7 Afs 104/2004 — Nejvyšší správní soud

17 A 83/2022- 72 - text 6 17 A 83/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: X, nar. X t. č. X X zastoupen obecným zmocněncem X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu spočívajícím v nedostatečném dohledu Ministerstva spravedlnosti nad organizačními složkami v oblasti poskytování zdravotní péče vězeňskou službou, přičemž navrhuje, aby soud přikázal ministerstvu, aby nad vězeňskou službou a státními zástupci vykonávalo dohled. II. Obsah žaloby a související vyjádření 2. V podané žalobě žalobce namítá, že mu nebyla vězeňskou službou poskytnuta řádná zdravotní péče a že když se obrátil na strukturu státních zástupců, nevedlo to ke zlepšení. Tvrdí, že státní zástupci zakrývají nezákonné postupy věznic a mají za to, že není v jejich kompetenci přikazovat ředitelům věznic, aby zajistili poskytování zdravotní péče. Žalobce uvádí, že žalovaný postupuje podané stížnosti jinému subjektu a na odpověď se čeká cca 8-9 měsíců. 3. Žalobce zpochybňuje také postup ředitele Vazební věznice Brno, který dle jeho názoru záměrně a cíleně zakazuje kouření vězňům v psychiatrické léčebně. Namítá, že žalovaný fakticky neprovádí kontroly, které má provádět podle § 4b zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky (dále jen „zákon o Vězeňské službě“), a pokud je provádí, tak ignoruje základní práva odsouzených stanovené zákony a také jejich právo na život, tedy poskytování zdravotní péče. Žalobce má za to, že ředitelé věznic mají za dohledu žalovaného zajistit zdravotní péči v rozsahu § 2 odst. 1 písm. i) zákona o Vězeňské službě, tedy neníli poskytování zdravotní péče možné ve vazební věznici v Brně, měla být žalobci zabezpečena lékařská péče v civilní psychiatrické léčebně. 4. Žalobce navrhuje, aby soud přikázal žalovanému, aby vykonával dohled nad vězeňskou službou a nad státními zástupci. 5. K výzvě soudu žalobce svou žalobu doplnil podáním ze dne 13. 11. 2022. V doplnění žalobce uvádí, že k § 4b zákona o Vězeňské službě není žádný výklad správních soudů, ani stanovený postup žalovaného, tedy není zřejmé, co je obsahem ustanovení a jakým způsobem má daná kontrola probíhat. Žalobce trvá na tom, že organizačními složkami žalovaného není poskytována zdravotní péče a dohledová činnost státních zástupců vykazuje nedostatek odborných postupů. 6. Žalobce je přesvědčen, že k danému problému by se měl vyjádřit v plénu Nejvyšší správní soud, neboť jde o veřejný zájem ochrany společnosti v celé České republice. Žalobce tedy žádá soud, aby se obrátil na plénum Nejvyššího správního soudu, aby danou problematiku vyložilo tak, aby kontroly žalovaného byly v souladu se zmíněným ustanovením a aby naplňovaly účel a smysl, tedy aby probíhala resocializace vězňů a poskytování zdravotní péče podle daných zákonů. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvádí, že jelikož je podle § 15 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zdravotních službách“), příslušným správním orgánem k rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb v jím zřizovaných zařízeních, provádí rovněž kontrolu v souvislosti s prováděním činností, k nimž je třeba udělení souhlasu dle § 107 odst. 1 písm. b) zákona o zdravotních službách. 8. Žalovaný rovněž ve spolupráci s nezávislými odborníky přešetřuje stížnosti na zdravotní služby vyřízené Vězeňskou službou České republiky v případě, že stěžovatel nesouhlasí s jejich vyřízením dle § 93 odst. 2 zákona o zdravotních službách. Žalovaný vysvětluje, že tyto kontroly jsou realizovány na základě Plánu kontrolní činnosti organizačních jednotek Vězeňské služby ČR v souladu se zákonem o Vězeňské službě a zákonem o zdravotních službách, schváleným ministrem spravedlnosti. Tato kontrolní činnost je prováděna v rozsahu přibližně jedné třetiny organizačních jednotek Vězeňské služby ČR ročně. S ohledem na výše uvedené považuje žalovaný žalobu ve vztahu ke kontrole Vězeňské služby za nedůvodnou, protože kontrola Vězeňské služby je žalovaným v potřebném rozsahu standardně realizována. 