1 As 8/2010 — Nejvyšší správní soud

17 A 60/2022- 74 - text 10 17 A 60/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: proti žalovanému: za účasti: JUDr. P. V. se sídlem P. zastoupený advokátem Mgr. Jaromírem Jašou se sídlem Praha 2, Balbínova 1093/27 Úřad pro ochranu osobních údajů se sídlem Praha 7, Pplk. Sochora 27 a) Ředitelství silnic a dálnic ČR se sídlem Praha 4, Na Pankráci 46 b) Advokátní kancelář Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři, s.r.o. se sídlem Praha 8, Karlín, Sokolovská 5/49 zastoupená advokátem Mgr. Tomášem Sedláčkem se sídlem Praha 8, Karlín, Sokolovská 5/49 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2022, č. j. UOOU-02699/21-14, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2022, č. j. UOOU-02699/21-14, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 11 228 Kč, a to do rukou zástupce žalobce Mgr. Jaromíra Jaše, advokáta. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Ředitelství silnic a dálnic ČR (dále jen „ŘSD“) ze dne 4. 2. 2022, č. j. RSD-278562/2021-25-19410/Sol. Uvedeným rozhodnutím byla částečně odmítnuta žádost žalobce o poskytnutí informací, a to mj. v bodě II. žádosti, kterou žalobce požadoval poskytnutí dvou právních stanovisek, a to a) písemných právních závěrů a stanovisek Advokátní kanceláře Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři, s.r.o. (dále jen „AK HJF“) a b) písemných právních závěrů a stanovisek Advokátní kanceláře Jansta, Kostka spol. s r.o. (v současné době pod názvem Advokátní kancelář Chrenek, Kotrba spol. s r.o.), které si ŘSD nechala vypracovat v souvislosti se zadávacím řízení pod názvem „D1 rozšíření odpočívky Střechov km 52,0 – levá strana“ a pro jeho účely. Důvodem odmítnutí žádosti byla skutečnost, že poskytnutím požadovaných informací by byla porušena ochrana práv třetích osob k předmětu práva autorského dle § 11 odst. 2 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“) a § 8a odst. 1 tohoto zákona. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v úvodu podané žaloby upozornil na skutečnost, že napadené rozhodnutí je v pořadí 5. rozhodnutím žalovaného v totožné věci žalobce. Tvrdil, že přestože je v pořadí 5. rozhodnutí ŘSD téměř totožné s jeho předchozími čtyřmi rozhodnutími, žalovaný rozhodl o odvolání zcela opačně. Kromě toho se žalovaný v napadeném rozhodnutí žádným způsobem nevypořádal s odvoláním žalobce proti rozhodnutí ŘSD ze dne 4. 2. 2022, č. j. RSD-278562/2021-26-19410/Sol, kterým bylo žalobci formálně oznámeno odložení žádosti. O tomto rozhodnutí nebylo ve výroku napadeného rozhodnutí rozhodnuto, a to přestože se žalovaný o něm zmiňuje v odůvodnění. 3. Žalobce dále odkázal na obsah svého odvolání s tím, že se žalovaný měl s jeho argumentací vypořádat a zohlednit ji v napadeném rozhodnutí, což neučinil. Rovněž upozornil, že části poskytnutých právních stanovisek jsou jen torza, kdy rozsah neposkytnutých informací je natolik velký, že postup ŘSD a žalovaného jde proti smyslu zákona č. 106/1999 Sb. 4. Namítal, že správní orgány neoprávněně zasáhly do jeho práv, když posoudily právní stanoviska v rozsahu nezveřejněných částí jako autorská díla. Žalobce měl za to, že se o autorská díla nejedná. I kdyby se jednalo o autorská díla, žalovaný zcela nesprávně dovozoval zásah do autorského práva advokátních kanceláří, které vypracovaly právní stanoviska. Dle žalobce se žalovaný nijak nevypořádal s existencí tzv. zákonné úřední licence ve smyslu § 34 písm. a) zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákona (dále jen „autorský zákon“). Tvrdil, že důvodem pro neposkytnutí informace nemůže být ani skutečnost, že právní stanoviska „obsahují detailní a vyčerpávající rozbory právní úpravy i relevantní judikatury s obsáhlými a jedinečnými úvahami autorů dokumentů“. Dále uvedl, že žalovaný měl v napadeném rozhodnutí za to, že za slovním spojením „nákladné tvůrčí procesy“, užitém v nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3208/16, nemají být hledány finanční náklady, které mají být na tuto činnost vynaloženy, ale že z nálezu Ústavního soudu „je zcela zřejmé, že Ústavní soud má na mysli čas, kteří autoři na vytvoření díla vynaložili“. S tím žalobce nesouhlasil, neboť „nákladnost“ se běžně pojí s nákladností finanční. Pakliže by mělo jít o časové hledisko, použil by se pojem „náročnost“ (časová). Argument žalovaného dle žalobce nemůže obstát ani proto, že správní orgány netvrdily, kolik financí bylo na vypracování stanovisek použito (tedy jaká byla jejich finanční náročnost) ani kolik času autoři na vytvoření díla vynaložili (tedy jaká byla jejich časová náročnost). Pakliže žalovaný bez jakéhokoliv podkladu dovozuje časovou náročnost stanovisek, jsou jeho závěry nepodložené a nepřezkoumatelné. 