až na druhou opakovanou výzvu, a to vyjádřením k výzvě ze dne 13. 8. 2020 (dále jen „vyjádření k výzvě“), v němž uvedl, že neprovozuje žádnou z hlavních ani doplňkových investičních služeb dle § 4 odst. 2 a 3 zákona o podnikání na kapitálovém trhu a vzhledem k tomu považuje poskytnutí požadovaných informací za nadbytečné. ČNB vydala dne 12. 8. 2020 příkaz č. j. 2020/101784/570 (dále jen „příkaz“), kterým byla žalobci za porušení povinnosti dle § 8 odst. 3 zákona o dohledu, tedy spáchání přestupku dle § 9b odst. 1 písm. c) téhož zákona, uložena pokuta ve výši 50 000 Kč. Proti příkazu podal žalobce odpor, pročež byl příkaz zrušen. Následně ČNB vydala prvostupňové rozhodnutí. V něm setrvala na závěru, že žalobce spáchal v příkazu uvedený přestupek, a na výši pokuty. 3. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce rozklad, v němž namítal obdobně jako v žalobě. O rozkladu rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím. V něm uvedl, že požadované informace, které žalobce ani přes výzvy neposkytl, se vztahovaly k podezření, že by žalobce mohl vykonávat činnost, která vyžaduje příslušné povolení ČNB, a že bez nich nelze kvalifikovaně učinit závěr, zda žalobce poskytuje či neposkytuje investiční služby. Neposkytnutí těchto informací je tedy přestupkem a není podstatné, zda žalobce skutečně poskytoval investiční služby či nikoli. Podstatné je, že byl žalobce vyzván oprávněným orgánem k předložení podkladů, a tyto ve stanovené lhůtě nepředložil, čímž naplnil skutkovou podstatu přestupku dle § 9b odst. 1 písm. c) zákona o dohledu. Odmítl také, že by ČNB nebyla oprávněna uložit žalobci pokutu za nesoučinnost. Odkázal na § 8 odst. 1 zákona o dohledu, dle nějž je ČNB pro účely dohledu nad kapitálovým trhem oprávněna vyžadovat informace a objasnění skutečností od každého. Závěrem se ztotožnil s posouzení výše a přiměřenosti uložené pokuty, provedeným ČNB. II. Obsah žaloby 4. Žalobce v žalobě namítal, že ČNB postupovala nezákonně, neboť překročila své pravomoci. 5. V prvním žalobním bodu namítal, že není osobou podléhající dohledu ČNB v oblasti kapitálového trhu, neboť není žádným ze subjektů vyjmenovaných v § 135 odst. 1 a 2 zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Připustil, že § 8 zákona o dohledu ČNB opravňuje požadovat při výkonu dohledu nad kapitálovým trhem informace a vysvětlení i od subjektů, které tomuto dohledu nepodléhají, upozornil však, že tato pravomoc není neomezená. K tomu argumentoval čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), jakož i nálezy Ústavního soudu ze dne 21. 12. 1993, sp. zn. Pl. ÚS 19/93, a ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. I. ÚS 1849. Ze zmiňovaného dovodil, že orgány veřejné moci nesmí při výkonu svých pravomocí zasahovat do základních práv a svobod osob více než nezbytně nutnou měrou a že jejich jednání musí být racionální a předvídatelné. 6. Jednání žalovaného, potažmo ČNB přitom nelze za racionální a předvídatelné označit. ČNB po nabytí podezření ohledně jeho protiprávního jednání nevyužila žádný ze speciálních prostředků, které má pro takové případy k dispozici, nýbrž jej vyzvala k předložení rozsáhlého množství informací, a to včetně řady citlivých údajů. Postup ČNB nebyl předvídatelný, neboť žalobce nepodléhá jejímu dohledu a nedisponuje informacemi, které by pro ni mohly být významné. Nebyl ani racionální, neboť ČNB mohla dosáhnout sledovaného účelu vhodnějšími prostředky (např. provést kontrolu dle § 8 odst. 4 zákona o dohledu). 7. Dále namítal, že ČNB zasáhla do jeho základních práv více, než bylo nutné. Konkrétně bylo zasaženo do práva na ochranu soukromí (čl. 7 odst. 1 Listiny), práva na ochranu před neoprávněným zásahem do soukromého života a ochranu před neoprávněným shromažďováním údajů o osobě (čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny), do vlastnického práva (čl. 11 Listiny) a do práva svobodně podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost (čl. 26 odst. 1 Listiny). 8. Ve druhém žalobním bodu tvrdil, že postup žalovaného a ČNB je v rozporu se zásadou zákazu sebeobviňování, jež plyne z čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv či čl. 14 odst. 3 písm. g) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. 9. Uvedl, že ČNB zjevně předpokládala, že na základě požadovaných informací zjistí jeho protiprávní jednání a zajistí podklady pro další řízení proti němu. Tento postup je v rozporu s uvedenou zásadou. Zopakoval, že nepodléhá dohledu ČNB, nemá povinnost evidovat požadované informace, a nemůže mu proto být uložena povinnost tyto informace předložit, když by na jejich základě mohla ČNB případně zjistit jeho protiprávní jednání. K tomu opět odkázal na nález Ústavního soudu ze sp. zn. I. ÚS 1849/08. Odmítl, že by ČNB odepřením pravomoci požadovat předložení požadovaných informací bylo znemožněno vykonávat dohled v oblasti kapitálového trhu, neboť ČNB disponuje efektivnějšími prostředky, kterými může situaci řešit. 10. Ve třetím žalobním bodu namítal nepřiměřenost výše uložené sankce. Uvedl, že ČNB postupovala při určení výše a druhu sankce v rozporu s § 37 a násl. zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), a s judikaturou, neboť nereflektovala všechny okolnosti případu. Odkázal na rozsudek NSS ze dne 21. 4. 2006, č. j. 5 As 20/2005-66. Uvedl, že je trestán za skutečnost, že mu nepředvídatelným jednáním ČNB vznikla povinnost, kterou nepředpokládal, a neměl se s ní jak seznámit, neboť neměl přístup ke své datové schránce. Dodal, že neměl v úmyslu omezovat výkon dohledu ČNB a pokud by se o této povinnosti dozvěděl, jistě by s ČNB spolupracoval, jak to učinil v reakci na druhou opakovanou výzvu. Upozornil ale, že postup ČNB považuje od počátku za exces z jejích pravomocí, pročež je ochoten s ní spolupracovat pouze způsobem, kterým nebude neoprávněně zasaž