8 As 79/2014 — Nejvyšší správní soud

3 A 55/2023- 78 - text 10 3A 55/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobkyně: DIDO- Financial s.r.o., IČO: 29036810 sídlem Vrbenského 1551/30, 170 00 Praha 7 zastoupená advokátem JUDr. Ing. Janem Matysem sídlem Sokolovská 351/25, 186 00 Praha 8 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské nám. 2/2, 11000 Praha 1 za účasti osob na řízení zúčastněných: 1) Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, IČO: 00005886 sídlem Sokolovská 42/217, 190 00 Praha 9 zastoupená advokátem Mgr. Jakubem Štilcem sídlem Slezská 949/32, 120 00 Praha 2 2) IRAM CZ s.r.o., IČO: 25757083 sídlem Krakovská 7/1392, 110 00 Praha 1 zastoupená advokátem Mgr. Vladimírem Novotným sídlem Lípová 511/15, 120 00 Praha 2 3) HOLEŠOVICE SPIN OFF s.r.o., IČO: 07723148 sídlem Pobřežní 667/78, 186 00 Praha 8 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2023 č. j. MHMP 378119/2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby na řízení zúčastněné nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se u Městského soudu v Praze domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno usnesení Úřadu městské části Praha 7 (dále jen „stavební úřad“) ze dne 24. 10. 2022, č. j. MČ P7 357412/2022/SU/Hál (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž bylo zastaveno řízení o změně v užívání stavby „Hala typu DORD“, č. p. 1551, ul. Vrbenského 30, Praha 7, na pozemcích parc. č. 204/2, 222/3, 226/4, 229/3 a 232/3 v k.ú. Holešovice (dále jen „stavba“ a „pozemky“). Důvodem pro zastavení řízení byla skutečnost, že žalobkyně neodstranila vady své žádosti, neboť nedoplnila doklady nezbytné pro posouzení podané žádosti, a to ani na výzvu stavebního úřadu ze dne 3. 6. 2022 (dále jen „výzva“). 2. Námitky žalobkyně lze rozdělit do následujících žalobních bodů: 3. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítá nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí, které bylo odůvodněno příliš stručně, a důvody rozhodnutí z něj nebyly zřejmé. Podle žalobkyně tento nedostatek napravil až žalovaný v rámci žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobkyně je toho názoru, že tímto pochybením stavebního úřadu byla zkrácena na svých právech, neboť neměla možnost odpovídajícím způsobem argumentovat v odvolacím řízení. 4. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně brojí proti posouzení věci samé, a to zejména z následujících důvodů: 5. Žalobkyně uvádí, že s ohledem na špatné vztahy mezi ní a vlastníky pozemků, na kterých stojí předmětná stavba, nemohla získat potřebné souhlasy se změnou v užívání stavby, a tak v průběhu lhůty poskytnuté stavebním úřadem k doplnění dokladů podala tři žaloby na nahrazení projevu vůle na příslušné soudy. Zároveň stavebnímu úřadu navrhla, aby vyčkal do právní moci rozhodnutí v těchto soudních řízeních. Žalobkyně namítá, že pokud by tomuto jejímu návrhu bylo vyhověno a současně by bylo vyhověno i jejím žalobám na nahrazení projevu vůle, jak předpokládá, byla by schopná stavebnímu úřadu dodat i další požadované podklady, jejichž získání záviselo na součinnosti s vlastníky pozemků. Pokud jde o část napadeného rozhodnutí na str. 4 a 5, která se zabývá otázkou možnosti nahrazení souhlasů vlastníků pozemků soudním rozhodnutím, žalobkyně považuje zde uvedené vysvětlení rozdílu mezi soukromoprávními a veřejnoprávními za nesrozumitelné a nesprávné. 6. Dále žalobkyně nesouhlasí s tím, jakým způsobem žalovaný vyhodnotil předložený znalecký posudek Ing. L. B. Podle žalobkyně v tomto posudku soudní znalec potvrzuje, že dotčená stavba je stavbou trvalého charakteru, neboť je základem pevně spojená se zemským povrchem a je nepřenositelná, tedy ji nelze přenést na jiné místo bez porušení její stavební podstaty. Z tohoto posudku podle žalobkyně jasně vyplývá, že se jedná o stavbu trvalé povahy, navíc opatřené číslem popisným, takže se nemůže jednat o stavbu dočasného charakteru. Žalobkyně má za to, že tento znalecký posudek má přímý vliv na projednání předmětné věci a žalovaný ho měl při svém rozhodování zohlednit. 7. Ve vyjádření k žalobě žalovaný setrval na svém postoji vyjádřeném v odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl, aby Městský soud v Praze (dále též „soud“ nebo „městský soud“) žalobu zamítl. 