9 Afs 38/2013 — Nejvyšší správní soud

9 Af 23/2021- 58 - text 10 9Af 23/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: Senior Chrudim s.r.o., sídlem Resselovo náměstí 113, 537 01 Chrudim zastoupená advokátem JUDr. Josefem Moravcem sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové proti žalovanému: Ministerstvo financí se sídlem Letenská 15, 118 10 Praha 1 za účasti: Ministerstvo pro místní rozvoj sídlem Staroměstské nám. 932/6, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2021, č. j. MF – 26945/2019-1203-23 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Stručné vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým byl zamítnut návrh žalobce na zaplacení částky ve výši 1 193 820 Kč s příslušenstvím, jejíhož zaplacení se domáhal po Regionální radě regionu soudržnosti Severovýchod, IČO 75082721 (dále jen „RR“). II. Obsah napadeného rozhodnutí 2. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplynulo, že žalobce nárok na zaplacení částky 1 193 820 Kč odvozoval z žádosti o platbu č. 9 podané dne 9. 1. 2012 a ze smlouvy o poskytnutí dotace č. PU/0738/S ze dne 31. 3. 2010 (dále jen „dotační smlouva“), jíž uzavřel s RR, a která se týká projektu reg. č. CZ CZ.1.13/4.1.00/12.00738 s názvem „Rekonstrukce objektu pivovaru na školící centrum a lůžkové a sociální centrum pro seniory“ (dále jen „projekt“). Žalovaný s odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 20. 9. 2007, č. j. 2 Afs 58/2007 – 58, a ze dne 22. 5. 2008, č. j. 2 Afs 49/2007 – 96, rozhodnutí zvláštního senátu ze dne 21. 5. 2008, č. j. Konf 31/2007 – 91, a podle § 10b odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů (dále jen „ZRP“) dovodil svou příslušnost k rozhodnutí sporu, neboť se jednalo o spor z veřejnoprávních smluv. Žalobce v řízení před žalovaným tvrdil, že měl nárok na proplacení 60 % způsobilých výdajů. Žádost č. 9 o proplacení faktur č. 77120037 a 77120047 dodavatele – společnosti ŠTĚPÁNEK spol. s r.o. IČO 45535124 (dále jen „dodavatel“) podal dne 9. 11. 2012 (dále jen „žádost“). Žalobce se domáhal proplacení toliko faktury č. 77120047 (dále jen „faktura“). Součástí faktury byl položkový rozpočet, faktura byla vystavena dne 31. 8. 2012, zněla na částku 2 365 049 Kč bez DPH, splatná byla 15. 9. 2012. Žalobce fakturu uhradil dne 11. 9. 2012. Žalobce požadoval proplacení částky 1 193 820 Kč, kdy se mělo jednat o 60 % z částky 1 989 700 Kč, jež představovala uznatelné výdaje dle faktury. Od vyfakturované částky 2 365 049 Kč odečetl položky ve výši 61 218,07 Kč a 314 067,27 Kč. Podmínkou vyplacení dotace dle smlouvy bylo provedení administrativní kontroly, kterou RR neprovedla. Žalobce RR zaslal dne 18. 4. 2017 výzvu ke sdělení výsledku kontroly a zaplacení požadované částky. RR dopisem ze dne 3. 5. 2017 oznámila, že administrativní kontrolu zrušila a částku neproplatí. Žalobce postup považoval za svévolný a za porušení smlouvy. Uplatněné výdaje žalobce požadoval za odůvodněné. Žalobce dále nesouhlasil s tím, že by v důsledku ukončení smlouvy neměl nárok na dotaci. RR neměla žalobci nikdy sdělit, že by přistoupila k pozastavení platby z důvodu nesrovnalosti, nebo že by došlo ke krácení výdajů. Odepření vyplacení dotace nikdy nebylo zdůvodněno existencí nevypořádaných pohledávek, kdy navíc pohledávka vůči Ing. M. J. byla nerozhodná. U nároku na částku 9 961 573 Kč mělo probíhat soudní řízení. Žalobci navíc byla v insolvenčním řízením povolena reorganizace a podle § 356 odst. 1 zákona č. 182/2006 SB., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „IZ“) došlo k novaci původních závazků za závazky dle reorganizačního plánu. Do insolvenčního řízení RR přihlásil pohledávku ve výši 36 455 160,39 Kč, ohledně této pohledávky se vedl incidenční spor, který nebyl dosud skončen. Pohledávka ve výši 371 843 Kč nebyla do insolvenčního řízení přihlášena, a tuto by ani nebylo možné uspokojit. 3. RR s uplatněným nárokem nesouhlasila. Kontrolou projektu č. PA/0738/IS/F/PRK/03 byla zjištěna závažná pochybění, kdy platebním výměrem na odvod č. 42/2013 byla žalobci uložena povinnost vrátit dotaci ve výši 35 996 105 Kč, jež rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 5. 2015, č. j. MF-104042/2013/12 byla tato snížena na 9 961 573 Kč. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 12. 