5. Tvrdil, že se žalovaný zcela nedostatečně vyjádřil k otázce, zda byly v případě předmětných pasáží analýz splněny atributy dlouhodobé, náročné a složité tvůrčí činnosti autora a zda by jejich zpřístupnění znamenalo skutečné materiální porušení autorských práv. Úvahy ŘSD, jakož i žalovaného, že by k porušení autorských práv došlo (či mohlo dojít), pokud by dané informace byly žalobci poskytnuty, jsou v rovině nepodložených spekulací. 6. Dle žalobce žalovaný neoprávněně zasáhl do práv žalobce, když vyjádřil souhlas s testem proporcionality provedeným povinným subjektem, který však v poměřování práva ochrany výsledků tvůrčí činnosti a práva na informace zcela neoprávněně předjímá důvody, pro které žalobce požaduje poskytnutí informace, vyvozuje pouze soukromoprávní zájmy žalobce a vylučuje jakýkoli možný veřejnoprávní zájem na sdělení těchto informací. Dle žalobce měl převážit zájem veřejnosti na kontrole činnosti povinného subjektu a zákonnosti průběhu zadávání veřejných zakázek nad ochranou práva autorského. 7. Poznamenal, že otázku, zda je právní analýza autorským dílem, vznesl Ústavní soud v nálezu ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3208/16, když podotknul, že se „soudy nezabývaly ani obecnější úvahou, nakolik právní analýza vůbec může být kvalifikovaným předmětem autorského zákona.“ Ačkoli Ústavní soud tuto otázku nezodpověděl, už ze samotné formulace textu vyplývá, že povaha analýzy z hlediska autorského práva není tak zřejmá, jak uvádí správní orgány ve svých rozhodnutích. I v případě, že by soud shledal analýzy autorskými díly, neměla by tato skutečnost dle žalovaného vliv na povinnost poskytnout veškeré požadované informace. V tomto směru žalobce odkázal na rozsudek zdejšího soudu ze dne 22. 2. 2018, č. j. 11 A 120/2015-38, a rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 5. 2022, č. j. 51 A 44/2021-84. 8. Podotkl, že právní stanoviska byla vytvořena k posouzení smlouvy o převodu části závodu u spol. Metrostav, a to pro účely ŘSD jako zadavatele veřejných zakázek. Těžko si lze představit aplikaci daných závěrů na jiné případy, než pro který byla tato právní stanoviska vypracována – ať již z toho důvodu, že zde objektivně není žádný jiný subjekt podobný společnosti Metrostav (resp. koncernu Metrostav), ani jiný podobný zadavatel veřejných zakázek na silniční stavby za řadu miliard až desítek miliard korun ročně, jako ŘSD. 9. Namítal, že žalovaný u testu proporcionality zcela jednoznačně přehlédl veřejnoprávní aspekty a důvody žádosti o informace a zcela neúměrně akcentoval domnělé soukromé důvody žalobce. Zdůraznil, že mezi zákonné náležitosti žádosti o poskytnutí informace nepatří uvedení důvodu, z jakého žadatel dané informace požaduje. Žalobce tak nebyl povinen sdělovat veškeré důvody, pro které informace žádá. Žalovanému pak nepřísluší si důvody žádosti domýšlet, hodnotit je, či na nich stavět důvod pro neposkytnutí informací. Dle žalobce správními orgány dovozený čistě soukromoprávní cíl žádosti neznamená, že přístup žalobce k požadovaným informací nemá veřejnoprávní aspekt, např. ve formě kontroly, jakým způsobem jsou investovány veřejné finance, resp. jaký je výsledek činnosti advokátních kanceláří provedený na základě smlouvy o poskytování služeb. III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě a související vyjádření 10. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný v podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a na obsah správního spisu a navrhl, aby soud žalobu zamítl. 11. K tvrzení žalobce, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal s odvoláním žalobce týkajícím se rozhodnutí ŘSD ze dne 4. 2. 2022, č. j. RSD-278562/2021-26-19410/Sol, kterým došlo k odložení části žádosti o informace, žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí, konkrétně na str. 5 (bod B) napadeného rozhodnutí s tím, že proti rozhodnutí o odložení žádosti je možné se bránit pouze stížností, nikoliv odvoláním. Proto požadovan