5 Afs 124/2014 — Nejvyšší správní soud

10 Af 10/2022- 69 - text 10 Af 10/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: Česká televize, IČ 00027383 sídlem Na Hřebenech II 1132/4, 147 00 Praha 4 zastoupená advokátem JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M. sídlem Jungmannova 24, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2022, č. j. 8163/22/5300-22443-710132 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) vydal na základě výsledku daňové kontroly za období leden až prosinec roku 2016 a leden až červen roku 2017 následující dodatečné platební výměry ze dne 15. 5. 2020: a. dodatečný platební výměr na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), č. j. 4150130/20/2004-52522-105535, kterým bylo za zdaňovací období leden 2016 doměřeno snížení daně o 5 513 620 Kč; b. dodatečný platební výměr na DPH, č. j. 4150300/20/2004-52522-105535, kterým bylo za zdaňovací období únor 2016 doměřeno snížení daně o 4 633 685 Kč; c. dodatečný platební výměr na DPH, č. j. 4150466/20/2004-52522-105535, kterým bylo za zdaňovací období březen 2016 doměřeno snížení daně o 3 205 726 Kč; d. dodatečný platební výměr na DPH, č. j. 4150732/20/2004-52522-105535, kterým bylo za zdaňovací období duben 2016 doměřeno snížení daně o 3 090 277 Kč; e. dodatečný platební výměr na DPH, č. j. 4150848/20/2004-52522-105535, kterým bylo za zdaňovací období květen 2016 doměřeno snížení daně o 5 534 661 Kč; f. dodatečný platební výměr na DPH, č. j. 4153360/20/2004-52522-105535, kterým bylo za zdaňovací období červen 2016 doměřeno snížení daně o 2 148 985 Kč; g. dodatečný platební výměr na DPH, č. j. 4151182/20/2004-52522-105535, kterým bylo za zdaňovací období červenec 2016 doměřeno snížení daně o 3 491 747 Kč; h. dodatečný platební výměr na DPH, č. j. 4151436/20/2004-52522-105535, kterým bylo za zdaňovací období srpen 2016 doměřeno snížení daně o 2 647 714 Kč; i. dodatečný platební výměr na DPH, č. j. 4151555/20/2004-52522-105535, kterým bylo za zdaňovací období září 2016 doměřeno snížení daně o 3 089 250 Kč; j. dodatečný platební výměr na DPH, č. j. 4153453/20/2004-52522-105535, kterým bylo za zdaňovací období říjen 2016 doměřeno snížení daně o 1 420 676 Kč; k. dodatečný platební výměr na DPH, č. j. 4153524/20/2004-52522-105535, kterým bylo za zdaňovací období listopad 2016 doměřena daň ve výši 5 424 272 Kč a stanoveno penále ve výši 1 084 854 Kč; l. dodatečný platební výměr na DPH, č. j. 4153721/20/2004-52522-105535, kterým bylo za zdaňovací období prosinec 2016 doměřena daň ve výši 29 351 698 Kč a stanoveno penále ve výši 5 870 339 Kč; m. dodatečný platební výměr na DPH, č. j. 4153806/20/2004-52522-105535, kterým bylo za zdaňovací období leden 2017 doměřeno snížení daně o 3 327 343 Kč; n. dodatečný platební výměr na DPH, č. j. 4154014/20/2004-52522-105535, kterým bylo za zdaňovací období únor 2017 doměřeno snížení daně o 2 850 029 Kč; o. dodatečný platební výměr na DPH, č. j. 4154097/20/2004-52522-105535, kterým bylo za zdaňovací období březen 2017 doměřena daň ve výši 1 578 519 Kč a stanoveno penále ve výši 315 703 Kč; p. dodatečný platební výměr na DPH, č. j. 4154166/20/2004-52522-105535, kterým bylo za zdaňovací období duben 2017 doměřeno snížení daně o 2 547 439 Kč; q. dodatečný platební výměr na DPH, č. j. 4154258/20/2004-52522-105535, kterým bylo za zdaňovací období květen 2017 doměřena daň ve výši 4 780 086 Kč a stanoveno penále ve výši 956 017 Kč; r. dodatečný platební výměr na DPH, č. j. 4154393/20/2004-52522-105535, kterým bylo za zdaňovací období červen 2017 doměřena daň ve výši 25 990 670 Kč a stanoveno penále ve výši 5 198 134 Kč; (společně dále jen „prvostupňová rozhodnutí“). 2. Žalobkyně se domáhá zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 4. 3. 2022, č. j. 8163/22/5300-22443-710132 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti prvostupňovým rozhodnutím. II. Napadené rozhodnutí 3. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nejprve zrekapituloval předchozí průběh správního řízení, především uvedl, že žalobkyně podala dodatečná daňová přiznání za předmětné zdaňovací období, ve kterých snížila původně vykázaná uskutečněná plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně o hodnotu televizních poplatků, které podle žalobkyně nevstupují do výpočtu koeficientu pro krácení nároku na odpočet daně dle § 76 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném a účinném znění (dále jen „zákon o DPH”). Žalobkyně uplatnila plný nárok na odpočet daně z plnění souvisejících s televizním vysíláním. Správce daně zahájil daňovou kontrolu a ve výzvě k prokázání skutečností vyslovil názor, že služba veřejnoprávního televizního vysílání není plněním zakládajícím nárok na odpočet daně. Správce daně daňovou kontrolu uzavřel s tím, že poplatky za televizní vysílání nejsou protiplněním za veřejnou službu televizního vysílání, žalobkyni však vznikl nárok na odpočet daně v částečné výši. 4. Žalovaný se dále vypořádal s odvolacími důvody žalobkyně. Žalobkyně nejdříve namítala, že veřejná služba televizního vysílání a s ní související podnikatelská činnost splňuje předpoklady ekonomické činnosti dle § 5 odst. 2 zákona o DPH. Žalovaný k tomu uvedl, že jak zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, v platném a účinném znění (dále jen „zákon o České televizi”), tak Statut České televize obsahují povinnost žalobkyně účtovat služby v oblasti televizního vysílání odděleně od podnikatelských činností. Nelze tak mít za to, že podnikatelská činnost žalobkyně a veřejné televizní vysílání jsou neoddělitelně spjaty. Za ekonomickou činnost podle § 5 odst. 2 zákona o DPH lze považovat pouze činnost podnikatelskou, v opačném případě by došlo k rozporu s komunitárním právem a základními principy DPH, přičemž pokud by žalobkyně uplatňovala nárok na odpočet daně v plné výši ze všech přijatých zdanitelných plnění, získala by oproti komerčním provozovatelům vysílání konkurenční výhodu. 5. Žalobkyně dále tvrdila, že její názor, že vykonává jedinou nedělitelnou činnost, nevyvrací rozsudek Soudního dvora Evropské Unie (dále jen „SDEU“) ze dne 22. 6. 2016, Odvolací finanční ředitelství v. Český rozhlas, C-11/15, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 8. 2016, č. j. 5 Afs 124/2014-178, ani stanovisko generálního advokáta k citovanému rozsudku SDEU. Žalovaný k tomu uvedl, že vzhledem k povaze předběžné otázky nebylo důvodné, aby SDEU ve svém rozhodnutí blíže rozebíral způsoby financování Českého rozhlasu. Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku řádně odůvodnil závěr, že činnost veřejnoprávního vysílání není činností ekonomickou. 6. Dle žalobkyně zahrnul správce daně do výpočtu poměrového koeficientu rovněž hodnotu televizních poplatků, což je v rozporu s rozsudkem SDEU ze dne 22. 6. 2016, Odvolací finanční ředitelství v. Český rozhlas, C-11/15. Žalovaný uvedl, že správce daně musí vycházet ze znění zákona o DPH účinného pro předmětné zdaňovací období. Podle výroční zprávy o hospodaření za roky 2016 a 2017 tvořily tržby vyplývající z ekonomické činnosti žalobkyně 11 % (resp. 10 %) z celkových výnosů. Na základě tohoto údaje správce daně stanovil poměr použití smíšených plnění v rámci ekonomické činnosti žalobkyně, přičemž tento postup byl aprobován rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2021, č. j. 2 Afs 278/2020-37. 7. Žalobkyně závěrem namítala, že metodika doměření daně za jednotlivá zdaňovací období je nepřijatelná. Žalovaný uvedl, že postup správce daně je dán § 76 odst. 9 zákona o DPH. V opačném případě by správce daně vykázal daň v nesprávné výši, neboť veškeré skutečnosti rozhodné pro stanovení daně se posuzují ke konkrétnímu zdaňovacímu období. III. Žaloba 8. Žalobkyně po stručné rekapitulaci průběhu správního řízení nejdříve uvedla, že žalovaný nesprávně interpretuje podstatu televizního vysílání provozovaného žalobkyní. Dle žalovaného žalobkyně provozuje dvě samostatná televizní vysílání: běžné televizní vysílání a televizní vysílání zahrnující výlučně samotná obchodní sdělení. Náklady vynakládané na zajištění běžného vysílání přitom dle žalovaného nijak nesouvisí s úplatami, které žalobkyni přináší vysílání obchodních sdělení. Skutečnost, že vysílání obchodních sdělení je nedílnou součástí televizních vysílání, dle žalobkyně výslovně stanoví § 2 odst. 1 písm. j) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, v platném a účinném znění (dále jen „zákon o vysílání“), nebo dokonce § 53 zákona o DPH, či předpis č. 244/2007 Sb., o zavedení Klasifikace ekonomických činností (CZ-NACE). Tuto skutečnost navíc přiznává sám žalovaný. Podle § 2