8 Afs 15/2007 — Nejvyšší správní soud

15 Af 2/2022- 218 - text 16 15 Af 2/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: R. V. bytem XXX zastoupený společností GOODWILL PARTNER, s.r.o., IČO: 26846616 se sídlem U dubu 691/48, Praha 4 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2022 č. j. 2511/22/5200-10422-711919 takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 21. 1. 2022 č. j. 2511/22/5200-10422-711919 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 23 028 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám právního zástupce žalobce, společnosti GOODWILL PARTNER, s.r.o. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“). Výrokem I. napadeného rozhodnutí bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu - dodatečný platební výměr na daň z příjmů fyzických osob ze dne 22. 4. 2020, č. j. 3209261/20/2004-51521-110589, jímž byla žalobci za zdaňovací období roku 2014 doměřena daň ve výši 1 891 317 Kč, daňový bonus ve výši – 26 808 Kč a současně vznikla zákonná povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 383 625 Kč. Výrokem II. napadeného rozhodnutí bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu – dodatečný platební výměr na daň z příjmů fyzických osob ze dne 22. 4. 2020, č. j. 3210730/20/2004-51521-110589, jímž byla žalobci za zdaňovací období roku 2015 doměřena daň ve výši 1 744 917 Kč, daňový bonus ve výši – 26 283 Kč a současně vznikla zákonná povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 354 240 Kč. Správce daně těmito dodatečnými platebními výměry doměřil žalobci daň z příjmů fyzických osob, protože dospěl k závěru, že žalobci se při daňové kontrole nepodařilo prokázat oprávněnost jím uplatněných výdajů, které vynaložil na dosažení příjmu z převodu ochranných známek, jež nabyl od společnosti SILOP a.s. „v likvidaci“ (dále jen „společnost SILOP“). 2. Ze správního spisu vyplývají následující skutečnosti: 3. Žalobce v podaných daňových tvrzeních k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2014 a za zdaňovací období roku 2015 vykázal příjmy dle § 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“) z titulu úplatného převodu 36 národních ochranných známek a 2 mezinárodních ochranných známek v úhrnné výši 12 792 000 Kč (rok 2014) a 11 808 000 Kč (rok 2015). K těmto příjmům deklaroval vynaložení výdajů rovnajících se v obou zdaňovacích obdobích výši vykázaných příjmů. Za předmětná zdaňovací období tak vykázal dílčí základ daně dle § 10 zákona o daních z příjmů ve výši 0 Kč. 4. Správce daně zahájil dne 4. 4. 2018 u žalobce daňovou kontrolu v rozsahu výdajů vynaložených k dosažení příjmů dle § 10 zákona o daních z příjmů, a to při jednání, jemuž byl přítomen tehdejší zástupce žalobce Mgr. J. H. Dne 9. 4. 2018 zaslala společnost GOODWILL PARTNER, s.r.o. (dále jen „společnost GOODWILL PARTNER“) správci daně kopii plné moci ze dne 6. 4. 2018, kterou jí žalobce udělil, a jako zástupce žalobce vyjádřila nesouhlas se zahájením daňové kontroly. Dále tato společnost činila jako zástupce žalobce další podání, v nichž se vyjadřovala k zahájené daňové kontrole a namítala nezákonnost postupu správce daně. Protože jí předložená plná moc nebyla podrobena autorizované konverzi, správce daně ji odmítl akceptovat jako osvědčení o zastupování žalobce. Dne 25. 4. 2018 vydal výzvu k odstranění vad podání, v níž uvedl, že předmětnou vadu podání (společnosti GOODWILL PARTNER) lze doložit uplatněním originálu plné moci vůči správci daně, kopií plné moci opatřenou autorizovanou konverzí nebo aprobací vadných podání daňovým subjektem, tj. žalobcem. Společnost GOODWILL PARTNER způsobem naznačeným ve výzvě nepostupovala a nadále činila jménem žalobce další, dle mínění správce daně neúčinná podání. Správce daně v návaznosti na shora uvedené v průběhu celé daňové kontroly (od 8. 4. 2018 do 10. 3. 2020) nepřihlížel k žádným podáním učiněným společností GOODWILL PARTNER za žalobce, protože podle něj trpěla vadou spočívající v nedostatku oprávněné osoby, a neměla tak právní účinky. V průběhu daňové kontroly správce daně doručoval písemnosti jednak přímo žalobci a dále jeho původnímu zástupci Mgr. J. H. 5. Výzvou ze dne 5. 11. 