2016, č. j. 31 Af 41/2015, byl potvrzen postup žalovaného, stejně tak i správnost jeho úvahy, avšak z důvodu nedostatečného odůvodnění výpočtu odvodu bylo rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2015 zrušeno a vráceno k dalšímu řízení. Novým rozhodnutím ze dne 31. 5. 2017, č. j. MF-35087/2015-1203-16, žalovaný částku k odvodu opět snížil na 9 961 573 Kč. Mezi žalobcem a RR byly dále spory o platnost odstoupení od smlouvy RR a ohledně platnosti ustanovení smlouvy o poskytnutí dotace, kdy rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 3. 2017, č. j. MF-905/2017/1203-16, bylo rozhodnuto, že RR od dotační smlouvy odstoupila neplatně. Původní jednatel žalobce byl odsouzen za spáchání trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie a dotačního podvodu. RR zahájila kontrolu projektu dne 2. 5. 2017, dne 30. 10. 2017 žalobce dotační smlouvu vypověděl. Výpovědní doba uplynula dnem 30. 12. 2017. RR vyzvala žalobce k vrácení dotace do 30. 12. 2017. Dne 13. 11. 2017 bylo původním jednatelem odmítnuto umožnit kontrolní skupině vstup do objektu, čímž mělo dojít k porušení § 7 a 10 zákona č. 255/2012 Sb., kontrolní řád (dále jen „KŘ“). Dne 2. 3. 2018 byl žalobce vyzván platebním výměrem k úhradě částky 35 412 907 Kč, rozhodnutím žalovaného byl odvod za porušení rozpočtové kázně snížen na částku 371 843 Kč. Rozhodnutí následně potvrdil Krajský soud v Hradci Králové. RR měla za žalobcem pohledávky na základě rozhodnutí žalovaného ve výši 9 961 573 Kč, z platebního výměru ve výši 371 843 Kč a pohledávku za X žalobce Ing. M. J. ve výši 855 824 Kč, tj. celkem 11 189 240 Kč. Dle dotační smlouvy měla být poskytnuta dotace maximálně do výše 57 000 331 Kč při splnění všech podmínek. Vyplácení dotace bylo sjednáno zpětně, předpokládalo splnění smluvních podmínek, dotační smlouva tak sama o sobě nebyla titulem k výplatě. S ohledem na výpověď dotační smlouva zanikla. Titulem pro vyplacení dotace je konstitutivní rozhodnutí poskytovatele o tom, že dotace bude poskytnuta v určité výši. Při kontrole žádosti byla posuzována oprávněnost k proplacení každé faktury samostatně. Jelikož došlo k zániku dotační smlouvy dnem 30. 12. 2017, vznikla RR pohledávka na vrácení celé dotace. 4. Žalovaný uzavřel, že skutkové vymezení žalobkyní není pro něj relevantní. Rozhodujícími skutečnostmi pro vznik práva na poskytnutí dotace bylo uzavření smlouvy o poskytnutí dotace, její platnost, realizace projektu, dodržování podmínek smlouvy, vynaložení výdajů žalobcem v rámci realizace projektu a jednostranná výpověď smlouvy o poskytnutí dotace. Žádost o platbu nezakládala pro žalobce žádné právo obdržet dotaci, kdy práva a povinnosti stran vyplývaly pouze z dotační smlouvy. Právním titulem byla smlouva o poskytnutí dotace, nikoli žádost. Dotační smlouva byla veřejnoprávní smlouvou ve smyslu § 159 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném znění (dále jen „SŘ“), vzájemně upravovala vztah žalobce a RR. Úprava obsažená v SŘ týkající se výpovědi měla před úpravou v dotační smlouvě přednost. Výpověď veřejnoprávní smlouvy splnila formální požadavky, RR byla doručena dne 30. 10. 2017. Taktéž obsahovala výpovědní dobu, její běh, byly objasněny i důvody výpovědi. Výpověď však neměla vliv na nárok žalobce, který vznikl před účinností výpovědi smlouvy dne 1. 1. 2018. V roce 2017 žalobce uplatnil nárok na zaplacení částky 2 795 629,37 Kč u Krajského soudu v Hradci Králové, nárok dovozoval toliko z dotační smlouvy. Usnesením byla věc postoupena žalovanému, který usnesením ze dne 2. 3. 2018, č. j. MF-30095/2017/1203-14, řízení zastavil pro nezaplacení správního poplatku. Dne 11. 9. 2018 podal žalobce návrh na zahájení sporného správního řízení u žalovaného o zaplacení částky 250 000 Kč, nárok odvozoval od žádosti. Žalobce tvrdil, že měl nárok na částku 2 795 629,37 Kč, ale spokojil by se s částkou 250 000 Kč. Nárok žalobce byl zamítnut rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 11. 2018, č. j. MF-22440/2018/1203-14, které nabylo právní moci dne 13. 12. 2018. Žalobci byl 3x uložen odvod za porušení rozpočtové kázně dle platebních výměrů (i.) ze dne 14. 12. 2011, č. j. RRSV 17824/2011, ve výši 1 836 226 Kč; (ii.) ze dne 27. 8. 2013, č. j. RRSV 10081/2013, č. 42/2013, ve výši 35 996 105 Kč, který byl naposledy rozhodnutím žalovaného ze dne 31. 5. 2017, č. j. MF-35087/2015-1203-16 snížen na částku 9 961 573 Kč, což bylo potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 3. 2019, č. j. 31 Af