8 Afs 75/2005 — Nejvyšší správní soud

17 A 34/2021- 102 - text 22 17 A 34/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobců: a) PRAETOR FINANCE, s. r. o., IČO 01450328 sídlem Hábova 2345/7, 150 00 Praha 5 zastoupená advokátem Mgr. Janem Lehovcem sídlem Velehradská 88/1, 130 00 Praha 3 b) X, narozený X bytem X c) X, narozený X bytem X d) BD Hábova 1569, bytové družstvo, IČ 25673629 sídlem Hábova 1569/18, 155 00 Praha 5 e) Bytové družstvo Vlachova 1511, družstvo, IČ 25077139 sídlem Vlachova 1511/8, 155 00 Praha 5 f) Bytové družstvo LÉTO Vlachova 1512, družstvo, IČ 25077121 sídlem Vlachova 1512/6, 155 00 Praha 5 g) Bytové družstvo Vlachova, IČ 25650572 sídlem Vlachova 1510/10, 155 00 Praha 5 žalobci b), c), d), e), f) a g) zastoupení advokátkou JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D. sídlem Panská 895/6, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2, 110 01 Praha 1 za účasti: Trigema Stodůlky a.s., IČO 04339142 sídlem Bucharova 2641/14, 158 00 Praha 5 zastoupena advokátem Mgr. Vojtěchem Fialou sídlem Evropská 2758/11, 160 00 Praha 6 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2021, č. j. MHMP 1809211/2020 takto: I. Žaloba žalobce a) se zamítá. II. K žalobě žalobců b) až g) se rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 29. 1. 2021, č. j. MHMP 1809211/2020, zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalobce a) a žalovaný vzájemně nemají právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům b) až g) do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 48 360 Kč, a to do rukou jejich zástupkyně JUDr. Petry Humlíčkové, Ph.D., advokátky. V. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobci se podanou žalobou domáhali zrušení napadeného rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto jejich odvolání a potvrzeno rozhodnutí vydané Úřadem městské části Praha 13 dne 2. 7. 2019, č. j. P13 02308/2019, kterým bylo rozhodnuto o umístění stavby „Bytový dům Paprsek“ na pozemcích parc. č. 151/59, 155/17, 155/42, 155/43, 155/45, 155/129, 155/130, 155/131, 155/132, 160/2, 160/8, 160/13, 160/14, 160/15, 160/16, 160/36, 160/115, 160/117, 160/118, 160/119, 160/120, 160/121, 160/122, 162/87, 2186/1 v katastrálním území Stodůlky a zároveň dle § 169 odst. 2 stavebního zákona ve spojení s § 14 vyhlášky č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb, povolena výjimka z bodu č. 2.0.2. přílohy č. 1 k vyhlášce č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb. 2. Žaloba žalobců b) až g) byla u zdejšího soudu vedena původně pod sp. zn. 17 A 39/2021, avšak protože napadala totožné správní rozhodnutí jako žaloba žalobce a), došlo usnesením zdejšího II. Obsah žaloby a související vyjádření Žaloba žalobce a) 3. Žalobce a) uvádí, že jeho stavební záměr (ohledně kterého bylo zahájeno řízení o umístění stavby chronologicky jako první, již dne 6. 11. 2017) bezprostředně souvisí a ovlivňuje se se stavebním záměrem a stavbou osoby zúčastněné na řízení. Žalobce se předně domnívá, že žalovaný pochybil, když před vydáním napadeného rozhodnutí neověřil stav územního řízení týkajícího se umístění zamýšlené budoucí stavby žalobce na pozemcích žalobce. Pokud by tak žalovaný učinil, zjistil by, že již bylo ve věci vydáno územní rozhodnutí a všechny jeho úvahy týkající se koordinace a údajné neurčitosti stavebního záměru žalobce jsou chybné, resp. nadále nepoužitelné. Žalobce je navíc přesvědčen, že správní orgány byly povinny oba stavební záměry koordinovat i před vydáním územního rozhodnutí, které se týkalo stavby žalobce. Žalovaný se mýlí, pokud v odůvodnění napadeného rozhodnutí tvrdí, že to nebylo možné. Podle § 76 odst. 2 stavebního zákona platí, že každý, kdo navrhuje vydání územního rozhodnutí nebo územního souhlasu, je povinen dbát požadavků uvedených v § 90 stavebního zákona a být šetrný k zájmům vlastníků sousedních pozemků a staveb. Podle § 18 odst. 3 stavebního zákona pak orgány územního plánování postupem podle tohoto zákona koordinují veřejné i soukromé záměry změn v území, výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území. Podle. § 19 odst. 1 písm. c) stavebního zákona se mají prověřovat problémy a rizika změn v území. Podle písm. e) stejného ustanovení se mají stanovovat podmínky pro změny v území s ohledem na stávající charakter a hodnoty v území a na využitelnost navazujícího území. 