2019 vyzval správce daně žalobce k prokázání některých daňově relevantních skutečností a jejich doložení důkazními prostředky ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy. I tuto výzvu správce daně doručil jednak přímo žalobci a dále Mgr. J. H. V reakci na uvedenou výzvu Mgr. J. H. požádal o prodloužení lhůty. Jeho žádosti správce daně vyhověl, žádná další reakce na zmíněnou výzvu však ze strany žalobce ani Mgr. J. H. nenásledovala. 6. Správce daně sepsal o výsledku kontrolního zjištění úřední záznam ze dne 11. 02. 2020 č. j. 452695/20/3205-60561-800560 a zaslal jej do datové schránky jak žalobci, tak Mgr. J. H. jako jeho zástupci. Žalobce na výsledek kontrolního zjištění věcně nereagoval, a správce daně proto přistoupil k sepsání zprávy o daňové kontrole č. j. 942631/20/3205-60561-800560. 7. Dne 11. 3. 2020 se ke správci daně dostavil žalobce, Mgr. J. H. a JUDr. V. Š., jednatel společnosti GOODWILL PARTNER. Žalobce uvedl, že jeho zmocněncem je skutečně společnost GOODWILL. Od této chvíle správce daně i žalovaný jednali se společností GOODWILL PARTNER jako se zástupcem žalobce. 8. Dne 21. 4. 2020 zaslal správce daně společnosti GOODWILL PARTNER jako zástupci žalobce zprávu o daňové kontrole a dne 22. 4. 2020 jí zaslal i dodatečné platební výměry, proti nimž se žalobce odvolal. 9. V napadeném rozhodnutí, jímž žalobcova odvolání proti dodatečným platebním výměrům zamítl, žalovaný potvrdil závěr správce daně, že se žalobci nepodařilo prokázat, že výdaje uplatněné k příjmu z převodu ochranných známek jsou oprávněně uplatněnými výdaji vynaloženými na dosažení tohoto příjmu. Žalovaný konstatoval, že žalobce v červnu 2013 nakoupil ochranné známky od společnosti SILOP. Ze smluv o převodu ochranných známek však nebylo zjistitelné, jakou kupní cenu za ně žalobce uhradil. Tvrzení, že uhrazená kupní cena byla cca 28,6 milionu Kč, nebylo ničím prokázáno a nemá oporu ani v účetnictví společnosti SILOP. Žalobce následně v září 2013 ochranné známky prodal společnosti Hamé s.r.o. Ve zdaňovacím období 2014 žalobce přijal za jejich převod částku v úhrnné výši 12 792 000 Kč a ve zdaňovacím období 2015 částku 11 808 000 Kč. Takto přijaté prostředky žalobce uvedl v daňových tvrzeních jakožto realizované příjmy v kategorii ostatních příjmů dle. § 10 zákona o daních z příjmů. Dle žalovaného se tedy zcela jednoznačně nejednalo o výtěžek z likvidace (společnosti SILOP), jak tvrdí žalobce, ale o příjem z úplatného převodu ochranných známek na společnost Hamé s.r.o. Tento příjem byl žalobce povinen zdanit, nicméně v důsledku uplatnění fiktivního výdaje se placení daně z tohoto příjmu vyhnul, a daň mu proto byla doměřena dodatečnými platebními výměry. 10. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nezakrýval, že se nevypořádal se všemi dílčími argumenty, které žalobce v odvolání a v jeho nesčetných doplněních vznesl. Je toho názoru, že skutkový stav, z nějž při rozhodování v dané věci vycházel, má oporu ve spisovém materiálu. Podání, která společnost GOODWILL PARTNER v průběhu daňové kontroly a následně v odvolání za žalobce činila, byla obstrukční, zavádějící a více než četná, činěná zjevně za účelem ztížení či dokonce zmaření cílů daňové správy a nikoliv za účelem ochrany práv žalobce. Žalovaný mj. poukázal na to, že žalobce v rámci odvolacího řízení učinil ode dne jeho zahájení, tj. ode dne 23. 4. 2020, více než 150 podání jak vůči odvolacímu orgánu, tak i vůči správci daně I. stupně. 11. Následně se žalovaný v napadeném rozhodnutí vyjádřil k procesněprávním odvolacím námitkám. V první z nich žalobce zpochybnil opodstatněnost mezinárodního dožádání, které správce daně adresoval švýcarskému daňovému orgánu ohledně dvou mezinárodních ochranných známek, které byly předmětem kontrolovaných transakcí. Toto mezinárodní dožádání nebylo podle žalovaného účelové, protože na jeho základě byla potvrzena právní účinnost převodu ochranných známek na společnost Hamé. 12. V další odvolací námitce žalobce brojil proti tomu, že jej správce daně zkrátil na procesních právech tím, že neakceptoval plnou moc společnosti GOODWILL PARTNER. Žalovaný k tomu podotkl, že správce daně zasílal veškeré písemnosti a činil úkony vůči žalobci přímo. Srozumitelně mu vyjevil své pochybnosti stran oprávněnosti uplatněných výdajů, avšak žalobce ani jeho zmocněnec Mgr. J. H. nikterak nereagovali.