2 Afs 5/2011 — Nejvyšší správní soud

3 A 93/2021- 55 - text 13 3A 93/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobkyně: Bc. J. M., narozena dne X bytem X zastoupena advokátem Mgr. Jakubem Reitschmiedem sídlem Ponávka 185/2, 602 00 Brno proti žalovanému: Policejní prezidium České republiky sídlem Strojnická 935/27, 170 89 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí náměstka policejního prezidenta pro službu kriminální policie a vyšetřování ze dne 25. 6. 2021 č. j. PPR-20302-4/ČJ-2021-990300, takto: I. Rozhodnutí náměstka policejního prezidenta pro službu kriminální policie a vyšetřování ze dne 25. 6. 2021 č. j. PPR-20302-4/ČJ-2021-990300, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 9 800 Kč do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně Mgr. Jakuba Reitschmieda, advokáta. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž náměstek policejního prezidenta pro službu kriminální policie a vyšetřování (dále též „odvolací orgán“) potvrdil usnesení ředitele (dále též „ředitel“) Národní centrály proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování (dále též „NCOZ“) ze dne 12. 4. 2021 č. j. NCOZ-1972-5/ČJ-2021-410012-E. Tímto rozhodnutím ředitel NCOZ rozhodl o žádosti žalobkyně ze dne 12. 2. 2021 (dále též „Žádost“) doplněné dne 18. 3. 2021, o nahlédnutí do spisového materiálu, který předala Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále též „GIBS“) dne 22. 8. 2018 pod sp. zn. GI-4327/TČ-2017 NCOZ k vedení kázeňského řízení s tehdejším vedoucím expozitury Brno (dále též „příslušník“), pro podezření ze spáchání kázeňského přestupku, ve kterém žalobkyně byla v postavení poškozené (dále též „Spis“) tak, že Žádost v rozsahu Spisu č. listů 194-227, 309-318, 494-498, 503-509, 514-518, 631-668 s ohledem na veřejný zájem, a v rozsahu Spisu č. listů 228-308, 319-324, 362-380, 520-606 s ohledem na ochranu práv dalších dotčených osob zamítl, a do zbývající části Spisu nahlédnutí podle § 38 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“) umožnil. 2. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobkyně podanou žalobou. 3. Žalobkyně předně namítá, že správní orgány jsou při vyřizování její Žádosti předpojatí, snaží se jí zamezit přístup ke Spisu motivovaní zájmy osobními, nikoli snahou o ochranu probíhajících trestních řízení či osobních údajů. Na postup vyřizování Žádosti podala stížnost Veřejnému ochránci práv, který shledal pochybení ředitele NCOZ a nesprávné vyhodnocení existence právního zájmu žalobkyně při nahlížení do Spisu, zejména nepřezkoumatelnost rozhodnutí o předchozí žádosti ze dne 22. 11. 2018. Ačkoliv ředitel NCOZ přislíbil nápravu, k nápravě nedošlo, jak je zřejmé z rozhodnutí obou stupňů správních orgánů. Jejich rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná a nedostatečně odůvodněná. Žalovaný rezignoval na svoji přezkumnou činnost, neboť argumenty žalobkyně vznesené v odvolání nevztáhl k rozhodnutí ředitele NCOZ. Oba stupně rozhodnutí nesplňují náležitosti ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu. Napadené rozhodnutí překročilo své oprávnění, neboť namísto přezkumu rozhodnutí ředitele NCOZ jej odvolací orgán dotvářel vlastními úvahami, rozhodnutí zneužívají správní uvážení k ochraně soukromého zájmu osob, nerespektují požadavek proporcionality omezení práva nahlížet do Spisu. Odvolací orgán byť v napadeném rozhodnutí uvádí řadu citací z rozhodnutí správních soudů, tato nemají návaznost na danou věc, v níž nebyla respektována rozhodovací činnost a byl poskytnut nesprávný a účelový výklad práva. Napadené rozhodnutí v důsledku nesprávné aplikace § 38 odst. 2 správního řádu zasahuje do práva žalobkyně nahlížet do Spisu. 4. Ve vztahu k zamítnutí Žádosti s ohledem na veřejný zájem nepovažuje žalobkyně odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 18/2009-63 za použitelný, neboť řeší aplikaci jiného právního předpisu než správního řádu, a jedná se o nedostatečné odůvodnění. Odvolací orgán nesprávně aproboval přístup ředitele NCOZ, který za dostatečné odůvodnění považuje prosté uvedení tvrzení o existenci jiných trestních řízení, která by mohla být nahlédnutím do Spisu ohrožena. Odmítnutí nahlížení do Spisu musí být podle žalobkyně podloženo konkrétní úvahou, zda a jakým způsobem může k ohrožení veřejného zájmu dojít. Pokud správní orgán dojde k závěru, že k tomuto ohrožení dojít může, musí dále