8. Ve vztahu k prvnímu žalobnímu bodu žalovaný uvádí, že stavební úřad sice odůvodnil prvostupňové rozhodnutí velmi stručně, nicméně důvody rozhodnutí jsou z něj seznatelné. Důvodem pro vydání usnesení o zastavení řízení byla skutečnost, že žalobkyně nedoložila všechny požadované doklady, přičemž bez těchto dokladů nebylo možné žádost věcně projednat. Argumentace, kterou žalobkyně uplatnila ve svém odvolání, se týkala právě toho, jaké doklady v řízení před stavebním úřadem doložil, resp. zda doložení těchto dokladů bylo nezbytné. Žalovaný se s těmito odvolacími důvody řádně vypořádal na str. 4 – 6 napadeného rozhodnutí. 9. Dále se žalovaný vyjádřil k námitkám týkajícím se souhlasů vlastníků pozemků a jejich případného nahrazení soudními rozhodnutími. Požadavek na doložení souhlasu vlastníka pozemku se změnou v užívání stavby vyplývá přímo z § 127 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). Žalobkyně v průběhu řízení před stavebním úřadem doložila mj. kopie tří samostatných žalob proti vlastníkům dotčených pozemků o nahrazení projevu vůle k uzavření dohody o vyslovení souhlasu ke změně v užívání stavby. Typově se má jednat o nepojmenovanou smlouvu podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Souhlas podle § 127 stavebního zákona však podle žalovaného nelze nahradit nepojmenovanou smlouvou podle občanského zákoníku. S názorem žalobkyně, že správní orgány měly vyčkat do ukončení soudního řízení, proto žalovaný nesouhlasí. Pokud žalobkyně namítá, že kromě souhlasu vlastníků pozemků doložila všechny ostatní doklady, které stavební úřad vyžadoval, poukazuje žalovaný na to, že kromě souhlasu vlastníků pozemků žalobkyně nedoložila ani závazná stanoviska dotčených orgánů či osvědčení o vzniku fiktivních závazných stanovisek. 10. K námitce týkající se znaleckého posudku žalovaný uvádí, že ho vyhodnotil jako irelevantní, protože i stavba, která je spojena pevným základem se zemí a je opatřena číslem popisným, může být stavbou dočasnou ve smyslu stavebního zákona. 11. K žalobě se rovněž vyjádřila první osoba zúčastněná na řízení, tj. Dopravní podnik hl. m . Prahy, akciová společnost (dále jen „Dopravní podnik“). Ve vztahu k námitce nepřezkoumatelnosti prvostupňového rozhodnutí Dopravní podnik uvedl, že žalobou je napadáno rozhodnutí žalovaného, avšak tomuto rozhodnutí žalobkyně z hlediska přezkoumatelnosti nic nevytýká, proto by měl být první žalobní bod odmítnut, resp. by se jím soud neměl zabývat. Podle názoru Dopravního podniku rozhodnutí žalovaného je přezkoumatelné, neboť je přesvědčivé, srozumitelné, vnitřně konsistentní a v odůvodnění se žalovaný dostatečně vypořádal se všemi odvolacími námitkami žalobkyně. Pro úplnost Dopravní podnik dodává, že ani prvostupňové rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti netrpí, neboť z jeho odůvodnění jednoznačně vyplývá, jaké podmínky pro vyhovění žádosti o změnu užívání dočasné stavby nebyly ze strany žalobkyně splněny. 12. Pokud jde o žalobkyní tvrzenou povinnost správního orgánu přerušit řízení do doby právní moci rozhodnutí o žalobách na nahrazení projevu vůle směřujícím vůči vlastníkům pozemků, je Dopravní podnik toho názoru, že taková konstrukce je v rozporu se zásadou legality vyjádřenou v ust. § 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Správní orgán byl v rámci řízení o žádosti žalobkyně oprávněn a povinen posuzovat pouze naplnění podmínek a požadavků stanovených § 127 stavebního zákona a přílohou č. 14 k vyhlášce č. 503/2006 Sb., nikoli jiných skutečností, jež z právních předpisů neplynou. Působnost správního orgánu byla limitována posouzením otázky 1) zda souhlas vlastníka pozemku byl vydán a 2) zda byl správnímu orgánu spolu s žádostí doložen. V působnosti správního orgánu naopak nebylo zkoumat, zda souhlas bude vydán někdy v budoucnu či zda je vlastník pozemku povinen jej vydat. Pro postup stavebního úřadu tak bylo určující a plně dostačující zjištění, že souhlas vlastníků pozemků správnímu orgánu nebyl doložen, v kombinaci se souladným sdělením žalobkyně i vlastníků pozemků, že souhlas neexistuje a nebyl nikdy udělen. Pro vydání prvostupňového rozhodnutí tedy neexistovala předběžná otázka. Nadto žaloba žalobkyně na nahrazení projevu vůle Dopravního podniku byla v mezidobí rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 23. 2. 2023, č. j. 19 C 17/2022-41, v plném rozsahu zamítnuta. K námitce nesprávného vyhodnocení znale