6 Afs 129/2019 — Nejvyšší správní soud

9 Af 58/2016- 211 - text 40 9 Af 58/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: ELEKTRA PV s.r.o., v konkursu IČO: 48202550 se sídlem Vrbenská 197/23, České Budějovice zastoupený advokátkou JUDr. Mgr. Petrou Novákovou, Ph.D. se sídlem Chodská 9, Praha 2 proti žalovanému: Finanční analytický úřad se sídlem Jindřišská 14, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutím Ministerstva financí ze dne 21.6.2016 č.j. FAU-30385/2016/24-2402 a ze dne 21.6.2016 č.j. FAU-30408/2016/24-2402 takto: I. Žaloba se zamítá II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím ze dne 21.6.2016 č.j. FAU-30385/2016/24-2402 Ministerstvo financí podle § 20 odst. 3 písm. b) zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 253/2008 Sb.“) uložilo Československé obchodní bance, a.s., jako povinné osobě povinnost odložit splnění příkazu klienta – žalobce k manipulaci s finančními prostředky na třech specifikovaných bankovních účtech do výše zůstatku včetně plateb došlých na dobu 72 hodin od vyhlášení tohoto rozhodnutí, tedy do 11:40 hodin dne 24.6.2016. Rozhodnutí Ministerstvo financí odůvodnilo tím, že jeho Finanční analytický útvar šetří podezřelý obchod podle zákona č. 253/2008 Sb. Jelikož hrozí nebezpečí, že splněním ve výroku uvedeného příkazu klienta by mohlo být zmařeno nebo podstatně ztíženo zajištění výnosu z trestné činnosti nebo prostředků určených k financování terorismu, a šetření si pro složitost vyžaduje delší dobu, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výrokové části rozhodnutí. 2. Rozhodnutím ze dne 21.6.2016 č.j. FAU-30408/2016/24-2402 Ministerstvo financí podle § 20 odst. 3 písm. b) zákona č. 253/2008 Sb., uložilo UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s., jako povinné osobě povinnost odložit splnění příkazu klienta – žalobce k manipulaci s finančními prostředky na třech specifikovaných bankovních účtech do výše zůstatku včetně plateb došlých na dobu 72 hodin od vyhlášení tohoto rozhodnutí, tedy do 12:30 hodin dne 24.6.2016. Odůvodnění rozhodnutí je zcela shodné s odůvodněním rozhodnutí ze dne 21.6.2016 č.j. FAU-30385/2016/24-2402. 3. Žalobou ze dne 19.8.2016 podanou u Městského soudu v Praze proti Ministerstvu financí, která byla, pokud jde o přesnou specifikaci napadených rozhodnutí, upřesněna při ústním jednání konaném dne 9.5.2019, se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva financí označených v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadená rozhodnutí“). V žalobě konstatoval, že mu dne 21.6.2016 byly zajištěny (zablokovány) finanční prostředky na jeho bankovních účtech u společnosti Československá obchodní banka, a.s., a na bankovních účtech u společnosti UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s., resp. byly zajištěny (zablokovány) bankovní účty pro případ v budoucnu připsaných finančních prostředků, vše v souhrnné hodnotě zajištění přesahující 100 mil. Kč, a to bez vydání jakéhokoliv zákonem presumovaného rozhodnutí či jiného úkonu orgánu veřejné moci, který by takový postup umožňoval, resp. o kterém by byl žalobce vyrozuměn. Z dikce § 20 zákona č. 253/2008 Sb., je seznatelné, že žalovaný v určitých případech může vydat rozhodnutí, přičemž účastníkem řízení, ve kterém je takové rozhodnutí vydáno, není žalobce (neboť ten má ve smyslu předmětného zákona postavení klienta). Protože žalobce není účastníkem řízení, není mu ani žádné rozhodnutí doručováno či oznamováno, ačkoliv takové rozhodnutí (pakliže bylo v dané věci vydáno, což však žalobci není známo) zásadním způsobem zasáhlo do práv žalobce. 4. Žalobce má za to, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným rozhodnutím žalovaného, jehož obsahem bylo nezákonné zajištění (blokace) finančních prostředků na jeho bankovních účtech. Žalovaný nezákonným způsobem zajistil (zablokoval) finanční prostředky na bankovních účtech žalobce, a to v souhrnné výši více než 100 mil. Kč, aniž by k tomuto úkonu měl jakékoliv zákonné oprávnění. Žádné právní předpisy neumožňují žalovanému zajišťovat (blokovat) finanční prostředky na bankovních účtech soukromých subjektů, neexistuje-li exekuční titul dle daňového řádu či jiného právního předpisů. Dne 21. 6. 2016, kdy došlo k blokaci bankovních účtů žalobce, žádný takový exekuční titul neexistoval. Exekuční titul vznikl až dne 22. 6. 2016 vydáním zajišťovacích příkazů ze strany Finančního úřadu pro Jihočeský kraj. 5. Žalobce též namítl, že mu nebylo do dne podání žaloby oficiální cestou sděleno, na základě jakého úkonu či rozhodnutí presumovaného jakýmkoliv právním předpisem došlo k zajištění (zablokování) finančních prostředků, tj. jaký právní předpis umožňuje takový postup žalovaného. Domnívá se, že účelové a nezákonné jednání žalovaného ve formě zajištění (blokace) finančních prostředků se prolíná a pravděpodobně velmi úzce souvisí s pozdějším postupem žalovaného v průběhu exekučního řízení (navazujícího na vydání zajišťovacích příkazů a exekučních příkazů), kdy poté, co byly žalobci doručeny zajišťovací příkazy, hodlal žalobce uhradit zajišťovanou částku prostřednictvím sjednaného kontokorentního úvěru, avšak úhrada zajišťované částky mu byla de facto znemožněna v důsledku zajištění (blokace) bankovních účtů. 6. Žalobce dále poukázal na to, že ze zákona č. 253/2008 Sb., je zřejmé, že žalovaný není povinnou osobou a ani nemá žádné pravomoci jakkoliv manipulovat či dokonce zajišťovat bankovní účty žalobce či jiných soukromoprávních subjektů. Bankovní instituce v daném případě neindikovaly příslušným orgánům žádnou podezřelou transakci (obchod). Žádný podezřelý obchod ve smyslu ust. § 4 odst. 1 a § 18 a násl. zákona č. 253/2008 Sb., který by odůvodňoval tak závažný a likvidační zásah do jeho vlastnického práva, ze strany žalobce realizován nebyl. Pokud jde o aplikaci § 18 a násl. zákona č. 253/2008 Sb., (postup při podezřelém obchodu), ani tento právní předpis neumožňuje blokaci finančních prostředků (bankovních účtů) de facto v neomezené výši, neboť povinná osoba může zajistit pouze ty finanční prostředky vztahující ke zcela konkrétnímu podezřelému obchodu, jenž je oznamován žalovanému. Dle zákona je tedy možné omezit manipulaci s finančními prostředky týkajícími se konkrétního podezřelého obchodu, nikoliv paušálně ve vztahu k jakékoliv částce, která se navíc ani nenachází na bankovních účtech. 7. Žalobce uzavřel, že nezákonným rozhodnutím žalovaného, bylo-li vydáno, jehož obsahem bylo zajištění (blokace) finančních prostředků na jeho bankovních účtech, k němuž došlo dne 21.6.2016, aniž by bylo předtím vydáno jakékoliv relevantní rozhodnutí (exekuční titul), bylo přímo zasaženo do jeho ústavním pořádkem garantovaných práv, zejména do vlastnického práva. Nezákonným rozhodnutím žalovaného byla žalobci způsobena újma, neboť nemohl hradit veškeré své závazky související s jeho činností, nebyl schopen jakýmkoliv způsobem nakládat se svými finančními prostředky, a předmětné zajištění (blokace) rezultovalo ve vlnu následků směřující až k pozastavení ekonomické činnosti žalobce. Nezákonné zajištění (blokace) finančních prostředků žalobce přitom trvalo od 21. 6. nejméně do 24. 6. 2016. 8. Ministerstvo financí jakožto původní žalovaný navrhlo, aby soud žalobu zamítl. Ve vyjádření k žalobě uvedlo, že k vydání napadených rozhodnutí přistoupilo v souladu s § 20 odst. 3 písm. b) zákona č. 253/2008 Sb. Vyhlášení napadených rozhodnutí bylo učiněno telefonicky. Při vydání napadených rozhodnutí byly dle názoru Ministerstva financí dodrženy veškeré podmínky stanované zákonem č. 253/2008 Sb. Účastníkem řízení, ve kterém byla napadená rozhodnutí vydána, nebyl žalobce, ale pouze povinné osoby. Rozhodnutí vydaná správním orgánem podle § 20 odst. 3 písm. b) zákona č. 253/2008 Sb., obsahují pouze zjednodušené (zobecněné) odůvodnění, neboť povinnou osobu, které je rozhodnutí doručováno, nelze z důvodu povinnosti mlčenlivosti podle § 38 odst. 1 téhož zákona informovat o výsledcích šetření vedeného žalovaným. Takovéto stručné odůvodnění proto obsahují i napadená rozhodnutí. Ministerstvo financí zdůraznilo, že doba, na kterou je dle zákona možné odložit splnění příkazu klienta či zajistit majetek na základě napadených rozhodnutí, činí maximálně 72 hodin. V případě, že v této lhůtě nedojde k podání trestního oznámení, jak presumuje § 20 odst. 6 zákona č. 253/2008 Sb., lhůta uplyne mamě, přičemž povinná osoba příkaz klienta provede, případně ustoupí od blokace majetku klienta, čímž nadále není ze strany žalovaného do majetkových práv klienta (tj. žalobce) nikterak zasahováno. Ačkoli je tedy postup správního orgánu dle § 20 odst. 3 písm. b) zákona č. 253/2008 Sb., bezesporu zásahem do majetkových práv klienta, jedná se o zákonný zásah, jenž je pouze dočasný a krátkodobý. Tento zásah následně, v případě, že ve stanovené lhůtě není podáno trestní oznáme