9 Afs 8/2008 — Nejvyšší správní soud

14 Af 1/2023- 37 - text 6 14 Af 1/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Martina Bobáka a Jana Kratochvíla ve věci žalobkyně: proti žalovanému: NICOSA s.r.o., IČO: 27252345 sídlem Na žertvách 783/23, 180 00 Praha 8 zast. advokátem Mgr. Lukášem Blažkem sídlem Pod Děkankou 435/27, 147 00 Praha 4 Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 10. 2022, č. j. 39463/22/530021443702551, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí (napadené rozhodnutí), kterým žalovaný potvrdil dodatečné platební výměry Finančního úřadu pro hl. m. Prahu (správce daně) ze dne 16. 11. 2021, č. j. 8738065/21/2008-52522-112064 (platební výměr I), č. j. 8738268/21/2008-52522-112064 (platební výměr II) a č. j. 8738371/21/2008-52522-112064 (platební výměr III; všechny souhrnně též platební výměry). 2. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti. 3. Správce daně zahájil s žalobkyní postup k odstranění pochybností na dani z přidané hodnoty (DPH) za zdaňovací období srpen 2019 v rozsahu zdanitelných plnění od podnikající fyzické osoby Ondřeje Šimka (DIČ: CZ8505310055). Žalobkyni zaslal výzvu k odstranění pochybností ze dne 24. 10. 2019. Následně ji dne 16. 12. 2019 sdělil, že jeho pochybnosti přetrvaly. Žalobkyně podala dne 27. 12. 2019 návrh na pokračování v dokazování, načež správce daně v rozsahu neodstraněných pochybností zahájil daňovou kontrolu. Kontrolu zahájil i za zdaňovací období prosinec 2017 a prosinec 2018, a to v plném rozsahu. 4. Správce daně zjistil, že žalobkyně postupovala v rozporu s § 78 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v rozhodném znění (zákon o DPH), neboť za zdaňovací období prosinec 2017 a prosinec 2018 neupravila odpočet daně v souvislosti s nemovitostí, kterou nepoužívala v rámci ekonomické činnosti. Jednalo se o byt č. 1613 (A613) včetně garážových stání č. 31 a 32, a to na adrese Miloše Havla 1246/1, Hlubočepy, Praha 5 (nemovitost). Správce daně nepřiznal odpočet DPH ani za nákup dvou motocyklů a příslušenství k nim v zdaňovacím období srpen 2019. Ani u těchto motocyklů žalobkyně neprokázala, že je použila k ekonomické činnosti. 5. Správce daně dne 10. 12. 2020 seznámil žalobkyni s výsledky kontrolního zjištění. Následně dne 9. 11. 2021 ji doručil zprávu o daňové kontrole, na jejíž základě vydal platební výměry. Proti platebním výměrům se žalobkyně odvolala. Rozhodnutím specifikovaným v záhlaví žalovaný její odvolání zamítl. II. Žaloba a vyjádření žalovaného 6. Proti rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) se žalobkyně brání žalobou. V ní namítá nesprávné zhodnocení skutkového stavu i předložených důkazů, a také neprovedení navrhovaných důkazů v rámci daňové kontroly. 7. V rozsahu platebních výměrů I a II žalobkyně namítá, že daňové orgány neprokázaly užívání nemovitosti v průběhu roku 2017 a 2018, resp. že by žalobkyně tuto nemovitost uvedla do užívání. Žalobkyně zdůrazňuje, že nemovitost pořídila pro budoucí ekonomickou činnost. 8. Ohledně motocyklů žalobkyně tvrdí, že je používá a bude používat k ekonomické činnosti. Odpočet DPH ve smyslu § 72 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty považuje za oprávněný. Toto žalobkyně prokázala jí předloženými důkazy. Navrhuje výslech odborníka (pracovníka správce daně), který po prohlídce motocyklů uvedl, že opotřebení motocyklů odpovídá jejich stavu (pozn. soudu: patrně šlo o vyjádření, že opotřebení motocyklů odpovídá jejich stáří, resp. počtu najetých kilometrů). 9. Žalovaný má naopak za to, že daňové orgány přenesly důkazní břemeno na žalobkyni. S konkrétními pochybnostmi správce daně seznámil žalobkyni výzvou ze dne 26. 6. 2020. V reakci na tuto výzvu žalobkyně přislíbila předložit vyúčtování energií za užívání nemovitosti. Protože tak neučinila, správce daně pokračoval v dokazování. Jeho pochybnosti ohledně využívání nemovitosti k ekonomické činnosti v letech 2017 a 2018 se pak jen dále prohloubily (viz dále). Proto zaslal žalobkyni i druhou výzvu ze dne 29. 7. 2021 s pochybnostmi, které žalobkyně nevyvrátila žádnými důkazními prostředky. 