5 As 64/2011 — Nejvyšší správní soud

10 A 83/2022- 125 - text 10 A 83/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: České přístavy, a.s., IČO 45274592 sídlem Jankovcova 1627/16a, 170 00 Praha 7 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 za účasti: 1) Trigema Projekt Smíchov s.r.o., IČO 01785451 sídlem Bucharova 2641/14, 158 00 Praha 5 2) CETIN a.s., IČO 04084063 sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9 3) Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, IČO 00005886 sídlem Sokolovská 42/217, 190 00 Praha 9 4) Československá obchodní banka, a. s., IČO 00001350 sídlem Radlická 333/150, 150 57 Praha 5 5) České dráhy, a.s., IČO 70994226 sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 6) Quantcom, a.s., IČO 28175492 sídlem Křižíkova 36a/237, 186 00 Praha 8 zastoupená advokátkou Mgr. Andreou Stachovou sídlem Valentinská 92/3, 110 00 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 7. 2022, č. j. MD-22913/2022-930/3 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Magistrát hlavního města Prahy, odbor pozemních komunikací a drah (dále jen „správní orgán prvního stupně“ nebo „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 23. 3. 2022, č. j. MHMP 370833/2022 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), povolil stavbu „Úpravy ulice Nádražní a Strakonická – stavební úpravy“, a to v rozsahu stavebních objektů SO 101 Pozemní komunikace a chodníky (SO 42.1 Úpravy ulice Nádražní, SO 42.2 Úpravy ulice Strakonická, SO 42.7 SSZ 5.976 Strakonická – přístav Smíchov) a SO 301 Odvodnění komunikace – uliční vpusti (dále jen „stavba“), a pro provádění stavby stanovil podmínky. 2. Žalobkyně se domáhá zrušení rozhodnutí Ministerstva dopravy, odboru liniových staveb a silničního správního úřadu ze dne 16. 7. 2022, č. j. MD-22913/2022-930/3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí. II. Napadené rozhodnutí 3. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nejprve zrekapituloval předchozí průběh správního řízení, především uvedl, že účastníci řízení před správním orgánem prvního stupně byli poučeni, že své námitky mohou uplatnit nejpozději do 15 dnů od doručení oznámení, a dále podle § 114 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, v rozhodném znění (dále jen „stavební zákon“). Žalobkyně ve stanovené lhůtě uplatnila námitky a poukázala na dopravní význam veřejného přístavu Praha-Smíchov. Dále uplatnila námitky proti řešení křižovatky a koridoru pro cyklisty a požadovala, aby po dobu výstavby byl do přístavu umožněn vjezd všech druhů vozidel, bylo zabráněno vniknutí osob a oplocení bylo po ukončení stavebních prací vráceno na původní místo. Námitky žalobkyně byly vypořádány v prvostupňovém rozhodnutí. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala odvolání, ve kterém uvedla, že správní orgán prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru ohledně omezení obsluhy přístavu. Žalobkyně doložila důkazy na podporu svých tvrzení s tím, že námitka z důvodu nedostatečné projektové dokumentace nemohla být vznesena v územním řízení. Dále tvrdila, že námitka ohledně cyklotrasy byla nedostatečně vypořádána. Prokázala vlastnictví oplocení s tím, že ve stavebním řízení nebyl vyžádán její souhlas podle § 184a stavebního zákona. Žalobkyně navrhla vložit do prvostupňového rozhodnutí podmínku zakazující stavebníkovi manipulaci s oplocením a ukládající povinnost zajistit přístav proti vniknutí třetích osob. 4. Žalovaný následně přistoupil k přezkumu prvostupňového rozhodnutí z hlediska souladu s právními předpisy a uzavřel, že rozhodnutí i stavební řízení netrpí žádnou právní vadou. 5. K odvolacím námitkám žalovaný předně uvedl, že žalobkyně ve stavebním řízení sice uplatnila námitky ve stanovené lhůtě, na podporu svých tvrzení však nedoložila žádné listiny, a toto napravila až v rámci odvolacího řízení. Z předložených listin je přitom zřejmé, že existovaly již v době, kdy správní orgán prvního stupně vyzval účastníky k uplatnění námitek a předložení návrhů důkazů. S ohledem na princip koncentrace řízení tak žalovaný těmito námitkami nebyl povinen věcně se zabývat. 