5 As 189/2020 — Nejvyšší správní soud

14 A 202/2021- 40 - text 7 14 A 202/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Martina Bobáka a Štěpána Výborného ve věci žalobkyně proti žalovanému K. P. narozená X zastoupená advokátkou JUDr. Petrou Carvanovou sídlem Huťská 1383, Kladno Ministerstvo spravedlnosti sídlem Vyšehradská 16, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 9. 2021, č. j. MSP-38/2021-ODSK-OTC/9, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 9. 2021, č. j. MSP-38/2021-ODSK-OTC/9, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 8 228 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokátky JUDr. Petry Carvanové. Odůvodnění: I. Rekapitulace předchozího řízení a obsah správního spisu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl žádost žalobkyně ze dne 29. 3. 2021 o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti z důvodu marného uplynutí pětileté prekluzivní lhůty podle § 30 odst. 2 zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, ve znění účinném do 31. 1. 2022 (dále jen „zákon o obětech TČ“). 2. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti. 3. Žalobkyně podala dne 29. 3. 2021 žádost o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti ve výši 400 000 Kč v souvislosti se dvěma na sobě nezávislými protiprávními jednáními majícími znaky trestného činu. 4. Policie ČR zahájila dne 2. 2. 2021 usnesením č. j. KRPS-52885-37/TČ-2020-010371-KL trestní stíhání partnera matky žalobkyně za spáchání zločinu pohlavního zneužití dle § 187 odst. 1, 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TZ“) v jednočinném souběhu s přečinem ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. a) TZ. Obviněný byl přípisem ze dne 26. 5. 2021, č. j. KRPS-52885-52/TČ-2020-010073-ZU, upozorněn na změnu právní kvalifikace stíhaného skutku na zvlášť závažný zločin znásilnění dle § 185 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) TZ. Obviněný se měl dopustit tohoto skutku na žalobkyni v době od 1. 4. 2011 10:00 hod. do 30. 4. 2011 18:00 hodin. 5. Policie ČR vyhotovila dne 26. 2. 2020 záznam o zahájení úkonů trestního řízení č. j. KRPS-53763-5/TČ-2020-010371 ve věci podezření ze spáchání zločinu ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. a) TZ a přečinu pohlavního zneužití dle § 187 odst. 1 TZ, kterých se měl dopustit na žalobkyni otec jejího kamaráda v době od 1. 7. 2014 20:00 hod. do 31. 1. 2016 23:30 hodin. Policie ČR sepsala dne 1. 3. 2021 úřední záznam č. j. KRPS-53763-43/TČ-2020-010371-ZU o změně právní kvalifikace prověřovaného skutku na podezření ze spáchání přečinu ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. a) TZ a zvlášť závažného zločinu znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) TZ. 6. Ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví různá, specializace klinická psychologie ze dne 31. 12. 2020 (pro první skutek) a ze dne 28. 1. 2021 (pro druhý skutek), vyplývá, že jednání obviněného a podezřelého mohlo zanechat následky na psychosexuálním vývoji žalobkyně. 7. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zamítnutí žádosti odůvodnil tím, že žádost byla podána dne 29. 3. 2021, tj. v obou případech po marném uplynutí pětileté objektivní prekluzivní lhůty k uplatnění práva na poskytnutí peněžité pomoci dle § 30 odst. 2 zákona o obětech TČ. Mezi prvním skutkem a podáním žádosti uplynula přibližně doba 9 let a 11 měsíců, zatímco v případě druhého skutku uplynula doba přibližně 5 let a 2 měsíců. Žalovaný proto žádost žalobkyně zamítl. II. Argumentace účastníků 8. Žalobkyně v žalobě namítla, že žalovaný zamítl její žádost nesprávně kvůli uplynutí subjektivní a objektivní prekluzivní lhůty dle § 30 odst. 2 zákona o obětech TČ. Žalobkyně uvedla, že podala žádost včas dne 29. 3. 2021, a to na základě § 622 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObčZ“). Vznik újmy si mohla uvědomit až po nabytí zletilosti. Objektivní prekluzivní lhůta v jejím případě, kdy byla dětskou obětí (k trestné činnosti došlo mezi 8 a 9 rokem věku), vůbec neběžela a subjektivní prekluzivní lhůta počala běžet až nabytím zletilosti (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 10. 2021, č. j. 5 As 189/2020-61, body 88 a 91). 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě konstatoval, že Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 8. 