4. Žalobce a) ke svým tvrzením odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 57/2015 ze dne 20. 5. 2015. Protože řízení o stavebním záměru žalobce a) bylo zahájeno jako první, bylo povinností správních orgánů obou stupňů zajistit koordinaci obou záměrů a uzpůsobení záměru Trigemy tak, aby nedošlo k porušení právních předpisů a obecných požadavků na výstavbu. Konkrétně měly správní orgány předně vzít do úvahy skutečnost, že Stavba ve vztahu k zamýšlenému stavebnímu záměru žalobce nesplňuje požadavky na vzájemné odstupy staveb a na denní osvětlení bytových jednotek. S tím souvisí i to, že provedením stavby Trigema dojde k zastínění pozemků a stavby žalobce (a stejně tak i zamýšlené budoucí stavby žalobce) nad míru přiměřenou poměrům. 5. Absence koordinace obou stavebních záměrů se projevila např. i v tom, že staveniště obou mají být umístěna na stejném pozemku parc. č. 160/117 v k. ú. Stodůlky (což je pozemek mezi oběma zamýšlenými budoucími stavbami). Pokud na pozemku ve stávajícím rozsahu umístí staveniště společnost Trigema, nebude plocha pozemku využitelná pro žalobce. Jiné vhodné staveniště v území k dispozici není. 6. Žalobce a) navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí. Žaloba žalobců b)-g) 7. Žalobci b)-g) předně namítají, že záměr nerespektuje stabilizované území dle územního plánu. Napadené rozhodnutí posuzovalo část lokality vymezené ulicemi Flöglova, Hostinského, Oistrachova a Jeremiášova. Prvostupňové rozhodnutí a závazné stanovisko orgánu územního plánování (MHMP, odbor územního rozvoje ze dne 13. 11. 2018, č. j. MHMP 1830610/2018) vymezuje lokalitu jako širší. Přezkumné stanovisko nadřízeného orgánu územního plánování (č. j. MMR-57028/2019-81-2 ze dne 8. 6. 2020) se vztahuje k mnohem rozsáhlejší lokalitě, mimo jiné i stavbám vzdáleným několik set metrů u jiných stanic metra. Žalobci tvrdí, že prvostupňové rozhodnutí, napadené rozhodnutí i závazná stanoviska orgánu územního plánování definují území a lokalitu, od které je odvozována přípustnost záměru, různými způsoby bez toho, aby tyto odlišnosti řádně zdůvodnili. Odlišné vymezení území a lokality má přitom zcela zásadní vliv na určení výškové hladiny. Dále žalobci poukazují na to, že prvostupňové rozhodnutí, napadené rozhodnutí i závazná stanoviska orgánu územního plánování nesprávně vymezují území a lokalitu rozhodnout pro posouzení souladu se územním plánem, tj. možností umístit stavbu do stabilizovaného území, když opakovaně poukazují na jednotlivé výškové objekty umístěné v rozvojových (a nikoliv stabilizovaných) plochách. Podle žalobců došlo ke změně stanovené míry využití ploch bez změny územního plánu. Žalobci upozorňují na povinnost řádně odůvodnit přípustnost záměru ve stabilizovaném území. 8. Pokud jde o výškovou hladinu, dle územně analytických podkladů je u naprosté většiny pozemků v lokalitě výška zástavby v hladině VI, tj. 16 – 26m, s výjimkou několika málo vchodů panelových domů, které překračují tuto hladinu max. o 1,3 metrů (v jednom bodě). Žalobci proto mají za to, že výšková hladina v lokalitě byla nesprávně určena jako VII, tj. 21-40 metrů, namísto VI, tj. 16-26 metrů. Územní plán však výškovou hladinu definuje jako převládající výšku v charakteristickém vzorku zástavby v dané lokalitě vyjádřenou pomocí relativních výšek zástavby v těchto hladinách, tj. z jednotlivého překročení nižší výškové hladiny nelze automaticky dovozovat vyšší výškovou hladinu. Umísťovaná stavba je tak o 4-5 pater vyšší než stavby ve vymezené lokalitě a zároveň o polovinu vyšší. Z toho zcela nepochybně plyne nesprávné zařazení do výškové hladiny a v důsledku i určení souladu s územním plánem a jeho regulativy pro stabilizované území. Umísťovaná stavba svojí výškou není v území obvyklá, není ani nepatrně vyšší než stávající stavby. 9. Žalobci b)-g) tvrdí, že umísťovaná stavba nerespektuje urbanistický charakter zástavby sídliště. Jihozápadní město bylo již v soutěžním návrhu charakterizováno rozdílným urbanistickým záměrem každé čtvrti. Podrobný územní plán z roku 1971 řešil šest dílčích čtvrtí, z nichž dvě nebyly realizovány. Pozoruhodný urbanistický koncept celku a unikátní, poprvé se objevující pojetí jednotlivých čtvrtí jako urbanisticky a funkčně diferencovaných částí pro Stodůlky jsou pak typické polootevřené bloky domů. V případě Stodůlek byla začleněna i stávající vesnice. Charakteristickým prvkem bylo respektování stávajícího kostela, který se nachází ve