provést úvahu, seznatelnou z obsahu rozhodnutí, jaké opatření k ochraně veřejného zájmu je proporcionální, zda je dán tvrzený veřejný zájem. V daném případě je třeba uvést, zda jsou skutečně vedena trestní řízení a informace o nich jsou obsahem Spisu žádaného žalobkyní k nahlédnutí. Řízení mohou být identifikována spisovou značkou, tím by mimo jiné byla zajištěna možnost žalobkyně po skončení trestního řízení, které nahlížení bránilo, opětovně požádat o nahlédnutí do Spisu. Na podporu uvedeného žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 18/2009-63 a uvedla, že rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 97/2009-119 zdůrazňuje potřebu individualizace trestního řízení, které zpřístupnění informace (Spisu) brání, a konkrétní úvahy správního orgánu o střetu práva na informaci žádající osoby a požadavku na řádné vedení trestních řízení. Tvrzení, že dotčená část spisu obsahuje informace z jiných trestních řízení, nepovažuje žalobkyně za přezkoumatelné. 5. Ve vztahu k zamítnutí Žádosti s ohledem na ochranu práv dalších dotčených osob žalobkyně namítá, že odvolací orgán usnesení ředitele NCOZ dotvářel a doplňoval o další argumenty, namísto aby jej přezkoumal. Nesprávně proto aplikoval právní předpisy a související judikaturu. Nepřísluší mu posuzovat, zda některá z čísel listů Spisu, do nichž bylo nahlížení zamítnuto, s věcí souvisí, což vyplývá i z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 29/2012-53. Odvolací orgán nesprávně aplikoval § 115 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále též „zákon o PČR“), jeho účelem je ochrana jiných skutečností, než jsou osobní údaje ve smyslu právních předpisů upravujících nakládání s osobními údaji. Ředitel NCOZ odepření nahlédnutí do dotčené části Spisu odůvodnil tím, že obsahuje osobní údaje, a zájem subjektů osobních údajů na jejich ochraně převažuje nad zájmem žalobkyně. Odvolací orgán doplnil, že se na tyto osobní údaje vztahuje státem uložená povinnost mlčenlivosti vyplývající z § 115 zákona o PČR. Nepřípustně odůvodnil svůj závěr o správnosti odepření nahlížení do části Spisu nikoli s ohledem na zájem dotčených osob na ochraně osobních údajů, ale s poukazem na nutnost dodržování domnělé zákonné povinnosti mlčenlivosti, přičemž odkaz na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 10 Ca 140/2009-24 není správný. Rozhodnutí ředitele NCOZ neobsahovalo žádnou úvahu o proporcionalitě zásahu do práva žalobkyně nahlédnout do spisu. Odvolací orgán se v napadeném rozhodnutí pokusil toto napravit vlastní úvahou o náročnosti anonymizace údajů. Z jeho rozhodnutí však není zřejmé, o jaké osobní údaje se jedná, a v jakém rozsahu jsou zde obsaženy. Žalobkyně navrhla provedení důkazů listinami, jež jsou součástí správního spisu, a trestním oznámením ze dne 1. 8. 2017. 6. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Konstatoval, že žaloba se z velké části shoduje s textem odvolání, argumenty žalobkyně již vypořádalo napadené rozhodnutí, které se řídilo závěry Veřejného ochránce práv a napravilo vytýkaná pochybení. Shledalo právní zájem žalobkyně na nahlížení do Spisu za prokázaný a z nahlížení byla vyloučena pouze část Spisu obsahující informace z probíhajících trestních řízení a osobní údaje dotčených osob. Jiné osobě než žalobkyni v postavení poškozeného ve smyslu § 43 trestního řádu nahlédnutí do Spisu v rámci trestního řízení GIBS umožnila v omezeném rozsahu, bylo to s výjimkou písemností, do nichž státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně přípisem ze dne 12. 4. 2018 č. j. 3 KZV 11/2018-40 odepřel nahlédnout, jelikož obsahují konkrétní informace o jiných dosud neskončených trestních kauzách, jejich předčasné odhalení by mohlo zmařit řádný průběh řízení. Správnímu orgánu nepřísluší v rámci správního řízení umožnit žalobkyni její právo realizovat v plném rozsahu. Žalobkyně jako poškozená podle § 43 trestního řádu měla silnější procesní postavení než jako jiná osoba podle § 38 odst. 2 správního řádu. Napadené rozhodnutí považuje proto za formálně i věcně správné, náležitě odůvodněné a přezkoumatelné. Splnění podmínek nahlížení do spisu podle § 38 odst. 2 správního řádu bylo řádně posouzeno. Pokud by bylo umožněno žalobkyni, která má možnost vymáhat nemajetkovou újmu u civilního soudu, nahlédnutí do kompletního Spisu, došlo by k porušení veřejného zájmu na řádném prověřování a odhalování trestn