6. Žalovaný nesouhlasil s námitkou žalobkyně, že stavba omezuje obsluhu přístavu. Stavba pouze upravuje stavební řešení připojení přístavu na nadřazenou komunikační síť. Návrh přitom umožňuje přístup jak osobními, tak nákladními vozidly, což je v dokumentaci doloženo na situacích vlečných křivek. Žalobkyně argumentovala odborným posouzením, ke kterému však žalovaný s ohledem na koncentrační zásadu nepřihlédl, neboť ho přiložila až spolu s odvoláním. Žalovaný se neztotožnil ani s výtkou, že správní orgán prvního stupně měl žalobkyni k předložení odborného posouzení vyzvat, neboť bylo její povinností předkládat ve stanovené lhůtě listiny, kterými podpoří svá tvrzení. Žalobkyně měla reálnou možnost se k navrhované stavbě vyjádřit v územním řízení, kterého byla účastníkem, a tato námitka měla v souladu s § 114 odst. 2 stavebního zákona být uplatněna v tomto řízení. 7. K žalobkyní namítanému nedostatečnému a nepřezkoumatelnému vypořádání námitky související s vedením cyklotrasy žalovaný uvedl, že vypořádání námitky byl v prvostupňovém rozhodnutí věnován dostatečný prostor, a z obsahu námitky zároveň nevyplývá, jakým způsobem jsou vedením cyklotrasy přímo dotčena vlastnická práva žalobkyně ve smyslu § 114 odst. 1 stavebního zákona. Podle žalovaného k této námitce vůbec nemělo být přihlíženo, přesto se s ní správní orgán prvního stupně vypořádal. 8. V poslední námitce žalobkyně tvrdila, že oplocení přístavu je v jejím vlastnictví, souhlas podle § 184a stavebního zákona však doložen nebyl a námitka žalobkyně nebyla vypořádána dostatečně. Žalovaný uvedl, že žalobkyně až s odvoláním doložila doklad o svém vlastnickém právu, inventární kartu z roku 1986. S ohledem na koncentraci řízení k tomuto dokladu nebylo přihlédnuto. V důsledku nedostatečných podání žalobkyně učiněných před vydáním prvostupňového rozhodnutí tak není možné konstatovat jeho nepřezkoumatelnost. Co se týče absence souhlasu podle § 184a stavebního zákona, uvedl žalovaný, že součástí spisu je souhlas vlastníka pozemku, na kterém se oplocení nachází, který však nedisponoval relevantní informací o tom, že se na jeho pozemku nachází cizí stavba. Žalobkyně sice v řízení tvrdila, že je vlastníkem předmětného oplocení, toto tvrzení však neprokázala. I přesto byla průvodní a technická zpráva doplněna informaci, že oplocení bude přeloženo a napojeno na stávající oplocení a v průběhu stavby bude pozemek zabezpečen proti vniknutí. III. Žaloba 9. Žalobkyně v podané žalobě po stručné rekapitulaci průběhu správního řízení nejdříve namítala, že žalovaný nesprávně vyložil a aplikoval § 114 odst. 1 ve spojení s § 184a stavebního zákona. Žalobkyně konstatovala, že od samého počátku stavebního řízení poukazovala na skutečnost, že je vlastníkem oplocení, které má být v rámci realizace stavby přeloženo. K námitkám žalobkyně nebylo přihlédnuto, neboť vlastnictví plotu neprokázala a v odvolacím řízení byla uplatněna koncentrační zásada. Žalobkyně však odkázala na § 184a odst. 1 a § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona, ze kterých vyplývá, že není-li žadatel vlastníkem pozemku nebo stavby apod., má doložit souhlas vlastníka, a tento připojit k žádosti o stavební povolení. Souhlas žalobkyně jako vlastníka stavby přitom dán nebyl. Žalobkyně je toho názoru, že souhlas podle § 184a stavebního zákona nelze podrobovat lhůtám, v nichž dochází ke koncentraci řízení, protože tato povinnost může vzniknout kdykoliv v průběhu řízení, což žalobkyně odvozuje z metodiky Ministerstva pro místní rozvoj. V daném případě se žalobkyně až na základě prostudování projektové dokumentace dozvěděla o zamýšlené přeložce oplocení v jejím vlastnictví, tedy že je dotčeným vlastníkem. Danou skutečnost přitom uvedla ve včas podané námitce. Nedostatek souhlasu vlastníka dotčené stavby dle žalobkyně není možné překonat aplikací koncentrační zásady. Povinnost dle § 184a stavebního zákona je stanovena objektivně a bez jejího splnění stavbu nelze povolit. Povinnost splněna nebyla a z námitek žalobkyně dokonce vyplývá její nesouhlas s navrhovaným řešením. Žalobkyně odkázala na zásadu materiální pravdy a uvedla, že její námitka do stavebního řízení vnesla důvodnou pochybnost o nezbytnosti zajištění souhlasu. Správní orgán prvního stupně měl zjistit skutečný stav věci a na jeho základě zajistit zákonný postup. Věc byla prověřována s vlastníkem dotčeného pozemku, na žalobkyni se však nikdo neobrátil. Žalobkyně přitom stavebníkovi svůj souhlas neposkytla ani v soukromoprávní rovině. 10. Žalobkyně dále namítala, že žalovaný nesprávně vyložil a ap