10. Správce daně identifikoval rozpory v tvrzení paní P. (bývalá jednatelka žalobkyně) o rekonstrukci stávajícího bytu, rozdílu financování nákupu nemovitosti, i v rozdílu tvrzené ceny nemovitosti. V rámci rozsáhlého dokazování se žalobkyni nepovedlo prokázat, že nemovitost reálně využívala ke své ekonomické činnosti. Není tedy pravdou, že by užívání nemovitosti v letech 2017 a 2018 nebylo prokázáno, jak nesrozumitelně tvrdí v žalobě. Správce daně zastihl bývalou jednatelku žalobkyně při místním šetření konaném dne 4. 12. 2019 v nemovitosti. Uvedla, že tam bydlí pouze přechodně do doby ukončení rekonstrukce jejího původního bytu, toto její tvrzení ovšem neodpovídalo dalším zjištěním správce daně. Žalobkyně tedy dle něj postupovala v rozporu s § 78 a násl. zákona o DPH, když ve zdaňovacích obdobích prosinec 2017 a prosinec 2018 neprovedla v souvislosti s nemovitostí, kterou nevyužívala ke své ekonomické činnosti, úpravu odpočtu DPH. Ze stejného důvodu byl žalobkyni vyloučen i uplatněný nárok na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění souvisejících s nemovitostí. 11. Žalovaný tvrdí, že důkazní břemeno unesl i ohledně neprokázání ekonomického využití motocyklů. Argumentuje tím, že nájemce motocyklu, pan F., je osobně spjat s žalobkyní. Předložený daňový doklad ohledně zapůjčení motocyklu vyhodnotil jako účelový. Obdobně správce daně vyhodnotil i druhý daňový doklad od pana P., neboť ten v minulosti působil jako jednatel žalobkyně. Dle žalovaného žalobkyně nedoložila, že plánuje pronájem motocyklů v budoucnosti, jak uvedla v žalobě. 12. Žalovaný navrhuje, aby soud nevyhověl důkaznímu návrhu na provedení výslechu svědka (konkrétní úřední osoby), která prohlédla motocykly. Z návrhu žalobkyně nevyplývá, co by chtěla tímto výslechem prokázat. III. Posouzení žaloby 13. Žaloba je včasná, podala ji osoba k tomu oprávněná. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v rozhodném znění (s. ř. s.)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 14. Soud o věci rozhodl bez nařízení ústního jednání postupem podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť účastníci takový postup soudu akceptovali. Soud nenařídil jednání ani za účelem provedení důkazů, které žalobkyně navrhovala (viz dále). Správní spis si soud vyžádal, ovšem správním spisem, tj. včetně všech listin v něm založených, se nedokazuje. Soud ze správních spisů vychází, což plyne mj. z rozsudků Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS, ECOPLAST, nebo ze dne 29. 6. 2011, č. j. 7 As 68/2011-75, Česká televize. 15. Žaloba není důvodná. 16. Úvodem soud připomíná, že řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu stojí na principu, že je to žalobkyně, kdo s ohledem na dispoziční zásadu ovládající tento typ soudního řízení předkládá konkrétní důvody, pro které považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. Obsah a kvalita žaloby přitom zásadně předurčují obsah a kvalitu rozhodnutí soudu (rozsudek NSS ze dne 19. 8. 2010, č. j. 7 Afs 64/2010-102). Není úlohou soudu, aby za ni jakkoli dotvářel žalobní argumentaci, zejména nemůže suplovat roli advokáta žalobkyně (rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, čj. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS). Žalobkyní namítaným aspektům věci se tedy soud může věnovat pouze v takové míře obecnosti, v jaké je sama vznesla (rozsudek NSS ze dne 6. 10. 2015, č. j. 6 Afs 9/2015-31, město Třemošnice). 17. Proto soud zaměřil svou pozornost jen a právě na jasně ohraničené žalobní body, které žalobkyně uplatnila v žalobě. 18. Napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné, odůvodnění je vystavěno na jasném, srozumitelném a uceleném argumentačním systému, z něhož rozumně plynou právní závěry [viz nález ÚS ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, M. CAMBELL & SONS LIMITED, bod 68; srov. také rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 As 221/201443, bod 41, a další]. 19. Soud v obecné rovině připomíná, že v daňovém řízení má každý daňový subjekt povinnost sám daň přiznat, tedy má břemeno tvrzení, ale také povinnost toto své tvrzení doložit, tj. nese i břemeno důkazní. Dle § 92 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, v rozhodném znění (daňový řád), daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních. Je pak na správci daně, aby dokázal případné skutečnosti vyvracející věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost důkazních