9 As 66/2009 — Nejvyšší správní soud

17 A 113/2021- 41 - text 7 17 A 113/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Markem Sedlákem se sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno proti žalovanému: Ministerstvo financí se sídlem Letenská 525/15, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 10. 2021, č. j. MF-29828/2021/3902-6, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Obsah žaloby 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 2. 9. 2021, č. j. 45736-3/2021-900000-202. Prvostupňovým rozhodnutím byla dle § 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „InfZ“), odmítnuta žádost žalobce o informaci ze dne 9. 8. 2021. Žalobce žádal o nahlédnutí do spisu povinného subjektu sp. zn. GŘC-917/TČ-2019-835710 z důvodu, že se ve spisu k jeho trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 46 T 84/2019 nachází záznam ze dne 8. 7. 2019, č. j. GŘC-917-65/TČ-2019-835710, z jehož obsahu dle žalobce plyne, že povinný subjekt disponuje informacemi, které nebyly součástí trestního spisu. Povinný subjekt nejprve přípisem žalobci sdělil, že předmětný spis byl předán s návrhem na zahájení trestního stíhání policejnímu orgánu příslušnému konat vyšetřování podle § 162 odst. 1 trestního řádu, tj. Policii České republiky, Obvodnímu ředitelství Praha IV, který ve věci zahájil trestní stíhání pod sp. zn. KRPA-230158/TČ-2019-001472-TOXI. Následně povinný subjekt vydal prvostupňové rozhodnutí, přičemž odmítnutí žádosti žalobce odůvodnil tím, že nahlížení do trestního spisu podle § 65 odst. 1 trestního řádu je komplexně upraveným postupem, pročež se na ně InfZ nevtahuje. 2. Žalobce v žalobě uvedl, že je prvostupňové rozhodnutí nepřezkoumatelné. Povinný subjekt sice uvedl, že „veškeré dokumenty potřebné pro trestní řízení byly předány policejnímu orgánu k dalším úkonům“, ale neuvedl žádný konkrétní údaj ani neodkázal na předávací protokol či podobný dokument. Žalobce přitom svou žádost neformuloval tak, že chce nahlédnout do veškerých dokumentů potřebných pro trestní řízení, dožadoval se nahlédnutí do předmětného spisu, který identifikoval spisovou značkou. Zástupce žalobce se s předmětným spisem, který byl údajně předán policejnímu orgánu, chtěl seznámit u Obvodního soudu pro Prahu 4, avšak v soudním spise se nenachází. Vzhledem k tomu, že se předmětný spis nestal součástí trestního spisu uloženého u soudu, nevztahuje se na něj § 65 odst. 1 trestního řádu a tedy ani výluka uvedená v § 2 odst. 3 InfZ. Žalovaný se s touto odvolací námitkou nevypořádal. 3. K argumentaci povinného subjektu, že právo na informace z trestního spisu v režimu InfZ je oproti úpravě obsažené v § 65 odst. 1 trestního řádu omezeno tak, že lze žádat pouze konkrétně specifikované informace, nikoli blíže neurčený okruh informací, tj. nahlédnutí do spisu, či poskytnutí celého spisu nebo jeho blíže neurčených částí, žalobce uvedl, že žalovaný chybně nerozlišuje mezi právem na informace jako právem hmotným a právem na informace jako právem procesním. Žalobcova žádost dle InfZ je uplatněním hmotného práva na informace garantovaným čl. 17 Listiny základních práv a svobod a čl. 10 Evropské úmluvy o lidských právech. Naproti tomu právo nahlížet do trestního spisu podle § 65 odst. 1 trestního řádu je uplatněním procesního práva na informace, které je realizací čl. 36 odst. 1, 4, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny a čl. 6 Úmluvy. Žalobce se domníval, že se § 2 odst. 3 InfZ týká případů, kdy zvláštní zákon má speciální úpravu pro poskytování informací jakožto uplatnění hmotného práva na informace, a nelze jej proto aplikovat v případě § 65 odst. 1 trestního řádu. 4. Žalobce se ohradil proti tvrzení žalovaného, že se domáhá přístupu k blíže neurčenému okruhu informací. Žalobce se domáhá přístupu ke zcela konkrétně určeným informacím, a to informacím obsaženým v předmětném spisu, který specifikoval. Spis je konkrétní věcí vedenou v analogové nebo elektronické podobě, která obsahuje souhrn informací k určité věci. Svou žádostí se žalobce domáhá všech těchto informací. 5. Žalobce byl přesvědčen, že povinný subjekt coby původce požadované informace je povinen tuto informaci uchovávat a za podmínek stanovených InfZ poskytovat. Nepřezkoumatelná je proto úvaha žalovaného, že by žalobce měl nekompletnost požadované informace řešit instituty trestního řádu, když tento žádné takové instituty neobsahuje. Naopak je obsahuje InfZ, podle něhož je povinný subjekt v případě nekompletnosti požadované informace, kterou je podle zákona povinen disponovat, povinen tuto zrekonstruovat a poskytnout. 