6 Ads 244/2021 — Nejvyšší správní soud

18 Ad 3/2021- 61 - text 10 18 Ad 3/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Martina Bobáka a Mgr. Jana Ferfeckého ve věci žalobkyně: Příležitosti bez bariér, s.r.o., IČO: 29003440 sídlem Roháčova 1637/88, Praha 3 zast. advokátem Mgr. Janem Maršálem sídlem Politických vězňů 935/13, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2021, č. j. MPSV-2021/12717-421/1 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 18. 3. 2021, č. j. MPSV2021/12717421/1, a rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajská pobočka pro hlavní město Prahu ze dne 24. 11. 2020, č. j. ABA-T-1694/2020, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. Jana Maršála, advokáta. Odůvodnění: 1. Žalobkyně je tzv. zaměstnavatelem na chráněném trhu práce (§ 78 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti). S Ministerstvem práce a sociálních věcí (žalovaný) vede spor ohledně neposkytnutí příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, jelikož žádost za třetí čtvrtletí roku 2020 nepodala ve lhůtě stanovené zákonem (§ 78a odst. 4 cit. zákona). I. Správní řízení 2. Žalobkyně nejprve dne 20. 10. 2020 mylně zaslala žádost o příspěvek Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR. Další – již správně adresovanou – žádost zaslala Úřadu práce České republiky – krajské pobočce pro hlavní město Prahu (úřad práce) dne 4. 11. 2020. Současně požádala o prominutí zmeškání úkonu ve smyslu § 41 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Konkrétně uvedla, že po 20. 10. 2020 žádost nemohla řádně a včas odeslat, jelikož její jednatel Mgr. R., a také dvě její zaměstnankyně měli pozitivní výsledek testu na onemocnění Covid19, což doložila. Tyto osoby byly v dočasné pracovní neschopnosti a měly nařízenou karanténu. Rozhodnutím ze dne 24. 11. 2020 úřad práce jakožto správní orgán I. stupně žalobkyni neposkytl příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce pro zmeškání lhůty dle § 78a odst. 4 zákona o zaměstnanosti. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že nemohl přihlédnout k žádosti o prominutí zmeškání lhůty. 3. Žalobkyně se odvolala. Žalovaný její odvolání v záhlaví specifikovaným rozhodnutím zamítl. Přitom zejména poukázal na znění § 78a odst. 4 zákona o zaměstnanosti, který výslovně stanoví poslední den pro podání žádosti. Pokud žadatel nestihne podat žádost včas, správní orgány nemohou příspěvek poskytnout, a to ani pokud by žadatel splnil ostatní podmínky cit. ustanovení § 78a tohoto zákona. Je odpovědností žadatele, aby žádost podal včas. Nad rámec prvostupňového rozhodnutí ze dne 24. 11. 2020 žalovaný vedle jiného doplnil, že zákon při opožděném podání žádosti správním orgánům nedovoluje přihlédnout k finanční situaci žadatele, ani k tomu, jak na něj dopadne rozhodnutí o neposkytnutí příspěvku. Žalobkyni nemohla pomoct ani skutečnost, že včasnou žádost omylem zaslala shora uvedené zdravotní pojišťovně. II. Žaloba a vyjádření žalovaného 4. Vedle již shora uvedeného žalobkyně mj. konkretizovala, že svým zaměstnancům vyplatila mzdy v pátek 16. 10. 2020, což byl nejdřívější termín, kdy mohla vlastní žádost o příspěvek podat. Žádost poslala omylem zdravotní pojišťovně dne 20. 10. 2020. V ten samý den měl pozitivní test na onemocnění Covid-19 její jednatel Mgr. R., který odpovídá za podání žádostí o příspěvek. I druhý z jednatelů, Bc. K., byl pozitivní. Oba měli od 20. 10. 2020 nařízenou karanténu, stejně tak jako někteří zaměstnanci žalobkyně. To fakticky ochromilo vnitřní chod žalobkyně. Mylné zaslání žádosti do datové schránky zdravotní pojišťovny mohla odhalit až 4. 11. 2020, tj. v den, kdy se potřební zaměstnanci vrátili z karantény. 5. Žalobkyně zejména tvrdí, že včasné podání žádosti dle § 78a odst. 4 zákona o zaměstnanosti, není hmotněprávní podmínkou pro poskytnutí příspěvku. Jde jen o stanovení formálního postupu pro zaměstnavatele, nikoli o podmínku vzniku nároku. Z § 78a odst. 8 téhož zákona údajně plyne, že podmínkou poskytnutí příspěvku není ani podání žádosti. Příspěvek je nárokový. 