10. 2021, č. j. 5 As 189/2020-61, v bodech 56 až 59 dovodil, že ke spáchání trestného činu došlo před nabytím účinnosti zákona o obětech TČ, proto nebylo možné použít objektivní prekluzivní lhůtu dle § 30 odst. 2 tohoto zákona. Dle Nejvyššího správního soudu se použila pouze dvouletá subjektivní prekluzivní lhůta, protože oběť nabyla vědomost o své újmě až za nové právní úpravy. Dle žalovaného se buď uplatní jako celek úprava § 9 odst. 2 předchozího zákona č. 209/1997 Sb., o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti (dále jen „zákon o peněžité pomoci“), nebo § 30 odst. 2 zákona o obětech TČ jako celek, právní úpravu prekluze nelze nepřípustně štěpit. 10. Žalovaný vysvětlil, že pro běh lhůt není rozhodující, kdy nastala skutečnost vztahující se k jejich počátku, ale jakým právním režimem se řídí práva, kterých se lhůty týkají (to je kupř. smysl § 3036 věty druhé ObčZ). Rozhodující je tedy okamžik vzniku práva na peněžitou pomoc, k němuž dle Nejvyššího správního soudu došlo již za účinnosti nové právní úpravy, § 30 odst. 2 zákona o obětech TČ se tedy použije jako celek. 11. Žalovaný upozornil, že institut peněžité pomoci obětem TČ je svébytným veřejnoprávním institutem, jehož cílem je napravit zhoršenou sociální situaci oběti způsobenou trestným činem, nikoli nahradit oběti vzniklou újmu. To je věcný rozdíl od § 622 ObčZ, jež upravuje počátek běhu promlčecí lhůty práva na náhradu újmy při ublížení na zdraví dle § 2958 ObčZ. Zákon o obětech TČ obsahuje komplexní úpravu počátku a délky prekluzivní lhůty v § 30 odst. 2. O subsidiárním použití ObčZ lze uvažovat pouze v případě běhu prekluzivní lhůty, nikoli ve věci jejího počátku a délky. Z tohoto důvodu nelze použít § 622 ObčZ, který se týká počátku běhu lhůty. Dle důvodové zprávy k § 30 odst. 2 zákona o obětech TČ nelze předpokládat, že by se oběť mohla dostat v důsledku trestného činu do zhoršené sociální situace po 5 letech od jeho spáchání. Ustanovení § 622 ObčZ tento úmysl zákonodárce popírá. Přitom je nerozhodné, zdali jde o zvlášť zranitelnou oběť či nikoli. 12. Žalobkyně v replice poukázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2022, č. j. 18 A 16/2022-35, který se týkal skutkově stejné věci. III. Posouzení žaloby 13. Městský soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje i všechny ostatní formální náležitosti na ni kladené. Městský soud na základě žaloby v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 soudního řádu správního), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 soudního řádu správního). 14. Městský soud v Praze rozhodl ve věci samé bez jednání, protože s tímto postupem oba účastníci řízení vyslovili souhlas (§ 51 odst. 1 soudního řádu správního) 15. Žalobkyně namítala, že její právo na peněžitou pomoc oběti trestné činnosti nezaniklo dle § 30 odst. 2 zákona o obětech TČ, a to na základě § 622 ObčZ, nebo proto, že si vznik újmy mohla uvědomit až po nabytí zletilosti. 16. Podle § 30 odst. 2 zákona o obětech TČ lze žádost o poskytnutí peněžité pomoci podat u ministerstva nejpozději do 2 let ode dne, kdy se oběť dozvěděla o újmě způsobené trestným činem, nejpozději však do 5 let od spáchání trestného činu, jinak právo zaniká. 17. Podle § 37 zákona o obětech TČ není-li v tomto dílu stanoveno jinak, řídí se jím upravené právní vztahy občanským zákoníkem. 18. Podle § 622 ObčZ jedná-li se o újmu na zdraví nezletilého, který není plně svéprávný, počne promlčecí lhůta nejdříve běžet, až se nezletilý stane plně svéprávným. Nenabude-li plné svéprávnosti, nepočne promlčecí lhůta běžet, dokud mu po dovršení zletilosti nebude jmenován opatrovník. 19. Městský soud hledal rozhodné právo upravující prekluzivní lhůtu pro nárok na peněžitou pomoc nezletilé oběti trestného činu. Soud se nejprve zabýval prvním skutkem a poté druhým skutkem. 20. Nárok na peněžitou pomoc oběti trestné činnosti upravoval zákon o peněžité pomoci a poté s účinností od 1. 8. 2013 zákon o obětech TČ. Dřívější zákon neznal objektivní prekluzivní lhůtu počínající běžet okamžikem spáchání trestného činu, ale pouze jednoroční subjektivní prekluzivní lhůtu dle § 9 odst. 2. Naproti tomu nový zákon stanovil pětiletou objektivní a dvouletou subjektivní prekluzivní lhůtu v § 30 odst. 2. 21.