6. Žalobce navrhl, aby soud od povinného subjektu vyžádal a jako důkaz provedl předmětný spis. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, přičemž úvodem plně odkázal na správní rozhodnutí. 8. Žalobce výslovně žádal o nahlížení do trestního spisu podle InfZ. Ze závěrů judikatury ke vztahu InfZ jakožto obecného právního předpisu upravujícího poskytování informací a úpravy nahlížení do spisu jednoznačně vyplývá, že ustanovení procesních předpisů upravujících nahlížení do spisu je třeba vykládat jako speciální úpravu k InfZ ve smyslu jeho § 2 odst. 3, a to i k materiálně obdobným situacím, kdy žadatel o informaci požaduje poskytnutí kopie celého spisu, případně jeho převážné části (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2008, č. j. 2 As 38/2007-78, ze dne 11. 8. 2009, č. j. 1 As 51/2009-106, a ze dne 13. 12. 2012, č. j. 7 Ans 18/2012-23). Pokud tedy žadatel požaduje nahlédnout do spisu, případně požaduje poskytnutí kopie celého spisu, musí povinný subjekt dle InfZ vydat rozhodnutí o odmítnutí žádosti. 9. Co se týče žalobní námitky, že nebylo rozlišováno právo na informace coby právo hmotné a coby právo procesní, žalovaný zopakoval, že se žalobce domáhal nahlížení do spisu, resp. zpřístupnění celého předmětného spisu. Nahlížení do spisu je, jak uvádí i sám žalobce, procesním právem, a proto byl na procesní předpis odkázán. 10. Jak vyplývá z pokynu policejního prezidenta č. 103/2013, o plnění některých úkolů policejních orgánů Policie České republiky v trestním řízení, originál trestního spisu je vždy veden v listinné podobě, zatímco jeho elektronická verze je pouze kopií. Originál trestního spisu se podle vývoje trestního řízení pohybuje mezi orgány činnými v daném řízení, kopie trestního spisu zůstává uložena u příslušného policejního orgánu, dokud není skartována nebo archivována. 11. Žalovaný byl názoru, že v daném případě je nezbytné využít institutů trestního řádu. Žalobce mohl např. využít návrhu na doplnění vyšetřování dle § 166 trestního řádu či podat návrh na doplnění dokazování v trestním řízení, jak mu umožňuje § 33 trestního řádu. 12. Stran žalobcem namítané nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaný podotkl, že povinnost orgánů veřejné moci svá rozhodnutí řádně odůvodnit nelze interpretovat jako požadavek na detailní odpověď na každou námitku. Proto zpravidla postačuje, jsou-li vypořádány alespoň základní námitky účastníka řízení, přičemž lze akceptovat i odpovědi implicitní. Další vyjádření 13. V replice žalobce uvedl, že žalovaný nerozporuje tvrzení žalobce, že povinný subjekt požadovanou informací i v současnosti disponuje. Je bez významu, zda jde o originál, nebo kopii, listinnou, nebo elektronickou podobu. Dále, ze samotné formulace žádosti – o nahlédnutí do spisu – nelze činit závěr, že nemůže jít o uplatnění práva dle InfZ, protože spis odpovídá definici informace dle § 3 odst. 3 InfZ. Žalobce zopakoval, že v trestním spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 46 T 84/2019 se požadovaná informace nenachází, není zde ani žádný záznam o tom, že by byla předána policejnímu orgánu. Žalobce navrhl, aby si soud vyžádal dotčený trestní spis. Dodal, že jeho trestní věc byla pravomocně skončena a že vykonal uložený trest odnětí svobody. Nemá proto možnost využít instituty trestního řádu. 14. V duplice žalovaný uvedl, že vyžádání si trestního spisu soudem považuje za irelevantní. Správní orgány nikdy netvrdily, že se požadovaná informace nachází u Obvodního soud pro Prahu 4. Požadovaná informace byla předána příslušnému policejnímu orgánu, k čemuž žalovaný doložil anonymizovanou verzi přípisu povinného subjektu ze dne 14. 6. 2019, č. j. GŘC-917-61/TČ-2019-835710. Žalovaný akcentoval, že předmětem sporu není otázka, zda povinný subjekt požadovanou informací disponuje, či nikoli (na ni ostatně odpovídá prvostupňové rozhodnutí). Podstatný je fakt, že ustanovení trestních procesních předpisů upravujících nahlížení do spisu má postavení lex specialis k InfZ. Okamžikem předání požadované informace příslušnému policejnímu orgánu přestal povinný subjekt vést předmětné trestní řízení