9. K návrhu žalobce týkajícího se kontroly státních zastupitelství žalovaný sděluje, že podle platné právní úpravy dohled nad soustavou státního zastupitelství není oprávněn vykonávat. Podle § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, nejblíže vyšší státní zastupitelství je oprávněno vykonávat dohled nad postupem nejblíže nižších státních zastupitelství ve svém obvodu při vyřizování věcí v jejich příslušnosti a dávat jim k jejich postupu písemné pokyny. Nejblíže nižší státní zastupitelství je povinno řídit se písemnými pokyny, s výjimkou pokynu, který je v konkrétní věci v rozporu se zákonem. Žalovaný tedy shrnuje, že mu zákon neumožňuje postupovat žalobcem navrhovaným způsobem. 10. Žalovaný navrhuje, aby soud žalobu zamítl. 11. Žalobce v písemné reakci na vyjádření žalovaného uvádí, že pokud žalovaný tvrdí, že provádí kontrolu poskytování zdravotní péče ve smyslu zákona o zdravotních službách, je s podivem, že umožňuje řediteli vazební věznice v Brně, aby zasahoval do poskytování zdravotní péče v psychiatrické léčebně tím, že vydal vězeňský řád č. j. VS1559782/ČJ2022803030, ve kterém zakázal ve všech areálech věznice kouření a také zakázal televizi, čímž fakticky znemožnil poskytování psychiatrické léčby, neboť pacienti odcházeli na reverz a odmítali psychiatrickou léčbu. Žalobce shrnuje, že pokud se lékaři řídí zmíněným vězeňským řádem, je to v rozporu s § 2 zákona o zdravotních službách. Tvrzení žalovaného, že provádí kontroly poskytování zdravotní péče, považuje žalobce za ryze účelové. 12. Ke kontrole krajského státního zastupitelství žalobce uvádí, že § 16 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu, určuje, že každá osoba ve výkonu trestu má nárok na poskytování zdravotní péče a státní zástupci mají povinnost dohlížet, zda je poskytovaná péče podle zákonných norem. Žalobce nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že nemůže ve vztahu ke státním zástupcům nijak zasahovat III. Posouzení žaloby 13. Soud podle § 87 odst. 1 část věty před středníkem zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal zásah správního orgánu na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. 14. Soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, protože žádná ze stran s takovým postupem nevyjádřila nesouhlas. 15. Žaloba není důvodná. 16. Žalobce v podané žalobě rozdělil svá tvrzení do části, ve které žalovanému vytýká nedostatečnou kontrolu státních zástupců, a části, ve které vytýká nedostatečnou kontrolu Vězeňské služby. 17. K námitce týkající se nedostatečné kontroly státních zástupců žalovaným soud uvádí následující. 18. Podle § 12c zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o SZ“), dohled je výkonem oprávnění stanovených tímto zákonem k zajištění řídících a kontrolních vztahů mezi různými stupni státních zastupitelství a uvnitř jednotlivých státních zastupitelství při výkonu působnosti státního zastupitelství. 19. Zákon o státním zastupitelství dále upřesňuje dohled tak, že nejblíže vyšší státní zastupitelství je oprávněno vykonávat dohled nad postupem nejblíže nižších státních zastupitelství ve svém obvodu při vyřizování věcí v jejich příslušnosti a dávat jim k jejich postupu písemné pokyny. Postup nejblíže nižších státních zastupitelství může sjednocovat i pokyny vztahujícími se na více věcí určitého druhu (§ 12d odst. 1 zákona o SZ), a že vedoucí státní zástupce je oprávněn vykonávat dohled nad postupem státních zástupců a vyšších úředníků působících u státního zastupitelství, v jehož čele stojí, a dávat jim pokyny k postupu při vyřizování věcí v příslušnosti tohoto státního zastupitelství. Postup státních zástupců a vyšších úředníků může sjednocovat i pokyny vztahujícími se na více věcí určitého druhu. Výkonem těchto oprávnění či některých z nich může pověřit jiného státního zástupce (§ 12f odst. 1 zákona o SZ). 20. Postavení Ministerstva spravedlnosti zákon o státním zastupitelství upravuje v § 13 a násl. Zde ovšem nedefinuje dohled ve smyslu výše citovaných ustanovení, ale pravomoc žalovaného požádat kterékoli státní zastupitelství o informaci o stavu řízení v každé věci, v níž je státní zastupitelství činné, pokud je taková informace potřebná k plnění úkolů ministerstva nebo pokud takovou informaci potřebuje člen vlády (§ 13 odst. 1 zákona o SZ) nebo např. možnost ministerstva požádat kterékoli státní zastupitelství o zpracování podkladů nezbytných k projednání