6. Institut navrácení v předešlý stav dle § 41 správního řádu je podle žalobkyně třeba použít i na zákonné lhůty, a to i na lhůtu dle § 78a odst. 4 zákona o zaměstnanosti. Žalobkyně zpochybňuje závěr, že o prominutí zmeškání lhůty lze žádat jen po zahájení správního řízení. Úřad práce měl její žádost o prominutí zmeškání této lhůty řádně posoudit a vyhovět jí. Tvrdí, že ustanovení správního řádu se použijí vždy, nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup. Pokud by zákonodárce chtěl vyloučit postup dle správního řádu, jistě by to výslovně v zákoně o zaměstnanosti uvedl. 7. Dále žalobkyně namítá, že neposkytnutí příspěvku pro zmeškání lhůty o pouhé 4 dny je v rozporu s veřejným zájmem, smyslem a účelem zákona. Přitom odkazuje na institut žádosti o odstranění tvrdosti zákona dle § 78a odst. 15 zákona o zaměstnanosti, který umožňuje prominout nesplnění jiné – avšak hmotněprávní – podmínky dle § 78a odst. 4, a to bezdlužnosti zaměstnavatele. Navracení v předešlý stav dle § 41 správního řádu plní stejnou funkci u zmeškání lhůty, jakou plní odstranění tvrdosti zákona dle § 78a odst. 15 zákona o zaměstnanosti. 8. Správní orgány v jejím případě postupovaly formalisticky, bez ohledu na čl. 27 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením a směrnici EU, která stanoví povinnost státu stimulovat zaměstnavatele pro účely zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Správní orgány tyto požadavky ignorovaly, což ohrozí pracovní pozice osob se zdravotním postižením, které žalobkyně zaměstnává. V rozporu s § 2 odst. 4 správního řádu se žalovaný nezabýval otázkou veřejného zájmu. 9. Žalobkyně dále mj. namítá, že u ní jsou dány důvody pro navracení v předešlý stav ve smyslu rozhodnutí Nejvyšší správního soudu (NSS). Konečně správním orgánům vytýká procesní pochybení. Nerozhodly o žádosti o prominutí lhůty samostatným usnesením, což požaduje § 41 odst. 6 a 7 správního řádu. Zdravotní pojišťovna nepostoupila příslušnému úřadu práce její žádost ze dne 20. 10. 2020, jakkoli k tomu byla povinna v rámci zásady spolupráce správních orgánů. Tím žalobkyni zkrátila na jejích právech. 10. Žalovaný navrhuje, aby soud žalobu zamítl. Odkazuje na judikaturu NSS, dle níž je včasné doručení žádosti o příspěvek dle § 78 odst. 4 zákona o zaměstnanosti (tzn. ve znění do 31. 12. 2017) druhou podmínkou poskytnutí tohoto příspěvku. Žalovaný prý nemohl postupovat dle § 41 správního řádu, marně propadnutou hmotněprávní lhůtu nemohl navrátit v předešlý stav, a to nezávisle na tom, že žalobkyně podala žádost jen 4 dny po uplynutí lhůty. Zákon nedovoluje přihlédnout k tvrzením o negativních důsledcích neposkytnutí příspěvku. III. Jednání 11. Při jednání konaném dne 30. 1. 2023 soud nejprve nastínil, že k vyřešení sporu mezi žalobkyní a žalovaným je stěžejní posoudit otázku, zda žádost dle § 78a odst. 4 zákona o zaměstnanosti lze podat po uplynutí tam uvedené lhůty spolu s žádostí o prominutí zmeškání této lhůty dle § 41 správního řádu. Bylo by totiž předčasné jakkoli řešit zbylé žalobní výtky, pokud by se ukázalo, že žalobkyně mohla účinně požádat o prominutí zmeškání lhůty dle § 41 správního řádu. Účastníci řízení při přednesech setrvali na svých procesních stanoviscích a dosud uplatněné argumentaci. Zástupkyně žalobkyně mj. zdůraznila, že žalobkyně podávala spornou žádost o příspěvek v období „nejvyššího covidu“, podala ji omylem u nepříslušného orgánu, avšak vzápětí, jakmile na toto pochybení přišla, žádost podala spolu s žádostí dle § 41 správního řádu. Žalovaný pak dodal, že zákon o zaměstnanosti je hmotněprávní předpis a lhůta upravená v § 78a odst. 4 tohoto zákona je tedy proto hmotněprávní. Také odkázal na judikaturu, dle níž je včasná žádost o tento příspěvek podmínkou poskytnutí příspěvku. 12. Soud poučil účastníky řízení o tom, že obsahem správního spisu se až na výjimky nedokazuje. Jediným z žalobkyní navrhovaných důkazních prostředků, který nebyl založen ve správním spisu, je dohoda o uznání žalobkyně zaměstnavatelem na chráněném trhu práce č. X. Zástupkyně žalobkyně trvala na provedení tohoto důkazního prostředku. Soud návrh zamítl. Tento důkazní návrh se totiž neváže k posouzení stěžejní právní otázky, kterou soud vymezil již na počátku jednání, a to zda žádost o poskytnutí příspěvku lze podat i po lhůtě stanovené v § 78a odst. 4 zákona o zaměstnanosti ve spojení s žádostí dle § 41 správního řádu. Dohoda žalobkyně s úřadem práce se týká jiné podmínky stanovené v § 78a odst. 1 zákona o zaměstnanosti, jejíž splnění není mezi účastníky sporné. IV. Posouzení věci 13. Žaloba byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobníc